2 As 34/2006 — Nejvyšší správní soud

9 A 196/2010- 29 - text 8 pokračování 9A 196/2010 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: FINEST Selection, spol. s r.o. se sídlem Brno, Královopolská 139, IČ 255 422 73, zast. JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem Brno, Údolní 5, proti žalovanému : Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Praha 2, Štěpánská 15, o žalobě proti rozhodnutí ústřední ředitelky ze dne 19.7.2010, č.j.: ČOI 38449/10/O100/3000/Po/Št, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí ústřední ředitelky České obchodní inspekce (dále jen žalovaný), kterým bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen správní řád) zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí ředitele inspektorátu ČOI Jihomoravského a Zlínského (dále též správní orgán I. stupně či inspektorát) ze dne 4.5.2010, č.j. 25103/103000/R/M, jímž mu byla uložena pokuta ve výši 40 000 Kč pro naplnění skutkové podstaty § 24 odst. 7 písm. i) a porušení právní povinnosti podle § 13 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (dále jen zákon o ochraně spotřebitele), a pro naplnění skutkové podstaty podle § 24 odst. 7 písm. t) a porušení právní povinnosti podle § 19 odst. 1 téhož zákona. Dále mu byla uložena podle § 79 odst. 5 správního řádu povinnost uhradit paušální částku za náklady řízení ve výši 1000 Kč ve stanovené lhůtě a místě plnění. Žalobce v podané žalobě popsal průběh správního řízení a namítal formální vady rozhodnutí správních orgánů obou stupňů, kdy tvrdil, že jsou neurčitá. Podle žalobce z výroků obou rozhodnutí nelze dovodit, jakým konkrétním jednáním došlo k naplnění skutkové podstaty správního deliktu uvedeného pod bodem 1. a 2. rozhodnutí správního orgánu I. stupně s tím, že z výroků rozhodnutí nevyplývá, o jakého spotřebitele se jedná, ani kdy mělo k naplnění skutkové podstaty pod bodem 1. dojít. Odkaz na kontrolu ze dne 14.1.2010 je podle něj zcela nedostatečný, protože není uvedeno, kdo kontrolu prováděl a samotný kontrolní zápis, jednak není přílohou rozhodnutí, nemůže nahrazovat chybějící výrok a jednak žádné údaje, které by skutek blíže vymezovaly, neobsahuje. Tytéž námitky vznesl i ke skutku uvedeného pod bodem 2., a dodal, že správní orgán sice časově vymezil dvě reklamace, neuvedl však, kdo tyto reklamace učinil, ani přesně nevymezil, čeho se reklamace týkají. Žalobce správnímu orgánu vytkl také to, že ve skutku pod bodem 2. opakovaně používá pojem reklamace, přičemž reklamací není každý přípis zaslaný prodávajícímu, nýbrž pouze takový úkon, kterým se vytýkají vady dodaného zboží a uplatňují nároky z těchto vad vyplývajících. Reklamací proto nikdy nemůže být požadavek na opravu zboží, které bylo poškozeno nesprávným užíváním. Podle žalobce nebyly vady uplatněné spotřebitelem D. S. (dále též spotřebitel) dne 17.4.2009 a dne 7.11.2009 vadami, jak jednoznačně vyplývá z předložených listin, na něž se vztahuje poskytovaná záruka, neboť v obou případech se jednalo o vady způsobené, ať už záměrně či z nedbalosti, neodborným zásahem či nesprávným užíváním ze strany spotřebitele, tedy mechanickým poškozením přívodního kabelu, resp. průchodky přístroje. Pokud žalobce přistoupil k opravě těchto vad, učinil tak nad rámec svých zákonných povinností a na vlastní náklady ve snaze vyhovět zákazníkovi. Z žalobcem předložených dokladů jednoznačně vyplývá, že žalobce požadavky spotřebitele týkající se oprav zakoupeného přístroje vždy zcela splnil a to vysoce nad svoje zákonné povinnosti, správní orgán tuto skutečnost do svého rozhodnutí žádným způsobem nepromítl, resp. mu tyto skutečnosti opakovaně přičetl k tíži. S tím, že žalobce nebyl v tomto konkrétním případě povinen vůbec vystavit doklad vyžadovaný ust. § 19 odst. 1 zákona na ochranu spotřebitele se správní orgán řádně nevypořádal, resp. celou věc nesprávně vyhodnotil. Skutečnost, že spotřebitele je kvadruplegik je sice politováníhodná, ale nelze dovozovat z ní, že nemohl poškodit dodané zboží. Žalobce za takové poškození odpovídat nemůže. Pro případ, že by soud nepřisvědčil jeho argumentům, žalobce navrhl, aby byla uložená pokuta snížena nebo aby bylo od jejího uložení upuštěno. Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V písemném vyjádření k podané žalobě žalovaný uváděl obdobně jako v odůvodnění svého rozhodnutí. Dále poukázal na ust. § 15 odst. 1 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole (dále jen zákon o státní kontrole), podle kterého se o kontrolním zjištění pořizuje protokol, který obsahuje zejména popis zjištěných skutečností s uvedením nedostatků a označení ustanovení právních předpisů, které byly porušeny. Proto se žalovaný domnívá, že námitky ze strany žalobce jsou irelevantní. Kontrolní protokol, stejně jako i jiné písemnosti jsou součástí spisu a řídí se režimem důkazních prostředků, o které správní orgán opírá svá tvrzení. Žalobce měl po celou dobu možnost nahlédnout do spisu, svého práva však nevyužil. Inspektoři byli v den kontroly řádně identifikováni v kontrolním protokolu a to, kdo reklamaci uplatňoval, bylo žalobci známo, neboť jej uvádí ve své žalobě a také tuto informaci mohl zjistit z důkazních materiálů. Podle žalovaného bylo prokázáno, že šlo o uplatnění od povinnosti za vady ze strany spotřebitele (přístroj byl v záruční době reklamován), nikoliv o opravu zboží na náklady spotřebitele a jednání žalobce proto žalovaný nepovažuje za „nadstandardní“ služby. Žalobce se dopustil porušení § 19 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele a tím naplnění skutkové podstaty jednání uvedeného v § 24 odst. 7 písm. t) citovaného zákona. Výši sankce považuje žalovaný za adekvátní daněnému případu a řádně odůvodněnou. Žalovaný žádal, aby soud žalobu zamítl. Soud o věci jednal a rozhodoval bez nařízení ústního jednání postupem podle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci takový postup soudu akceptovali. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobou tvrzených bodů nezákonnosti, kterými je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při posouzení soud vyšel z následující právní úpravy: Podle ust. § 24 odst. 7 písm. i), t), odst. 9 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele v rozhodném znění (7) prodávající se dopustí správního deliktu tím, že i) neinformuje spotřebitele podle § 13, t) v rozporu s § 19 odst. 1 nepřijme reklamaci nebo nevydá spotřebiteli písemné potvrzení o reklamaci se stanovenými údaji. (9) Za správní delikt se uloží pokuta do b) 3 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. c) a d), odstavců 2 a 3, odstavce 7 písm. b), d), f), g), i), r), t), v), Podle ust. § 13 téhož zákona prodávající je povinen spotřebitele řádně informovat o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady výrobků a služeb, včetně podmínek uplatnění rozporu s kupní smlouvou (dále jen "reklamace") spolu s údaji o tom, kde lze reklamaci uplatnit, a o provádění záručních oprav. Podle ust. § 19 odst. 1 téhož zákona s výjimkou případů, kdy je k provedení opravy určena jiná osoba, je prodávající povinen přijmout reklamaci v kterékoli provozovně, v níž je přijetí reklamace možné s ohledem na sortiment prodávaného zboží nebo poskytovaných služeb, případně i v sídle nebo místě podnikání. Prodávající je povinen spotřebiteli vydat písemné potvrzení o tom, kdy spotřebitel právo uplatnil, co je obsahem reklamace a jaký způsob vyřízení reklamace spotřebitel požaduje; a dále potvrzení o datu a způsobu vyřízení reklamace, včetně potvrzení o provedení opravy a době jejího trvání, případně písemné odůvodnění zamítnutí reklamace. Tato povinnost se vztahuje i na jiné osoby určené k provedení opravy. Podle ust. § 24b odst. 2 téhož zákona při určení výměry pokuty se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Podle ust. § 52 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník v rozhodném znění (1) spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. (2) Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. (3) Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle ust. § 55 odst. 1 téhož zákona smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zák