— Nejvyšší správní soud

9 A 24/2011- 58 - text 16 pokračování 9A 24/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a Mgr. Gabriely Bašné v právní věci žalobce: ŠKODA AUTO a. s., se sídlem Mladá Boleslav, Tř. Václava Klementa 869, IČ: 00177041, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Praha 6, Antonína Čermáka 2a, v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 1. 12. 2010, č. j.: PVZ 2009-37764/68700/2009/ÚPV takto: I. Rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 1. 12. 2010, č. j.: PVZ 2009-37764/68700/2009/ÚPV se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2.000,- Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Rozhodnutím ze dne 13. 11. 2009 č. j. PVZ 2009-37764/25158/2009/ÚPV Úřad průmyslového vlastnictví (dále jen „Úřad“) rozhodl, že žalobcova hromadná přihláška průmyslového vzoru zn. sp. PVZ 2009-37764 ze dne 4. 5. 2009 o názvu „Součásti automobilu“ se částečně zamítá podle ustanovení § 37 odst. 6 zákona č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 207/2000 Sb.“), s tím, že předmětem částečného zamítnutí jsou průmyslové vzory s pořadovým číslem 8 („Mřížka chladiče“) a 9 („Ozdobná lišta“). Úřad po posouzení věci dospěl k závěru, že tyto dva průmyslové vzory nesplňují podmínku individuální povahy ve smyslu § 5 zákona č. 207/2000 Sb., a proto nejsou dle § 3 téhož zákona způsobilé ochrany a nelze je proto dle § 1 zapsat do rejstříku průmyslových vzorů. Nedostatek jejich individuální povahy vyplývá z toho, že jejich celkový dojem se neliší od celkového dojmu, který u informovaného uživatele vyvolávají průmyslové vzory č. 8 a č. 9 s právem přednosti ze dne 18. 1. 2008, hromadně zapsané do rejstříku jako průmyslový vzor č. 34185 a současně zveřejněné dne 7. 4. 2008. Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) předseda Úřadu průmyslového vlastnictví (označovaný dále v rozsudku pro stručnost jen jako „žalovaný“) rozhodl, že rozklad podaný žalobcem proti výše rozhodnutí Úřadu ze dne 13. 11. 2009 č. j. PVZ 2009-37764/25158/2009/ÚPV se zamítá a toto rozhodnutí se potvrzuje. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že individuální povahu dodává průmyslovému vzoru, u něhož je požadována ochrana, skutečnost, že představuje takový souhrn vzhledových znaků, který jako celek při srovnání s dříve zveřejněným průmyslovým vzorem vyvolává u hodnotitele, kterým má být informovaný uživatel, odlišný celkový dojem. Individuální povahu přihlášenému průmyslovému vzoru nemůže dodat skutečnost, že se od průmyslového vzoru s dřívějším právem přednosti odlišuje v řadě detailů (tedy drobných vzhledových znaků). Absence individuální povahy je pro konstatování nezpůsobilosti ochrany ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 207/2000 Sb., postačující. Při posuzování individuální povahy průmyslových vzorů je tedy nutno vycházet z váhy jednotlivých vzhledových znaků pro jejich celkový vzhled, tj. zda se jedná o znaky podstatné (dominující ve vzhledu výrobku, soustřeďující na sebe pozornost a vytvářející celkový dojem) nebo o znaky nepodstatné - detaily (s relativním rozsahem v celkovém vzhledu výrobku nevýznamné), které se na celkovém dojmu nepodílejí rozhodujícím způsobem. Žalovaný následně při přezkumu individuální povahy průmyslových vzorů v souladu s orgánem prvého stupně konstatoval, že průmyslový vzor č. 8, pro nějž je požadována ochrana, a namítaný průmyslový vzor č. 8 mají v podstatě stejný tvar a uspořádání žeber mřížky a tvar středové výplně mřížky. Celkový dojem vyvolaný přihlášeným průmyslovým vzorem č. 8 se v podstatě od namítaného průmyslového vzoru č. 8 neliší, neboť odlišnosti zde spočívají v tom, že u přihlášeného průmyslového vzoru jsou přechody mezi spodní a bočními hranami zaoblené, žebra jsou po celé své výšce rovnoměrně pouze mírně vykrojena a prostory mezi žebry jsou po celé jejich výšce průchozí, zatímco u namítaného průmyslového vzoru jsou přechody mezi spodní a bočními hranami lomené s poměrně malými poloměry zaoblení, žebra jsou na spodní straně hlouběji vykrojená a prostor mezi žebry je v horních dvou třetinách výšky žeber zaslepen. Žalovaný přisvědčil orgánu prvého stupně, že odlišnosti ve vykrojení žeber a v průchodnosti, resp. zaslepení prostoru mezi žebry jsou patrné jen při bližším zkoumání, neboť při začlenění mřížky chladiče do výrobku, tj. automobilu, se nenacházejí na její vnější straně, a proto na celkový vzhled nemají vliv. Pokud se jedná o provedení přechodů mezi spodní a bočními hranami, jsou proporce přechodů detailem, který je seznatelný jen při zvláštní pozornosti. Je tomu tak proto, že provedení horní základny včetně horních rohů ani dolní základny nevykazují odlišnosti a tvar a uspořádání žeber mřížky a tvar středové výplně mřížky je v obou porovnávaných průmyslových vzorech v podstatě stejný. Ani tuto odlišnou úpravu proto nelze považovat za podstatný dominující znak ve vzhledu výrobku, který by celkové dojmy z obou průmyslových vzorů dostatečně odlišil. Přihlášený průmyslový vzor č. 8 tedy nevykazuje dostatek individuální povahy. Dále žalovaný přezkoumal z hlediska individuální povahy průmyslový vzor č. 9, pro nějž je požadována ochrana, přičemž v souladu s orgánem prvého stupně konstatoval, že přihlašovaný průmyslový vzor č. 9 a namítaný průmyslový vzor č. 9 vykazují podstatnou shodu v tvaru a profilu viditelné části ozdobné lišty. Celkový dojem vyvolaný průmyslovým vzorem č. 9 hromadně přihlašovaným se v podstatě od namítaného průmyslového vzoru č. 9 neliší, neboť jediný rozdíl zde spočívá v průběhu zakřivení porovnávaných ozdobných lišt v místech, která kopírují tvar přechodů mezi spodní a bočními hranami mřížky chladiče. Tuto konstrukční odlišnou úpravu však nelze považovat za podstatný dominující znak ve vzhledu výrobku, který by celkové dojmy z obou průmyslových vzorů dostatečně odlišil. Přihlášený průmyslový vzor č. 9 tak nemá dostatek individuální povahy. Odvolací orgán považoval za nutné uvést, že při přezkumu prvostupňového rozhodnutí bylo shledáno, že v něm Úřad konstatoval, že individuální povahu přihlašovaného vzoru č. 9 od namítaného průmyslového vzoru č. 9 nelze spatřovat pouze v jediném znaku - zakřivení dolní části, tj. konstrukční úpravě, v němž se porovnávané průmyslové vzory liší, s ohledem na skutečnost, že tento znak není viditelný po zabudování součástky, tj. ozdobné lišty 2, do výrobku, tj. automobilu. Argument přihlašovatele (žalobce), že orgánem prvého stupně bylo na tvar průmyslového vzoru č. 9 nahlíženo pouze tak, že jeho zakřivení je funkčním znakem, který musí být přesně reprodukován, aby mohl být výrobek spojen s jiným výrobkem, nikoli jako na znak vzniklý současně při navrhování vzhledu mřížky chladiče, byl proto žalovaným shledán jako neopodstatněný. Na základě uvedených skutečností dospěl žalovaný ve shodě s orgánem prvého stupně k závěru, že průmyslové vzory č. 8 a č. 9, pro něž je požadována ochrana v hromadné přihlášce průmyslového vzoru zn. sp. PVZ 2009-37764, postrádají ve srovnání s namítanými průmyslovými vzory č. 8 a č. 9 hromadně zapsanými jako průmyslový vzor č. 34185 individuální povahu ve smyslu ustanovení § 5 zákona č. 207/2000 Sb., a nejsou tak způsobilé ochrany podle ustanovení § 3 odst. 1 citovaného zákona, a nelze je proto zapsat do rejstříku podle ustanovení § 1 odst. 1 téhož zákona. S argumentací žalobce uplatněnou v rozkladu, že původce měl při tvorbě hromadně přihlašovaných průmyslových vzorů č. 8 a č. 9 výrazně omezenou volnost, se žalovaný neztotožnil a považoval za nutné poukázat na skutečnost, že designér měl v případě průmyslových vzorů č. 8 a č. 9, pokud jde o vzhledové znaky, zejména tvar a linii obrysových hran, dostatečný stupeň volnosti a nic jej objektivně nenutilo, aby vzhled předmětných průmyslových vzorů v dominantních vzhledových znacích vytvářel natolik blízký vzhledům známých průmyslových vzorů, že při jejich srovnávání nevznikne odlišný celkový dojem. K tvrzení přihlašovatele, že za informovaného uživatele nemůže být považován prostý uživatel vozidla - motoristická veřejnost, žalovaný považoval za nutné uvést, že za informovaného uživatele je nutno v předmětném případě považovat každého uživatele, který se setká s konečnou fází výrobku na trhu, tj. nejen automechanika nebo obchodníka s náhradními díly, ale i motoristickou veřejnost, neboť maska chladiče a ozdobná lišta jsou díly automobilu, jejichž prostřednictvím výrobci oslovují právě motoristickou veřejnost a vyjadřují osobitý vzhled automobilu. Při posuzování předmětu přihlášeného průmyslového vzoru, tj. dílů automobilu, vycházel žalovaný podobně jako orgán prvého stupně jak z příslušných ustanovení zákona č. 207/2000 Sb., tj. z ustanovení § 7 od