2 As 189/2016 — Nejvyšší správní soud

6 A 207/2015- 51 - text 12 6 A 207/2015 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové v právní věci žalobce: A. Z., zastoupen Mgr. Filipem Hajným, advokátem, se sídlem Moskevská 532/60, Praha 10, proti žalované: Pražská teplárenská Holding a.s., se sídlem Partyzánská 1, Praha 7, IČ: 264 28 059, zastoupena Mgr. Peterem Zemanem, advokátem, se sídlem Karlovo náměstí 24, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 9. 2015, o odmítnutí žalobcovy žádosti o poskytnutí informací ze dne 28. 8. 2015, eventuálně o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalované v řízení o této žádosti, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 8.228 Kč ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované Mgr. Petera Zemana, advokáta. Odůvodnění: [1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal poskytnutí informací od žalované podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“), o které požádal žádostí ze dne 28. 8. 2015. [2] Žalobce v podané žalobě shrnul obsah žádosti o informace. Uvedl, že žalovaná na předmětnou žádost nijak nereagovala, a proto dne 23. 9. 2015 podal žalobce stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace podle ustanovení § 16a odst. 1 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb. Dopisem ze dne 25. 9. 2015 žalovaná informace žalobci neposkytla. [3] Žalobce v žalobě uvedl, že dopis ze dne 25. 9. 2015 je třeba považovat za rozhodnutí o odmítnutí žádosti, a z toho důvodu by měl soud přezkoumat důvody neposkytnutí informací ze strany žalované a nařídit žalované tyto informace žalobci poskytnout. Uvedl, že si je vědom, že po formální stránce nevyčerpal opravné prostředky, v tomto případě by však bylo nepřiměřené na tomto požadavku trvat, neboť by o odvolání musel rozhodovat ten, kdo stojí v čele povinného subjektu, tj. orgán, který vydal původní rozhodnutí. [4] Žalobce dále v žalobě zdůraznil, že soukromoprávní povaha žalované akciové společnosti ji nijak nevylučuje z působnosti zákona č. 106/1999 Sb., neboť se jedná o veřejnou instituci ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 tohoto zákona, kam judikatura řadí i společnosti s majetkovou účastí státu či územně samosprávných celků. Uvedl, že významnou majetkovou účast na žalované má Hlavní město Praha, vlastník 51 % základního kapitálu. V této souvislosti žalobce citoval judikaturu Nejvyššího správního soudu, dle níž skutečnost, že obec může zakládat pro výkon samostatné působnosti právnické osoby, vede k závěru, že i tyto osoby musejí podléhat režimu zákona č. 106/1999 Sb. Totéž musí dle názoru žalobce platit i pro všechny společnosti v holdingu, který veřejný instituce řídí, jinak by pojem veřejná instituce nemusel vůbec existovat. [5] S ohledem na výše uvedené žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a nařídil žalované poskytnout všechny požadované informace. Pro případ, že by soud nepovažoval napadený dopis za rozhodnutí v materiálním smyslu, žalobce navrhl, aby soud uložil žalované povinnost vyřídit žádost o poskytnutí informací. [6] Žalovaná v písemném vyjádření k podané žalobě navrhla její zamítnutí. Uvedla, že z žalobcem citované judikatury nevyplývá, že by každá soukromá společnost s majetkovou účastí státu či územně samosprávného celku měla a mohla být automaticky považována za veřejnou instituci. Uvedla, že se nepovažuje za veřejnou instituci, jelikož nesplňuje ani jedno z pěti kritérií vytyčených judikaturou. Žalovaná byla založena úkonem soukromého práva – zakladatelskou smlouvou několika akcionářů. Žalovaná nebyla zřízena, ale byla založena dvěma akcionáři, kteří upsali základní kapitál ve výši 1 milion Kč v poměru 51/49, přičemž Hlavní město Praha mělo sice větší podíl 51 %, ale nebylo výlučným zakladatelem a bez druhého akcionáře, jeho vkladu a souhlasu by žalovaná vůbec nevznikla. Vznik žalované tak nebyl v žádném případě závislý výhradně na vůli a rozhodnutí územně samosprávného celku. Uvedla, že je ovládána oběma akcionáři jednajícím ve shodě, bez souhlasu druhého akcionáře se orgány společnosti netvoří. K volbě členů orgánů společnosti je třeba 100 % hlasů, přičemž valná hromada je usnášeníschopná pouze v případě 100 % účasti akcionářů. Z faktického hlediska je přitom toto kritérium dle žalované klíčové. Ke kritériu dohledu žalovaná uvedla, že toto by mohlo být v určité míře splněno, ovšem v případě pouhého členství zástupce obce v dozorčí radě se dle žalované nejedná o veřejnoprávní dohled. Uvedla, že není splněno ani kritérium veřejného účelu, neboť v jejím předmětu podnikání nelze dohledat žádný veřejný účel, v tomto ohledu se liší i od strategicky významné společnosti ČEZ. Uvedla, že věcný důvod její existence je sdružení dvou menších akciových podílů ve společnosti Pražská teplárenská, a.s., za účelem větší koncentrace hlasů na její valné hromadě, když podstatné je to, že akcie jsou vlastnictvím žalované, nikoliv obce. [7] Pro případ, že by se soud s uvedenými názory žalované neztotožnil a považoval ji za povinný subjekt podle zákona č. 106/1999 Sb., žalovaná uvedla, že nejsou splněny ani další podmínky pro vyhovění žalobě. Uvedla, že informace požadované žalobcem byly totiž již dříve zveřejněny, a tato skutečnost byla žalobci sdělena v souladu s ustanovením § 6 zákona č. 106/1999 Sb. Uvedla, že poskytnutím těchto informací by navíc zvýhodnila jednoho z akcionářů, hl. m. Prahu. Zákon č. 106/1999 Sb. se ostatně podle ustanovení § 2 odst. 3 na poskytování těchto informací vůbec nevztahuje, neboť jejich zpřístupňování je upravováno příslušnými předpisy korporátního práva. Žalovaná se dále ve svém vyjádření zabývala aplikací ustanovení § 51 odst. 3 písm. c) zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 131/2000 Sb.“), a dospěla k závěru, že toto ustanovení na žalobcovu žádost nedopadá. Dále se žalovaná zabývala tím, zda by případné další poskytnutí informací bylo v souladu s jejími povinnostmi na ochranu osobních údajů o dotčených fyzických osobách, přičemž konstatovala, že předání informací o příjmech členů jednotlivých orgánů společnosti (nejen těch navržených hl. m. Prahou) za určité období by bylo z hlediska testu proporcionality nepřípustným zásahem do práva na ochranu soukromí těchto osob. Uvedené argumenty pak musejí dle žalované tím spíše platit o členech orgánů společnosti, v níž je žalovaná toliko jedním z akcionářů. Zejména je nutné brát v potaz, že by takovým postupem byl v konečném důsledku naprosto bezdůvodně poškozován druhý akcionář žalované, který není veřejnoprávním subjektem, ale podnikatelem. Uvedla, že na základním kapitálu Pražské teplárenské, a.s. má podíl ve výši 47,42 %, pokud by se akcie této společnosti rozdělily mezi dva stávající akcionáře v poměru jejich účasti na žalované, pak by hl. m. Praha disponovalo akciovým podílem ve výši 24,18 %. [8] Žalobce podal k vyjádření žalované repliku, ve které zopakoval svůj názor, že žalovaná je veřejnou institucí ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., neboť hlavní město Praha ve skutečnosti může žalovanou přímo řídit a uplatňovat v ní rozhodující vliv. Uvedl, že i případné pochybnosti o podřazení žalované pod definici veřejné instituce nemohou mít zásadně žádný dopad na postavení žalované jako povinného subjektu podle ustanovení § 51 odst. 3 písm. c) zákona č. 131/2000 Sb., tj. jako právnické osoby, která je povinna poskytnout zastupiteli hl. m. Praha informace, které souvisí s výkonem jeho funkce. Dále žalobce uvedl, že charakter vlivu, který připadá v úvahu u žalované ze strany hl. m. Prahy jak jednoho z akcionářů reprezentuje institut ovládání. Uvedl, že smlouvy o výkonu funkce a z nich vyplývající odměny členům orgánů žalované schvaluje valná hromada žalované prostou většinou hlasů, a proto má hl. m. Praha na výši vyplácených odměn rozhodující vliv. Uvedl, že je nepochybné, že vznik žalované byl závislý na vůli a rozhodnutí hl. m. Prahy jako územně samosprávního celku, a je tak třeba hl. m. Prahu považovat za jednoho ze zakladatelů. Dále ke kritériu veřejného účelu uvedl, že toto považuje za splněné, neboť hl. m. Praha je veřejnoprávní korporací s vlastním majetkem, pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů a při plnění svých úkolů chrání veřejný zájem. Uvedl, že mezi předmět podnikání společnosti Pražská teplárenská, a.s. patří i výroba a prodej tepelné energie, což lze označit za uspokojování potřeb veřejného zájmu. Rovněž uvedl, že i kritérium veřejnoprávního dohledu lze považovat za splněné, a to proto, že veřejnoprávní dohled není vyloučen ani v případě výkonu dohledu postupem v oblasti soukromého práva. [9] Dále žalobce v replice uvedl, že žalovaná byla povinna postupovat podle ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 106/1999 Sb. a požadované informace žalobci přímo poskytnout. K účelu po