3 Ads 107/2013 — Nejvyšší správní soud

7 Ad 12/2010- 41 - text 12 pokračování 7Ad 12/2010 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Jana Kašpara ve věci žalobce: F. Š., bytem P., Š. 1845, zast. Mgr. Bc. Ing. M. P., obecným zmocněncem, bytem Ch. 160, proti žalovanému: Ministerstvo obrany, sídlem Praha 6, Tychonova 1, o žalobě proti rozhodnutí ministra obrany ze dne 16.7.2009, č.j. 18-61/2009/DP-7542, a rozhodnutí ředitele sekce – personálního ředitele Ministerstva obrany ze dne 24.11.2009, č.j. 1421-2/2009-7542, t a k t o : I. Žaloba proti rozhodnutí ministra obrany ze dne 16.7.2009, č.j. 18-61/2009/DP-7542, se odmítá. II. Žaloba proti rozhodnutí ředitele sekce – personálního ředitele Ministerstva obrany ze dne 24.11.2009, č.j. 1421-2/2009-7542, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhá přezkoumání rozhodnutí ředitele sekce – personálního ředitele Ministerstva obrany ze dne 24.11.2009, č.j. 1421-2/2009-7542, o zamítnutí jeho odvolání proti rozhodnutí ředitele Ředitelství personální podpory ze dne 8.9.2009, č.j. 53-386/2009-4614, kterým byl žalobce propuštěn ze služebního poměru vojáka z povolání v důsledku organizačních změn a nemožnosti jiného služebního zařazení podle § 19 odst. 1 písm. e) zákona č. 221/1999 Sb. (dále jen „zákon o vojácích z povolání“). Žalobce se dále domáhá zrušení rozhodnutí ministra obrany ze dne 16.7.2009, č.j. 18-61/2009/DP-7542, o organizačních změnách (dále jen „rozhodnutí ministra obrany“). Žalobce v žalobě uvedl, že byl do 31.12.2009 příslušníkem armády ČR – operátor 1.družstva odpalovacích zařízení 2. čety odpalovacích zařízení 1. protiletadlové raketové baterie 251. protiletadlového raketového oddílu 25. protiletadlové raketové brigády Velitelství společných sil, ČVO 24. Žalobce uvedl, že jedním ze znaků demokratického právního státu je vázanost právním řádem i těch orgánů, které právní řád samy tvoří. Ministr obrany je ve své rozhodovací činnosti vázán nejen právními předpisy vyšší právní síly (zákony), ale rovněž i předpisy téže právnické síly (rozkazy ministra obrany), pokud tyto nezruší nebo nenahradí jiným právním předpisem. Právo má být předvídatelné, má být zachována právní jistota účastníků právních vztahů a má být rozhodováno konformním způsobem. Prvním nutným předpokladem k propuštění ze služebního poměru vojáka je existence organizačních změn. Žalobce má za to, že tato podmínka splněna nebyla, neboť rozhodnutí o organizačních změnách ministra obrany č.j. 18-61/2009/DP-7542, nelze považovat za organizační změny a tedy za právně relevantní důvod k postupu služebních orgánů podle § 19 odst. 1 písm. e) zákona o vojácích z povolání. Organizační změnou je nutno rozumět změnu v systému a způsobu uspořádání navzájem propojených a na sobě závislých částí struktury určitého celku. Zásady výstavby a systematizace organizačních struktur v resortu ministerstva obrany jsou stanovena v rozkazu ministra obrany č. 19 ze 30.5.2008, kdy dle článku 2 daného rozkazu jednoznačně vyplývá, že organizační struktury se vytvářejí (a také mění) na základě „Nařízení k realizaci organizačních, mobilizačních a dislokačních změn“. Takovéto nařízení stanovuje novou organizační strukturu a datum jejich účinnosti, musí být patrno, jaká organizační struktura nahradí tu stávající a kdy k této změně dojde. Výsledkem organizačních změn určitého celku může být v konečném důsledku nejen snížení počtu jeho systematizovaných míst (tabulkových míst), ale také zvýšení počtu systematizovaných míst, nebo nemusí dojít ke změně v počtu míst vůbec. Nařízení je tedy výsledkem dlouhodobého procesu zpracování mnoha vstupních údajů, jejich vyhodnocení a zohlednění potřeb armády a koncepce jejího rozvoje a výstavby. Ačkoliv rozhodnutí ministra obrany nese označení rozhodnutí o organizačních změnách, dle žalobce ve skutečnosti o organizačních změnách nebylo rozhodnuto a tudíž se o organizační změny nejedná. Ministr obrany stanovil toliko snížení počtu zaměstnanců v resortu ministerstva obrany na celkový počet 32.405 osob z důvodu restrikce a rozpočtu kapitolu ministerstva obrany na rok 2010. V době schválení rozhodnutí nebylo však zákonným způsobem o jakýchkoliv restrikcích rozpočtu ministerstva na rok 2010 rozhodnuto. Poslanecká sněmovna teprve ve dnech 21. – 23.10.2010 projednala a schválila první čtení návrhu zákona o státním rozpočtu ČR pro rok 2010, zákon o vojácích z povolání neobsahuje jako důvod propouštění ze služebního poměru skutečnost, že v resortu obrany je snížen rozpočet. Dle § 6 písm. c) zákona č. 219/1999 Sb. (dále jen "zákon o ozbrojených silách") o ustanovení celkových počtů vojáků ozbrojených sil rozhoduje vláda jako kolektivní orgán a nikoliv pouze sám ministr. V příloze č. 1 usnesení vlády ČR č. 715 ze dne 8.6.2009 je uvedeno, že v resortu obrany má dojít ke snížení počtu funkčních míst pouze o 1.492, nikoliv o mediálně prezentovaných 4.500. Celkem bylo dle žalobce rozhodnuto samotným ministrem obrany o snížení počtu funkčních míst ve výši 4.459. Žalobce rozhodnutí ministra obrany ze dne 16.7.2009, č.j. 18-61/2009/DP-7542, (dále jen „rozhodnutí ministra obrany“) vytýká, že ministr toliko stanovil snížení počtu zaměstnanců rezortu Ministerstva obrany z důvodu restrikce rozpočtu na rok 2010 a rozpočtového výhledu na roky 2011 a 2012, a to v době, kdy o žádných restrikcích ještě nebylo zákonným způsobem rozhodnuto. Zákon o vojácích z povolání neobsahuje jako důvod propouštění snížení rezortního rozpočtu. Žalobce dále upozorňuje na § 6 písm. c) zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách, podle něhož o stanovení celkových počtů vojáků ozbrojených sil rozhoduje vláda jako kolektivní orgán, nikoliv pouze samotný ministr. Že se v rozhodnutí nejedná o žádné skutečné organizační změny dovozuje žalobce z formulace pod písm. c) („...jednorázově nahrazuje toto rozhodnutí standardně používané formy rozhodnutí o organizační změně“), organizační změny pak obsahuje pouze příloha. č. 1 (toliko seznam rušených tabulkových míst). Pokud má být rozhodnutí organizační změnou, pak tu neexistuje příčinná souvislost mezi organizační změnou (příčinou) a snížením počtu zaměstnanců (následkem), neboť splývají v jedno a není tudíž dán důvod k propuštění ze služebního poměru. Za nestandardní má žalobce rovněž ustanovení pod písm. g) rozhodnutí, týkající se minimálních počtů SM organizačních článků (může docházet např. k zachování oddělení s jedním zaměstnancem) a rovněž časovou posloupnost jednotlivých kroků služebních orgánů a příliš zřejmou personifikaci konkrétní osob, z nichž jednoznačně vyplývá, že rozhodnuto o tom, kdo bude konkrétně propuštěn, bylo ještě v době neexistence rozhodnutí. Žalobce uzavírá, že nikdy nebylo skutečnou vůlí provést jakékoliv organizační změny a „provádění“ pouze účelové sloužilo jako důvod k propuštění ze služebního poměru. Žalobce považuje ustanovení písm. g) rozhodnutí ministra obrany o pozastavení platnosti 3. stati rozkazu ministra obrany č. 19/2008 za nestandardní a nejasné. Organizační změny byly provedeny zcela nesystémově a nikoli v souladu s potřebami armády. Dle žaloby není rozhodnutí ministra projevem skutečné vůle, kterým je pouze snížit početní stavy armády, je v rozporu s § 6 písm. c) zákona č. 219/1999 Sb. a interními normativními akty (rozkaz ministra obrany č. 19/2008), resp. je obchází a také v rozporu s dobrými mravy. Provádění „organizačních změn“ bylo pouze účelové a mělo sloužit toliko k aplikaci § 19 odst. 1 písm. e) zákona o vojácích z povolání. Rozhodnutí ministra obrany dle žaloby předcházelo rozhodnutí jednotlivých velitelů o tom, kterého vojáka označí za „nadbytečného“. Na základě úkolového listu ministerstva obrany č. 419/2009-1140 byl vydán pokyn podřízeným útvarům o určení konkrétních osob a teprve až poté se takto učená tabulková místa (vojáci) stala součástí přílohy č. 1 rozhodnutí mistra obrany. O prvoplánovitém určení zaměstnanců k propuštění svědčí metodický pokyn náměstka ministra obrany č.j. 57-14/2009-7542, který hovoří o propouštěných zaměstnancích, ačkoli v době vydání pokynu (3.7.2009) rozhodnutí ministra neexistovalo. Úkolový list ministra obrany č. 442/2009-1140 prokazuje dle žalobce nesystémovost a účelovost vytváření přílohy č. 1 rozhodnutí ministra. Ohledně žalobou napadeného rozhodnutí ředitele sekce – personálního ředitele Ministerstva obrany ze dne 24.11.2009, č.j. 1421-2/2009-7542, žalobce namítá zjevnou zaujatost odvolacího orgánu, neboť odvolací orgán se přímo podílel na vytváření přílohy č. 1 rozhodnutí ministra obrany, což plyne z úkolového listu ministra obrany č. 442/2009-1140 – „Návrh změny předložit formou doplňku přílohy č. 1 Rozhodnutí přímo řediteli sekce - personálnímu řediteli MO“). Rozhodnutí ministra obrany bylo vytvořeno sekcí personální Ministerstva obrany, tedy orgánem, který rozhodoval v druhém stupni. Odvolací orgán tak nemohl mít zájem na řádném prošetření odvolacích námite