— Nejvyšší správní soud

8 A 47/2011- 44 - text 7 pokračování 8A 47/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobkyně: EXCALIBUR ARMY spol. s r.o., se sídlem Praha 10, Kodaňská 521/57, IČ 645 73 877, zast. JUDr. Pavlem Jelínkem, Ph.D., advokátem, se sídlem Pardubice, Dražkovice 181, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor bezpečnostní politiky, se sídlem Praha 7, Nad štolou 3, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22.2.2011, č.j. MV-115553-4/OBV-2010 t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policejního prezidia České republiky, ředitelství služby pro zbraně a bezpečnostní materiál ze dne 22.10.2010, č.j. PPR-15457-6/ČJ-2010-0099US, kterým byla žalobkyni za porušení ust. § 39 odst. 4 zákona č. 119/2002 Sb., kterého se dopustila tím, že převedla vlastnictví k 96 kusům kulometů PKT ráže 7,62 mm výrobních čísel uvedených ve výrokové části prvoinstančního rozhodnutí na osobu, která k nabytí vlastnictví těchto zbraní nebyla oprávněna, čímž se dopustila správního deliktu podle ust. § 76d odst. 1 písm. o) zákona č. 119/2002 Sb., za což jí byla podle ust. § 76d odst. 10 písm. a) zákona č. 119/2002 Sb. uložena pokuta ve výši 250.000,- Kč. V odůvodnění žalovaný zrekapituloval průběh správního řízení a konstatoval, že orgán I. stupně ve svém rozhodnutí vypořádal námitky společnosti uvedené v jejím vyjádření ze dne 30.9.2010. Mimo jiné připustil, že ohledně připomínky žalobkyně, že byla v dobré víře, nebylo orgánem I. stupně argumentováno vůbec. K této připomínce tedy žalovaný uvedl, že dobrá víra je pojmem občanského, resp. obchodního práva, nikoliv práva správního. Dobrá víra je pak primárně stavem vědomí a u právnické osoby se stav dobré víry odvozuje od dobré víry osob, které za ni jednají. Ve vztahu k jednání, které porušilo normu správního práva, se však dobré víry nedá dovolat a jednání v dobré víře zohlednit jako například polehčující okolnost. Výše pokuty byla podle odvolacího orgánu odůvodněna dostatečně, odvolací orgán nezjistil porušení § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb. tím, že by rozhodnutím v této věci vznikly nedůvodné rozdíly při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů. K uvedení žalobkyně v omyl jednatelem společnosti ATOS-VOP s.r.o. ohledně skutečnosti, že je držitelem zbrojní licence, podle žalovaného nelze přihlédnout. Žalovaný dále uvedl, že odpovědnost právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby za správní delikt je stanovena objektivní, proto se nezkoumá zavinění, které je subjektivním předpokladem odpovědnosti za správní delikt. Této odpovědnosti se proto právnická nebo podnikající fyzická osoba nemůže zprostit odkazem na smluvní ujednání, či odkazem na porušení povinnosti ze strany smluvního partnera. Žalobkyně neprokázala, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. Důkazní břemeno této skutečnosti je podle žalovaného na žalobkyni, nikoliv na správním orgánu. Podle žalovaného lze souhlasit se žalobkyní, že orgán I. stupně svou úvahu a přijatý závěr, že vzniklý následek byl způsobilý vyvolat velmi vážné narušení veřejného pořádku a bezpečnosti odůvodnil nedostatečně, když neuvedl, na základě jakých skutečností či důkazů k tomuto dospěl. Tato vada však podle žalovaného nemá vliv na správnost prvoinstančního rozhodnutí. Žalovaný měl rovněž za to, že společnost ATOS-VOP s.r.o. se svým jednáním spočívajícím v tom, že nabyla do vlastnictví anebo držela zbraň nebo střelivo v rozporu s ust. § 8 zákona č. 119/2002 Sb., tj. že nabyla do vlastnictví a držela zbraň, resp. zbraně, aniž by byla držitelem zbrojní licence, dopustila správního deliktu podle ust. § 76c odst. 1 zákona č. 119/2002 Sb., za což lze podle ust. § 76c odst. 3 písm. a) uložit pokutu do výše 50.000,- Kč. Ten je však předmětem jiného správního řízení, jde o jiný subjekt i jiné porušení byť stejného zákona jako v případě žalobkyně. Žalovaný konstatoval, že správní orgán I. stupně správně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že zákonodárce při uvedeném porušení zákona o zbraních stanovuje pokutu vyšší (až do 1 000 000,- Kč) pro držitele zbrojní licence skupiny A až J, tedy pro toho, kdo převede vlastnictví ke zbrani nebo střelivu na osobu, která není k nabytí vlastnictví ke zbrani, munici nebo střelivu oprávněna, než pro právnickou nebo podnikající fyzickou osobu, která vlastní nebo drží zbraň nebo střelivo v rozporu s ust. § 8 zákona č. 119/2002 Sb. (až do 50.000,- Kč). Podle žalovaného také výše pokuty ukládané za správní delikt právnické nebo podnikající fyzické osobě podle zákona o zbraních není určována výší základního kapitálu těchto osob a správním orgánem při stanovení výše pokuty není zkoumáno, zda může být vůči povinnému nepřiměřená či likvidační. V závěru žalovaný uvedl, že správní delikt porušením povinnosti uložené společnosti zákonem o zbraních byl prokázán, odpovědnost, která je objektivní, za něj správně určena a i výše pokuty za protiprávní jednání byla stanovena v zákonem vymezeném rozsahu. Při tom bylo přihlédnuto k závažnosti správního deliktu i ke způsobu jeho spáchání, k jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Žalovaný současně zdůraznil, že v daném případě se jednalo o zbraně kategorie A-zbraně zakázané, tedy šlo o kategorii zbraní nejvíce nebezpečných a způsobilých nejvíce ohrozit život, zdraví a majetek. Závažnost porušení zákona o zbraních byla dále zvýšena počtem zbraní, které nabyla do vlastnictví osoba bez oprávnění, když se jednalo o 96 kusů zbraní, přičemž počet zbraní nebyl žalobkyní nijak zpochybněn. Žalobkyně v žalobě uvedla, že považuje rozhodnutí žalovaného za nepřezkoumatelné, neboť je nedostatečně odůvodněno. Tuto nepřezkoumatelnost a neodůvodněnost žalobkyně spatřovala v tom, že: Ačkoliv žalovaný připustil vady prvoinstančního rozhodnutí, zcela nepochopitelně uvedl, že tyto vady neměly vliv na správnost rozhodnutí, a nijak tyto vady nepromítl do úvah o výši pokuty. Žalovaný v předmětném rozhodnutí porušil zásadu předvídatelnosti-tedy nezohlednil výši pokuty s ohledem na skutkově obdobné případy. Žalovaný při ukládání pokuty vůbec nezohlednil skutečnost, že ze strany žalobkyně se jednalo o první, ojedinělé a nikoliv opakované porušení právních povinností. Žalovaný mylně tvrdí, že u postihů právnických osob za správní delikt není třeba zkoumat přiměřenost pokuty. Takovéto tvrzení je v rozporu s rozhodovací činností Nejvyššího správního soudu a porušuje právo na spravedlivý proces obsažené v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Zároveň je tím porušen princip zákonnosti a individualizace trestu. Žalovaný ani prvoinstanční správní orgán nevěnovali dostatečnou pozornost úvahám, které ke stanovení výše pokuty vedly, nezkoumaly pečlivě všechny okolnosti. Žalovaný při stanovení výše pokuty nepřihlédl k faktu, že o převodu předmětných zbraní informovala příslušné orgány veřejné správy sama žalobkyně. Dále se žalovaný nezabýval posouzením závažnosti daného správního deliktu a rovněž nezohlednil, že společnost ATOS-VOP s.r.o. nabytí zbraní sama oznámila a na předmětný převod vlastnictví upozornila. Pro případ, že by soud došel k závěru, že nejsou dány důvody pro zrušení rozhodnutí, navrhla žalobkyně, aby soud pokutu snížil, neboť je ve zjevně nepřiměřené výši. Ve vyjádření k žalobě se žalovaný vypořádal s jednotlivými námitkami žalobkyně a současně byl toho názoru, že jeho žalobou napadené rozhodnutí nelze považovat za nezákonné a nepřezkoumatelné. V bližším odkázal na obsah svého rozhodnutí. Uvedl, že je přesvědčen, že uložená pokuta žalobkyni není zjevně nepřiměřená a tudíž není podle jeho názoru dán důvod pro její případné snížení. Navrhl žalobu zamítnout. Při jednání konaném dne 12.11.2015 účastníci setrvali na svých právních názorech a procesních stanoviscích. Ve správním spise se pro danou věc nacházejí tyto podstatné dokumenty: podezření ze spáchání správního deliktu ze dne 17.6.2010, oznámení o převodu vlastnictví zbraně ze dne 25.3.2010 vč. koncesní listiny ze dne 8.4.2008, žádosti o udělení vývozní licence vojenského materiálu ze dne 2.9.2009, kupní smlouva EXCA 013/09 ze dne 6.7.2009; oznámení o zahájení správního řízení ze dne 20.9.2010 č.j. PPR-15457-3/ČJ-2010-0099US; vyjádření žalobce ze dne 30.9.2010 k oznámení o zahájení správního řízení; rozhodnutí Policejního prezidia ČR, ředitelství služby pro zbraně a bezpečnostní materiál ze dne 22.10.2010 č.j. PPR-15457-6/ČJ-2010-0099US; odvolání žalobce ze dne 15.11.2010; žalobou napadené rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru bezpečnostní politiky ze dne 22.2.2011 č.j. MV-115553-4/OBP-2010. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání