5 As 104/2013 — Nejvyšší správní soud

4 A 49/2015- 63 - text 18 4 A 49/2015 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Rouskovou ve věci žalobce: V. K. bytem P. zastoupen Mgr. Monikou Zatloukalovou, advokátkou sídlem Veleslavínova 133/7, 779 00 Olomouc proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské nám. 2, 110 01 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2015 sp. zn. S-MHMP 604373/2015 ODA-TAX, č.j. MHMP 724425/2015 takto: I. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravních agend ze dne 28. 4. 2015 sp. zn. S-MHMP 604373/2015 ODA-TAX, č.j. MHMP 724425/2015 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10.800 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce Mgr. Moniky Zatloukalové, advokátky. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 4, odboru kanceláře tajemníka ze dne 16. 3. 2015 sp. zn. R 1195/14 OKAT /Ziz, č.j. SZ P4/070154/14 (dále též „rozhodnutí správního orgánu prvního stupně“). Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byl žalobce uznán vinným z přestupku na úseku dopravy a na úseku silničního hospodářství podle § 23 odst. 1 písm. i) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále též „zákon o přestupcích“), kterého se měl dopustit tím, že dne 23. 7. 2014 při kontrole pracovníky Magistrátu hl. m. Prahy provedené okolo 21.05 hodin jako řidič taxislužby u vozidla O. A., RZ X v ulici K., Praha 4, poškodil cestujícího na ceně, když v záznamu o přepravě č. 00766 byla uvedena částka 85 Kč za přepravu ze S. n na Praze 1 do ulice K., Praha 4, přičemž obviněný měl požadovat a dostat zaplaceno celkem 850 Kč, tedy jako řidič taxislužby měl poškodit cestujícího na ceně jízdného. Za spáchání tohoto přestupku byla žalobci podle § 11 odst. 1 písm. b), § 12 odst. 1 a § 23 odst. 2 zákona o přestupcích byla uložena pokuta ve výši 5.000 Kč, dále v souladu s § 11 odst. 1 písm. c), § 14 odst. 1 a § 23 odst. 2 zákona o přestupcích mu byl uložen zákaz činnosti řidiče spočívající v zákazu přepravy osob vozidly určenými k přepravě nejvýše 9 osob včetně řidiče pro cizí potřeby dle § 2 odst. 9 a 10 písm. a) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (dále též „zákon o silniční dopravě“), v délce 12 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Žalobci byla rovněž uložena povinnost podle § 79 odst. 1 zákona o přestupcích a vyhlášky Ministerstva vnitra č. 231/1996 Sb. nahradit náklady řízení spojené s projednáváním přestupku ve výši 1.000 Kč. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. Žalobce v žalobě namítal, že po celé správní řízení trval na tom, že postupoval v souladu s cenovými předpisy, po dobu jízdy, kterou uskutečnil dne 23. 7. 2014, měl řádně zapnutý taxametr a následně vytiskl z taxametru záznam o přepravě č. 00766 znějící na částku 85 Kč a tuto částku také po cestujících, které vezl, požadoval. Jak vyplývá z kontrolního protokolu, tato částka byla také na taxametru zobrazena, což je v rozporu s tvrzením cestujících. Žalobce poukázal na to, že požadovaná částka je nižší než maximálně stanovená cena a je v souladu se zákonem. Podotkl, že i jiné společnosti jezdí za takové ceny na území hlavního města Prahy. Dodal, že vykonává taxislužbu cca 23 let a nebylo u něj správními orgány shledáno žádné pochybení a nebyla mu uložena žádná sankce, tedy není důvodu, proč by při jízdě dne 23. 7. 2014 postupoval jinak. Podle žalobce správní orgány vychází pouze a výhradně z tvrzení cestujících, jež částečně svědci učinili v rámci svých výpovědí, ale především přejímají jejich tvrzení obsažená v listinách, které společně sepisovali – oznámení o poskytnuté přepravě a následně byla jejich tvrzení zachycena v kontrolním protokole; veškerá tvrzení pro výsledek správního řízení klíčová vychází výhradně z oznámení o poskytnuté přepravě cestujících a následně se na ně v různých formách odkazuje. Podle žalobce tak obě rozhodnutí vycházejí z nedostatečně zjištěného stavu věci. Žalobce rovněž namítal, že správní orgány ignorovaly skutečnost, že v jeho vozidle byl při jízdě řádně zapnutý taxametr a řádně vytisknut, doplněn a uchován záznam o přepravě ve smyslu zákona o silniční dopravě; správní orgány se dle žalobce existencí záznamu o přepravě nezabývaly a opakovaně dávaly přednost výpovědi svědků s odůvodněním, že nemají jakýkoliv zájem na výsledku věci; podle žalobce se jedná o jeden z mála možných objektivních podkladů, které může na svoji obranu uvést, když se ve vozidle nacházel sám. Správní orgány se nedostatečně vypořádaly s existencí záznamu o přepravě a opřely svá rozhodnutí výhradně o výpovědi zaměstnanců žalovaného. Podle žalobce je záznam o přepravě významným a objektivním podkladem pro rozhodnutí. Podotkl, že do taxametru v jeho vozidle nijak zasahováno nebylo. Taxametr včetně zobrazovače fungoval řádně, taxametr byl a je řádně zaplombován a ověřen Českým metrologickým institutem. 3. Dále žalobce namítal, že byl krácen na svých právech, když mu nebylo umožněno účastnit se ústního jednání, na němž byli vyslýcháni svědci. Z ústního jednání dne 1. 12. 2014 se jeho zmocněnec řádně omluvil z důvodu nemoci, což řádně správnímu orgánu doložil a žádal o stanovení nového termínu jednání; nebylo mu vyhověno. Z dalšího ústního jednání nařízeného na den 17. 2. 2015 se omluvil přímo žalobce, neboť trval na své osobní přítomnosti z důvodu případné identifikace cestujících (zda jim poskytl jízdu právě žalobce) a vzájemné konfrontace taktéž vzhledem k časovým rozporům; omluvu zaslal správnímu orgánu jeho zmocněnec. Tím, že nebylo žalobci umožněno klást svědkům otázky, se cítí být krácen na svých právech; má za to, že pro věc byla jeho přítomnost nezbytná, a proto na ní také trval. Žalobce podotkl, že z jednání nařízeného na den 17. 2. 2015 se omluvil taktéž svědek pan R. L., tedy pokud by se zmocněnec žalobce na ústní jednání dostavil, pak by stejně nebyli přítomni všichni svědci; navíc nelze dle žalobce hovořit o obstrukcích z jeho strany, když nehrozilo ani uplynutí lhůty pro projednání přestupku; výslechy dne 17. 2. 2015 nebyly nakonec správním orgánem provedeny a nebyl ani stanoven nový termín ústního jednání. Žalobce dále vznesl námitky vůči věrohodnosti tvrzení cestujících. Svědci K. a M. shodně odkazovali v rámci svého výslechu dne 1. 12. 2014 na záznam o průběhu jízdy, z čehož žalobce usoudil, že jej četli před výslechem; rovněž svědek R. si měl pamatovat délku trasy 6,3 km. Obdobně svědek L. uvedl, že si dokonce pamatoval jméno řidiče i částku na záznamu o přepravě; jediný svědek S. nebyl schopen uvést nic k osobě řidiče taxi, který měl být kontrolován, což se jeví být přirozené, a je zřejmé, že se před výslechem nedíval do žádných podkladů. Podle žalobce je zřejmé, že svědci provádí mnoho pravidelných kontrol v daném období a není možné, aby si po více než pěti měsících pamatovali např. délku ujeté trasy. 4. Žalobce dále brojil proti tomu, že text oznámení o poskytnuté přepravě obou cestujících obsahuje až na výjimky identický text. Toto podporuje zavedená praxe žalovaného, dle níž oznámení o poskytnuté přepravě sepisuje s cestujícími další pracovník žalovaného, zatímco jeden provádí kontrolu přímo s řidičem vozu taxi; po sepsání oznámení nedochází k přímé konfrontaci s řidičem ani nejsou řidiči tyto záznamy předloženy při prováděné kontrole, aby měl možnost se k nim vyjádřit; tedy s pravděpodobností hraničící s jistotou se jeví být zřejmé, že si oznámení o poskytnuté přepravě před výslechem přečetli a zřejmě spolu při sepisování oznámení spolupracovali vzájemně či s třetí osobou; takový postup je dle žalobkyně nepřípustný, svědek má vypovídat o skutečnostech, které si pamatuje a jak je přímo vnímal. Stejně tak nelze zcela vyloučit možné opsání údajů o dopravci na ulici či jejich získání jiným způsobem; svědci v rámci svých výpovědí neuvádějí žádné podrobnější informace, které by se vztahovaly k osobě řidiče, kolik kontrolních jízd uskutečnili toho dne či v daném období a další skutečnosti důležité pro posouzení věrohodnosti jejich výpovědí, tedy zda si skutečně i po pěti měsících pamatují na konkrétní jízdu právě s žalobcem či zda měli před výslechem k dispozici svá oznámení o poskytnuté přepravě či jiné podklady. Podle žalobce skutečnost, že svědci byli před svou výpovědí řádně poučení, je nedostatečným argumentem k tomu, aby jejich výpověď byla pro správní orgány věrohodnější než tvrzení žalobce a existence záznamu o přepravě. Stejně tak ze spisového materiálu nevyplývá, jakým způsobem došlo k porovnání či vyúčtování částky 850 Kč, kterou měli pracovníkovi žalovaného vrátit, dále částky, kterou na jízdu od žalovaného obdrželi; tato skutečnost je důležitá z hlediska prověření věrohodnosti svědků, zejména když účastník řízení zpochybňuje jejich tvrzení ohledně výše účt