4 As 12/2011 — Nejvyšší správní soud

9 A 41/2010- 76 - text 17 pokračování 9A 41/2010 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a Mgr. Gabriely Bašné v právní věci žalobců: a) Ing. M. S., bytem A., O., b) J. S., bytem A., O., oba zast. JUDr. Radimem Charvátem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Brno, Lidická 51, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Praha 6, Antonína Čermáka 2a, za účasti této osoby zúčastněné na řízení: PROKOP RAIL, a.s., se sídlem Plzeň, Barákova 28/148, IČ: 25292277, v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 16.12.2009, zn. sp. PUV 1996-5975, č.j. PUV 1996-5975/60549/2005/ÚPV t a k t o : I. Rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 16.12.2009, zn. sp. PUV 1996-5975, č.j. PUV 1996-5975/60549/2005/ÚPV se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 17.285,80 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců advokáta JUDr. Radima Charváta, Ph.D., LL.M. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) předseda Úřadu průmyslového vlastnictví rozhodl v řízení o rozkladu podaném žalobci proti prvostupňovému rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „Úřad“) ze dne 11.8.2005 o částečném výmazu užitného vzoru č. 5516 o názvu: „Zádlažba kolejového roštu“, které bylo vydáno na základě návrhu podaného společností PROKOP RAIL, a.s., že prvostupňové rozhodnutí Úřadu se ve výroku mění takto: Užitný vzor č. 5516 se částečně vymazává z rejstříku užitných vzorů. Nároky na ochranu se stanovují v tomto znění: „Zádlažba kolejového roštu, zejména úrovňových železničních přejezdů, obsahující první soustavu vnitřních zádlažbových desek, volně uložených na patách kolejnic prostřednictvím vnitřních nosníků, uchycených kloubově na spodních kotevních úchytech a dosedajících na paty kolejnic prostřednictvím patek přes elastické podložky, a druhou soustavu stejně vybavených vnějších zádlažbových desek s vnějšími nosníky, jejichž však strany, navazující na vozovku nebo mezilehlý prostor vícekolejového přejezdu, jsou uchyceny v ložích opěrných zídek, vyznačující se tím, že v první soustavě vnitřních zádlažbových desek (1) je vertikální hodnota (X) úrovně podložek (8) patek (11) vnitřních nosníků (5) vzhledem ke spodní ploše vnitřních zádlažbových desek (1) upravena v závislostí na poměru tloušťky (L1) vnitřních zádlažbových desek (1), vzdálenosti (A1) referenčního bodu (B) kolejnic (2) od horní plochy vnitřních zádlažbových desek (1) a průměrné výšce (V1) příslušného typu kolejnic (2) při jejich daných úklonech, aby při (V1 +A1) ≥ L1 byl platný poměr (V1 + A1) : (X + L1) = 1, a při (V1 + A1) ≤ L1 byl platný poměr (V1 + A1) : (L1 - X) = 1, přičemž v soustavách vnějších zádlažbových desek (10) je vertikální hodnota (Y) úrovně podložek (8) patek (11) vnějších nosníků (9) vzhledem ke spodní ploše vnějších zádlažbových desek (10) upravena v závislosti na poměru tloušťky (L2) vnějších zádlažbových desek (10), vzdálenosti (A2) referenčního bodu (B) kolejnic (2) od horní plochy vnějších zádlažbových desek (10) a průměrné výšce (V2) příslušného typu kolejnic (2) při jejich daných úklonech, aby při (V2 + A2) ≥ L2 byl platný poměr (V2 + A2) : (Y + L2) = 1, a při (V2 + A2) ≤ L2 byl platný poměr (V2 + A2) : (L2 - Y) = 1, délka diagonálních konců ramen vnitřních nosníků (5) a vnějších nosníků (9) je vzájemně různá a patky (11) jsou na diagonálních koncích ramen vnitřních nosníků (5) a vnějších nosníků (9) uspořádány přestavitelně.“ Napadené rozhodnutí je v anonymizované podobě dostupné v databázi správních a soudních rozhodnutí na www.upv.cz. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobci domáhali zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) pro jeho nezákonnost. V žalobě namítli, že žalovaný opět porušil konkrétní ustanovení zákona č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o užitných vzorech“), zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a ve smyslu § 78 odst. 5 soudního řádu správního nerespektoval právní názor Nejvyššího správního soudu vyjádřený v rozsudku ze dne 26.3.2009 sp. zn. 9 As 37/2007. Tímto rozsudkem jmenovaný soud zamítl kasační stížnost žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24.1.2008 sp. zn. 11 Ca 273/2006, jímž bylo na základě žalobci podané žaloby zrušeno předchozí rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 10.7.2006. Žalobci se dovolávají ustanovení § 18 odst. 2 zákona o užitných vzorech, podle kterého musí být návrh na výmaz užitného vzoru z rejstříku věcně odůvodněn a současně musí být předloženy důkazní prostředky, o které se návrh na výmaz opírá. Důvody výmazu včetně označení důkazů, kterých se návrh dovolává, nemohou být dodatečně měněny. Z citovaného ustanovení zákona jednoznačně plyne, že návrh na výmaz musí být odůvodněn věcně, což znamená, že nepostačuje pouze vyjmenovat možné důvody výmazu ve smyslu § 17 odst. 1 zákona o užitných vzorech. Pouze věcně odůvodněnými výmazovými důvody, k nimž jsou jednoznačně označeny relevantní důkazy, je žalovaný oprávněn se zabývat; ostatní (věcně nepodložené) důvody musí odmítnout bez toho, aniž by sám za navrhovatele nad rámec jeho návrhu věcné odůvodnění vyhledával a nově označoval důkazní prostředky pro jiné důvody. Tento závěr týkající se pravomoci žalovaného potvrzuje i Nejvyšší správní soud, který ve výše zmíněném rozsudku konstatoval následující: ''Ostatně stejně tak přísně je Úřad vázán samotnými důvody návrhu na výmaz a v žádném případě není oprávněn tzv. „jít nad rámec tohoto návrhu “ a konstruovat či vyhledávat důvody pro výmaz ex offo. Nejsou-li důvody návrhu dostatečné, návrh musí být zamítnut, a naopak za situace, kdy v řízení zápisná způsobilost vzoru není prokázána, návrhu na výmaz je třeba vyhovět." Citovaný závěr nebyl v napadeném rozhodnutí respektován a žalovaný dle názoru žalobců jednal nad rámec svých výše vymezených pravomocí. V úvodní části návrhu na výmaz užitného vzoru ze dne 24.1.2005, který podala osoba zúčastněná na řízení, jsou sice vyjmenovány veškeré v úvahu přicházející důvody pro výmaz ve smyslu § 17 odst. 1 písm. a) zákona o užitných vzorech, leč z tohoto výčtu možných důvodů pro výmaz není patrné, proti kterému nároku by měl být ten který důvod použit, neboť technické řešení dle užitného vzoru se skládá ze čtyř nároků, a tudíž ze čtyř dílčích technických řešení. V úvodní části návrhu na výmaz je dále uveden pouze seznam důkazních prostředků, aniž by bylo zřejmé, k prokázání jakého důvodu má být ten který důkaz použit. Pokud se týká důkazních prostředků (dokumentů označených jako D1 až D17), žalovaný již ve svých předchozích rozhodnutích dospěl k závěru, s nímž se žalobci ztotožňují, že až na dva dokumenty (D14 - kopie článku „Železniční přejezdy“ z časopisu Nová železniční technika a D16 - patent CZ233422) jsou zbývající důkazy z formálního hlediska irelevantní. Z odůvodnění návrhu na výmaz vyplývá jen to, že osoba zúčastněná na řízení požaduje a věcně odůvodňuje výmaz toliko hlavního nároku, a to pouze z důvodu předzveřejnění (tj. nesplnění novostí jakožto jedné z elementárních podmínek pro ochranu užitným vzorem dle ustanovení § 1 zákona o užitných vzorech). Navrhovatel výmazu se pak dále omezuje na pouhé konstatování toho, že užitný vzor není dle jeho názoru technickým řešením a není průmyslově využitelný. Kromě překážky novosti jakožto výmazového důvodu tedy nejsou ostatní v návrhu zmíněné důvody pro výmaz hlavního nároku věcně odůvodněny a nejsou pro ně ani předloženy důkazní prostředky. Z výše uvedeného dle žalobců plyne, že žalovaný se měl na základě předmětného návrhu na výmaz zabývat pouze tím, zda technické řešení chráněné užitným vzorem bylo předzveřejněno v dokumentech předložených k prokázání existence tohoto důvodu zúčastněnou osobou na řízení. Jestliže by Úřad dospěl k závěru, že namítané dokumenty nejsou na překážku novosti, měl návrh na výmaz užitného vzoru v celém rozsahu zamítnout. Oproti prvoinstančnímu rozhodnutí dal orgán rozhodující o rozkladu v napadeném rozhodnutí žalobcům za pravdu v tom, že v patentu č. 233422 (jednom z namítaných dokumentů – D16) skutečně není zobrazeno technické řešení dle hlavního nároku užitného vzoru, a to ani z části, neboť z tohoto namítaného materiálu není nikterak zřejmé, že by konstrukce v něm obsažená byla uspořádána k průměrné výšce kolejnice při jejích daných úklonech, a to ani pro zde zobrazenou variantu poměru výšky kolejnice a zádlažbové desky. Na základě tohoto zjištění měl žalovaný návrh na výmaz zamítnout, což se však nestalo. Místo toho začal žalovaný zcela nad rámec návrhu