6 As 57/2004 — Nejvyšší správní soud

6 A 49/2013- 49 - text 14 pokračování 6A 49/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Karly Cháberové a soudkyň JUDr. Dany Černé a JUDr. Naděždy Treschlové v právní věci žalobce: MAPRO s.r.o., se sídlem Praha 1, Klimentská 1216/46, IČ: 615 03 339, zastoupen Mgr. Štěpánem Schenkem, advokátem se sídlem Přerov, Čechova 2, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Praha 10, Vršovická 65, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9.1.2013, zn. 45/530/10, 1609/ENV/13, t a k t o : I. Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 9.1.2013, zn. 45/530/10, 1609/ENV/13 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 20.987,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Štěpána Schenka, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 9.1.2013, zn. 45/530/10, 1609/ENV/13 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Ústí nad Labem (dále též „ČIŽP“) ze dne 17.8.2012, č.j. ČIŽP/44/OOP/SR02/0104696.009/12/UHP (dále též „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“). Tímto rozhodnutím byly žalobci uloženy pokuty v celkové výši 210.000,- Kč, a to - pokuta ve výši 20.000,- Kč za správní delikt nedovolené změny dochovaného stavu zvláště chráněného území podle ustanovení § 88 odst. 1 písm. a) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 114/1992 Sb.), kterého se žalobce dopustil tím, že souvislosti se svou podnikatelskou činností při realizaci stavby „Zemní vedení VN 22 kV Hrob – Moldava – Oldříš“, povolené územním rozhodnutím Městského úřadu Duchcov, odboru výstavby a životního prostředí ze dne 14.8.2009 při stavebních pracích v trase vedení na pozemku p.č. 343/3 k. ú. Nové Město u Mikulova v období březen 2010 až dubem 2011 prováděl změnu přírodní památky „Buky na Bouřňáku“ bez výjimky ze zákazu dle ustanovení § 43 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., - pokuta ve výši 20.000,- Kč za správní delikt výkonu činnosti zakázané v ochranném pásmu k zabezpečení zvláště chráněných částí přírody, pro kterou je vyžadován souhlas orgánu ochrany přírody, tedy výkonu činnosti bez tohoto souhlasu, a to podle ustanovení § 88 odst. 1 písm. f) zákona č. 114/1992 Sb., kterého se dopustil realizací téže stavby, - pokuta ve výši 50.000,- Kč za správní delikt nedovoleného zásahu do přirozeného vývoje zvláště chráněných druhů živočichů podle ustanovení § 88 odst. 1 písm. e) zákona č. 114/1992 Sb., kterého se žalobce dopustil tím, že v souvislosti se svou podnikatelskou činností při realizaci stavby „Fotovoltaická výrobna elektrické energie“ umístěné na pozemku p.č. 232/2 k.ú. Moldava, povolené rozhodnutím Městského úřadu Duchcov, odboru výstavby ze dne 24.8.2009, nejméně v době od 30. července 2010 do 24. září 2010 škodlivě zasahoval do přirozeného vývoje zvláště chráněných druhů živočichů – bramborníček hnědý, ještěrka živorodá a zmije obecná bez výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů živočichů podle § 56 uvedeného zákona, - pokuta ve výši 40.000,- Kč za správní delikt výkonu činnosti v Ptačí oblasti, pro kterou je vyžadován souhlas orgánu ochrany přírody, tedy výkonu činnosti bez tohoto souhlasu, a to podle ustanovení § 88 odst. 2 písm. n) zákona č. 114/1992 Sb., kterého se žalobce dopustil realizací stavby „Fotovoltaická výrobna elektrické energie“, - pokuta ve výši 80.000,- Kč za správní delikt zničení jedince zvláště chráněného druhu rostlin podle ustanovení § 88 odst. 2 písm. d) zákona č. 114/1992 Sb., kterého se žalobce dopustil rovněž realizací stavby „Fotovoltaická výrobna elektrické energie“. Týmž rozhodnutím konstatovala ČIŽP, že se žalobce dopustil realizací stavby „Zemní vedení VN 22 kV Hrob – Moldava – Oldříš“ správního deliktu nedovoleného zásahu do přirozeného vývoje zvláště chráněného druhu rostlin podle ustanovení § 88 odst. 1 písm. d) zákona č. 114/1992 Sb., avšak pokutu mu neuložila vzhledem k tomu, že skutková podstata protiprávního jednání podle tohoto ustanovení je konzumována skutkovou podstatou zahrnující vyšší míru společenské nebezpečnosti protiprávního jednání, které je správním deliktem podle ustanovení § 88 odst. 2 písm. d) zákona č. 114/1992 Sb., za který byla uložena pokuta ve výši 80.000,- Kč. Zároveň byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000,- Kč. V prvém žalobním bodu žalobce v podané žalobě namítl nesprávný postup žalovaného při doručování žalobou napadeného rozhodnutí, které bylo právnímu zástupci žalobce doručeno do vlastních rukou prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (Česká pošta, s.p.) a nikoliv do datové schránky prostřednictvím veřejné datové sítě. Takovýto postup je v rozporu se zákonem č. 300/2008 Sb. a rovněž se zákonem 500/2004 Sb. Ve druhém žalobním bodu žalobce uvedl, že zde existuje překážka řízení – litispendence, a to pro vedení správního řízení o uložení pokuty podle ustanovení § 88 odst. 1 písm. e), § 88 odst. 2 písm. n), § 88 odst. 1 písm. d) a § 88 odst. 2 písm. d) zákona č. 114/1992 Sb., neboť za naplnění skutkových podstat správních deliktů uvedených v těchto ustanoveních byla uložena pokuta také společnosti TALWIN, a.s., tedy investorovi a objednateli stavby Fotovoltaická elektrárna Moldava, kdy toto řízení bylo zahájeno dříve než řízení v předmětné věci. Dle názoru žalobce z důvodu shodnosti (totožnosti) skutků v obou těchto řízeních bylo možno vést takové řízení pouze vůči jednomu subjektu – buď vůči společnosti TALWIN a.s., nebo žalobci jako realizátorovi stavby, avšak nebylo možno vést tato řízení vůči oběma subjektům zároveň. Takovýto postup je v rozporu s principy správního trestání, a to nejen na úseku práva životního prostředí. Ve třetím žalobním bodu žalobce namítl, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť se v něm žalovaný nevypořádal se všemi odvolacími námitkami. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný nikterak nereagoval na námitky žalobce týkající se neprokázání existence újmy vzniklé veřejnému zájmu a nenaplnění materiální stránky sankcionovaných správních deliktů. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobce poukázal na to, že jako zhotovitel shora uvedených staveb jednal v dobré víře, v souladu se všemi rozhodnutími týkajícími se těchto staveb a že případnou deliktní odpovědnost za protiprávní jednání na úseku ochrany přírody a krajiny nese investor (objednatel) těchto staveb a odpovídá za ně. V pátém žalobním bodu žalobce namítl, že uložením pěti samostatných pokut za tvrzené sbíhající se správní delikty žalobce byla v daném případě porušena tzv. absorpční zásada. V tomto směru žalobce odkázal na judikaturu Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu. V šestém žalobním bodu žalobce ve vztahu k části rozhodnutí, jímž mu byla uložena pokuta za to, že konal bez potřebného či předchozího souhlasu orgánu ochrany přírody namítl, že neopatřil-li si v daném případě místně příslušný stavební úřad pro své rozhodování zákonem č. 114/1992 Sb. vyžadované souhlasy (závazná stanoviska) orgánu ochrany přírody, nemůže být za toto jeho pochybení trestán uložením pokuty žalobce. Tato skutečnost může být dle názoru žalobce pouze důvodem pro případný přezkum stavebním úřadem v dotčených věcech vydaných rozhodnutí. V sedmém žalobním bodu žalobce namítl, že pokuty uložené pod body 1 a 2 jsou v rozhodnutí správního orgánu I. stupně odůvodněny dohromady a nikoli zvlášť, absentuje u nich tedy samostatné správní uvážení o výši ukládané sankce. U pokut pod body 3, 4 a 6 žalobce namítl jejich nedostatečné odůvodnění. Dále žalobce poukázal na to, že vymezení jednotlivých skutků je nedostatečné, když není beze vší pochybnosti zřejmé, jakým jednáním měly být jednotlivé skutkové podstaty správních deliktů naplněny. Konkrétně u deliktu pod bodem 3 správní orgán I. stupně neupřesnil, jakým konkrétním způsobem bylo zasaženo do přirozeného vývoje těchto zvláště chráněných druhů živočichů, kolik živočichů bylo tímto zásahem poškozeno nebo usmrceno a jak konkrétně žalobcova činnost naplnila skutkovou podstatu správního deliktu, jaká byla míra závažnosti a nebezpečnosti tohoto jednání ve vztahu ke zvláště chráněným druhům živočichů. U deliktu pod bodem 4 nebylo specifikováno, v čem spočívá protiprávnost jednání a v čem spočívá skutková podstata deliktu, resp. nebezpečnost jednání žalobce ve vztahu k tvrzenému správnímu deliktu. U deliktu pod bodem 5 nebylo konkretizováno, jakým způsobem došlo ke škodlivému zásahu ze strany žalobce, v čem spočívá naplnění skutkové podstaty správního deliktu a jaká je souvislost mezi jednáním žalobce a konkrétní škodou, která měla vzniknout, která ale také není nijak blíže specifikována. U deliktu pod bodem 6 není konkretizováno, kolik jedinců zvláště chráněného druhu ros