7 Afs 78/2007 — Nejvyšší správní soud

11 A 19/2015- 45 - text 2 pokračování 11 A 19/2015 11A 19/2015 - 45 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr. Jitky Hroudové v právní věci žalobce CET 21 spol. s.r.o., IČ 45800456, se sídlem v Praze 5, Kříženeckého náměstí 1078/5, zastoupeného JUDr. Vladimírem Kroupou, advokátem se sídlem v Praze 6, Zavadilova 1925/15, proti žalované Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem v Praze 2, Škrétova 44/6, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního úřadu ze dne 4. 11. 2014, č. j. DRD/4020/2014, sp. zn. Ident: 2014/536/DRD/CET t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 4. 11. 2014, kterým mu byla uložena pokuta ve výši 100.000,- Kč pro porušení ustanovení § 31 odstavec 3 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, neboť odvysíláním pořadu Televizní noviny, respektive reportáž Na vaší straně dne 15. 12. 2013 od 19:30 hodin na programu NOVA, se měl dopustit porušení povinnosti zajistit, aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti, neboť v předmětné reportáži byl divákům předkládán závěr, že umisťováním dopravního značení vybízejí kompetentní orgány k porušování zákona, které je v jiných případech trestáno (ve spojitosti s konkrétním případem, o němž reportáž hovořila). Divákovi bylo přitom zatajeno, že je – li umístěno dopravní značení, má toto povahu pravidla chování, které je nadřazeno obecné úpravě provozu na pozemních komunikacích podle ustanovení § 76 odstavec 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu. Z uvedeného je podle správního úřadu zřejmé, že umístěná dopravní značka nevybízí k porušování zákona, neboť je sama variantou, s níž zákon výslovně počítá. Na základě absence a ignorace takovéto informace byl divák neúplně, nepravdivě a zavádějícím způsobem informován a nemohl si utvořit vlastní informovaný náhled na danou problematiku, když mu byl předložen pouze jediný závěr, který měl poukázat na absurdní situaci, kdy je určité chování řidiče trestáno jako porušení zákona, k němuž jsou na jiných místech řidiči přímo vybízeni. Tím, že reportáž opomenula podstatnou a s předkládanou informací úzce související informaci, se žalobce měl dopustit porušení povinnosti zajistit, aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti. Žalobce v podané žalobě uvedl, že činí nesporným, že je provozovatelem programu NOVA, že dne 15. 12. 2013 v pořadu Televizní noviny, odvysílaném od 19:30 hodin na programu NOVA, odvysílal reportáž popsanou ve výroku napadeného rozhodnutí. Podle jeho názoru je však žalobou napadené rozhodnutí nezákonné, neboť žalobce nesouhlasí s právní kvalifikací skutku, tedy se závěry žalovaného, podle kterých se žalobce dopustil správního deliktu porušení povinnosti, stanovené ustanovením § 31 odstavec 3 zákona o vysílání, tedy povinnosti zajistit, aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti. Žalobce namítl, že informace, které v reportáži zazněly a které neodpovídaly správnému výkladu zákona, byly podloženy stanoviskem odborníka v příslušném oboru. Pokud informace prezentované v reportáži vycházely z jednoznačného stanoviska experta v příslušném oboru, nelze žalobci jako provozovateli televizního vysílání klást za vinu, že část informací uveřejněných v reportáži není v souladu se zněním příslušných zákonů. Pan M. B. jako dopravní expert byl důvodně pokládán za zdroj, který v předmětné problematice zaujme odborné stanovisko, které bude vycházet z platné právní úpravy. Žalobce tak neměl důvod pochybovat o věrohodnosti vyjádření odborníka na danou problematiku. Žalobce se neztotožnil se závěrem, že dopravní expert není osobou, která by mohla jako jediný zdroj oprávněně posuzovat, jaké kompetence jsou svěřeny příslušným orgánům zákony, zda je umisťování značek v souladu s právním řádem a zda tímto kompetentní orgány porušují zákon. Žalovaný nijak nezdůvodnil závěr, že dopravní expert není relevantním zdrojem posouzení v reportáži prezentované problematiky, jeho konstatování je pouze subjektivní. Žalobce má za to, že odvysíláním reportáže povinnost podle ustanovení § 31 odstavec 3 zákona o vysílání neporušil a správní delikt tak nespáchal. Ve druhém žalobním bodě žalobce namítl, že sankce mu byla uložena nezákonně, když žalovaná nesplnila povinnost podle ustanovení § 59 odstavec 1 zákona o vysílání. Žalovaná dovozuje splnění povinnosti předchozího upozornění na identické porušení zákona podle ustanovení § 31 odstavec 3 zákona o vysílání vydáním upozornění ze dne 5. 3. 2013, č. j. RUD/1200/2013, podle kterého se měl žalobce dopustit porušení ustanovení § 31 odstavec 3 zákona o vysílání odvysíláním reportáže s názvem Od července si za léky připlatíme, už nebudou na předpis, odvysílané v pořadu Televizní noviny dne 21. 6. 2012 na programu NOVA. Žalobce namítl, že nesdílí názor žalovaného, že reportáž s názvem Od července si za léky připlatíme, už nebudou na předpis, by byla v rozporu s povinností, stanovenou ustanovením § 31 odstavec 3 zákona o vysílání a že odvysíláním této reportáže došlo ke spáchání správního deliktu. Vzhledem ke skutečnosti, že ustanovení § 66 zákona o vysílání samostatný soudní přezkum zákonnosti upozornění na porušení zákona na základě správní žaloby neumožňuje, žalobce tímto podle ustanovení § 75 odstavec 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, uplatňuje námitku nezákonnosti upozornění na porušení zákona ze dne 5. 3. 2013, jakožto závažného podkladu přezkoumávaného rozhodnutí a žádá soud o přezkoumání zákonnosti tohoto úkonu žalovaného. Žalovaná Rada pro rozhlasové a televizní vysílání ve vyjádření k podané žalobě uvedla, že námitka žalobce o tom, že hlavním informačním posláním reportáže bylo upozornit na možné nejasnosti ve výkladu příslušných ustanovení zákona, kopíruje tu, kterou žalobce uplatnil v rámci správního řízení. Rada proto opakuje to, co již uvedla ve svém rozhodnutí s tím, že předmětná reportáž, pro jejíž odvysílání bylo zahájeno správní řízení a následně rozhodnuto o uložení pokuty, nepřinášela informaci pouze o případu daného řidiče o případu možného přestupku prezentovaného v reportáži, ale tento případ byl pouhým odrazovým můstkem k následnému obsahu reportáže, tj. předtočený materiál a následný rozhovor ze studia, který diváky informoval o tom, že umisťováním dopravních značek kompetentní orgány jsou řidiči vyzýváni k porušování zákona, které je paradoxně a absurdně jinde trestáno. Taková informace a takto předložený závěr není možný, neboť neodpovídá pravdě a realitě, protože umístěná značka se zjednodušeně řečeno stává zákonem, tedy normou, určující pravidlo chování podle ustanovení § 76 odstavec 1 zákona č. 361/2000 Sb., díky čemuž nelze hovořit o závěru, že značka je vybízením k porušení zákona. V reportáži byl divákům předkládán jednoznačný závěr, aniž by se zakládal na pravdivých informacích a na reálném podkladu. Předmětná reportáž neuváděla diváka v omyl o případu daného řidiče, ale o tom, jakými pravidly se je třeba řídit a co je porušováním zákona a vybízením k němu, respektive o regulaci provozu na pozemních komunikacích, takže není vůbec rozhodné, zda byly informace o případu daného řidiče doplněny v následující reportáži. Žalovaná trvá na tom, že reportáž poskytla neobjektivní informace o tom, že umisťováním dopravních značek kompetentními orgány jsou řidiči vyzýváni k porušování zákona, které je paradoxně jinde trestáno. Tento závěr však není realitě odpovídající, neboť kompetentní orgány dopravní značkou nikoho k porušování zákona nevybízejí a nenavádějí k tomu, co jinde paradoxně trestají. Žalovaná v napadeném rozhodnutí netvrdila, že by první reportáž byla odrazovým můstkem pro reportáž druhou ze dne 1. 2. 2014, pouze v rámci úvahy a kompletního posouzení daného případu uvedla, že každá reportáž tvoří samostatný mediální obsah, který musí každý sám splňovat podmínky stanovené zákonem a že při posuzování reportáže, pro jejíž odvysílání bylo vedeno správní řízení a rozhodnuto o pokutě, následně odvysílaná reportáž roli nehraje, byť znovu hovořila o případu daného řidiče, který se potýká s nejednoznačným výkladem právních norem ve vztahu k jeho parkování. Pokud žalobce v podané žalobě namítá, že informace v reportáži byly podloženy stanoviskem odborníka, kterého tvůrci reportáže požádali o stanovisko, pak i tato námitka kopíruje námitku uplatněnou ve správním řízení. Dopravní expert se v daném případě mohl vyjádřit k