9 As 72/2008 — Nejvyšší správní soud

8 Af 48/2013- 141 - text 11 pokračování 8Af 48/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové ve věci žalobce: VELPA plus s.r.o., se sídlem Mutěnice, Pelcova 765, IČ: 255 27 355, zast. Ing. Ivo Šulcem, daňovým poradcem, se sídlem Praha 9, Na Harfě 935/5c, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Praha 4, Budějovická 7, o žalobě proti rozhodnutí Celního ředitelství Praha ze dne 13.2.2009 č.j.: 1010/09-1701-21 t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Celního ředitelství Praha, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí o zajištění zboží Celního úřadu Praha 1 ze dne 27.11.2008 č.j. 21661/08-176100-024. V odůvodnění celní ředitelství uvedlo, že Celní úřad Praha 1 ve dnech 18.11.2008 a 19.11.2008 provedl v souladu s ust. § 15 zákona č. 337/1992 Sb. místní šetření ve skladech daňového subjektu nacházejících se na adresách Mutěnice, Brněnská 873, okres Hodonín, Mutěnice, Pod Bůdama 338, okres Hodonín, Velká nad Veličkou 883, okres Hodonín a Prušánky 132, okres Hodonín. Při místním šetření bylo zjištěno, že daňový subjekt (žalobce) ve skladech Mutěnice, Pod Bůdama 338, Mutěnice, Brněnská 873 a Velká nad Veličkou 883 skladuje vybrané výrobky podléhající spotřební dani v celkovém množství 4.511 litrů červeného a bílého vína a 362.719,071 litrů ethanolu v nádržích, nádobách a výrobcích. Dne 8.10.2008 vydalo Celní ředitelství Praha rozhodnutí o odnětí povolení žalobce k provozování těchto daňových skladů, která byla žalobci doručena dne 21.10.2008. Odnětím povolení se výrobky dostaly do volného daňového oběhu. V předmětných rozhodnutích bylo v části poučení uvedeno, že dle § 20 odst. 22 zákona č. 353/2003 Sb. byl žalobce povinen provést inventarizaci a nejpozději následující pracovní den předložit daňové přiznání a zaplatit daň. To však žalobce neučinil, a proto se dne 26.11.2008 do skladu na adrese Mutěnice, Brněnská 873 dostavili pracovníci Celního úřadu Praha 1 za účelem prokázání zdanění vybraných výrobků zjištěných při místních šetřeních ve dnech 18.11.2008 a 19.11.2008. Ve skladu byl zastižen pouze Ing. P. K., obchodní ředitel žalobce, který byl za žalobce zplnomocněn k provedení inventarizace zásob vybraných výrobků ve dnech 18.11.2008 a 19.11.2008. Ing. K. pracovníkům celního úřadu sdělil, že není schopen předložit dokumenty prokazující zdanění předmětných výrobků. Pracovníci Celního úřadu Praha 1 tedy v souladu s ust. § 42 odst. 4 zákona č. 353/2003 Sb. ústně oznámili Ing. K. zajištění předmětných vybraných výrobků a současně vyhotovili protokoly o zajištění vybraných výrobků č.j. 20913/08-176100-024-Z (Mutěnice, Brněnská 873), č.j. 20914/08-176100-024-Z (Mutěnice, Pod Bůdama 338) a č.j. 20916/08-176100-024-Z (Velká nad Veličkou 883). Tyto protokoly byly předány Ing. P. K. Vzhledem k tomu, že bylo v předmětných skladech zjištěno skladování vybraných výrobků ve větším množství (§ 4 odst. 3 zákona č. 353/2003 Sb.), aniž by žalobce byl schopen prokázat zdanění těchto vybraných výrobků v souladu s § 5 zákona č. 353/2003 Sb. nebo jejich oprávněný nákup bez daně, vydal Celní úřad Praha 1 dne 27.11.2008 rozhodnutí o zajištění zboží č.j. 21661/08-176100-024. Dále se pak celní ředitelství v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádalo s námitkami žalobce uvedenými v jeho odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí. Mimo jiné konstatovalo, že v ust. § 4 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb. je uvedeno, že místní příslušnost správce daně, není-li stanoveno jinak v tomto nebo zvláštním zákoně, se řídí u právnické osoby místem jejího sídla v České republice. Místní šetření je pak upraveno v ust. § 15 odst. 1 až 8 zákona č. 337/1992 Sb., kde je stanoveno, že správce daně je oprávněn v souvislosti s daňovým řízením provádět místní šetření jak u subjektu daně, tak i u jiných osob. K provedení místního šetření je pracovník daně povinen se prokázat služebním průkazem pracovníka správce daně, přičemž správci daně je umožněno vstupovat do každé provozní budovy, místnosti, místa, včetně dopravních prostředků, přepravních obalů. Z obsahu § 15 zákona č. 337/1992 Sb. podle celního ředitelství je zřejmé, že cílem místního šetření je získání předběžných informací o daňových subjektech, jež by bylo možné využít v daňovém řízení. Podle odvolacího orgánu celní úřad neporušil ustanovení o místní příslušnosti, neboť daňový subjekt (žalobce) má sídlo v územním obvodu celního úřadu a současně celní úřad neprovedl úkony, které by byly v rozporu s provedeným místním šetřením, tzn. klást i otázky daňovému subjektu. Při místním šetření pracovníci celního úřadu Ing. K. nevyzvali k prokázání zdanění výrobků skladovaných ve skladech, ale vyzvali jej až dne 26.11.2008, kdy provedli kontrolu ve skladech za účelem zjištění, jestli vybrané výrobky jsou řádně zdaněny, neboť v době kontroly neměl již daňový subjekt (žalobce) povolení k provozování daňového skladu. Oprávnění celního úřadu bylo podle odvolacího orgánu v souladu s ust. § 42 zákona č. 353/2003 Sb. Odvolací orgán neshledal důvodnou ani námitku, že Ing. K. neměl oprávnění jednat za kontrolovanou osobu, ani námitku žalobce, že správce daně nepřipustil možnost, že předmětné výrobky mohly být také uskladněny v jiném režimu a neumožnil ani daňovému subjektu vyjádřit se, v jakém režimu jsou tyto předmětné výrobky skladovány. Odvolací orgán také mimo jiné uvedl, že povolení k provozování daňového skladu bylo odejmuto, nemělo kontrolované zboží-vybrané výrobky ve skladech postavení zboží v podmíněném osvobození a muselo být zdaněno a kontrolní orgán tedy správně zboží zajistil, neboť kontrolovaná osoba neprokázala zdanění vybraných výrobků. Žalobce v první žalobní námitce namítal, že správce daně, Celní úřad Praha 1, překročil územní působnost danou mu zákonem č. 185/2004 Sb., o celní správě České republiky, když prováděl místní šetření ve skladech žalobce v okrese Hodonín. Žalobce tedy tvrdil, že žalovaný nesprávně dovodil za pomoci ust. § 15 zákona č. 337/1992 Sb., že lze provádět místní šetření kdekoliv, tedy bez ohledu na místní příslušnost a tedy podle žalobce žalovaný - Celní ředitelství Praha nesprávně pokládá provedení místního šetření správcem daně, které bylo provedené pracovníky Celního úřadu Praha 1 v okrese Hodonín mimo meze stanovené zákonem za správné a v souladu se zákonem. Podle žalobce nebyla předmětná místní šetření provedena v souladu se základními zásadami daňového řízení, zejména s ust. § 2 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb. a s ústavní zásadou obecně povolovací, viz čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, podle které lze státní moc uplatňovat pouze v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Žalobce je pak toho názoru, že byla překročena pravomoc veřejného činitele v případě pracovníků Celního úřadu Praha 1. Žalobce rovněž namítal, že institut ústní výzvy (Ing. K. byl správcem daně ústně vyzván k prokázání zdanění výrobků skladovaných ve skladech při místních šetřeních) není ani v zákoně č. 337/1992 Sb., ani v zákoně č. 353/2003 Sb. vůbec upraven. Podle žalobce pak správce daně neprokázal, že udělená výzva měla jako rozhodnutí správné náležitosti podle ust. § 32 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb. Tyto předepsané náležitosti neobsahuje podle žalobce ani protokol o zajištění zboží tak, aby splňoval institut rozhodnutí. Podle žalobce správce daně neprokázal ani v souladu s ust. § 31 odst. 8 zákona č. 337/1992 Sb. doručení této výzvy daňovému subjektu. Žalobce také namítal, že předmětná jednání vedoucí k vystavení protokolů o zajištění vybraných výrobků ze dne 26.11.2008 v Mutěnicích byla vedena v rozporu se zákonem s neoprávněnou osobou, která neměla zmocnění jednat za kontrolovanou osobu a na místě, ke kterému není správce místně příslušný. Žalobce má rovněž za to, že předmětné výrobky jsou uskladňovány v režimu podmíněného osvobození od daně a tudíž u nich nevznikla povinnost daň přiznat a zaplatit, neboť povolení k provozování daňových skladů nebyla daňovému subjektu odňata v souladu s ust. § 20 odst. 19 zákona č. 353/2003 Sb. Ve vyjádření k žalobě Celní ředitelství Praha reagovalo na námitky žalobce s tím, že Celní úřad Praha 1 oprávněně požadoval na žalobci prokázání zdanění vybraných výrobků. Navrhl žalobu zamítnout. Ve správním spise se pak nachází protokol Celního úřadu Praha 1 o místním šetření dle § 15 zákona č. 337/1992 Sb. ze dne 19.11.2008 č.j. 20913/08176100-024-MŠ vč. příloh a plné moci; protokoly Celního úřadu Praha 1 o místním šetření dle § 15 zákona č. 337/1992 b. ze dne 18.11.2008 č.j. 20914/08-1761000-024-MŠ a č.j. 20913/08-176100-024-MŠ; protokoly Celního úřadu o zajištění vybraných výrobků dle § 42 odst. 4 zákona č. 353/2003 Sb. ze dne 26.11.2008 č.j. 20913/08-176100-024-Z, č.j. 20914/08-176100-024-Z a č.j. 20916/08-176100-024-Z; rozhodnutí Celního úřadu Praha 1 o zaji