8 As 98/2015 — Nejvyšší správní soud

10 A 166/2011- 61 - text 10 pokračování 10A 166/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Kamila Tojnera a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobců: a) O. D., nar. X., bytem Ž., b) České štěrkopísky spol. s r.o., se sídlem Praha 9, Cukrovarská 34, IČ 27584534, oba zast. Mgr. Tomášem Uherkem, advokátem, se sídlem Praha 9, Jandova 8, proti žalovanému: Český báňský úřad, se sídlem Praha 1, Kozí 4, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1. Pískovna Hrušovany a. s., se sídlem Hradčany, Tišnovská 118, IČ 28309405, zast. Mgr. Lucií Stejskalovou, advokátkou, se sídlem Brno, Heršpická 5, 2. Ing. F. Č., bytem H., zast. JUDr. Jiřím Koniorem, advokátem, se sídlem Brno, Nové nám. 21, 3. F. P., nar. X., bytem L., v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 6. 2011, č. j. 13384/2011, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobci se podanou žalobou domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým byla zamítnuta jako nepřípustná odvolání podaná žalobkyní a) a F. P., nar. X., a J. P., nar. X., podaná proti rozhodnutí Obvodního báňského úřadu v Brně ze dne 8. 2. 2005, č. j. 852/05, kterým byl stanoven zvláštní dobývací prostor Žabčice I. Žalobci namítají, že ačkoliv byla žalobkyně a) od počátku správního řízení podílovým spoluvlastníkem pozemku parc. č. 1336/99 (a od roku 2009 jediným vlastníkem), nacházejícím se v katastrálním území Žabčice, který je součástí zvláštního dobývacího prostoru Žabčice I, nejednal s ní Obvodní báňský úřad v Brně jako s účastníkem řízení. Tímto bylo žalobkyni a) upřeno její zákonné právo na obdržení oznámení o zahájení řízení o stanovení dobývacího prostoru nejpozději 7 dní před ústním jednáním (místním šetřením), včetně upozornění na možnost uplatnit připomínky a návrhy nejpozději při ústním jednání (§ 27 odst. 3 horního zákona), dále její právo na umožnění seznámit se s podklady rozhodnutí, vyjádřit se k nim a navrhnout jejich doplnění, právo na posouzení připomínek a návrhů vlastníka pozemku obvodním báňským úřadem v řízení o stanovení dobývacího prostoru (§ 27 odst. 7 horního zákona), právo na řádné rozhodnutí obvodního báňského úřadu o námitkách vlastníka pozemku v rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru (§ 27 odst. 8 horního zákona), právo na řádné doručení rozhodnutí ve věci samé a právo podání řádného odvolání proti nedoručenému rozhodnutí ve věci samé. Z tohoto důvodu je rozhodnutí Obvodního báňského úřadu v Brně nezákonné, neboť během řízení byla závažným způsobem porušena procesní práva opomenutého účastníka řízení. Rozhodnutí Obvodního báňského úřadu v Brně tak nikdy nenabylo právní moci, jelikož nikdy nebylo doručeno celé jedné skupině účastníků – vlastníkům dotčených pozemků. Žalobci své účastenství v předmětném správním řízení odvozují od ust. § 28 odst. 2 horního zákona. Žalobci pokládají za samozřejmé, že stanovením jakéhokoliv dobývacího prostoru na jakémkoliv pozemku může být přímo dotčeno vlastnické právo k tomuto pozemku, neboť se tím rozhoduje (analogicky jako při územním rozhodnutí) o budoucím využití pozemku – k těžbě, značně omezující využití jiné. V řízení o stanovení dobývacího prostoru má vlastník pozemku první a současně i jednu z posledních možností se proti takovému budoucímu využití jeho pozemku bránit a vznášet proti takovému záměru námitky a připomínky. K nutnosti vykládat zákonné podmínky účastenství v řízení extenzivně poukázali žalobci na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2007, č. j. 5 As 57/2006-50. Argumentace žalovaného, že do práv vlastníků pozemků již nebylo zasaženo stanovením dalšího dobývacího prostoru (zvláštního dobývacího prostoru Žabčice I), neboť do jejich práv již bylo zasaženo stanovením předchozího dobývacího prostoru o stejné ploše (Žabčice), není udržitelná, neboť v době stanovení dobývacího prostoru Žabčice nebyli vlastníci dotčených pozemků účastníky řízení o jeho stanovení a první možnost k ochraně svých práv tak měli až v době stanovení zvláštního dobývacího prostoru Žabčice I. Zvláštní dobývací prostor Žabčice I byl stanoven pro jiný druh nerostů (živce) než dobývací prostor Žabčice. Stanovením dalšího dobývacího prostoru tak mohla být přímo dotčena práva vlastníků dotčených pozemků, neboť bylo možné předpokládat, že stanovením dalšího dobývacího prostoru pro další nerost bude těžební činnost na pozemcích prováděna např. intenzivněji či po delší dobu. Žalobci dále namítají aplikaci nesprávného procesního předpisu, kdy řízení o vydání rozhodnutí Obvodního báňského úřadu v Brně bylo zahájeno dne 14. 1. 2005, tedy za účinnosti starého správního řádu (před 31. 12. 2005) a až do roku 2011 nebylo pravomocně skončeno. S ohledem na ust. § 179 nového správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.), se tak zahájené odvolací řízení proto nadále řídilo starým správním řádem. Žalobci uvedli další vady rozhodnutí Obvodního báňského úřadu v Brně, které činí toto rozhodnutí nezákonným; tyto vady žalobci namítali i v odvolacím řízení, žalovaný se jimi nezabýval. Jedná se o skutečnost, že výrok rozhodnutí Obvodního báňského úřadu v Brně obsahuje mnohé části, které do výroku správního rozhodnutí nepatří (např. popis tehdejších smluvních vztahů mezi dvěma těžebními organizacemi), neboť se jimi dobývací prostor nestanoví. Výrok rozhodnutí je zmatečný a nesrozumitelný, když uvádí zásoby „výhradního ložiska celkem“, avšak na tomto ložisku již byly stanoveny jiné dobývací prostory, a není proto jasné, proč se v rozhodnutí o stanovení zvláštního dobývacího prostoru, který se logicky stanoví jen pro konkrétní část ložiska, uvádí zásoby pro ložisko celé. Ve výroku rozhodnutí se navíc ani výslovně neuvádí, pro dobývání jakého nerostu se zvláštní dobývací prostor stanoví, a z tohoto důvodu považují žalobci rozhodnutí za nicotné. Oba výše uvedené dobývací prostory Žabčice a Žabčice I navíc byly pro stejné území stanoveny částečně pro stejný nerost – živec. Napadené rozhodnutí je tedy v rozporu se zásadou „non bis in idem“. V rozhodnutí Obvodního báňského úřadu v Brně se uvádí, že živec není selektivně těžitelný. Na daném území je tak možné živec těžit pouze společně se štěrkopískem, pro který však zvláštní dobývací prostor stanoven nebyl. Nabyvatel zvláštního dobývacího prostoru Žabčice I tak nemůže dobývání nerostů živců provádět bez nepřípustného zásahu do práv k výlučnému dobývání nerostu štěrkopísků, která náleží výhradně držiteli „základního“ dobývacího prostoru Žabčice. Nebyly a nejsou tak splněny podmínky pro stanovení zvláštního dobývacího prostoru podle ust. § 25 odst. 3 horního zákona. V rozhodnutí Obvodního báňského úřadu v Brně se neuvádí, proč by oddělené dobývání nerostu živec jinou organizací mělo být v daném případě racionálnější. S ohledem na výslovně uvedenou nemožnost selektivní těžby živce ani jeho dobývání jinou těžební organizací racionálnější z povahy věci být nemůže. Z obsahu rozhodnutí Obvodního báňského úřadu v Brně nelze zjistit, jestli byly splněny podmínky dle ust. § 27 odst. 1 horního zákona, tedy stanovení v součinnosti s dotčenými orgány státní správy, zejména v dohodě s orgány životního prostředí a s orgánem územního plánování a stavebním úřadem. Dle žalobců k této součinnosti a dohodě nedošlo. Rozhodnutí Obvodního báňského úřadu v Brně se nezabývá dopady na práva vlastníků dotčených pozemků ani jejich nezjišťovanými připomínkami a stanovisky. Žalovaný ve svém vyjádření setrval na argumentaci uvedené v napadeném rozhodnutí a k námitkám žalobce uvedl, že se v odůvodnění napadeného rozhodnutí s námitkami žalobců vypořádal a žalobcům též napadené rozhodnutí řádně oznámil. Tvrzení žalobce b), že žalovaný jej uvedl jen v rozdělovníku napadeného rozhodnutí, je tedy nepravdivé a zavádějící. Žalovaný na str. 3 napadeného rozhodnutí výslovně akceptuje skutečnost, že žalobce b) se připojil k žalobě a že s žalobcem a) uzavřel na pozemek p. č. 1336/99 v k. ú. Žabčice kupní smlouvu. Proto s ním žalovaný jednal jako s účastníkem a proto též jeho námitky vyvracel. Skutečnost, že není uveden v úvodu napadeného rozhodnutí, není výrazem opominutí žalobce, nezakládá porušení jeho práv, nýbrž pouze vypovídá o právním stavu, který existoval na počátku odvolacího řízení. Mylné je rovněž tvrzení žalobkyně a), že jí nesprávným postupem OBU v Brně nebylo přiznáno postavení účastníka v řízení o stanovení zvláštního dobývacího prostoru Žabčice I, z čehož žalobkyně dovozuje, že napadené rozhodnutí dosud nenabylo právní moci. Stanovením zvláštního DP Žabčice I k přímému dotčení vlastnických práv k pozemku žalobců nedošlo a ani dojít nemohlo, jak žalovaný vysvětluje v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Přiznání účastenství rovněž nelze opřít o stanovisko ČBÚ čj. 2552/92 ze dne 2. 9. 1992, ani o publikaci Makarius, R. a Luks, J., Horní právo). Žalobci zmiňované „Stanovisko“ se týká jiné problematiky (