10 Azs 245/2014 — Nejvyšší správní soud

8 A 132/2013- 24 - text 8 pokračování 8A 132/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobce: I. S., nar. X, státní příslušnost Ukrajina, bytem P., zast. Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, se sídlem Brno, Příkop 8, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, náměstí Hrdinů 1634/3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 7. 2013, č.j. MV-37551-4/SO-2013, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále též „správní orgán prvního stupně“) ze dne 5. 2. 2013, č.j. OAM-18576-16/TP-2012, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o povolení k trvalému pobytu podaná dle § 68 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. Žalobce v žalobě namítl, že rozhodnutí žalovaného je nezákonné, neboť žalobce doložil svoje příjmy zcela v souladu se zákonem, a to platebním výměrem daně z příjmu dle § 71 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. Podle žalobce správní orgán není oprávněn kromě platebního výměru vymáhat další doklady, protože to zákon neumožňuje. Takový postup je dle názoru žalobce v rozporu s čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 2 odst. 3 a odst. 4 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“). Pokud zákon uvádí jako jeden z dokladů, který sám o sobě prokazuje, že příjem cizince je dostačující, platební výměr daně z příjmu, nemůže správní orgán zákon doplňovat a vymáhat ještě další doklady. Správní orgán nemůže prohlásit formulaci zákona za nedostatečnou a na základě vlastních úvah zpřísňovat povinnosti cizince nad rámec zákona. Žalobce uzavřel, že je zřejmé, že doložil svoje příjmy zákonným způsobem, jeho žádost o trvalý pobyt proto netrpěla vadami. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že s námitkami žalobce nesouhlasí. Podle žalovaného oprávnění správního orgánu zjišťovat „čistý“ příjem cizince vyplývá z právního řádu České republiky. Žalovaný odkázal na § 71 odst. 1 větu třetí zákona č. 326/1999 Sb. s tím, že pokud zákon vychází z čistého příjmu u cizince, který je v pracovním poměru, pak je třeba analogicky vycházet z čistého příjmu i u žalobce, který tvrdil příjem z podnikání; odlišný výklad by vedl k nedůvodnému zvýhodňování cizinců – podnikatelů a byl by v rozporu i se zásadou rovnosti dotčených osob a zákazem diskriminace. Podle žalovaného postup při zjištění čistého příjmu z podnikatelské činnosti vychází z § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu; potřeba zjistit „čistý“ příjem cizince vyplývá také ze smyslu a účelu čl. 5 odst. 1. písm. a) směrnice Rady 2003/109/ES, o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty, když příjem cizince musí být dostatečný k zajištění jeho výživy na území, aniž by cizinec využíval systém sociální podpory. Žalovaný dále odkázal na § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále též „správní řád“), s tím, že sám si potřebný doklad opatřit nemohl. Správní orgán prvního stupně žalobce opakovaně poučil, jaké vady jeho žádost obsahuje, jakým způsobem je může odstranit a jaké jsou následky jejich neodstranění; žalovaný v tomto postupu neshledal žádné pochybení. Žalovaný dodal, že při rozhodování přihlédl ke všem skutečnostem, které v řízení vyšly najevo, v odůvodnění rozhodnutí se se všemi námitkami vypořádal a je přesvědčen, že jeho rozhodnutí je vydané v souladu se zákonem č. 326/1999 Sb. i správním řádem. Závěrem navrhl zamítnutí žaloby. Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti: Žalobce dne 23. 8. 2012 doručil správnímu orgánu prvního stupně svoji žádost o povolení k trvalému pobytu. Přílohou této žádosti byl platební výměr Finančního úřadu Brno III ze dne 12. 4. 2012, č.j. 150726/12/290911708078, na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období kalendářního roku 2011 vydaný podle § 140 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (tj. na základě údajů tvrzených žalobcem v jeho daňovém přiznání), jímž byla žalobci vyměřena daň ve výši 0 Kč a podle něhož základ daně podle § 5 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, činil 113.668 Kč; z této částky (po jejím zaokrouhlení) byla vypočítána daň, která byla nižší než sleva na dani, a proto byla žalobci vyměřena nulová daň. Další přílohou žádosti pak bylo prohlášení o uzavření smlouvy o ubytování, podepsané (s úředním ověřením podpisu) vlastníkem (jak vyplývá i z přiloženého výpisu z katastru nemovitostí) nemovité věci, ohledně níž byla podepsána smlouva o ubytování. Mezi další přílohy žádosti pak patřil ukrajinský cestovní pas žalobce a jeho doklad o povolení k dlouhodobému pobytu. Správní orgán prvního stupně si vyžádal výpis z evidence cizinců s povoleným pobytem na území ČR ohledně žalobce a dále opis z evidence rejstříku trestů fyzických osob, podle něhož neexistovaly žádné informace o odsouzení žalobce. Správní orgán prvního stupně vydal výzvu k odstranění vad žádosti ze dne 24. 9. 2012, v níž vyzval žalobce k doložení zajištění prostředků k trvalému pobytu na území, a dále téhož dne vydal usnesení č.j. OAM-18576-7/TP-2012 o přerušení řízení na dobu stanovenou ve výzvě k odstranění vad žádosti. Žalobce prostřednictvím svého právního zástupce zaslal správnímu orgánu prvního stupně své podání ze dne 10. 10. 2012, v němž odkázal na rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 6. 2012, č.j. MV-142629-9/SO-2012, a dále požádal, nechť si správní orgán prvního stupně požadovanou náležitost sám opatří u příslušné správy sociálního zabezpečení. Správní orgán prvního stupně ve svém přípise ze dne 14. 11. 2012, č.j. OAM-18576-9/TP-2012, upozornil žalobce, že je povinen sám označit a předložit důkazy na podporu svých tvrzení a že kromě platebního výměru na daň z příjmů je povinen předložit i doklad o zaplaceném pojistném na sociální zabezpečení; tento doklad si pak nemůže správní orgán prvního stupně opatřit sám ani postupem dle § 6 odst. 2 správního řádu, neboť tuto informaci nelze získat z evidence, kterou sám vede. Správní orgán prvního stupně dále odkázal na povinnost mlčenlivosti orgánů státní správy sociálního zabezpečení; ohledně žalobcem odkazovaného rozhodnutí žalovaného č.j. MV-142629-9/SO-2012 správní orgán prvního stupně uvedl, že je pravdou, že doklad o zaplaceném pojistném na sociální zabezpečení není náležitostí žádosti ve smyslu § 70 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., nicméně žalovaný zřejmě opomněl povinnost mlčenlivosti orgánů státní sociální podpory. Správní orgán prvního stupně uzavřel, že očekává, že doklad o zaplaceném pojistném na sociální zabezpečení žalobce neprodleně správnímu orgánu prvního stupně doloží. Žalobce na to reagoval svým podáním ze dne 6. 12. 2012, kde odkázal na znění § 71 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. a upozornil, že dodání platebního výměru daně z příjmu je dostačující, přičemž správní orgán prvního stupně není oprávněn kromě platebního výměru vymáhat další doklady, protože to zákon neumožňuje; takový postup je v rozporu s čl. 4 odst. 1 Listiny a čl. 2 odst. 3 a odst. 4 Ústavy. Správní orgán prvního stupně svými přípisy ze dne 19. 12. 2012 vyrozuměl žalobce o pokračování v řízení a o možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a vyjádřit se k nim. Žalobce této možnosti využil dne 9. 1. 2013 a dne 11. 1. 2013 zaslal správnímu orgánu prvního stupně podání, v němž uvedl, že shledal všechny zákonem požadované náležitosti za doložené a svoji žádost za bezchybnou; pokud by však správní orgán prvního stupně byl opačného názoru, žalobce požádal o sdělení, o jaké vady či nedostatky se jedná a jak je co nejlépe odstranit. Správní orgán prvního stupně vydal rozhodnutí ze dne 5. 2. 2013, č.j. OAM-18576-16/TP-2012, kterým žádost žalobce dle § 75 odst. 2 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí dospěl k závěru, že v případě žalobce je třeba za určující částku životního minima cizince považovat částku 3.410 Kč; žalobce předložil prohlášení o uzavření smlouvy o ubytování ze dne 11. 7. 2012, v němž je uvedeno, že nájemné včetně energií a služeb činí 500 Kč měsíčně; žalobce tak věrohodně prokázal skutečně hrazené náklady za bydlení a za celkovou určující částku, kterou byl žalobce povinen doložit jako minimální úhrnný měsíční příjem, je třeba považovat součet částky životního minima cizince a částku skutečně prokázaných nákladů na bydlení, tedy částku ve výši 3.910 Kč. Správní orgán prvního stupně připomněl, že žalobce doložil k žádosti svůj platební výměr na daň z příjmů fyzických osob, nedoložil však doklad z okresní správy sociálního zabezpečení o výši zaplaceného pojistného na sociální zabezpečení a na státní politiku zaměstnanosti za rok 2011. Požadavek žalobce, vyjádřený v jeho po