4 As 151/2014 — Nejvyšší správní soud

10 A 19/2015- 41 - text 11 10 A 19/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Štěpána Výborného a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: Lidl Česká republika v.o.s., se sídlem Nárožní 1359/11, Praha 5, IČ: 261 78 541, zastoupen Mgr. Ing. A. H., zmocněncem bytem B. 880/9, P. 14, proti žalované: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Květná 15, Brno 3, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 11. 2014, č. j. SZPI/AK195-12/2013, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správními orgány Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým Státní zemědělská a potravinářská inspekce, ústřední inspektorát (dále jen „žalovaná“) částečně změnila a ve zbytku potvrdila rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Praze (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 4. 7. 2014, č. j. SZPI/AK195-7/2014. Správní orgán I. stupně tímto rozhodnutím uložil žalobci úhrnnou pokutu ve výši 300 000 Kč podle § 17a odst. 2 písm. d) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, v tehdy platném znění (dále jen „zákon č. 110/1997 Sb.“), jakož i povinnost uhradit náklady řízení podle § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), paušální částkou ve výši 1 000 Kč. Žalobci byla uložena pokuta za spáchání správních deliktů dle § 17 odst. 2 písm. b) a § 17a odst. 1 písm. f) zákona č. 110/1997 Sb., Správní orgán I. stupně provedl dne 20. 7. 2013 v provozovně žalobce na adrese Českomoravská 930/22, Praha 9, kontrolu. Při ní bylo zjištěno, že žalobce uváděl do oběhu zeleninu - kedlubna (volně balená v dřevěné přepravce, jakost I, kalibr 80/100, lotto 2903, v množství 32 ks, země původu Německo), která byla na vývěsném regálovém štítku označena zemí původu Česká republika. V rozhodnutí ze dne 4. 7. 2014 správní orgán I. stupně při hodnocení tohoto skutku dospěl k závěru (viz bod 1.), že tím, že žalobce uvedl do oběhu zeleninu, která svým původem neodpovídala jejímu značení na regálovém štítku, uváděl spotřebitele v omyl. Takto podle správního orgánu I. stupně žalobce porušil čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin, v platném znění (dále jen „nařízení č. 178/2002“), a naplnil tak skutkovou podstatu správního deliktu podle § 17 odst. 2 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb. Při téže kontrole bylo dále zjištěno, že obal potraviny s obchodním názvem Copa Amarena (zmrzlina smetanová s čokoládovou příchutí, višňovou polevou, zdobená kandovanými třešněmi a čokoládovými kousky, s datem minimální trvanlivosti 14. 9. 2014, země původu Polsko, v PP vaničce o hmotnosti 90g) byl porušen – víčka byla ve vrchní části prolomena (v místě umístění lžičky) a na 2 ks dané potraviny nebylo víčko vůbec. Správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí shledal (viz bod 2.), že tímto jednáním žalobce nevyřadil z oběhu potravinu balenou do obalu, který ji nechránil před jejím znehodnocením [§ 5 písm. a) zákon č. 110/1997 Sb.], čímž porušil povinnost podle § 11 odst. 2 písm. a) bod 2. zákona č. 110/1997 Sb. a dopustil se tak správního deliktu podle § 17a odst. 1 písm. f) téhož zákona. Konečně pak při uvedené kontrole dne 20. 7. 2013 bylo zjištěno, že žalobce nedodržel všeobecné hygienické požadavky stanovené v příloze II nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. dubna 2004 o hygieně potravin, v platném znění (dále jen „nařízení č. 852/2004“). Při kontrole byl předně zjištěn na rolovacích dveřích mezi sklady velký nános prachu a ve skladu provozovny byly zjištěny pavučiny. Dle rozhodnutí správního orgánu I. stupně tímto jednáním žalobce nedodržel hygienické požadavky stanovené v příloze II kapitole I odst. 1 nařízení č. 852/2004. Dále pak byly znečištěny mrazicí a chladicí boxy na prodejně, na prodejní ploše byla zjištěna silně znečištěna v horní části dopeková pec a ve skladu provozovny byla zjištěna špína a nečistoty v chladicím boxu (včetně velké námrazy), čímž žalobce nedodržel hygienické požadavky stanovené v příloze II kapitole V odst. 1 písm. a) a b) nařízení 852/2004. Správní orgán I. stupně shledal, že nedodržením těchto hygienických požadavků žalobce porušil čl. 4 odstavec 2 nařízení č. 852/2004 a naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 17 odst. 2 písm. b) zákona č. 110/1997 (viz bod 3.). Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně brojil žalobce odvoláním, kterým byla změněna část výroku I. pod bodem 2. tak, že tím, že žalobce nevyřadil z dalšího oběhu potraviny poškozené a deformované, porušil § 11 odst. 2 písm. a) bod 5. zákona č. 110/1997 Sb. a dopustil se tak správního deliktu podle § 17a odst. 1 písm. f) zákona č. 110/1997 Sb. Ve zbytku žalovaná rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdila. Žalovaná v napadeném rozhodnutí předně uvedla, že správní orgán I. stupně dostatečně zjistil skutkový stav, kdy skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování a skutkové závěry zcela jednoznačně vyplývají z provedených důkazů. K tvrzenému neposouzení liberačních důvodů žalovaná uvedla, že za situace, kdy žalobce v průběhu kontrolního a navazujícího správního řízení v tomto smyslu nic nenamítal, považuje tuto námitku za účelovou, přičemž ani ona sama v řízení o odvolání liberační důvody ze spisového materiálu neshledala. K namítanému nezohlednění kritérií závažnosti ve smyslu § 17i odst. 2 zákona č. 110/1997 Sb. žalovaná konstatovala, že správní orgán I. stupně sice jednotlivé úvahy v rámci závažnosti protiprávního jednání mohl výslovně podřadit pod jednotlivá kritéria a tím celkovou úvahu učinit pro žalobce čitelnější, avšak z jeho úvah je zřejmé, pod která z kritérií je řadil, a proto námitka nepřezkoumatelnosti neobstojí. K úvaze týkající se klamavě označených potravin (jednání popsané pod bodem 1. napadeného správního rozhodnutí) žalovaná souhlasila s tím, že správní orgán I. stupně vzal k tíži žalobce, že původ zeleniny byl deklarován jako „český“, neboť čeští spotřebitelé často upřednostňují výrobky z tuzemska, doplnila pouze, že danou skutečnost je třeba podřadit spíše pod způsob spáchání předmětného deliktu než pod jeho následek. V této souvislosti také k tiskové zprávě, kterou byl zveřejněn průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd České republiky s názvem „Bezpečnost potravin ve vnímání obyvatel České republiky“ (dále jen „průzkum CVVM“), uvedla, že z textu této zprávy vyplývá závěr, že velká část spotřebitelů sleduje údaj o zemi původu zboží, které nakupuje, a že v tomto ohledu preferuje potraviny české, pročež nesouhlasila s tím, že by informace z tohoto výzkumu (respektive tiskové zprávy) nemohly být v dané věci využity. Dále se žalovaná ztotožnila i s dalším hodnocením závažnosti všech třech správních deliktů. Uzavřela, že správní orgán I. stupně při určení konkrétní výše pokuty užil správního uvážení, aniž by vybočil z jeho mezí stanovených § 17i odst. 2 zákona č. 110/1997 Sb. (zohlednil způsob, následky a okolnosti spáchání správního deliktu) a v § 17a odst. 2 písm. d) tohoto zákona (vycházel z nejnižší a nejvyšší hranice sazby pokuty za příslušné jednání). Navíc správní orgán I. stupně respektoval zásadu přiměřenosti, legitimního očekávání, zákazu zneužití správního uvážení a jeho úvaha o výši sankce byla srozumitelná a uložená pokuta ve výši 300 000 Kč je jejím logickým vyústěním. Žalovaná proto uloženou pokutu nepovažovala za nepřiměřenou. Závěrem doplnila, že v daném případě nenastaly důvody pro upuštění od uložení pokuty ve smyslu § 17i odst. 6 zákona č. 110/1997 Sb., a to s ohledem na množství hygienických nedostatků zjištěných při předmětné kontrole, které svědčí o nedbalém přístupu žalobce k dodržování hygienických standardů na provozovně. II. Obsah žaloby Žalobce napadá rozhodnutí žalované v celém rozsahu pro nesprávnost a nezákonnost. Předně namítá, že žalovaná (obdobně jako správní orgán I. stupně v předcházejícím řízení) nezjistila správně a dostatečně skutkový stav. Rozhodnutí žalované je pak také zatíženo vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů, jelikož se řádně nevypořádala s předestřenými odvolacími důvody. Žalobce se předně dovolává § 3 a § 50 odst. 3 správního řádu, neboť se správní orgány vůbec nezabývaly tím, zda u žalobce nebyly dány liberační důvody, přestože mají za povinnost zjistit všechny rozhodné skutečnosti ve prospěch i neprospěch účastníka řízení. Žalobce odmítá závěr žalované, že neuvedení úvah správního orgánu I. stupně týkajících se existence či neexistence liberačních důvodů znamená, ž