7 As 38/2013 — Nejvyšší správní soud

6 A 95/2014- 63 - text 17 pokračování 6A 95/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Dany Černé a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D. ve věci žalobce: Indra – Šebesta, v.o.s., se sídlem Čechyňská 316/16, Brno, insolvenčního správce dlužníka CNGR s.r.o., IČO: 25709275, se sídlem Jeremiášova 870, Praha 5, zastoupeného Mgr. Petrem Holešínským, advokátem se sídlem Husinecká 808/5, Praha 3 – Žižkov, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2014, sp. zn. S-MHMP 800453/2008/OZP-V-776/R-181/2013/La, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění [1] Žalobce žalobou podanou dne 19. 5. 2014 napadl rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 16, odboru výstavby, dopravy a životního prostředí, oddělení životního prostředí ze dne 15. 10. 2008, č.j. 010481/08/OVDŽP/Pr, a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Správní orgán I. stupně vydal rozhodnutí, kterým podle ust. § 11 odst. 2 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o ochraně půdního fondu nebo zákon“), uložil společnosti CNGR s.r.o. povinnost zaplatit finanční odvod ve výši 60 419 771 Kč za trvalé odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu (dále jen jako „ZPF“) pro účely realizace stavby 18jamkového golfového hřiště na pozemcích v katastrálním území Zbraslav a Lipence (podrobnější vymezení pozemků je uvedeno v tomto rozhodnutí). [2] Žalobce napadl rozhodnutí v celém jeho rozsahu a domáhal se jeho zrušení, včetně zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně, a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Žalobce nejprve namítl, že finanční odvod neměl být společnosti CNGR s.r.o. vůbec předepsán, jelikož pro jeho předepsání nebyly splněny podmínky stanovené v ust. § 11 odst. 3 písm. a) zákona o ochraně půdního fondu, když zbudováním golfového hřiště došlo k uskutečnění investice do půdy a tím zvýšení půdní úrodnosti, toto zbudování vedlo ke zlepšení protierozní ochrany pozemků, optimalizaci vodního režimu a k revitalizaci krajiny a bylo v souladu s protipovodňovým plánem v místě. Žalovaný nesprávně dovodil, že realizací došlo k nevratné změně neumožňující opětovně zemědělské využití. Zbudování golfového hřiště mělo být podřazeno pod výjimku dle § 11 odst. 3 písm. a) zákona o ochraně půdního fondu, jelikož vynětí ze ZPF nevylučuje uplatnění výjimek pro předepsání odvodu, a to z důvodu absence zásahu do zájmů na ochranu ZPF. [3] Dále žalobce konstatoval, že žalovaný nesprávně posoudil dopad vynětí pozemků z II. ochranného pásma vodního zdroje Praha – Podolí, které bylo provedeno rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 26. 8. 2009, č.j. MHMP 73355h/2003/VYS/Sh, na řízení předcházející rozhodnutí o uložení odvodu, čímž došlo k nesprávnému výkladu § 11 odst. 2 zákona a nesprávnému výpočtu odvodu, jelikož žalovaný nesprávně dovodil, že vynětím pozemků ze ZPF dojde k negativnímu ovlivnění ochranného pásma vodních zdrojů II. stupně, přičemž řízení o novém vymezení daného ochranného pásma probíhalo už od roku 2001 a správní orgán I. stupně tak měl řízení o uložení odvodu přerušit a vyčkat rozhodnutí o novém ochranném pásmu. [4] Dále žalobce podotkl, že žalovaný nesprávně stanovil rozlohu odnímané zemědělské půdy, když nezohlednil, že na většině pozemků došlo k opětovnému uložení skrývky za účelem výsadby zeleně, čímž nezhodnotil skutečný dopad výstavy golfového hřiště na ZPF, a dále nesprávně vyložil ust. § 11 odst. 2 zákona o ochraně půdního fondu tak, že je právně vázán vydaným územním rozhodnutím, pojem „návaznost“ však dle žalobce vyjadřuje možnost určitého odchýlení od dotčeného územního rozhodnutí. [5] Dále žalobce namítal, že žalovaný nepostupoval v souladu se správním řádem tak, aby byl zjištěn skutkový stav bez důvodných pochybností, pročež není výše odvodu v souladu s veřejným zájmem, neodpovídá okolnostem případu a zasahuje do práv a oprávněných zájmů společnosti CNGR s.r.o., mj. se nedostatečně vypořádal s otázkou kontaminace půdy na pozemcích. Zohlednění všech kritérií dle správního řádu mělo vést ke snížení odvodu. [6] Žalobce rovněž uvedl, že žalovaný nesprávně posoudil ekologickou váhu vlivu golfového hřiště, jelikož neupřesnil veřejný zájem v podobě zachování ochrany životního prostředí, ale uplatňoval formalisticky pouze fiskální přístup, což vyplývá zejména z posouzení dopadu vynětí pozemků z ochranného pásma vodních zdrojů II. stupně na výpočet odvodu, tj. jeho nesnížení. Správní orgán I. stupně mohl předjímat konečné rozhodnutí o vynětí z ochranného pásma vodního zdroje, neučinil však v tomto směru pokusy o zjištění, nevyčkal rozhodnutí ani nepřerušil řízení. [7] Dále žalobce namítl, že rozhodnutí žalovaného je vnitřně rozporné, jelikož v odůvodnění obsahuje protichůdnou argumentaci ve vztahu k opětovné využitelnosti skrývky půdy z pozemků, a nepřezkoumatelné, jelikož neobsahuje dostatečné odůvodnění dovozované nemožnosti opětovného využití pozemků a jejich opětovné zahrnutí do ZPF. Žalovaný jednak uvádí, že odnětím došlo k nevratnému znehodnocení pozemků z hlediska účelu ochrany ZPF, zároveň však konstatuje, že pokud by půda byla kontaminovaná, nebylo by možné ji na pozemcích opětovně rozprostřít. Žalovaný dále popírá jakoukoli možnost správního uvážení při vyměření odvodu. Dále žalobce konstatoval, že napadené rozhodnutí nemá oporu ve správních spisech správních orgánů obou stupňů, když neodkazuje na důkazy, z nichž vyvozuje své závěry, že výše odvodu byla stanovena nesprávně, a že rozhodnutí žalovaného je zatíženo vadou, která má za následek nesprávné a nezákonné rozhodnutí ve věci, jelikož mělo být prohlášením konkurzu na majetek společnosti CNGR s.r.o. řízení o odvolání proti rozhodnutí o uložení odvodu přerušeno, když nárok z rozhodnutí je nárokem, který bylo nutné ve smyslu ust. § 265 odst. 2 insolvenčního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2013, přihlásit, v řízení tak mohlo být pokračováno jen na základě rozhodnutí insolvenčního soudu, tento souhlas si však žalovaný nevyžádal a pokračoval v řízení. [8] Žalobce namítl, že napadené rozhodnutí je nicotné, jelikož jím byla uložena povinnost jinému než pasivně legitimovanému subjektu, a zavazuje společnost CNGR s.r.o. k nemožnému plnění. V řízení nebylo jako s účastníkem jednáno se žalobcem, ačkoliv se jednalo o výkon práv a povinností v souvislosti s majetkovou podstatou, ten vstoupil okamžikem prohlášení konkurzu na majetek společnosti CNGR s.r.o. do procesního postavení této společnosti a stal se namísto něj účastníkem řízení o odvolání. Společnost CNGR s.r.o. tak nemohla být uložena povinnost ohledně plnění z majetkové podstaty, jelikož k ní nemá dispoziční oprávnění, a proto jej zavazuje k nemožnému plnění. [9] Dále žalobce konstatoval, že byl zkrácen na svých procesních právech, jelikož s ním v řízení, které předcházelo napadenému rozhodnutí, nebylo jednáno jako s účastníkem, žalovaný po nabytí právní moci zrušujícího rozsudku dne 21. 10. 2013 žalobce coby nového účastníka o dalším postupu nijak neinformoval a dne 17. 3. 2014 rozhodl o potvrzení rozhodnutí o uložení odvodu, a to až poté, co byla společnosti CNGR s.r.o. vrácena část doposud zaplacené části odvodu. Žalovaný tak vůbec nepřihlédl k postavení žalovaného jako insolvenčního správce a zatížil tak napadené rozhodnutí vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. [10] Žalovaný s žalobou věcně nesouhlasil a navrhl ji zamítnout jako nedůvodnou. [11] Ve svém vyjádření uvedl, že žalobce ve skutečnosti podává proti jeho rozhodnutí pouze čtyři námitky, k nimž se žalovaný vyjadřuje. K námitce neaplikace § 11 odst. 3 písm. a) zákona o ochraně půdního fondu, tj. námitce zvýšení půdní úrodnosti realizací golfového hřiště, žalovaný uvedl, že v tomto ustanovení je pamatováno na případy, kdy je odnímaná půda využita např. pro stavby příznivé z hlediska ochrany životního prostředí nebo pro stavby uspokojující širší zájmy společnosti (stavby občanského vybavení apod.), úmyslem tedy bylo zohlednit určitý přínos některých záměrů tak, že nebude požadován odvod. Ostatní záměry odvodu podléhají, jelikož zákonodárce přepokládal, že realizace bude spojena s významným zásahem do zájmů na ochraně ZPF, přičemž jiný přínos bude spíše zanedbatelný. Případná investice společnosti CNGR s.r.o. byla provedena primárně za účelem generování zisku, nikoli za účelem zlepšení půdní úrodnosti. Toto by muselo být hlavní účelem stavby, o investici do půdy za účelem zlepšení úrodnosti ve smyslu § 11 odst. 3 písm. a) zákona nejde, pokud je snad zlepšení úrodnosti vedlejším, dílčím nebo sekundárním efektem stavby. [12] K námitce žalobce ohledně následného vynětí pozemků z ochranného pásma a nezohlednění této okolnosti ve výpočtu výše odvodu žalovaný konstatoval, že k vynětí pozemků z