10 Ads 58/2014 — Nejvyšší správní soud

2 Ad 8/2014- 26 - text 10 pokračování 2Ad 8/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Rouskovou ve věci žalobce: JUDr. I. K. bytem P. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 1. 2014, č.j. X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované, jímž byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 11. 2013 č.j. X (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobci podle § 64 odst. 5 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, uložena povinnost vrátit žalované přeplatek v částce 13.243 Kč, který vznikl za období od 18. 4. 2013 do 17. 5. 2013 na starobním důchodu (po zemřelém J. H.), a to do 30 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. 2. Žalobce v žalobě namítal, že protože dispoziční právo k účtu mu bylo uděleno J. H., je nesporné, že toto právo jeho smrtí zaniklo, a důsledky jeho způsobilosti mít práva a povinnosti mohou být vypořádány pouze v dědickém řízení. Podle žalobce z dikce zákona je nesporné, že toto (dispoziční) oprávnění musí být účinné po smrti oprávněného, v den připsání důchodu na účet, a oprávněný musí mít současně výlučné právo dispozice s prostředky na účtu; žádnou z uvedených podmínek žalobce nesplňuje a žalovaná byla povinna postupovat podle § 64 odst. 5 věty druhé zákona č. 155/1995 Sb. Žalobce dále uvedl, že na důkaz svého tvrzení přikládá „Čestné prohlášení“ J. H. ze dne 12. 5. 2012 (tento dokument však žalobce soudu nedoložil ani spolu s podanou žalobou, ani později), na jehož základě koncem ledna 2013 doplnil na doporučení banky ze své vůle svou smlouvu o vedení účtu u České spořitelny o dispoziční právo žalobce, a z tohoto faktu vyplývá, mj. podle § 7 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též „obč. zák.“), zánik dispozičního práva s prostředky na účtu smrtí (J. H.) ze zákona, tj. dnem 24. 3. 2013, a proto nemůže být toto oprávnění vztahováno k datu vyplacení důchodu, tj. dni 17. 4. 2013. Podle žalobce důvodem udělení dispozičního práva byl zdravotní stav J. H., kdy pro otoky nohou nemohl dojít do banky sám a tato mu odmítla provést platební příkazy ze dne 23. 1. 2013; proto po konzultaci s bankou zřídil žalobci uvedené oprávnění. Oprávnění dispozice s účtem se netýkalo jakýchkoliv jiných opatření, což bylo potvrzeno bankou dne 18. 3. 2013, když žalobce jednorázově bance uhradil celý zůstatek, plnou splátku kartového úvěru účtu J. H. ve výši 6.886,88 Kč převodem z jeho sporožirového účtu a banka přesto odmítla na jeho žádost uvedený účet zrušit s tím, že toto může učinit výhradně jen vlastník účtu. Žalobce dodal, že důkaz o této transakci žalobce přikládá z vlastní evidence, nemůže ji doložit výpisem ze sporožirového účtu za měsíc březen z důvodu úmrtí J. H., kdy již nemá výpis k dispozici a banka odmítá se žalobcem jakkoliv komunikovat s odkazem na probíhající dědické řízení; žalobce odkázal na e-mailové sdělení ze dne 27. 1. 2014 (přestože žalobce odkazoval na různé přílohy, žádnou zdejšímu soudu v průběhu řízení před soudem nedoložil). Žalobce se dle svého tvrzení dne 28. 1. 2014 pokusil na základě napadených rozhodnutí žalované uplatnit vydání neoprávněně vyplaceného důchodu jako neoprávněného majetkového prospěchu, informoval o tom i žalovanou, avšak banka na výzvu s ohledem na shora uvedené v zákoně nijak nereagovala a žalovaná rovněž své rozhodnutí nezměnila. Podle žalobce se žalovaná ve svém rozhodnutí těmito zákonem danými skutečnostmi vůbec nezabývala, přestože je ze zákona předpokladem jeho vydání a odůvodnění, a proto byla žaloba podána právem. 3. Žalovaná ve svém vyjádření oponovala žalobě tak, že příjemce důchodu pan J. H. zemřel dne 24. 3. 2013; žalovaná dne 17. 4. 2013 neoprávněně vyplatila jeho starobní důchod na jeho účet vedený u České spořitelny, přičemž jde o důchod náležející za období po datu smrti pana H.; dávky důchodového pojištění se vyplácejí dopředu v pravidelných měsíčních lhůtách určených plátcem dávky, jak stanoví § 116 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení; nárok na důchod zaniká smrtí důchodce – poživatele dávky. Důchod byl zemřelému vyplácen každého 18. dne v měsíci na měsíc dopředu. Vzhledem k datu úmrtí důchodce a splatnosti jeho důchodu náležela poslední splátka důchodu za období od 18. 3. 2013 do 17. 4. 2013, výplata důchodu od 18. 4. 2013 již nenáležela. Žalované dle jejího tvrzení nebylo úmrtí včas nahlášeno; důchod splatný k 18. 4. 2013 ve výši 13.243 Kč a připsaný na účet dne 17. 4. 2013 k výplatě již nenáležel. Žalovaná uvedla, že podle sdělení České spořitelny, a.s. ze dne 28. 6. 2013 měl dispoziční právo k předmětnému účtu kromě zemřelého pouze žalovaný (žalovaná měla patrně na mysli žalobce) a za peněžní transakce prováděné na účtu u příslušné banky tedy zodpovídá jak majitel účtu, tak disponující osoba. Žalovaná dále poukázala na zákonnou úpravu a dodala, že po úmrtí důchodce většinou dochází k přeplácení důchodů vyplácených na účet; jsou-li důchody jako jediná dávka vypláceny dopředu a nedošlo-li dříve ke změně zákona z důvodu zachování sociálních jistot důchodců, je zřejmé, že žalovaná je ve většině případů poškozena při úmrtí důchodce přeplacením důchodu nejméně o jednu splátku, neboť nelze výplatu včas zastavit, což závisí na mnoha okolnostech (datum úmrtí, splatnost důchodu, den nahlášení úmrtí důchodce, úmrtí v cizině apod.). Aby nedocházelo k nehospodárnému nakládání s finančními prostředky státu, když byla právní odpovědnost na vrácení neoprávněně vyplaceného důchodu dlouhodobě původně uzákoněna jen při výplatě důchodu na účet manžela, byla provedena rozsáhlá a zásadní novela § 64 zákona č. 155/1995 Sb., jíž byl rozšířen okruh osob zodpovídajících za vznik přeplatku na důchodu po úmrtí důchodce při výplatě důchodu na účet o disponenty, manžela či manželku se vznikem nároku na pozůstalostní důchod, dále děti či rodiče žijící v jedné domácnosti, a není-li těchto osob, lze pohledávku uplatnit jako dluh oprávněného v dědictví; těmto osobám lze od ledna 2012 uložit přímo povinnost úhrady již formou rozhodnutí, aniž by se zkoumalo zavinění, výběry apod.; z provedené novelizace je zjevný státní zájem na téměř stoprocentní návratnosti vyplacených důchodů na účet již zemřelého důchodce, když celkově jde ročně o nezanedbatelnou částku. Pokud banka nevrátila žalované finanční prostředky připadající na důchod neoprávněně připsaný na účet po úmrtí oprávněného, má žalovaná dle svého tvrzení ze zákona povinnost vydat vůči disponentovi rozhodnutí s objektivní povinností k úhradě nevrácených částek, tedy bez ohledu na zavinění; tak tomu bylo i v daném případě. Žalovaná dodala, že se v řízení o námitkách proti prvostupňovému rozhodnutí zabývala zjištěním skutkového stavu i námitkami žalobce a rozhodla v souladu se zákonem a přesně dle dikce platného § 64 odst. 5 zákona č. 155/1995 Sb. K námitce žalobce týkající se zániku dispozičního práva úmrtím majitele účtu žalovaná opáčila, že ke zrušení dispozičního práva dochází až zrušením předmětného účtu. Česká spořitelna, a.s. žalované potvrdila, že jak ke dni úmrtí pana J. H., tak i ke dni připsání jeho důchodu na předmětný účet nebylo dispoziční právo žalobce žádným způsobem omezeno. Závěrem žalovaná odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhla zamítnutí žaloby. 4. V replice k vyjádření žalovaného žalobce uvedl, že k důvodům napadeného rozhodnutí ve správním řízení se podrobně vyjádřil ve svých námitkách ze dne 10. 12. 2013 a žalobě ze dne 24. 2. 2014 a doložil je příslušnými důkazy; žalobce v návrhu žaloby a přiloženými důkazy soudu, a předtím i námitkami žalované, se nedovolává neplatnosti § 64 zákona č. 155/1995 Sb., ale dokládá, proč odmítá z důvodů uvedených v zákoně, ve svém případě ke dni 17. 4. 2013, uznat své postavení jako účastníka řízení podle § 64 odst. 5 zákona č. 155/1995 Sb., když příjemce této dávky J. H. zemřel dne 24. 3. 2013. K tvrzení předloženému žalovanou žalobce opáčil, že jsou v hrubém rozporu s právní úpravou jak v obč. zák., tak v zákoně č. 99/1963 Sb., občanském soudním řádu (dále též „o.s.ř.“), a svědčí o nesprávném použití § 64 odst. 5 a zejména o porušení § 3 odst. 1 a § 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále též „s.ř.“), kterými je žalovaná povinna se řídit. Žalobce své tvrzení odůvodnil odkazem na § 7 odst. 2 obč. zák., kdy 24. 3. 2013 dle žalobce zanikla účinnost smlouvy zemřelého o vedení jeho účtu bankou, platnost a tím i správa účtu přešly do dědického řízení dle § 176a a násl. obč. zák., a tím zanikla vykonatelnost oprávnění podle § 22 odst. 1 obč. zák. i z důvodu podle § 33b odst. 2 uděleného zmocněnci zemřelým. Žalobce dodal, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 č.j. 20 D 651/2013, Nd 137/2013 o projednání dědictví, které