— Nejvyšší správní soud

3 Af 39/2012- 55 - text 12 pokračování 3Af 39/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců JUDr. Jana Ryby a Mgr. Milana Taubera v právní věci žalobkyně: MAXIMA pojišťovna, a.s., se sídlem Na Dlouhém lánu 508, Praha 6, IČ 613 28 464, proti žalované: Česká národní banka, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 28, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ing. M. T., L., F. 674, o žalobě proti rozhodnutí bankovní rady České národní banky ze dne 11.10.2012, č.j. 2012/2977/110, takto: I. Žaloba se zamítá II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí bankovní rady České národní banky (dále jen „bankovní rada“) blíže označeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým bankovní rada zamítla rozklad společnosti MAXIMA pojišťovna, a.s. (dále jen „žalobkyně“ nebo „pojišťovna“) ze dne 7.8.2012 podle § 152 odst. 5 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) ve spojení s § 152 odst. 4 a § 90 odst. 5 správního řádu a potvrdila rozhodnutí České národní banky (dále jen „žalovaná“ nebo „ČNB“) ze dne 20.7.2012, č.j. 2012/6814/570, ke sp.zn. Sp/2012/51/573. V podané žalobě nejprve žalobkyně konstatovala, že prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyni uložena povinnost, aby okamžikem doručení rozhodnutí provedla bez zbytečného odkladu, ale nejpozději do 60 dnů ode dne vydání rozhodnutí, změnu v osobě generálního ředitele pojišťovny tak, že odvolá z této funkce Ing. M. T. Současně bylo žalobkyni uloženo nahradit náklady řízení paušální částkou 1 000 Kč ve smyslu ust. § 79 odst. 5 správního řádu ve spojení s ust. § 6 odst. 1 vyhl. č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení. Žalobkyně nesouhlasí s napadenými rozhodnutími vydanými bankovní radou a ČNB a své námitky vyjádřila v následujících žalobních bodech: V prvním žalobním bodu nesouhlasí žalobkyně, že nebyla odstraněna překážka volitelnosti ve smyslu ustanovení zákona č. 513/1996 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obchodní zákoník“). Žalobkyně blíže uvedla, že generální ředitel Ing. M. T. byl v letech 2008-2010 v orgánech společnosti Oleofin, a.s., na jejíž majetek byl prohlášen konkurz. Žalobkyně se neztotožňuje se správními orgány, že u osoby s účastí na řízení pojišťovny nelze zhojit překážku volitelnosti postupem podle § 38l odst. 5 obchodního zákoníku. Dle žalobkyně je nesprávným výklad žalované ohledně § 8 odst. 1 písm. b) zákona č. 277/1999 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojišťovnictví“) v návaznosti na § 381 odst. 5 obchodního zákoníku, neboť tvrdí, že pokud by na zákon o pojišťovnictví neměl být aplikován obchodní zákoník se všemi podmínkami, nemohl by odkazovat na celé ust. § 38l včetně odst. 5, ale výslovně by uvedl, že podmínky důvěryhodnosti nelze splnit postupem podle ust. § 38l odst. 5 zákona o pojišťovnictví. Uvedené podporuje dle žalobkyně skutečnost, že ust. § 8 odst. 1 zákona o pojišťovnictví odkazuje na obecná pravidla podmínek volitelnosti, včetně ustanovení o zhojení překážky volitelnosti a pokud by pravidla neplatila pro pojišťovny jako pro všechny jiné obchodní společnosti, bylo by to zřejmé již z tohoto ustanovení. V daném případě byla zhojena překážka volitelnosti valnou hromadou konanou dne 6.1.2012, čímž žalobkyně respektovala zákon o pojišťovnictví v § 19 odst. 2. Valná hromada hlasovala nejprve o zhojení překážky volitelnosti generálního ředitele a potom o jeho volbě generálním ředitelem. Je-li překážka zhojena současně hlasováním přímo o volbě nebo je-li rozdělena na zhojení překážky a pak následnou volbu, je de facto lhostejné. Ve druhém žalobním bodu namítá žalobkyně, že ČNB se nedostatečně vypořádala s námitkou o nedostatku příčinné souvislosti mezi jednáním generálního ředitele a nucenou správou v souvislosti s plynutím času v předmětné věci. Žalovaná totiž vytýkala Ing. M. T., generálnímu řediteli, nedostatek důvěryhodnosti z důvodu působení ve funkci generálního ředitele v době, kdy byla v pojišťovně uvalena nucená správa rozhodnutím Ministerstva financí ze dne 12.4.2001, č.j. 324/127928/2000/R. Již z uvedeného vyplývá, že od uvalení nucené správy v pojišťovně uběhlo více jak 10 let. Žalobkyně má tedy za to, že příčinnou souvislost mezi jednáním z této doby a posuzováním odbornosti generálního ředitele v současnosti lze pominout. Ani neobezřetné chování ředitele v době nucené správy by proto nemělo přivodit jeho nemožnost být generálním ředitelem jednou provždy. Žalobkyně dále poukázala na řadu pozitivních změn v souvislosti se jmenovaným ředitelem, a to zejména: 1) Hrubé předepsané pojistné – nárůst na 315 mil. Kč v roce 2011, jde o nárůst celkového předepsaného pojistného o 78,5 % za období tří let. Uvedené je výsledkem dobrého řízení obchodní politiky. 2) Hospodářský výsledek – v roce 2011 zisk ve výši 24,5 mil. Kč. Uvedeného bylo dosaženo realizací řady úsporných opatření a optimalizací nákladových položek. 3) Směrnice – předpisová základna. Došlo k systematické úpravě a optimalizaci jednotlivých procesů v pojišťovně, včetně jejich detailního popisu v 62 nových směrnicích a metodických pokynech. 4) Mezinárodní certifikát kvality služeb od Bureau Veritas CZ (mezinárodní certifikační autority) – v červnu 2010 byl společnosti udělen certifikát ISO 9001 za kvalitu služeb v oblasti pojišťovnictví. 5) Kvalifikovaný personál – v letech 2009 - 2012 došlo k přijetí vysoce kvalifikovaného personálu s odbornou praxí a zkušeností z pojišťovnictví v oblasti ekonomiky, likvidace, obchodu a marketingu. 6) Výkaznictví a finanční reporty – došlo k úpravám v oblasti controllingu a reportingu, tak aby bylo možné aktuální detailní sledování a analýza výnosů a nákladů potřebná k dobrému řízení všech úrovní společnosti. 7) Nové pojistné licence – vzhledem k další plánované expanzi na pojistném trhu společnost vytvořila nové pojistné produkty a požádala o licence k jejich provozování. Žalobce rovněž získal i zajišťovací licenci. 8) Finanční stabilita – zvýšení operativní likvidity provozního kapitálu a efektivní uspořádání pojistně technických rezerv, které jsou v souladu s novou investiční strategií a diverzifikací portfolia pojišťovny. Zde jde např. o 22% snížení angažovanosti v neobchodovatelných cenných papírech. 9) Interní audit – ve společnosti je prováděn interní audit mezinárodní auditorskou společností BDO Audit s.r.o., která provádí pravidelnou kontrolu procesů v pojišťovně. Současně byla zpracována analýza/matice rizik, která stanoví klíčové procesy v pojišťovně a jejich sledování z důvodu minimalizace možných rizik. Ve třetím žalobním bodu namítá žalobkyně, že žalovaná nedisponuje žádným důkazem svědčícím o názorech odvolaného generálního ředitele ve věcech investičního poradenství. Investiční komise, které je Ing. M. T. členem, dává pouze doporučující stanovisko představenstvu pojišťovny, je orgánem ad hoc sestaveným z několika členů. Názor komise je prezentován jako zápis kolektivní, převažující doporučující stanovisko celého orgánu. Oponentní názor ke konečnému verdiktu se nezaznamenává. Nadto i názor investiční komise má pouze doporučující hledisko a o akvizicích rozhoduje představenstvo, které nese ze zákona i dle interních předpisů odpovědnost za akviziční rozhodnutí. Ve čtvrtém žalobním bodu namítá žalobkyně, že ust. § 95 odst. 2 zákona o pojišťovnictví dopadá na jiná pochybení subjektů a žalovaná by měla prokázat, že v činnosti žalobkyně jsou nedostatky související s jednáním Ing. T., který má ze své funkce odejít. Žalobkyně přitom již v rozkladu poukazovala na skutečnost, že nedůvěryhodnost generálního ředitele nemůže být nedostatkem v činnosti pojišťovny. Teprve až v rozhodnutí o rozkladu je uvedeno, že porušením povinností je rozhodnutí pojišťovny o investicích, nikoliv všechny skutečnosti. Vztah mezi jednáním generálního ředitele a zjištěnými nedostatky však nelze prokázat. Žalobkyně považuje důvod pro uložení předmětného opatření za spekulativní i proto, že žalovaná nepožadovala změnu dalších osob s účastí na řízení pojišťovny. V pátém žalobním bodu poukázala žalobkyně na nemožnost vykonat výrok rozhodnutí žalované. Aby však uloženému opatření vyhověla, ukončila se jmenovaným generálním ředitelem pracovní poměr jiným způsobem, než požadovala žalovaná ve výroku prvostupňového rozhodnutí. Generální ředitel nebyl tedy z funkce odvolán, ale byla mu dána výpověď. Protože mezi žalobkyní a generálním ředitelem byl sjednán pracovní poměr pracovní smlouvou, žalobkyně neměla jinou možnost než postupovat podle zákoníku práce. V písemném vyjádření žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Konstatovala, že prvostupňovým rozhodnutím uložila ČNB žalobkyni povi