6 A 78/2015

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Karly Cháberové a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Dany Černé v právní věci žalobců: a) Ing. V. N., b) Ing. I. H., oba zastoupeni JUDr. Ivanou Kožíškovou, advokátkou se sídlem Buzulucká 678/6, Praha 6, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Praha 1, Mariánské náměstí 2, za účasti osoby zúčastněné na řízení: 1) Ing. J. N., 2) Ing. Z. H., 3) Ing. R. C., 4) Ing. R. C., 5) J. B., 6) K. B., 7) L. B., všichni zastoupeni JUDr. Ivanou Kožíškovou, advokátkou se sídlem Buzulucká 678/6, Praha 6, 8) EKOSPOL a.s., se sídlem Praha 7, Dukelských hrdinů 747/19, 9) Spolek „Pohoda bydlení Dubeč“, se sídlem Kolocova 700/3, Praha 10, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 2. 2015, sp. zn.: S-MHMP 940702/2014/SUP/Li, č.j.: MHMP 215832/2015,

t a k t o :

O d ů v o d n ě n í :

Žalobci se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného ze dne 11.2.2015, kterým bylo odvolání žalobců zamítnuto a rozhodnutí odboru územního rozhodování Úřadu městské části Praha 15 ze dne 7.4.2014, č.j. 32217/2013/OÚR/VLe, sp. zn. ÚMČ P15 07394/2014 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) o umístění stavby nazvané: “Viladomy Dubeč“, na pozemcích parc. č. ..., ..., ... v k. ú. Dubeč, bylo potvrzeno.

Žalobce Ing. V. N. je spoluvlastníkem pozemků parc. č. 650/4, 650/5, 650/46 se stavbou čp. 520 a parc. č. ...se stavbou čp. ... v k. ú. Dubeč, které jsou ve společném jmění manželů. Žalobkyně Ing. I. H. je spoluvlastníkem pozemků parc. č. 1932 a 2030 se stavbou čp. 725 v k. ú. Dubeč, které jsou ve společném jmění manželů. Žalobci jsou účastníky řízení o umístění stavby „Viladomy Dubeč“, jelikož jsou vlastníci pozemků a staveb bezprostředně sousedících s pozemkem parc. č. ... v k. ú. Dubeč, na němž byla prvostupňovým rozhodnutím umístěna uvedená stavba. V průběhu řízení o umístění stavby sdělili žalobci stavebnímu úřadu připomínky k této stavbě. Stavební úřad je všechny vyhodnotil jako nedůvodné a vydal prvostupňové rozhodnutí. Žalobci podali proti tomuto rozhodnutí odvolání, o němž rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím tak, že veškeré odvolací námitky žalobců posoudil jako nedůvodné a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalobou podanou dne 13. 4. 2015 se žalobci domáhají zrušení obou rozhodnutí, jelikož jsou podle žalobců nezákonná, neboť správní orgány obou stupňů při jejich vydání překročily zákonem stanovené meze správního uvážení, resp. zneužily správního uvážení, čímž byli žalobci zkráceni na svých právech.

Žalobci v žalobě uvedli, že byli jako účastníci řízení v průběhu řízení o umístění stavby a v průběhu řízení o odvolání proti rozhodnutí o umístění předmětné stavby zkráceni na svých právech, a to jak na právech vyplývajících z Listiny základních práv a svobod, tak na právech vyplývajících z jednotlivých ustanovení stavebních předpisů a předpisů upravujících ochranu přírody, které žalobci blíže specifikovali v níže uvedených žalobních bodech. Zároveň žalobci uvedli, že správní orgány 1. a 2. stupně nedbaly při svém rozhodování základních zásad správního řízení uvedených ve správním řádu. Žalobci dále uvedli, že správní orgány obou stupňů se v řízení řádně nevypořádaly s celou řadou námitek účastníků řízení. S ohledem na skutečnosti uvedené v tomto odstavci a níže u jednotlivých žalobních bodů, které podle názoru žalobců prokazují nezákonnost obou vydaných rozhodnutí a překročení zákonem stanovených mezí správního uvážení, resp. zneužití správního uvážení, navrhují žalobci zrušení obou rozhodnutí vrácení věci k dalšímu řízení odboru územního rozhodování Úřadu městské části Praha 15 (dále jen „ÚMČ Praha 15“).

Žalobci Ing. I. H. a Ing. V. N. shrnuli svoji argumentaci do následujících žalobních bodů:

Žalobní bod 1a)

Žalobci namítli, že navržená stavba je předimenzovaná a je v rozporu s platným územním plánem, jelikož nejnižší podlaží, které je u objektů A, B, C označeno jako podzemní, vystupuje v jižní polovině objektů plně nad okolní terén. Vzhledem k tomu je možno severní trojici objektů A, B, C označit za pětipodlažní. Žalobci se domnívají, že podzemní podlaží plně vystupující nad rostlý terén nelze v celé ploše označovat jako podzemní a mělo by se úměrně započítávat do hrubé podlažní plochy. Žalobci uvedli, že pokud by se výška měřila ve vztahu ke stávajícímu terénu a ne k terénu upravenému, tak by byly domy A, B, C pětipodlažní. Platný územní plán stanoví využití podlažnosti 3+, což znamená, že podle územního plánu stavby v této lokalitě mohou mít nejvýše 3 nadzemní podlaží a podkroví. Žalovaný ve svém rozhodnutí zmiňuje 4 nadzemní podlaží a u 5. podlaží zpochybňuje, zda jde o nadzemní podlaží. Dále žalovaný nijak nevysvětlil, co se rozumí přilehlým terénem. Projekt počítá s podstatným navýšením terénu oproti stávajícímu stavu a veškeré výšky pak počítá až od tohoto navýšení. Pokud by se výška měřila ve vztahu ke stávajícímu terénu, pak by byly domy A, B, C pětipodlažní. Tuto stěžejní odvolací námitku žalovaný přezkoumatelným způsobem nevysvětlil a neuvedl, na základě jakých skutečností považuje u všech 3 budov, které značně vystupují nad okolní terén, první podlaží za podlaží podzemní. Podle názoru žalobců se jedná o podlaží nadzemní, takže stavby domů A, B, C mají být stavbami pětipodlažními, u nichž je značně překročen přípustný koeficient hrubých podlažních ploch, a nejsou respektovány závazné regulativy dané platným územním plánem. To, zda jsou podlaží určená k parkování vozidel podzemními či nadzemními podlažími má podstatný vliv na koeficient hrubých podlažních ploch.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě k této námitce uvedl, že se s touto námitkou vypořádal již v odvolacím řízení, kdy svůj postup vysvětlil. Dále žalovaný upozornil na to, že pro označení toho, zda se jedná o podzemní či nadzemní podlaží je rozhodná úroveň upraveného terénu vůči navrhované stavbě, nikoliv úroveň rostlého terénu. Je tedy splněna definice podzemního podlaží uvedená v čl. 3 odst. 1 písm. j) vyhlášky č. 26/1999 Sb. hl. m. Prahy, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze (dále jen „vyhláška o OTPP“), kdy se pojmem podzemní podlaží rozumí „podlaží, které má úroveň podlahy nebo její větší části níže než 0,80 m pod nejvyšším bodem přilehlého terénu v pásmu širokém 3,0 m po obvodu stavby; podlaží s vyšší úrovní podlahy, včetně podlaží ustupujícího, je podlažím nadzemním.“ Žalovaný dále uvedl, že do hrubé podlažní plochy se započítávají i části hrubých podlažních ploch podzemních podlaží, vypočtených na základě vnějších rozměrů budovy, pokud jsou využity hlavní funkcí, tedy k bydlení, což je část bytů bytového domu D. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí, na které ve svém vyjádření k žalobě žalovaný odkázal, vyplývá, že v daném případě je hlavní funkcí bytových domů bydlení, resp. byty. V podzemních podlažích jsou navrženy prostory hromadných garáží a z tohoto důvodu se tedy podzemní podlaží objektů A, B a C v daném případě nezapočítávají do hrubých podlažních ploch.

K tomuto žalobnímu bodu se vyjádřila i osoba zúčastněná na řízení EKOSPOL a.s., a uvedla, že tato námitka není důvodná. Objekty A, B a C mají 4 nadzemní podlaží, která vzájemně ustupují. Definice podzemního podlaží je dána vyhláškou o OTPP a v případě navrhovaných bytových domů této definici odpovídá. V daném případě se u bytových domů A, B a C podzemní podlaží do hrubých podlažních ploch nezapočítává, neboť odpovídá definici podzemního podlaží, tj. je min. z 50% min. 80 cm pod úrovní okolního terénu. U bytového domu D byla ta část podlaží, kde se nachází hlavní funkce, tj. byty, do hrubých podlažních ploch započítána. Soulad záměru výstavby s platným územním plánem byl doložen stanoviskem MHMP OUP, č. j. S-MHMP/288278/2013/OUP ze dne 25. 4. 2013 doplněný stanoviskem č. j. S-MHMP/364386/2014/SUP ze dne 31. 3. 2014. Hrubé podlažní plochy byly v rámci územního řízení doloženy podrobným výpočtem a nezávisle ověřeny odborem stavebním a územního plánování Magistrátu hl. m. Prahy (dále jen „MHMP“) a odborem územního rozhodování ÚMČ Praha 15.

Soud neshledal tuto námitku důvodnou.

Podle čl. 3 odst. 1 písm. j) vyhlášky o OTPP se podzemním podlaží rozumí podlaží, které má úroveň podlahy nebo její větší části níže než 0,80 m pod nejvyšším bodem přilehlého terénu v pásmu širokém 3,0 m po obvodu stavby; podlaží s vyšší úrovní podlahy, včetně podlaží ustupujícího, je podlažím nadzemním.

Popis podzemních podlaží je upraven ve výše uvedeném ustanovení a upravuje je také ČSN 73 4301:2004 - Obytné domy, podle které se pozemním podlažím rozumí každé podlaží, které má úroveň podlahy nebo její převažující části níže než 80 mm pod nejvyšší úrovní přilehlého terénu v pásmu širokém 5,0 m po obvodu domu.

Jak vyplývá z předložené projektové dokumentace i z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí jsou objekty A, B, C označeny jako objekty s jedním podzemním podlažím a 4 nadzemními podlažími, objekt D má 3 nadzemní podlaží a není podsklepený. Poslední nadzemní podlaží je u všech čtyř objektů vždy ustupujícím podlažím. Počet jednotlivých podlaží vychází z projektové dokumentace, kde je řádně označena úroveň +-0,00. Pro označení toho, zda se jedná o podzemní nebo nadzemní podlaží se vychází z úrovně budoucího upraveného terénu (označený v projektové dokumentaci jako PT- přilehlý terén), který je v daném případě rozhodný vůči navrhované stavbě. I tato terénní úprava a její výška je patrná z projektové dokumentace. Z tohoto důvodu, i když jižní část nejnižšího podlaží vystupuje nad terén, je splněna definice podzemního podlaží uvedená v čl. 3 odst. 1 písm. j) vyhlášky OTPP, protože vychází z upraveného přilehlého terénu a nikoliv ze stávajícího rostlého terénu. Nelze tedy přisvědčit námitce žalobců, že se jedná o pětipodlažní objekty. Nelze rovněž přisvědčit ani námitce, že nebylo přezkoumatelně vysvětleno, co se rozumí přilehlým terénem, což je obvyklý termín používaný ve stavebnictví pro upravený terén, do kterého je stavba zasazena. Vybudování takové úpravy terénu, ač se může zdát účelové, však při splnění všech výše uvedených podmínek není v rozporu s územním plánem hl. m. Prahy a s kódem míry využití území s podlažností 3+.

Ve správním spise je rovněž založeno vyjádření MHMP, odboru stavebního a územního plánu č.j. S-MHMP/364389/2014SUO, ze dne 31. 3. 2014, ze kterého vyplývá, že předložený záměr je v souladu s funkčním využitím území stanoveným platným územním plánem hl. m. Prahy.

Žalobní bod 1b)

Žalobci pod tímto bodem uvedli, že navržené „viladomy“ jsou ve skutečnosti činžovními domy, které nesplňují parametry pro viladomy v lokalitě OB-C dané územním plánem, hrubě nerespektují požadavek zachování pohody bydlení, nerespektují stávající charakter okolní zástavby rodinnými domy a hrubě narušují urbanistický a architektonický ráz obce. Namítali, že žalovaný nerespektoval závěry zjišťovacího řízení, ve kterých bylo doporučeno snížit podlažnost a tím i kapacitu nového obytného souboru s ohledem na pohodu bydlení, čímž žalovaný porušil smysl a účel zjišťovacího řízení stanovaného v § 7 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, v platném znění (dále jen zákon č. 100/2001 Sb.) a porušil tento zákon.

K této žalobní námitce připustil žalovaný ve svém vyjádření k žalobě, stejně jako v odůvodnění napadeného rozhodnutí, že v závěru zjišťovacího řízení bylo investorovi doporučeno snížit podlažnost a tím i kapacitu nového obytného souboru právě s ohledem na pohodu bydlení. Zároveň však uvedl, že závěr zjišťovacího řízení nenahrazuje vyjádření dotčených orgánů ani příslušná povolení podle zvláštních právních předpisů. Z těchto důvodů se podle žalovaného jedná o pouhé doporučení, nikoliv o závaznou podmínku. Přestože investor nesnížil počet podlaží jednotlivých objektů, snížil kapacitu souboru z původně posuzovaných 153 bytových jednotek a 138 parkovacích stání na nyní projednávanou kapacitu 118 bytových jednotek a 128 parkovacích stání. Nyní navrhované řešení bylo v územním řízení kladně projednáno příslušnými dotčenými orgány. Podle žalovaného tímto postupem nebyl v žádném případě porušen zákon č. 100/2001 Sb.

Soud se v daném případě ztotožnil s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2008, čj. 31 Ca 111/2007-156 který uvedl, že „Závěr zjišťovacího řízení podle § 7 odst. 3 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, nespadá pod legální definici rozhodnutí přezkoumatelného v řízení podle § 65 a násl. s. ř. s., neboť se nejedná o rozhodnutí, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závažně určují práva nebo povinnosti.“

Závěru zjišťovacího orgánu, který doporučil snížit podlažnost, a tím i kapacitu obytných podlaží, nebylo v daném případě zcela vyhověno, ale investor snížil kapacitu objektů na 118 bytových jednotek a 128 parkovacích stání. Soud má stejně jako žalovaný za to, že zjišťovací řízení má pouze doporučující charakter a v daném případě tak nedošlo k porušení zákona č. 100/2001 Sb., jak namítli žalobci. Vila domy jsou charakterizovány v metodickém pokynu k Územnímu plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy, kde jsou upraveny v jeho směrné části kódem míry využití území v části C, s podlažností 3 +, kde v poznámce pod bodem 1 je činžovní vila charakterizována jako „samostatná obytná stavba na vymezeném pozemku zpravidla oploceném, o více než 3 bytových jednotkách a nepřevyšující 4 nadzemní podlaží“.

S ohledem na vyjádření MHMP, odboru stavebního a územního plánu č.j. S-MHMP/364389/2014SUO, ze dne 31. 3. 2014, ze kterého vyplývá, že předložený záměr je v souladu s funkčním využitím území stanoveným platným územním plánem hl. m. Prahy a na doporučující charakter zjišťovacího řízení, má soud i v daném případě za to, že námitka žalobců nebyla uplatněna důvodně.

Žalobní bod 1c)

Žalobci v tomto žalobním bodu namítli, že v odvolacím řízení poukázali na rozpor mezi výpočtem koeficientu podlažních ploch (dále jen KPP) a výkresy, které byly jeho podkladem, a konstatovali, že žalovaný kontrolu správnosti výpočtu neprovedl, neboť k tomu neměl dostatečné podklady (neúplný spis), neměl je jak přepočítat a ověřit si správnost údaje uvedeného investorem. Rozhodnutí žalovaného o této své námitce považují žalobci za nepřezkoumatelné. Dále žalobci uvedli, že dozorčí radou České komory architektů byla zjištěna odchylka ve výši 2,2% z celkové plochy. Odvolávali se také na usnesení dozorčí rady České komory architektů č. 1/1185 ze dne 9. 9. 2014, ze kterého je dle názoru žalobců zřejmé, že v koeficientu podlažních ploch není započteno podzemní podlaží. Dále žalobci namítali, že ve výpočtu nejsou započteny balkony ani podzemní garáže, přičemž tvrdí, že garáže jsou podlažím nadzemním, k čemuž se vyjádřili již pod bodem 1a) žaloby. Koeficient KPP je tak podle žalobců vypočten chybně.

Žalobci dále namítli, že žalovaný neměl k rozhodnutí o odvolání k dispozici kompletní správní spis, přičemž na tuto skutečnost žalobci upozornili na jednání dne 18. 7. 2013, kdy jim dal stavební úřad za pravdu, ale žalovanému přesto předložil jenom část spisu pod novou spisovou značkou a nikoliv části spisu původní spisové značky, které byly k posouzení odvolacích námitek žalobců taktéž zapotřebí.

Žalovaný k tomuto žalobnímu bodu uvedl, že již v prvním kole řízení bylo stavebnímu úřadu sděleno, že je povinen zabývat se výpočtem KPP hlouběji a investor poté dodal tento výpočet přepracovaný a přehlednější. K otázce započtení podzemních podlaží objektů A, B a C do hrubé podlažní plochy se žalovaný vyjádřil již ve vyjádření k žalobnímu bodu 1a). K otázce započtení balkonů, teras a lodžií žalovaný uvedl, že z ustálené metodiky plyne, že pokud balkony předstupují před fasádu, a to i průběžné balkony, do nichž nezasahují svislé nosné konstrukce, tak se do hrubé podlažní plochy nezapočítávají. Žalovaný provedl kontrolu výpočtu hrubých podlažních ploch a dospěl k závěru, že výpočet byl proveden správně. K námitkám týkajícím se nekompletní spisové dokumentace žalovaný uvedl, že rozhodný je konečný navrhovaný stav stavby, který stavebník po případných úpravách stavebnímu úřadu předloží k projednání. Údaje z předcházejících verzí nejsou rozhodné, jelikož stavební úřad při posuzování stavebního záměru a při vydávání rozhodnutí vycházel z poslední předložené verze. Žalovaný závěrem konstatoval, že pro své rozhodování v odvolacím řízení měl poslední projednávanou verzi zcela kompletní.

Soud k těmto námitkám poukazuje na skutečnost, že ve správním spise jsou založeny přepočty výpočtů KPP provedené žalovaným, z čehož vyplývá, že se jimi žalovaný zabýval a výpočty, ze kterých vycházel stavební úřad, kontroloval. Ve správním spise je rovněž založeno usnesení č. 1 /1185 dozorčí rady České komory architektů ze dne 9. 9. 2014, kterým bylo zastaveno disciplinární řízení s Ing. arch. S. U., ve věci podezření na vypracování projektové dokumentace s údajně zavádějícími údaji, kterými měl umožnit investorovi zastavět vyšší podíl dotčeného území v Dubči. Z tohoto usnesení vyplývá, že dozorčí rada komory po přezkoumání předložené dokumentace zjistila, že z oměření půdorysných ploch z výkresů a jejich porovnáním s výpočtem textové části projektu vyplývá, že zde existuje rozdíl, který nepřesahuje 2,2% celkové plochy. Dozorčí rada však zároveň uvedla, že tento rozdíl nemůže mít vliv na celkovou míru zastavěnosti území. Výpočet byl proveden podle platného metodického pokynu k ÚPn SÚ hl. m. Prahy, neboť se do KPP nezapočítávají balkony, vystupující z fasády a ani podzemní garáže, které nejsou hlavní funkcí objektu. Komise tak dospěla k závěru, že předložená projektová dokumentace z tohoto pohledu nevykazuje žádné nedostatky a pochybení ze strany zpracovatele. S ohledem na výše uvedené soud konstatuje, že žalobci namítaná zjištěná odchylka ve výši 2,2% celkové plochy nemohla mít vliv na celkovou míru zastavěnosti území a že do koeficientu podlažních ploch není oprávněně započteno podzemní podlaží u budov A, B a C, protože nejsou určeny k bydlení a ani balkony vystupující z fasády. Odvolací orgán tedy vycházel při kontrole výpočtů z údajů zpracovaných autorizovanou osobou a po provedené kontrole výpočtu hrubých podlažních ploch dospěl k závěru, že výpočet by proveden správně a je v souladu s územním plánem. Správnost kontroly těchto výpočtů pak byla potvrzena i vyjádřením MHMP, odboru stavebního a územního plánu č.j. S-MHMP/364389/2014SUO ze dne 31. 3. 2014, ze kterého vyplývá, že předložený záměr je v souladu s funkčním využitím území stanoveným platným územním plánem hl. m. Prahy. Proto ani tyto námitky soud neshledal důvodné.

K námitce, že žalovaný neměl k rozhodování o odvolání kompletní spis, čemuž měl správní orgán 1. stupně na jednání dne 18. 7. 2013 přisvědčit žalobcům, soud uvádí, že tato skutečnost není z protokolu o jednání ze dne 18. 7. 2013 patrná. Z tohoto protokolu pouze vyplývá, že k řádnému posouzení návrhu a uplatněné námitky je třeba předložit další doklady, tj. rozhodnutí o připojení na komunikaci s doložkou právní moci, a že se z tohoto důvodu řízení přerušuje. Protože tato námitka byla vznesena pouze v obecné rovině a ze spisu nevyplývá, že by žalovaný neměl dostatek podkladů pro přepočet KPP, soud ani tuto námitku neshledal důvodnou.

Žalobní bod 1e)

Žalobci rovněž namítali, v návaznosti na předchozí námitku, že v odvolacím řízení navrhli, aby metodika a postup při výpočtu KPP a koeficientu zeleně (dále jen „KZ“¨) byla ověřena Institutem plánování a rozvoje hl. m. Prahy (dále jen „IPR“). Tomuto návrhu žalovaný dle žalobců bezdůvodně nevyhověl a sám kontrolu správnosti těchto koeficientů neprovedl a správnost svých výpočtů řádně neodůvodnil, což činí rozhodnutí nepřezkoumatelným.

Žalovaný stejně jako v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl ve svém vyjádření k žalobě, že IPR není dotčeným orgánem pro územní řízení a ani neprovádí kontrolu výpočtu koeficientů využití území. Výpočet, který provádí projektant, musí být zpracován v takové formě, aby byla možná kontrola stavebním úřadem. Kontrola výpočtu byla provedena jak stavebním úřadem, tak žalovaným.

Jak vyplývá z výše uvedeného i z předloženého správního spisu, výpočet KPP a KZ byl zpracován autorizovanou osobou (projektantem), který je za správnost údajů zodpovědný a byl zkontrolován stavebním úřadem i žalovaným, o čemž je doklad ve správním spise. Jak již uvedl žalovaný v napadeném rozhodnutí, IPR není dotčeným orgánem pro toto územní řízení a ani neprovádí kontrolu těchto výpočtů, proto soud shledal navrhovanou kontrolu výpočtů IPR za neopodstatněnou a tuto žalobní námitku nedůvodnou.

Žalobní bod 1f)

Žalobci v dalším žalobním bodu namítli, že výška objektů nerespektuje vztah k okolní zástavbě, což je v rozporu s OTPP. Žalobci uvedli, že nesouhlasí s odůvodněním žalovaného, že maximální výška objektů A, B a C bude činit 12,6 m nad úrovní podlahy 1. nadzemního podlaží a u objektu D pak 9,8 m na úrovní 1. NP, což podle žalovaného není příliš velký rozdíl oproti maximální možné výšce okolních rodinných domů, která je 9 m na úrovní podlahy 1. NP. S odkazem na žalobní bod 1a) žalobci namítli, že podle jejich názoru jsou 1. nadzemním podlažím v těchto 3 bytových domech podlaží, v nichž mají být umístěna parkovací stání, neboť tato podlaží jsou v nejvyšším místě více než 2 metry nad přilehlým terénem. Za této situace je pak faktická výška objektů A, B a C více než 15 metrů nad úrovní přilehlého terénu, což znamená převýšení oproti okolní zástavbě o více než 6 metrů, což je dle žalobců nepřiměřené.

Žalovaný ve svém vyjádření plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že pro rozhodování je podstatné, jaké údaje jsou uvedeny v projektu po nutných zemních úpravách, které stavebník na základě rozhodnutí musí učinit. Z těchto parametrů se pak vypočítává výška objektů a vychází z nich i skutečnost, které podlaží je nadzemní, a které podzemní.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že posouzení stavby v dané lokalitě z hlediska architektonického a urbanistického, ve vztahu k jejím objemovým parametrům, vzhledu, vhodnosti jejího umístění na daném pozemku a ve vazbě na okolní stavby, je plně v kompetenci stavebního úřadu, který je odpovědný za to, jak vzhledné a po architektonické a urbanistické stránce kvalitní stavby na svém území povolí. Touto problematikou se stavební úřad zabýval v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí.

V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí stavební úřad uvedl, že navrhované domy svým objemem i z hlediska podlažnosti odpovídají charakteru okolní zástavby, do které patří nejen okolní rodinné domy, ale i bytové domy, které se nachází v ulici K. a zasahují do shodné funkční plochy jako navrhovaný záměr. Urbanismus navrhovaných domů vhodně reaguje i na sklon pozemku, na kterém se nachází. Jednotlivá podlaží z jižní strany domů významně ustupují, což má pozitivní vliv na vnímání celkové hmoty objektů. Bytový dům D je jen třípodlažní, a to zejména z toho důvodu, že se nachází nejblíže okolním rodinným domům. Navržené bytové domy jsou 4 a 3 podlažní, zastřešené plochými střechami, s maximální výškou atiky u bytových domů A, B, C = 12,60 m od ± 0,00, bytový dům D = 9,80 m od ± 0,00.

Tato námitka dle názoru soudu souvisí s námitkou 1a), tj. že projektová dokumentace dle názoru žalobců nesprávně vychází z úrovně budoucího upraveného terénu a nikoliv ze stávajícího terénu. Proto žalobci dospěli k závěru, že převýšení viladomů oproti okolní zástavbě je více než o dvě třetiny výšky okolních staveb. Touto problematikou se zabýval žalovaný detailně v odůvodnění napadeného rozhodnutí a uvedl, že předmětné stavby odpovídají svažitosti terénu, a že z předložené stavební dokumentace vyplývá, že maximální výška staveb u objektů A, B, C je 12,6 m nad úrovní podlahy 1.NP a u objektu D činí tato výška maximálně 9,8 m. Z obrazové dokumentace je rovněž zřejmé, že v okolí předmětné stavby se vyskytují i vyšší než rodinné domy. Soud má rovněž za to, že se jedná o odborné posouzení, což přísluší stavebnímu úřadu. Soud proto žalobní námitku, že výška viladomů A, B, C znamená převýšení oproti okolní zástavbě o více než 6 metrů a není v souladu s územním plánem, shledal nedůvodnou.

Žalobní bod 1g)

Žalobci dále namítali, že terasy objektů A a C jsou více než 2 metry nad úrovní přilehlého terénu, a že není doloženo, jakým způsobem bude řešena úpravu terénu směrem k současným zahradám přilehlých rodinných domů, které je třeba podle názoru žalobců považovat za klidovou část těchto domů. Žalobci uvedli, že žalovaný se touto odvolací námitkou v napadeném rozhodnutí nezabýval, když uvedl pouze to, že se na daný případ nevztahuje ani § 25 odst. 6 vyhlášky č. 501/2006 Sb. ani čl. 8 odst. 6 vyhlášky o OTPP. Z toho důvodu je podle názoru žalobců rozhodnutí žalovaného o této námitce nepřezkoumatelné.

Žalovaný k této žalobní námitce ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že odmítá tvrzení žalobců, že se touto námitkou nezabýval. Z odvolací námitky nebylo zcela zřejmě, na co je vůbec poukazováno a konstatoval, že pokud žalobci napadají výšku terasy objektu A a C nad úrovní přilehlého sousedního pozemku, pak se ve vztahu k vyhlášce o OTPP jedná o požadavek čl. 8 odst. 6, podle kterého „v územích, kde je nutno stavbu přizpůsobit charakteru okolní zástavby, je možné uplatnit urbanistická hlediska a umístit rodinný dům, stavby plnící doplňkovou funkci k rodinnému bydlení a garáž na pozemku rodinného domu až na hranici pozemku. V takovém případě nesmí být ve stěně na hranici žádné stavební otvory (např. okna, větrací otvory apod.), musí být zamezeno stékání dešťových vod nebo spadu sněhu ze stavby na sousední nemovitost, a vnější hrany pochozí plochy rodinného domu (např. terasy, balkony, lodžie) podlaží ve výšce nejméně 2 m nad terénem přilehlým ke stěně domu a v podkroví musí být od této hranice vzdáleny nejméně 3 m.“ Tento požadavek se podle žalovaného na danou stavbu nevztahuje, neboť se týká staveb rodinných domů, staveb plnících doplňkovou funkci k rodinnému bydlení a garáže na pozemku rodinných domů, umisťovaných na hranici se sousedním pozemkem a netýká se tedy plánovaných bytových domů.

K této žalobní námitce soud uvádí, že vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů, na kterou odkazovali žalobci v podaném odvolání, se u staveb umístěných na území hl. m. Prahy nepoužije, jelikož zde platí vyhláška o OTPP.

K námitce žalobců, že není doloženo, jakým způsobem bude řešena úprava terénu, soud uvádí, že rozhodnutí o terénních úpravách není součástí rozhodnutí o umístění stavby.

Žalovaný se podle názoru soudu odvolací námitkou žalobců dostatečně zabýval, přičemž uvedl důvody, proč námitce nevyhověl. Z tohoto důvodu neshledal soud rozhodnutí o této námitce nepřezkoumatelným, a proto také tuto žalobní námitku neshledal důvodnou.

Žalobní bod 1h)

Žalobci v tomto žalobním bodu uvedli, že stěžejní námitkou v odvolacím řízení bylo, že realizací stavby dojde k hrubému porušení pohody bydlení v přilehlých rodinných domech s tím, že žalovaný pouze odkázal na stanovisko stavebního úřadu a ztotožnil se s ním, čímž pominul subjektivní stránku věci, kterou se vůbec nezabýval. Žalobci v řízení poukazovali na to, že s ohledem na předpokládanou nerealizaci přeložky vedení VVN 110 kV vedoucího přes pozemek parc. č. ... v k.ú. Dubeč, na němž mají být předmětné stavby umístěny, a nutnost alespoň částečného respektování ochranného pásma VVN, jsou jednotlivé bytové domy situovány na okraje daného pozemku, což pro vlastníky okolních domů znamená zásadní zásah do jejich pohody bydlení a zásadní ztrátu soukromí. Obyvatelé vyšších pater bytových domů tak podle názoru žalobců budou mít všechny „jako na dlani“. Negativně se na pohodě bydlení rovněž projeví parkování 126 vozidel na sousedním pozemku, přičemž jejich zajíždění a vyjíždění zatíží okolní pozemky hlukem a imisemi. Žalobci dále uvedli, že Městská část Praha-Dubeč má nedostatečnou kapacitu základních a mateřských škol, přičemž se nárůstem počtu obyvatel o další stovky v této městské části tyto problémy ještě zhorší. Zásadní narušení pohody bydlení by podle žalobců znamenala i samotná výstavba a její průběh – hluk ze stavebních mechanismů, zvýšená prašnost prostředí, ohrožení sousedních staveb vibracemi při průjezdu vozidel s betonem či jiným stavebním materiálem, pohyb desítek stavebních dělníků v okolí domu žalobců zvyšující riziko krádeží či jiné kriminality na daném místě. Takovéto umístění stavby je tak v rozporu s ustanovením čl. 8 odst. 1 vyhlášky o OTPP.

Žalovaný k této námitce uvedl, že se skutečně ztotožnil se závěry stavebního úřadu uvedenými v prvostupňovém rozhodnutí. Žalovaný dále konstatoval, že není pravda, že se s touto námitkou nezabýval, neboť ji podrobně popsal a citoval z prvostupňového rozhodnutí. Neshledal důvod text stavebního úřadu jakkoliv upravovat, či vysvětlovat, protože se jedná o text zcela srozumitelný a dle názoru žalovaného naprosto dostačující. K námitce žalobců, týkající se pohybu desítek stavebních dělníků v místě stavby, čímž by se zvýšilo riziko krádeží či jiné kriminality v místě, žalovaný uvedl, že tato námitka nemá nic společného s územním řízením.

V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí konstatoval stavební úřad, že pojem pohoda bydlení není vyhláškou o OTPP nijak definován. Podle stavebně správní praxe i soudobé soudní judikatury se tímto pojmem rozumí souhrn činitelů a vlivů, které přispívají k tomu, aby bydlení bylo zdravé, vhodné pro všechny kategorie uživatelů a aby byla vytvořena atmosféra klidného bydlení. Ta je dána zejména kvalitou jednotlivých složek životního prostředí, např. nízkou hladinou hluku (z dopravy, výroby, zábavních podniků – rušení nočního klidu, ze stavebních prací apod.), čistotou ovzduší, přiměřeným množstvím a kvalitou zeleně, nízkými emisemi pachů a prachu (z továren, zemědělské výroby apod.), osluněním aj. Předmětný pozemek, na kterém je stavba bytových domů umístěna, je shodně jako pozemky sousedních rodinných domů podle územního plánu součástí větší funkční plochy OB-C. Předložený návrh je v souladu s tímto funkčním využitím a byl posouzen z hlediska vlivů na životní prostředí v souladu se zákonem č. 100/2001 Sb. Navrhované bytové domy svým účelem, objemem i z hlediska podlažnosti odpovídají charakteru okolní zástavby, do které patří nejen okolní rodinné domy, ale i bytové domy, které se nachází v ulici Kolocova a zasahují stejně do shodné funkční plochy jako navrhovaný záměr. Urbanismus navrhovaných domů navíc vhodně reaguje i na sklon pozemku, na kterém se nachází.

Podle čl. 8 odst. 1 věta prvé vyhlášky o OTPP musí vzájemné odstupy staveb splňovat zejména požadavky urbanistické, architektonické, životního prostředí, hygienické, veterinární, ochrany povrchových a podzemních vod, ochrany památek, požární ochrany, bezpečnosti, civilní ochrany, požadavky na denní osvětlení a oslunění a na zachování pohody bydlení. (pozn. podtržení doplnil zdejší soud)

Pojem „pohoda bydlení“ definoval v Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 2. 2. 2006, čj. 2 As 44/2005-116 a stavební úřad jeho obsah uvedl v odůvodnění provstupňového rozhodnutí. Soud považuje za potřebné zdůraznit, že pojem „pohoda bydlení“ je neurčitý právní pojem, jehož obsah je tvořen celou řadou složek, které jsou již konkrétněji zpracovány právními předpisy (hodnota hluku, prachu, vzdálenosti staveb). Naplnění požadavku zachování pohody bydlení pro stávající stavby je tedy stavebním úřadem posuzováno podle konkrétních kritérií, nejedná se o neobjektivní závěry. Pokud žalovaný shledal toto hodnocení provedené stavebním úřadem jako úplné a správné, nelze mu vytýkat, že na něj odkázal a nezopakoval toto tvrzení jako svůj vlastní názor.

V jiném rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 11. 2007, čj. 9 As 5/2007-76 tento soud uvedl, že „ je při posuzování této námitky třeba vyjít ze základního předpokladu, že normy o obecných technických požadavcích na výstavbu svým obsahem odrážejí požadavky na pohodu bydlení, osvětlení i oslunění. Jsou-li tyto normy dodrženy a je prokázán soulad s veřejným zájmem (spočívající především v jejich aplikaci), nelze úspěšně namítat, že pohoda bydlení, osvětlení a oslunění nemovitostí, potenciálně předmětnou stavbou dotčených, jsou nedostatečné.“

V rozsudku ze dne 30. 4. 2012, čj. 8 As 20/2011-131 Nejvyšší správní soud uvedl, že „v rámci zástavby v intravilánu obce je zpravidla nemožné dosáhnout úplného soukromí, pokud jde o možný pohled do oken, na dvory či do zahrad sousedních nemovitostí.“

Soud se dále ztotožnil s názorem Nejvyššího správního soudu, který tento vyslovil ve svém rozsudku ze dne 12. 3. 2010, čj. 7 As 13/2010-145 a uvedl, že „pokud je rozhodnutí o umístění stavby v souladu s územním plánem, jedná se ze strany vlastníka předmětného pozemku o výkon jeho vlastnického práva v mezích přípustných podle územního plánu.“

V tomtéž rozsudku Nejvyšší správní soud vyslovil názor, že „v daném území se jedná o zástavbu příměstského typu, která se postupně může vyvíjet a měnit. Stěžovatelé ani jiné osoby, jejichž práva mohou být územním rozhodnutím dotčena, nemají, a ani mít nemohou, subjektivní veřejné právo na to, aby poměry území, v němž se nachází jejich majetek, byly navždy konzervovány a nemohly se změnit. Změny ve využití území v průběhu času, včetně nejrůznějších stavebních aktivit, jsou přirozenou součástí vývoje společnosti a jednotlivec jim a apriori nemá právo bránit. Zvláště v urbanizovaných oblastech může být nová výstavba zcela přirozeným a logickým způsobem využití určitého území. Je nepochybné, že v daném případě zamýšlená stavba (…) má poněkud jiný charakter než dosavadní stavby jednopatrových, převážné řadových, rodinných domů. Nevybočuje však z limitů daných územním plánem, neboť ten s možností umisťování staveb takového charakteru počítá, připouští-li obytné stavby až se třemi nadzemními podlažími. Již z toho, že územní plán výstavbu takové povahy, která v době jeho zpracování v území reálně neexistovala, připouští, plyne, že určité postupné a věcně limitované proměny zástavby v dotyčném území, a připouští tedy, že na něm vzniknou i stavby vymykající se svým charakterem v určité, avšak nikoli zásadní, míře charakteru výstavby dosavadní. Připuštění, že území se může v určitých mezích urbanisticky proměňovat a vyvíjet, je přirozenou vlastností územního plánování a reflexí toho, že zástavba v urbanizovaných oblastech, s výjimkou případů, kdy je její konkrétní podobu třeba chránit a neměnit, např. z důvodů památkové ochrany či ochrany krajinného rázu, se může v běhu času proměňovat. V daném případě je proměna, k níž dojde výstavbou předmětného domu, změnou přiměřenou, odpovídající poměrům v území, a nelze ji považovat za exces, pro který by bylo na místě rozhodnutí krajského úřadu zrušit. Zamýšlená stavba není ani v rozporu se společenskými zájmy. Vlastník pozemku má (…) právo užívat svůj majetek podle své libosti, pokud se nepřípustně nedotkne práv jiných a pokud nevybočí z mezí přípustné veřejnoprávní regulace. (…) Pokud se totiž nejedná o obtěžování mimořádné, převyšující míru přiměřenou poměrům, je přednostně na tom, kdo se cítí být obtěžován, aby provedl opatření, která by tomuto obtěžování zabránila. (…) Stěžovatelé si nemohou osobovat právo na to, aby byla vyloučena každá stavební změna v jejich sousedství, která by podstatně snížila míru jejich soukromí. Skutečnost, že na sousedním pozemku doposud nestále stavba, jejíž povaha umožní, aby někteří její uživatelé viděli na pozemek stěžovatelů či do oken jejich domu, nezakládá stěžovatelům právo na to, aby tento stav přetrval i do budoucna. Stěžovatelé vůči sousednímu pozemku „nevydrželi“ žádné právo na to, aby se výstavba na něm omezila více, než jaká omezení standardně vyžadují obecné poměry v území, jež jsou vyjádřeny v územním plánu.“

Městský soud plně souhlasí se závěry uvedenými v citovaných rozsudcích Nejvyššího správního soudu a odkazuje na ně a má za to, že stavební úřad i žalovaný posoudily předmětnou věc správně. Předmětná lokalita není tvořena pouze rodinnými domy, nýbrž se zde nachází i další bytové domy, které zasahují do stejné funkční plochy jako předmětná stavba. Nadto je předmětná stavba v souladu s územním plánem, jak již bylo uvedeno výše v tomto rozsudku. Proto neshledal soud tuto žalobní námitku důvodnou.

Žalobní bod 1f)/duplicitní označení/

Žalobci uvedli, že v odvolací námitce poukazovali na to, že v podkladech zjišťovacího řízení podle § 7 zákona č. 100/2001 Sb. nebyly zahrnuty vsakovací studny a že tedy zjišťovací řízení zjevně proběhlo na jiný než předkládaný projekt. Proto požadovali, aby bylo znovu provedeno zjišťovací řízení. Namítli, že tím, že jim žalovaný nevyhověl, bylo porušeno ustanovení § 7 zákona č. 100/2001 Sb., včetně jeho smyslu a účelu.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl k této námitce, že při svém rozhodování vycházel ze stanovisek odborných orgánů, odvolací námitkou se zabýval. Ve zjišťovacím řízení i v územním řízení byla likvidace dešťové vody řešena vsakem. K žádosti o znovuprovedení zjišťovacího řízení žalovaný uvedl, že k tomuto postupu není důvod, jelikož vyjádření odborných orgánů se vážou k poslední verzi DUR (dále jen dokumentace pro územní rozhodnutí) a tato vyjádření uvádějí, že závěry zjišťovacího řízení založené ve spisovém materiálu jsou zcela postačující pro tuto verzi DUR.

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že k předložené DUR, která je pro rozhodování jako jediná podstatná, vydal OŽP MHMP jako příslušný dotčený orgán závazné stanovisko (resp. vyjádření) Szn. S-MHMP-0288238/2013/1/OZP/VI ze dne 29. 5. 2013 (bod č. 7), z něhož vyplývá, že na předmětný záměr proběhlo zjišťovací řízení podle zákona č. 100/2001 Sb. se závěrem, že tento záměr nebude posuzován podle zákona č. 100/2001 Sb. s podmínkami pro následná správní řízení. Blíže stavební úřad odkázal na závěr zjišťovacího řízení Szn. S-MHMP-0769614/2011/OOP/VI/EIA/789-2/Vč ze dne 20. 2. 2012. Ve vyjádření OŽP MHMP ze dne 29. 5. 2013 je dále uvedeno, že navržená úprava záměru není změnou ve smyslu § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 100/2001 Sb.

Osoba zúčastněná na řízení EKOSPOL a.s. k tomu uvedla, že dne 3. 6. 2013 v řízení vedeném pod č. j. ÚMČ P15 32217/2013 předložila stanovisko odboru životního prostředí MHMP, sp. zn. S-MHMP-0288238/2013/1/OZP/VI ze dne 29. 5. 2013, kde je uvedeno i souhlasné vyjádření z hlediska posuzování vlivu na životní prostředí a potvrzeno, že předkládaná úprava záměru není změnou ve smyslu § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 100/2001 Sb.

Podle § 7 zákona č. 100/2001 Sb., ve znění platném do 31. 3. 2015 je cílem zjišťovacího řízení upřesnění informací, které je vhodné uvést do dokumentace, a to se zřetelem na

a) povahu konkrétního záměru nebo druhu záměru,

b) faktory životního prostředí uvedené v § 2, které mohou být provedením záměru ovlivněny,

c) současný stav poznatků a metody posuzování.

U záměrů a změn záměrů uvedených v § 4 odst. 1 písm. b), c), d) a e) je cílem zjišťovacího řízení také zjištění, zda záměr nebo jeho změna má významný vliv na životní prostředí, případně zda záměr může samostatně nebo ve spojení s jinými významně ovlivnit území evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti, a zda bude posuzován podle tohoto zákona.

Podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 100/2001 Sb., ve znění platném do 31. 3. 2015 jsou předmětem posuzování podle tohoto zákona záměry uvedené v příloze č. 1 k tomuto zákonu kategorii II a změny těchto záměrů, pokud změna záměru vlastní kapacitou nebo rozsahem dosáhne příslušné limitní hodnoty, je-li uvedena, nebo pokud má být významně zvýšena jeho kapacita a rozsah nebo pokud se významně mění jeho technologie, řízení provozu nebo způsob užívání; tyto záměry a změny záměrů podléhají posuzování, pokud se tak stanoví ve zjišťovacím řízení.

Ve správním spisu je založeno vyjádření odboru životního prostředí MHMP Szn. S-MHMP-0288238/2013/1/OZP/VI, ze dne 29. 5. 2013 (bod č. 7), z něhož vyplývá, že na předmětný záměr proběhlo zjišťovací řízení podle zákona č. 100/2001 Sb. se závěrem, že tento záměr nebude posuzován podle zákona č. 100/2001 Sb. s podmínkami pro následná správní řízení. Dále je v tomto vyjádření uvedeno, že navržená úprava záměru není změnou ve smyslu § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 100/2001 Sb.

V závěru zjišťovacího řízení Szn. S-MHMP-0769614/2011/OOP/VI/EIA/789-2/Vč ze, dne 20. 2. 2012 je uvedeno, že byly v průběhu zjišťovacího řízení identifikovány potenciálně významné vlivy záměru, které byly zváženy ve vztahu k charakteru záměru a jeho umístění s ohledem na jejich rozsah, velikost a složitost, pravděpodobnost, dobu trvání, frekvenci a vratnost. Při aplikaci opatření k prevenci, vyloučení, snížení a kompenzaci nepříznivých vlivů, která jsou uvedena v oznámení a která vyplývají z provedeného zjišťovacího řízení, nebude mít posuzovaný záměr negativní vliv na životní prostředí a veřejné zdraví. Příslušný úřad (odbor ochrany prostředí MHMP) dospěl po provedeném zjišťovacím řízení k závěru, že předmětný záměr nebude posuzován podle zákona č. 100/2001 Sb., přičemž je nezbytné dodržet opatření k prevenci, vyloučení, snížení, popř. kompenzaci nepříznivých vlivů navržených v oznámení a zohlednit relevantní připomínky z vyjádření k oznámení návrhu. Zároveň stanovil tento správní orgán stavebníkovi několik podmínek, mj. aby likvidaci srážkových vod řešil pomocí retenčních nádrží a vsakovacích studní dle návrhu popsaného v oznámení (Ing. J. Z., květen 2011) a v doplněných podkladech (Ing. J. D., únor 2012+ koordinační situace – 30. 9. 2011, změna 30. 1. 2012, č. výkresu A – 03, v měřítku 1:500) a respektoval podmínky a doporučení hydrogeologického posouzení (RNDr. P. P., listopad 2008).

Vzhledem k tomu, že se oznámení pro účely zjišťovacího řízení dostatečně nezabývalo problematikou likvidace srážkových vod, tak si příslušný úřad vyžádal doložení doplňujících podkladů, týkajících se návrhu likvidace dešťových vod pomocí vsakovacích studní. Tyto podklady byly následně příslušnému úřadu doručeny, přičemž obsahovaly jak textovou, tak grafickou část. Nelze tedy přisvědčit námitce žalobců, že v podkladech zjišťovacího řízení nebyly zahrnuty vsakovací studny. Odbor ochrany prostředí MHMP, jako příslušný úřad, si přímo za účelem doplnění informací o vlivu na podzemní a povrchové vody vyžádal od stavebníka doplnění podkladů k oznámení, týkajících se likvidace srážkových vod pomocí vsakovacích studní, kterých je navrženo celkem 10. Pro zachycení dešťové vody jsou navrženy otevřené dešťové nádrže (poldry) a další retenční objem je vytvořen právě v těchto deseti vsakovacích studních. Následně pak tyto podklady vyhodnotil a konstatoval, že navržené řešení likvidace srážkových vod bylo zkonzultováno s kompetentním orgánem, který se v rámci vyjádření OOP MHMP k oznámení záměru vyjadřoval z hlediska ochrany vody, a toto řešení bylo shledáno dostačujícím. Zároveň stanovil stavebníkovi podmínku, aby likvidaci srážkových vod řešil pomocí retenčních nádrží a vsakovacích studní tak, jak stavebník předložil v doplnění oznámení.

Jelikož se tedy vsakovacími studnami již orgán příslušný k provedení zjišťovacího řízení zabýval, nebyl důvod provádět zjišťovací řízení znovu, jak požadovali žalobci. Správní orgány tak nepochybily, když si nevyžádaly nové provedení zjišťovacího řízení.

Soud z uvedených důvodů neshledal tuto žalobní námitku důvodnou.

Žalobní bod 1g)/duplicitní označení/

Žalobci v dalším žalobním bodu uvedli, že v územním řízení před správními orgány obou stupňů namítali, že stavebník nedoložil k územnímu řízení aktuální hlukovou studii, která by měla návaznost na poslední jím předloženou dokumentaci stavby. V projektové dokumentaci došlo dle názoru žalobců k významné úpravě garáží uvnitř objektů A a B. Tyto garáže mají větrací otvory v těsné blízkosti sousedních pozemků. Tyto nově situované větrací otvory budou podle názoru žalobců bezesporu zdroji hluku a je proto potřeba jejich vliv odborně posoudit. Žalovaný podle názoru žalobců sice toto tvrzení žalobců v odůvodnění napadeného rozhodnutí potvrzuje, zároveň však možné zvýšení hluku a chybějící aktuální hlukovou studii bagatelizuje. Žalobci uvedli, že při nárůstu obyvatel o několik set (při 118 nových bytech) a počtu vozidel o cca 126 (dle počtu parkovacích míst v areálu) je tvrzení žalovaného o nezvýšení hlučnosti v místě „naprostou utopií“.

Žalovaný k tomu uvedl, že k řízení bylo předloženo závazné stanovisko hygienika č. j. HSHMP 18106/2013 ze dne 2. 5. 2013 k upravené DUR (změna 28. 2. 2013), v němž je upozorněno na to, že Hygienická stanice hl. m. Prahy vydala k dokumentaci pro územní řízení souhlasné závazné stanovisko dne 6. 4. 2011 pod č. j. HSHMP 14411/2011, jehož podmínky zůstávají i pro změnu DUR nadále v platnosti. Stavební úřad tyto podmínky převzal do podmínky č. 16 prvostupňového rozhodnutí. Žalovaný k tomu uvedl, že nemá právo jakýmkoliv způsobem měnit závazné stanovisko odborného dotčeného orgánu. Povinností žalovaného je pouze zkoumat, zda v jednotlivých závazných stanoviscích nedochází k rozporům, které by musely být následně řešeny. To ale v přezkoumávané věci žalovaný nezjistil.

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že v odůvodnění závazného stanoviska hygienika ze dne 6. 4. 2011 je zmíněna hluková studie zpracovaná Ing. J. K. v březnu 2011. Ze závěru zjišťovacího řízení vyplývá, že tato studie byla spolu s „Dodatkem k akustické studii v úrovni územního řízení řešící vliv plánovaného komplexu „Viladomy Dubeč“ na hluk v chráněném venkovním prostoru staveb okolní stávající obytné zástavby“, zpracovaným Ing. J. K. v srpnu 2011, předložena ke zjišťovacímu řízení. Z obsahu dodatku vyplývá, že „po zprovoznění plánovaného bytového areálu „Viladomy Dubeč“ dojde v chráněném venkovní prostoru staveb okolní zástavby RD – viz sledované body č. 25 – 28 ke změně hlukových poměrů v úrovni -0,5 (snížení hluku) až + 0,5 dB (zvýšení hluku). Tato změna hluku je v úrovni nejistoty výpočtu i konkrétního měření. Zvýšení hluku +0,5 v aktivní variantě je v ulici Z. L., ale i po zvýšení hluku budou výsledné hodnoty LAeq,T pod hygienickým limitem LAeq,16h = 60 dB pro den a LAeq,8h = 50 dB pro noc.“

V podmínce č. 16 prvostupňového rozhodnutí, na kterou odkazuje žalovaný ve svém vyjádření k žalobě, je uvedeno mj. to, aby projektová dokumentace pro další stupeň řízení byla zpracována tak, aby obsahovala zapracování konkrétních návrhů protihlukových opatření, která zabezpečí dodržení limitů hluku z dopravy přilehlé komunikace v chráněném vnitřním prostoru stavby (zejména obytné místnosti domů A a C), dále aby obsahovala vyhodnocení hluku z provozu všech zdrojů hluku v objektech umístěných (kotelny, výtahy, náhradní zdroj elektřiny, VZT zařízení, garážová vrata apod.) s ohledem na dodržení hygienických limitů hluku v chráněném vnitřním a venkovním prostoru staveb a také aby obsahovala podrobné informace o technologii a časovém rozvržení výstavby, vyhodnocení hlukové zátěže ze stavební činnosti a konkrétní návrh protihlukových opatření tak, aby byly dodrženy hygienické limity hluku v chráněném venkovním prostoru staveb.

Osoba zúčastněná na řízení EKOSPOL a.s. uvedla, že z hlediska řešení ochrany stavby proti hluku byla v rámci domu A a C navržena protihluková opatření vyplývající z projednání s Hygienickou stanicí hl. m. Prahy. K poslední verzi dokumentace se Hygienická stanice hl. m. Prahy souhlasně vyjádřila ve svém stanovisku č. j. HSHMP 18106/2013 ze dne 2. 5. 2013.

Ve správním spise je založeno souhlasné závazné stanovisko hygienika č. j. HSHMP 18106/2013 ze dne 2. 5. 2013 k upravené dokumentaci (změna 28. 2. 2013), v němž je zdůrazněno, že Hygienická stanice hl. m. Prahy vydala k dokumentaci pro územní řízení souhlasné závazné stanovisko dne 6. 4. 2011 pod č. j. HSHMP 14411/2011, jehož podmínky zůstávají nadále v platnosti.

Podmínky ze závazného stanoviska ze dne 6. 4. 2011, č.j. HSHMP 14411/2011 převzal stavební úřad do rozhodnutí o umístěné stavby. Pod bodem č. 16 určil stavebníkovi tyto podmínky, cit. „Projektová dokumentace pro dalším stupeň řízení bude zpracována tak, aby

(…)

- obsahovala zapracování konkrétních návrhů protihlukových opatření, která zabezpečí dodržení hygienických limitů hluku z dopravy přilehlé komunikace Městská v chráněném vnitřním prostoru stavby (zejména obytné místnosti domů A a C),

- obsahovala vyhodnocení hluku z provozu všech zdrojů hluku v objektech umístěných (kotelny, výtahy, náhradní zdroj elektřiny, VZT zařízení, garážová vrata apod.) s ohledem na dodržení hygienických limitů hluku v chráněném vnitřním a venkovním prostoru staveb,

- obsahovala podrobné informace o technologii a časovém rozvržení výstavby, vyhodnocení hlukové zátěže ze stavební činnosti a konkrétní návrh protihlukových opatření tak, aby byly dodrženy hygienické limity v chráněném venkovním prostoru staveb, (…)“

Soud k této žalobní námitce uvádí, že podmínky, které stavebníkovi uložila Hygienická stanice, jakožto dotčený orgán, se vztahují na ochranu proti hluku v umisťovaných stavbách. Okolními stavbami a hlukem se zabývá výše zmíněná hluková studie. Z třetí podmínky uložené stavebníkovi vyplývá, že v další fázi řízení je povinen předložit hlukovou studii, která se bude zabývat limity hluku ve vztahu k okolním domům. Ve vztahu k chráněnému venkovnímu prostoru staveb okolní stávající obytné zástavby tak bude v další fázi předložena hluková studie, což je zcela v souladu se zákonem.

Nadto si dovoluje podotknout, že projektová dokumentace předmětné výstavby, byla upravena směrem dolů, tj. byl snížen počet bytů a snížen počet parkovacích stání. Pokud tedy i původní projektová dokumentace byla z hlediska hlukové zátěže na okolí předmětné stavby v pořádku, o čemž svědčí i odkaz na hlukovou studii zpracovanou Ing. J. K. v březnu 2011, měla by být podle názoru soudu v souladu s hlukovými normami i upravená projektová dokumentace. Tato hluková studie byla spolu s „Dodatkem k akustické studii v úrovni územního řízení řešící vliv plánovaného komplexu „Viladomy Dubeč“ na hluk v chráněném venkovním prostoru staveb okolní stávající obytné zástavby“, zpracovaným Ing. J. K. v srpnu 2011, předložena ke zjišťovacímu řízení. Z obsahu dodatku vyplývá, že „po zprovoznění plánovaného bytového areálu „Viladomy Dubeč“ dojde v chráněném venkovní prostoru staveb okolní zástavby RD – viz sledované body č. 25 – 28 ke změně hlukových poměrů v úrovni -0,5 (snížení hluku) až + 0,5 dB (zvýšení hluku). Tato změna hluku je v úrovni nejistoty výpočtu i konkrétního měření. Zvýšení hluku +0,5 v aktivní variantě je v ulici Za Lázeňkou, ale i o zvýšení hluku budou výsledné hodnoty LAeq,T pod hygienickým limitem LAeq,16h = 60 dB pro den a LAeq,8h = 50 dB pro noc.“

Soud proto neshledal tuto žalobní námitku důvodnou.

Žalobní bod 1h)/duplicitní označení/

Žalobci namítali, že prvostupňové rozhodnutí je v rozporu s ust. § 90 písm. e) stavebního zákona, protože záměr a rozhodnutí o umístění stavby jsou v rozporu s požadavky zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění (dále jen zákon č. 114/1992 Sb.) – konkrétně s požadavkem na ochranu krajinného rázu. Umístěný komplex staveb svými rozměry a objemem konstrukcí neodpovídá charakteru území (okolní zástavby) a počtem svých podlaží a i KPP neodpovídá aktuálně platnému územnímu plánu.

Žalovaný uvedl, že vyjádření k otázce, zda stavba mění či snižuje krajinný ráz, vydal OŽP MHMP pod bodem 5.A) souborného závazného stanoviska Szn. S-MHMP-0288238/2013/1/OZP/VI ze dne 29. 5. 2013 s tím, že krajinný ráz umístěním předmětné stavby nemůže být snížen či změněn. Toto vyjádření bylo na základě podnětu žalobců přezkoumáno Ministerstvem životního prostředí, které svým vyjádřením zn. 1752/500/14 50864/ENV/14 ze dne 11. 8. 2014 přezkoumávané závazné stanovisko potvrdilo. Se závěry tohoto přezkumu byli žalobci seznámeni. K námitce ohledně počtu podlaží se žalovaný již vyjádřil u předchozích žalobních bodů.

Osoba zúčastněná na řízení EKOSPOL a.s. k tomuto žalobnímu bodu uvedla, že proběhlo posouzení vlivu předmětné stavby na životní prostředí a dotčený orgán ochrany přírody a krajiny se v rámci územního řízení vyjadřoval i z hlediska vlivu stavby na krajinný ráz se závěrem, že umístěním stavby nemůže být snížen či změněn krajinný ráz. Rovněž byla v rámci zjišťovacího řízení předložena odborná studie, která ohodnotila vliv stavby na krajinný ráz jako nevýznamný.

Podle § 12 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. je krajinný ráz, kterým je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti, chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umisťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině.

Podle § 12 odst. 2 téhož zákona je k umisťování a povolování staveb, jakož i jiných činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz, nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody.

Podle § 77 odst. 1 písm. j) téhož zákona vydávají obecní úřady obcí s rozšířenou působností ve svém správním obvodu, nejde-li o zvláště chráněná území nebo jejich ochranná pásma, souhlasy k umisťování a povolování staveb a k jiným činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz podle § 12 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb.

Ve správním spise je založeno vyjádření Ministerstva životního prostředí, odboru výkonu státní správy zn. 1752/500/14 50864/ENV/14, které potvrdilo závazné stanovisko MHMP, odboru životního prostředí č. j. S-MHMP-0288238/2013/1/OZP/VI ze dne 29. 5. 2013, bod 5.A). Ministerstvo životního prostředí, odbor výkonu státní správy konstatovalo, že „stávající hodnoty předmětné části krajiny jsou utvářeny zástavbou domů převážně obytného využití. Výškovými parametry stavební záměr sice neodpovídá parametrům okolní zástavby, což však v daném řízení nemá vliv na předmět ochrany (dle zákona č. 114/1992 Sb.). Z pohledového hlediska nebude navržený stavební záměr vytvářet významnou dominantu, protože se nejedná o ojedinělou výstavbu bytových domů v lokalitě. Vzhledem k tomu, že nebude narušena estetická a ani přírodní hodnota krajinného rázu, tak nemůže předmětná výstavba narušit ani změnit krajinný ráz, neboť krajinný ráz změněn nebude. Stavba se nedotkne žádných významných krajinných prvků, zvláště chráněných území (…), a ani kulturních dominant krajiny, protože se v dotčené lokalitě žádné nevyskytují. Z těchto důvodů nebude snížena ani změněna estetická a přírodní hodnota předmětné části krajiny.“

V závazném stanovisku MHMP, odboru životního prostředí č. j. S-MHMP-0288238/2013/1/OZP/VI ze dne 29. 5. 2013, je pod bodem 5.A) uvedeno, že umístěním předmětné stavby nemůže být snížen či změněn krajinný ráz. V odůvodnění správní orgán uvedl, že umístěním viladomů v rámci zastavitelného území Dubče, dle předložené (upravené) dokumentace, nemůže být snížen krajinný ráz ani estetická kvalita prostředí v dané lokalitě. Rozměrově poměrové (proporční) charakteristiky návrhu nevybočují z měřítka okolní zástavby. Daného místa se nedotýká žádný z jevů sledovaných ze zákona.

Vzhledem k tomu, že závazné kladné stanovisko bylo vydáno orgánem ochrany přírody k tomu příslušným podle § 77 odst. 1 písm. j) zákona č. 114/1992 Sb., které bylo potvrzeno orgánem státní správy příslušným k potvrzení či změně závazného stanoviska podle § 149 odst. 4 a § 178 odst. 2 správního řádu, soud neshledal tuto žalobní námitkou důvodnou.

Žalobní bod 1ch)

Žalobci v tomto žalobní bodu namítali, že stavebník nedoložil kladné vyjádření a stanovisko k plánované výstavbě od PVK a.s., která je provozovatelem kanalizační sítě a čistírny odpadních vod, na které je nezbytné danou stavbu napojit. PVK a.s. k napojení stavby souhlas nedala a ve svém stanovisku uvedla, že kapacita ČOV Uhříněves, kam by musely být odpadní vody ze stavby odvedeny, je vyčerpána pro další připravované projekty. V lednu 2014 došlo k aktualizaci Městských standardů vodovodů a kanalizací na území hl. m. Prahy, podle které přešla kompetence k povolení odvádění odpadních vod z provozovatele kanalizační sítě PVK a.s. na správce této sítě PVS a.s. Souhlas PVS a.s. stavebník získal. Žalobci zpochybnili správnost stanoviska PVS a.s., jímž byl stavebníkovi udělen souhlas k napojení Viladomů Dubeč na kanalizaci a ČOV Uhříněves. Žalobci argumentovali ustanovením čl. 11 odst. 5 vyhlášky o OTPP, podle kterého souhlas k napojení stavby na kanalizační síť je oprávněn udělit provozovatel kanalizace, jímž je PVK a.s. Toto ustanovení je podle žalobců nutné respektovat jako právně závazné a není možné se od něj v Městských standardech vodovodů a kanalizací na území hl. m. Prahy platně odchýlit a na základě těchto standardů toto ustanovení porušovat. Souhlas k napojení stavby tak byl vydán v rozporu s ustanovením čl. 11 odst. 5 vyhlášky o OTPP, v důsledku čehož je nezákonné i vydané rozhodnutí o umístění stavby i napadené rozhodnutí.

K tomu žalovaný uvedl, že není oprávněn zkoumat, jakým způsobem došlo ke změně těchto standardů a nemá právo tyto změny jakýmkoliv způsobem komentovat, a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že otázkou toho, zda má či nemá být k územnímu řízení předložen souhlas provozovatele kanalizace, se SUP MHMP zabýval již v předchozím rozhodnutí o odvolání sp.zn. S-MHMP 1445970/2012/OST/Go/Hn ze dne 20. 3. 2013, kterým zrušil rozhodnutí stavebního úřadu vydané pod č.j. 01891/2012/OÚR/Vle zn. ÚMČ P15 24028/2012 ze dne 8. 8. 2012 o zamítnutí žádosti o vydání územního rozhodnutí ze dne 17. 1. 2012 a věc mu vrátil k novému projednání. V lednu 2014 došlo k aktualizaci Městských standardů vodovodů a kanalizací na území hl. m. Prahy. Z jejich obsahu, týkajícího se kanalizační části, vyplývá, že povolení odvádění splaškových odpadních vod, které je větší než Qhmax = 0,05 l/sec (cca 12 EO), je v kompetenci pouze správce kanalizační sítě pro veřejnou potřebu viz příloha č. 2. Obecně podle žalovaného platí, že při získávání stanoviska vlastníka technické infrastruktury pro účely projednávání stavby v řízeních dle zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, se provozovatel vyjadřuje do 12 EO, PVS bez omezení počtu EO. V případech, kdy se vyjadřuje jak správce, tak i provozovatel, platí, že v případě rozporných stanovisek má přednost stanovisko správce, jakožto zástupce vlastníka technické infrastruktury. Stanovisko PVK a.s. k nyní vedenému řízení tak nebylo třeba dokládat.

K argumentaci ustanovením § 11 odst. 5 vyhlášky o OTPP žalovaný dodal, že v této vyhlášce je uveden pojem „provozovatel kanalizace“, který je však třeba chápat v souvislosti s kompetencemi, které vyplývají z dohod mezi vlastníkem, správcem a provozovatelem kanalizační sítě a jsou uvedeny v Městských standardech vodovodů a kanalizací na území hl. m. Prahy. Žalovaný dále v odůvodnění uvedl, že každý z umísťovaných objektů je napojen na samostatnou přípojku splaškové komunikace, čímž je stavba v souladu s uvedeným požadavkem vyhlášky o OTPP.

K tomuto žalobnímu bodu osoba zúčastněná na řízení EKOSPOL a.s. uvedla, že z výše uvedeného rozhodnutí stavebního odboru MHMP ze dne 20. 3. 2013 vyplývá, že v případě územního řízení se ke stavbě vodních děl vyjadřuje PVK a.s. pouze pro potřeby PVS a.s. jako správce předmětných vodních děl. Doložit stanovisko provozovatele neukládá ani vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, v platném znění. Vlastníky vodovodů a kanalizací na území hl. m. Prahy zastupuje PVS a.s., jejíž kladné vyjádření bylo v rámci územního řízení předloženo. Argument žalobců ohledně čl. 11 vyhlášky o OTPP je podle názoru osoby zúčastněné na řízení chybný, jelikož každý z navrhovaných objektů je napojen na veřejnou kanalizaci samostatnou přípojkou.

Ani tuto námitku neshledal soud důvodnou.

Podle čl. 11 odst. 4 vyhlášky OTPP stavby podle druhu a potřeby musí být napojeny na veřejnou splaškovou a jednotnou kanalizaci, pokud je v technicky, popřípadě ekonomicky dosažitelné vzdálenosti a má dostatečnou kapacitu.

Podle čl. 11 od