— Nejvyšší správní soud

8 Ad 27/2011- 54 - text 7 pokračování 8Ad 27/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobkyň: a) Oblastní nemocnice Příbram, a.s., se sídlem Příbram V, Zdaboř, Podbrdská 269, b) Oblastní nemocnice Kladno, a.s., nemocnice Středočeského kraje, se sídlem Kladno, Vančurova 1548, c) Oblastní nemocnice Mladá Boleslav, a.s., nemocnice Středočeského kraje, se sídlem Mladá Boleslav, tř. Václava Klementa 147, d) Oblastní nemocnice Kolín, a.s., nemocnice Středočeského kraje, se sídlem Kolín, Žižkova 146, e) Nemocnice Rudolfa a Stefanie Benešov, a.s., nemocnice Středočeského kraje, se sídlem Benešov, Máchova 400, všechny zastoupeny JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem se sídlem Praha 5, Kořenského 1107/15, proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, Palackého náměstí 4, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 26. 9. 2011, č. j. MZDR 64308/2011-1/PRO, t a k t o : I. Rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 26. 9. 2011, č. j. MZDR 64308/2011-1/PRO, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyním náhradu nákladů řízení ve výši 24 054,- Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Tomáše Hlaváčka, advokáta. O d ů v o d n ě n í Žalobkyně se podanou žalobou domáhaly zrušení rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 26. 9. 2011, kterým byl zamítnut jejich rozklad proti rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ze dne 3. 3. 2011, č. j. 43562/2009-30/OZS, jímž byl podle ust. § 152 odst. 5 písm. b) správního řádu zamítnut jejich návrh na zápis Veřejného neziskového ústavního zdravotnického zařízení Středočeského kraje do rejstříku neziskových ústavních zdravotnických zařízení podle ust. § 30 odst. 1 zákona č. 245/2006 Sb., o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Ministr zdravotnictví v napadeném rozhodnutí uvedl, že bez ohledu na námitky uplatněné v rozkladu musí odvolací orgán vždy zkoumat zákonnost napadeného rozhodnutí a postupu správního orgánu, který mu předcházel. Důvody pro zamítnutí návrhu na zápis veřejného neziskového ústavního zdravotnického zařízení byly věcně správné a zákonné i legitimní, neboť není v zájmu příjemců zdravotní péče (především pacientů) vytvářet nestabilní a objektivně dosud praxí nevyužívané právní formy poskytovatelů zdravotní péče - viz také nález Ústavního soudu vyhlášený ve Sbírce zákonů pod č. 483/2006 Sb. nebo čl. 110 nálezu Ústavního soudu vyhlášeného ve Sbírce zákonů pod č. 251/2008 Sb. Ministerstvo zdravotnictví při rozhodování vzalo v potaz oprávněné zájmy široké veřejnosti, která je příjemcem zdravotní péče a která má zájem na účelné, efektivní a hospodárné zdravotní péči, a to s ohledem i na takovou organizaci zdravotnictví, která by zajistila kvalitnější realizaci práva na zdravotní péčí v režimu systému veřejného zdravotního pojištění. Tento zájem považovalo Ministerstvo zdravotnictví za zájem veřejný takového významu, že je nutno v souladu s § 2 odst. 4 správního řádu vzít v úvahu specifické právní i právně politické okolnosti daného případu, které spočívají především v návrhu na zrušení zákona č. 245/2006 Sb. Jedná se zejména o to, že Ministerstvo zdravotnictví jako ústřední orgán státní správy v oblasti zdravotní péče musí prosazovat systém umožňující a současně zabezpečující poskytování péče o zdraví tak, aby se vytvořily podmínky pro reálné naplnění ústavně zaručeného práva na život a práva na ochranu zdraví. V případě zápisu předmětného zdravotnického zařízení do rejstříku, který by poté byl právním předpisem - jehož přijetí lze s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat - zrušen, by došlo nejenom k porušení výše citovaných ústavních práv, ale i k zásahu do práv navrhovatelů nabytých v dobré víře. Tím by byl nejen porušen § 2 odst. 3 správního řádu, ale především by byla dotčeno právo navrhovatelů na pokojné a nerušené užívání majetku. K námitce nezachování práva dle § 36 odst. 3 správního řádu pak ministr zdravotnictví uvedl, že v průběhu řízení správní orgán komunikoval s navrhovateli a jednal v součinnosti s nimi. I když došlo k formálnímu pochybení, neboť navrhovatelé nebyli výslovně vyzváni k vyjádření se k podkladům pro rozhodnutí, intenzita tohoto porušení procesních pravidel řízení nebyla tak závažná, aby došlo k omezení práva účastníka řízení. Námitce nepřezkoumatelnosti a nezákonnosti pak ministr zdravotnictví nepřisvědčil. Proti tomuto rozhodnutí směřovala žaloba, v níž žalobkyně namítly nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a nepřijatelnou svévoli. Svůj závěr, že porušení zákona nebylo shledáno, rozkladový orgán ve vztahu k rozkladovým námitkám neodůvodnil, s námitkami žalobkyň se nijak nevypořádal a rozhodl svévolně. Provedené uvážení, jaké právní formy poskytovatelů zdravotní péče jsou či nejsou v zájmu jejích příjemců, není a nemůže být podkladem pro rozhodnutí právnické osoby do zápisu do veřejného rejstříku, podloženého splněním zákonných podmínek. Žalovaný se ostatně ani nepokusil odůvodňovat, jak a čím že by snad byly tyto zájmy ohroženy, pouze konstatoval, že právní formy žalobkyň jsou dosud praxí neověřené. Žalobkyně upozornily na to, že právní argumentace žalovaného, opřená o nálezy Ústavního soudu, je zcela zavádějící a irelevantní. Pokud jde o nález vyhlášený pod č. 483/2006 Sb., Ústavní soud v něm nerozhodoval o právní formě zdravotnických zařízení, ale pouze zrušil některá ustanovení, která narušovala právo na samosprávu a právo vlastnické. K otázce souladu zákona č. 245/2006 Sb. se zájmem pacientů se naopak Ústavní soud vyjádřil v zásadě pozitivně. Druhý nález Ústavního soudu, v rozhodnutí zmíněný pod č. 251/2008 Sb., se v ničem netýká veřejných ústavních neziskových zdravotnických zařízení, ale poplatků ve zdravotnictví. Žalobkyně v předmětném nálezu neshledaly jedinou myšlenku, která by byla aplikovatelná na předmět správního řízení o zápisu právnické osoby do veřejného rejstříku. Pokud jde o procesní námitky porušení práva účastníka dle § 36 odst. 3 správního řádu, předmětem posouzení v řízení o opravném prostředku by měla být vždy skutečnost, zda došlo k porušení zákona, nikoli uvážení o intenzitě tohoto porušení. Účastník má právo na to, aby řízení před správním orgánem bylo vedeno v souladu se zákonem. Toto právo je absolutní. Částečná zákonnost vedení řízení či intenzita porušení zákona jsou pojmově nemyslitelné. Žádný orgán veřejné moci, ani ministr vlády ČR, není nadán pravomocí posuzovat, zda nezákonnost výkonu vrchnostenské správy je dostatečně intenzivní k tomu, aby došlo k porušení ústavou garantovaného práva na spravedlivý proces. Pro úplnost žalobkyně dodaly, že žalovaný svou věcnou argumentaci opírá o předpoklad vysoké pravděpodobnosti očekávání, že zákon č. 245/2006 Sb. bude v nejbližší době na základě projednávaného poslaneckého legislativního návrhu zrušen. Z veřejně dostupných informací se nicméně jeví, že tento předpoklad nemá oporu v reálném politickém rozložení, jak vyplývá ze skutečnosti, že dne 26. 10. 2011 byl návrh zákona, jímž se zákon č. 245/2006 Sb. zrušuje, zamítnut v Senátu. Žalobkyně tedy uzavřely s tím, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem a zásadním způsobem omezilo jejich veřejná subjektivní práva. Navrhly proto, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a aby jim přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný se k žalobě vyjádřil s tím, že setrval na obsahu argumentace v odůvodnění napadeného rozhodnutí a odmítl žalobní námitky; poukázal též na to, že zákon č. 245/2006 Sb. byl skutečně bez náhrady zrušen. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že dne 18. 9. 2009 podaly žalobkyně u Ministerstva zdravotnictví návrh, aby do rejstříku veřejných zdravotnických zařízení bylo podle zákona č. 245/2006 Sb. zapsáno Veřejné neziskové ústavní zdravotnické zařízení Středočeského kraje. Ministerstvo zdravotnictví dne 3. 3. 2011 tento návrh podle ust. § 30 odst. 7 zákona č. 245/2006 Sb. zamítlo, přičemž v odůvodnění uvedlo, že v průběhu řízení bylo nutno odstranit vady návrhu a též prostudovat jeho podklady; k tomu byl usnesením ze dne 28. 1. 2010 ustanoven znalec. Na základě jeho posudku pak byly žalobkyně vyzvány k odstranění dalších zjištěných nedostatků v podkladech. Nakonec Ministerstvo zdravotnictví dospělo k závěru, že návrhu nelze vyhovět. Poukázalo především na to, že skupina poslanců předložila dne 14. 2. 2011 sněmovně návrh zákona, kterým se zrušuje zákon č. 245/2006 Sb. Návrh zákona obsahuje ustanovení o tom, že řízení zahájená podle zákona č. 245/2006 Sb., která nebyla pravomocně skončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se zastaví. Pokud by do doby do doby nabytí účinnosti uvedeného zákona došlo ke vzniku navrhovaného zdravo