1 As 176/2012 — Nejvyšší správní soud

5 A 37/2015- 145 - text 11 pokračování 5A 37/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Aleny Krýlové a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu, IČ: 67010041, se sídlem Cejl 48/50, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, za účasti zúčastněné osoby: Ředitelství silnic a dálnic ČR, se sídlem Na Pankráci 546/56, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí ministra dopravy ze dne 18.12.2014, č.j. 23/2014-510-RK/30, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí ministra dopravy označeného v záhlaví rozsudku, kterým k rozkladu žalobce částečně změnil a ve zbytku potvrdil rozhodnutí Ministerstva dopravy, odboru infrastruktury a územního plánu, ze dne 24.1.2014, č.j. 500/2013-910-IPK/10, o povolení stavby „D1 Modernizace - úsek 03, EXIT 29 Hvězdonice – EXIT 34 Ostředek“ v rozsahu uvedených 17 stavebních objektů (dále jen „rozhodnutí 1. stupně“). Žalobce v podané žalobě nejprve konstatoval důvody, pro něž je žaloba přípustná a důvody své procesní legitimace. V prvním žalobním bodě namítal, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s §§ 6, 7, 8 a 9 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí (dále jen „zákon č. 100/2001 Sb.“), neboť neproběhlo zjišťovací řízení k otázce posuzování vlivu záměru na životní prostředí. Tím došlo rovněž k porušení § 3 ve spojení s § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), neboť nebyl řádně zjištěn skutkový stav, když nebylo zjištěno, zda nemá stavba významný vliv na životní prostředí. Mezi podklady rozhodnutí 1. stupně chybělo odborné stanovisko EIA, ačkoli podle bodu 9.3 kategorie I přílohy 1 k zákonu č. 100/2001 Sb. (dále také „zákon EIA“), je proces posouzení vlivů na životní prostředí (dále jen „EIA“) v případě rozšiřování dálnic povinný. Podmínky vyplývající ze stanoviska jsou pak povinnou součástí navazujících správních aktů, tj. také stavebního povolení. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, že záměr posouzení EIA nepodléhá, že nedojde ke zvýšení počtu jízdních pruhů a že vliv na ptačí oblasti je zde vyloučen. Z výkladového stanoviska žalovaného ze dne 20.3.2007, č.j. 23782/ENV/07 přitom vyplývá, že rozšiřováním dálnic a rychlostních silnic se rozumí rovněž změny jejich šířkové kategorie. Právě o to se dle žalobce jedná v posuzovaném případě. Žalobce dále poukázal na to, že předmětem posuzování vlivu na životní prostředí podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 100/2001 Sb. jsou také změny záměrů uvedených v příloze 1 tohoto zákona, pokud má být významně zvýšena jejich kapacita a rozsah. Tyto změny záměrů podléhají posuzování jen na základě požadavku vzešlého ze závěrů zjišťovacího řízení. Z ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 100/2001 Sb. pak vyplývá, že posuzování podléhají ty záměry a koncepce, jejichž provedení by mohlo závažně ovlivnit životní prostředí. Při jakémkoli rozšíření dálnic a rychlostních silnic může dojít k vážnému negativnímu vlivu na životní prostředí. Žalobce dále upozornil, že v rozkladu uplatněném v předešlém řízení poukazoval na to, že v letech 2007 až 2010 byl podle zákona č. 100/2001 Sb. posuzován záměr na rozšíření úseku dálnice D1 Mirošovice – Kývalka, v němž vydal žalovaný souhlasné stanovisko EIA. Tento podklad s řadou podmínek zde stanovených mohl žalovaný použít i pro úsek dálnice, o který se jedná v projednávané věci. Žalobce dále namítal, že vydáním žalobou napadeného rozhodnutí došlo k porušení § 84 a násl. zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon (dále jen „stavební zákon“), neboť pro povolovaný záměr nebylo vydáno územní rozhodnutí. Územní rozhodnutí je třeba i v případě, že dochází toliko ke změně dokončené stavby. Ve smyslu § 2 stavebního zákona se přitom v projednávaném případě jedná o změnu dokončené stavby. Žalovaný rovněž porušil ustanovení § 15 odst. 2 stavebního zákona, neboť ve spise chybí závazné stanovisko o splnění podmínek územního rozhodnutí. Řídil se pouze souhlasem se stavbou č.j. VÝST/6612/2013/D, který vydal Městský úřad Benešov dne 14.2.2013, a souhlasem se stavbou č.j. SU/227/2013-3-D, který vydal Městský úřad Sázava dne 26.2.2013. Podle názoru žalobce se v daném případě nemůže jednat o pouhou stavební úpravu ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5 písm. c) stavebního zákona, jež by územní rozhodnutí nevyžadovala. Dle žalobce totiž dochází k rozšíření dálnice a odkaz žalovaného na definici tělesa dálnice uvedenou v ustanovení § 11 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon č. 13/1997 Sb.“), je nesprávný. Za stavbu dálnice je třeba považovat vždy funkční části tělesa dálnice, potřebné pro dálniční dopravu. K rozšíření dálnice ve smyslu stavebního zákona dochází jak rozšířením zpevněné části krajnice, tak i rozšířením její nezpevněné části. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že v případě stavby nazvané „D1 Modernizace - úsek 03, EXIT 29 Hvězdonice – EXIT 34 Ostředek“ se jedná pouze o rekonstrukci stávající dálnice D1, která již překročila svou životnost. K žalobcem zmiňovanému stanovisku EIA ze dne 19.3.2010 k záměru „Dálnice D1 – Mirošovice – Kývalka, zkapacitnění“ žalovaný uvedl, že tento záměr počítal s rozšířením dálnice v tomto úseku na šestipruhové uspořádání. S ohledem na finanční náročnost však od něj bylo upuštěno. Naproti tomu z vyjádření Ministerstva životního prostředí, odboru posuzování vlivů na životní prostředí a integrované prevence, ze dne 4.10.2011, zn. 73085/ENV/11, k pozdějšímu záměru „Modernizace dálnice D1 Mirošovice – Kývalka“ vyplývá, že tento nepodléhá posouzení z hlediska vlivů na životní prostředí. V rámci tohoto posledně jmenovaného záměru přitom dochází pouze v některých místech k rozšíření nepojížděné krajnice obou jízdních pásů o 0,75 m. Podle metodického výkladu ministerstva ze dne 20.3.2007 se pod pojmem rozšiřování komunikací rozumí změna dopravního významu či určení a tím i změna kategorie nebo taková stavební úprava, v jejímž důsledku dojde ke zvýšení počtu jízdních pruhů. Realizací předmětného záměru však nedojde ani k jedné z těchto změn. Záměr tedy nepodléhá posouzení z hlediska zákona EIA. Žalovaný odmítá formální argumentaci žalobce založenou na čistě rigidním výkladu pojmu „rozšiřování“. V silničním stavitelství nelze považovat šířku zpevněné části komunikace za absolutní hodnotu. Modernizace dálnice v uvedeném úseku pouze sjednotí minimální šířku zpevnění obou jízdních pásů na 11,5 m. Tato změna má z hlediska životního prostředí a účelu zákona EIA zcela marginální význam. Žalovaný rovněž nesouhlasí s námitkou žalobce, že bylo třeba pro realizaci předmětného záměru vydat územní rozhodnutí. K půdorysnému rozšíření dálnice nedochází. Jestliže obecné stavební úřady, tj. Městský úřad Benešov a Městský úřad Sázava, vydaly vyjádření, podle nichž se k danému záměru nevyžaduje územní rozhodnutí ani územní souhlas a potvrdily, že předmětná stavba je v souladu se záměry územního plánování, nezbylo speciálnímu stavebnímu úřadu, než tento závěr respektovat. Ani nadřízený správní orgán Krajský úřad Středočeského kraje, odbor regionálního rozvoje, v přípisu ze dne 19.6.2014, č.j. 085714/2014/KUSK, nevyhověl námitkám žalobce ve věci nutnosti vydání územního rozhodnutí pro předmětnou stavbu. Tento závěr je logický i vzhledem k tomu, že stavba dálnice D1 je v území již umístěna a téměř 40 let provozována. Žalovaný považuje výklad žalobce stran nutnosti podrobit záměr územnímu rozhodování za účelový. Ze správního spisu předloženého žalovaným soud zjistil následující pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti: Dne 4.7.2013 podal stavebník Ředitelství silnic a dálnic České republiky žádost o stavební povolení pro stavbu „D1 Modernizace - úsek 03, EXIT 29 Hvězdonice – EXIT 34 Ostředek“. Ministerstvo životního prostředí jako ústřední správní orgán v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí ve svém sdělení ze dne 4.10.2011, zn. 73085/ENV/11, konstatovalo, že předmětné stavební úpravy nepodléhají posouzení z hlediska vlivů na životní prostředí, a to v případě zachování parametrů záměru a v případě, že příslušné orgány ochrany přírody podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon č. 114/1992 Sb.“) ve svých stanoviscích vyloučí možnost ovlivnění evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti. Krajský úřad Středočeského kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, ve svém vyjádření ze dne 20.2.2013, č.j. 014679/2013/KUSK, k projektové dokumentaci ke stavebnímu řízení stavby „D1 Modernizace - úsek 03, EXIT 29 Hvězdonice – EXIT 34 Ostředek“ uvedl, že z hlediska zákona č. 100/2001 Sb. záměr nepodléhá posouzení z hlediska vlivů na životní prostřed