7 As 162/2012 — Nejvyšší správní soud

9 A 68/2013- 132 - text 5 pokračování 9A 68/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Gabriely Bašné a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: J.D. H., nar. …, bytem P. 1, E.K. 11/133, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Praha 10 , Vršovická 65, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25.05.2009 č.j. 570/2042-04b/07 a ze dne 26.05.2009 č.j. 570/2042-08b/07 , takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 25.05.2009 č.j. 570/2042-04b/07 a ze dne 26.05.2009 č.j. 570/2042-08b/07 se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 15.520,- Kč, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými žalovaný zamítl jako opožděná jeho odvolání proti rozhodnutí 1/ České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Praha ( dále též ČIŽP ) ze dne 20.12.2005, č.j.: 01/OL/18427/05/Mi ( dále též prvoinstanční rozhodnutí „A“ ), jímž byl žalobci ( resp. jeho právnímu předchůdci ) ve smyslu ust. § 16 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále jen „správní řád“), ustanoven opatrovník J. M., pracovník České inspekce životního prostředí – OI Praha. Opatrovník byl žalobci ustanoven k hájení práv žalobce v řízení ve věci uložení opatření k nápravě – spočívající v zalesnění celé porostní skupiny 14B0 na ploše 0,07 ha a vylepšení porostní skupiny 14B1 na ploše 0,46 ha na lesním pozemku p.p.č. 1301 v k.ú. Soutice (okres Benešov), a rozhodnutí 2/ ČIŽP ze dne 11.4.2005, č.j. 01/OL/6202/05/Mi ( dále též prvoinstanční rozhodnutí „B“ ), jímž bylo žalobci ( resp. jeho právnímu předchůdci ) uloženo opatření – spočívající v zalesnění celé porostní skupiny 14Bo na ploše 0,07 ha a vylepšení porostní skupiny 14B1 na ploše 0,46 ha na lesním pozemku p.p.č. 1301 v k.ú. Soutice ( okres Benenšov ) způsobem v rozhodnutí uvedeným, do 31.5.2006. V podané žalobě žalobce předně tvrdil, že se o existenci rozhodnutí správního orgánu I. stupně dozvěděl náhodně, prostřednictvím svého smluvního zástupce dne 13.11.2006. Dne 20.11.2006 podal žalobce žádost o navrácení lhůty a připojil také odvolání, a to z důvodu, že prvostupňové rozhodnutí mezi tím nabylo již právní moci. Po téměř třech letech žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl jeho odvolání jako opožděné. Žalobce namítal, že napadená rozhodnutí a rozhodnutí správního orgánu I. stupně jsou nezákonná, neboť od počátku nebyly splněny podmínky pro ustanovení jakéhokoliv opatrovníka jeho osobě. Žalobce měl a po dobu své nepřítomnosti v ČR má zvoleného smluvního zástupce, kterým je Mgr. M. B., a to již od r. 1996. S uvedeným zástupcem žalobce byl správní orgán I. stupně v kontaktu. Přes výše uvedené při doručování významných rozhodnutí byl tento zástupce nezákonně obejit. Je tak nesporné, že ve smyslu ust. § 16 odst. 4 správního řádu, resp. § 17 odst. 1 tohoto zákona, došlo k poškození práv žalobce. Rozhodnutí měla být správně doručována ve smyslu ust. § 24 odst. 4 správního řádu pouze a jedině jeho zástupci. To se však nestalo. Účinné dle žalobce není ani doručení, o které se pokusila Ing. N. z Městského úřadu ve Vlašimi. I tato osoba totiž věděla a uvedla, že žalobce má svého smluvního zástupce, a to zejména v době, kdy se objevila recidiva jeho onkologického onemocnění. Tvrdil, že není pravdou, že přípis České inspekce životního prostředí ze dne 28.1.2005, č.j.: 0l/OL/1449/05/Mi zůstal ze strany zástupkyně žalobce bez reakce. Zástupkyně žalobce zaslala opakovaně plnou moc prokazující její zmocnění žalobcem v čase jeho nepřítomnosti. Důvody, kterými argumentuje žalovaný při konstatování nicotnosti správního aktu, tak nelze přijmout, neboť nejsou v souladu se skutkovým stavem ani zákonem. Pokud tedy žalovaný tvrdí, že ustanovení opatrovníka nebylo vlastně vůbec nutné a není pro nikoho závazné, nestalo se tak z důvodu smyšleně tvrzeného odmítnutí doručení zásilek samotným žalobcem. Takovéto eventuální jednání by nemohlo mít samo o sobě žádný právní vliv na právní moc rozhodnutí na základě jeho fiktivního doručení, neboť rozhodnutí určená do vlastních rukou, jakým rozhodnutí ze dne 11.4.2005, č.j.: 01/OL/6202/O5/MI je, mělo být doručeno do vlastních rukou zástupce žalobce dle ust. § 24 odst. 4 správního řádu. To se dodnes nestalo. Dále uvedl, že volba zástupce účastníkem řízení je primární a má přednost před zastupováním na základě zákona. Ustanovení opatrovníka z řad zaměstnanců správního orgánu, který rozhodnutí vydává, je pak ve smyslu judikatury Ústavního soudu ČR nepřípustné, neboť lze mít důvod pochybovat o tom, že takováto osoba bude řádně hájit práva opatrovance. I v tomto případě se tak prokázalo, že opatrovník posloužil pouze k doručení písemností a žádné další úkony ve prospěch obrany žalobce nečinil. Závěrem žalobce poukázal na povrchní vyřízení povinnosti uložené správnímu orgánu, pokud nebylo shledáno odvolání jako důvodné, tedy povinnosti přezkoumat důvody pro mimořádné opravné prostředky. Konstatoval, že správní orgány celou věc vnímají tendenčně, oba v jisté shodě a nikdy se věcně nezabývaly zaviněním žalobce z údajných protiprávních přestupků. Žalobce předložil v rámci četných podání správním orgánům nesčetně podnětů a důkazů, které svědčí zcela objektivně o jeho nevině, a to i včetně znaleckých posouzení a závěrů soudů, kteří žádné poškození životního prostředí nekonstatovali. Přesto všechno se žalobce nemůže dočkat nápravy, neboť je mu ze strany těchto orgánů odmítáno spravedlivé řešení a správní orgány pokračují v nuceném výkonu likvidačních pokut, které uložily ve výši téměř 9.000.000,- Kč celkem, aniž by podstata celého jeho nemovitého majetku žalobce této sumy vůbec dosáhla. Žalobce vnímá jednání žalovaných jako nedůvodné bezpráví. Žalobce žádal, aby soud žalobou napadená rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Dále uvedl, že pro posouzení projednávané věci je rozhodující to, zda předmětná odvolání byla podána opožděně, či nikoli. V žalobou napadených rozhodnutích řešil žalovaný jako klíčovou právě tuto otázku. Tvrdil, že žalobce své žalobní námitky nesměřuje proti té skutečnosti, že jeho odvolání bylo zamítnuto jako opožděné, tzn. proti úvaze žalovaného o opožděnosti podaného odvolání. Jeho námitky jsou svou podstatou totožné s námitkami uvedenými v opožděném odvolání a s ohledem na charakter napadených rozhodnutí tedy zcela bezpředmětné. Žalobce tak napadá rozhodnutí žalovaného v rozsahu, jenž se zcela míjí s důvody tohoto správního rozhodnutí. Z uvedeného důvodu nemůže být úspěšný. I kdyby jím tvrzené žalobní body byly důvodné, neměl by takový závěr žádný vliv na věcnou správnost napadeného rozhodnutí, neboť skutečné důvody napadeného rozhodnutí zůstaly nedotčeny. Žalobní body nesměřují proti závěrům žalovaného o opožděnosti podání odvolání žalobce, tedy proti rozhodovacím důvodům. Dle žalovaného vzhledem k tomu, že žaloba směřuje proti rozhodnutím, jimiž žalovaný zamítl žalobcova odvolání jako opožděná, mohou námitky žalobce směřovat toliko proti úvaze žalovaného o opožděnosti podaného odvolání, nikoli proti tomu, jak věc posoudil po věcné a právní stránce orgán I. stupně. Protože však žalobce proti důvodům rozhodnutí žalovaného v žalobě vůbec nebrojí, je tato žaloba podle žalovaného bezpředmětná a nedůvodná. Poukázal na to, že se odvolacími námitkami žalobce v rámci odvolacího řízení z důvodu opožděnosti uplatněného odvolání nezabýval. Zkoumal však, zda nejsou dány předpoklady pro přezkoumání napadeného rozhodnutí orgánu I. stupně v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Následně žalovaný dospěl k závěru, že důvody pro aplikaci těchto mimořádných opravných prostředků zde nejsou, neboť prvostupňová rozhodnutí byla orgánem I. stupně vydána v plném souladu se zákonem. K tomu žalovaný odkázal na žalobou napadená rozhodnutí. Uzavřel, že pokud žalobce namítal „povrchnost vyřízení povinnosti přezkoumat důvody pro mimořádné opravné prostředky“ pak tato námitka směřuje proti úvaze, respektive rozhodnutí žalovaného, které je podle ust. § 65 odst. 1 s.ř.s. vyloučeno z přezkoumání soudem a na které není právní nárok. Rozsudky ze dne 30. 8. 2012, č. j. 9 Ca 239/2009-52 a 9 Ca 243/2009-51 soud žalobou napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení s tím, že podmínky nezbytné k ustanovení opatrovníka žalobci správním orgánem nebyly splněny, neboť žalobce měl zmocněného zástupce a tato skutečnost byla správnímu orgánu I. stupně známa. Rozhodnutí o ustanovení opatrovníka žalobci nebylo řádně doručeno prostřednictvím veřejné vyhlášky, běh lhůty k podání odvolání proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka tak vůbec nezapočal a lhůta k podání odvolání nemohla uplynout, tudíž je žalovaný nemohl zamítnout p