6 Afs 270/2015 — Nejvyšší správní soud

6 A 53/2015- 81 - text 14 6 A 53/2015 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobce: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, se sídlem 17. listopadu 2172/15, Ostrava – Poruba, IČ: 619 89 100, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 529/7, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2014, č.j. MSMT-38035/2014-1, označenému jako „Oznámení č. S-0130/04/03 o nevyplacení části dotace“, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 4. 11. 2014, č.j. MSMT-38035/2014-1, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3.738 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: [1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2014, č.j. MSMT-38035/2014-1, označenému jako „Oznámení č. S-0130/04/03 o nevyplacení části dotace“, jímž žalovaný rozhodl o nevyplacení části dotace ve výši 2.889.857,26 Kč. [2] Žalobce v podané žalobě uvedl, že mu z důvodu nedostatečně transparentního nastavení a hodnocení výběrových kritérií, zjištěného v rámci auditu operace č. VAVPI/2014/O/019, nebyla vyplacena část dotace ve shora uvedené výši, jež odpovídá 10 % hodnoty veřejné zakázky s názvem „VŠB-TUO Nová budova fakulty elektrotechniky a informatiky – dodávka interiéru (dále jen „veřejná zakázka“). Uvedl, že tato veřejná zakázka byla zadávána v rámci projektu Nová FEI VŠB TU Ostrava, reg.č. CZ.1.05/4.1.00/04.0130, na nějž žalovaný poskytl žalobci dotaci z Operačního programu Výzkum a vývoj inovace Rozhodnutím o poskytnutí dotace ze dne 31. 1. 2011, č.j. 0130/04/01. [3] Žalobce v podané žalobě předně namítal, že žalovaný vydal napadené rozhodnutí v důsledku nezákonného postupu a na základě nesprávných skutkových zjištění auditu. Nadto žalovaný dle názoru žalobce skutková zjištění a právní hodnocení odůvodnil zcela nedostatečně a nepřezkoumatelně. Dále dle žalobce žalovaný v napadeném rozhodnutí vůbec neuvedl odkaz na procesní předpisy z oblasti správního práva, na jejichž základě bylo rozhodnutí vydáno. V závěru odůvodnění napadeného rozhodnutí totiž žalovaný konstatoval výluku z působnosti obecných předpisů o správním řízení a ze soudního přezkumu, přičemž dle žalobce nesprávně odkázal na ustanovení § 14 odst. 5 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, ačkoliv správně měl žalovaný odkázat na ustanovení § 14e odst. 4 tohoto zákona. [4] Dále žalobce v žalobě uvedl, že si je vědom, že dle ustanovení § 14e odst. 4 citovaného zákona nejsou proti uvedenému rozhodnutí/opatření přípustné řádné opravné prostředky, přičemž v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp.zn. 3 As 28/2005. Dále k přípustnosti podané žaloby žalobce uvedl, že si je vědom i výluk ze soudního přezkumu, avšak je přesvědčen o protiústavnosti ustanovení § 14e odst. 1 a odst. 4 rozpočtových pravidel. Rovněž i Nejvyšší správní soud dospěl k závěru o neústavnosti ustanovení § 14e odst. 4 rozpočtových pravidel, a to v řízení sp.zn. 2 As 12/2014 o žalobě žalobce proti jinému opatření žalovaného, když dále tento předložil návrh Ústavnímu soudu ke zrušení tohoto ustanovení. V této souvislosti žalobce připomněl, že rozhodnutím o poskytnutí dotace mu vznikl právní nárok na poskytnutí dotace a její čerpání v souladu s jejím předpokládaným účelem, přičemž napadené rozhodnutí představuje význam zásah do tohoto subjektivního právního nároku žalobce, který má značné finanční dopady. [5] Žalobce dále namítal, že byl napadeným rozhodnutím zkrácen na svých veřejných subjektivních právech v materiální rovině tím, že mu bylo odepřeno nakládat s částí dotace, přiznané rozhodnutím o poskytnutí dotace, ve výši 2.889.857,26 Kč, přičemž z rozhodnutí rovněž nevyplývá, zda se jedná o opatření pouze dočasné, či o opatření trvalé. Namítal, že v případě, že by se jednalo o opatření dočasné povahy, nestanoví rozpočtová pravidla ani jiný právní předpis procesní pravidla, z nichž by měl pro žalobce vyplynout časový a procesní rámec dalšího postupu, v němž by měla být záležitost nevyplacení části dotace konečným způsobem vyřízena. Žalobce uvedl, že tak nemá elementární jistotu, v jaké době a zda vůbec může očekávat, že mu bude nyní neoprávněně nevyplacená část dotace, na níž má právní nárok, řádně vyplacena. K případu, že by se jednalo o opatření trvalé, pak žalobce konstatoval, že svými reálnými dopady je takové opatření srovnatelné s rozhodnutím o odnětí dotace ve smyslu ustanovení § 15 rozpočtových pravidel. Pak je dle žalobce zcela neudržitelné, že na rozhodnutí dle ustanovení § 15 rozpočtových pravidel se vztahují správní předpisy a soudní přezkum, zatímco na rozhodnutí dle ustanovení § 14e odst. 1 téhož zákona nikoli. [6] Žalobce dále namítal, že k zásahu do jeho práv došlo v důsledku nezákonného postupu, který spočíval v naprosté ignoraci základních zásad činnosti správních orgánů. Těmito zásadami je dle žalobce žalovaný vázán i v rámci postupu dle ustanovení § 14e odst. 1 rozpočtových pravidel. Když však rozpočtová pravidla úpravu odpovídající základním zásadám neobsahují, je pak nepochybné, že tyto zásady je nutné aplikovat, jak bylo potvrzeno i judikaturou (nález Ústavního soudu sp.zn. Pl.ÚS 14/1996). [7] Žalobce dále namítal nesrozumitelnost napadeného rozhodnutí. Zopakoval absenci odkazu na procesní předpisy, na jejichž základě bylo rozhodnutí vydáno, a namítal, že důsledkem tohoto stavu je nejistota ohledně způsobu, jakým se napadenému rozhodnutí bránit. Připomněl, že klasifikace napadeného rozhodnutí jako opatření dle ustanovení § 14e odst. 1 rozpočtových pravidel je pouze jeho domněnka, neboť napadené rozhodnutí v tomto neposkytuje spolehlivý podklad, v důsledku čehož trpí vadou spočívající v nepřezkoumatelnosti. Dále namítal, že neoznačením procesních pravidel, podle kterých žalovaný postupoval, žalovaný porušil ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). [8] Nesrozumitelnost napadeného rozhodnutí žalobce dále spatřoval v tom, že zatímco v rekapitulaci „podmínek zákona, které byly porušeny“ odkazoval žalovaný na ustanovení § 6 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“) – zásada transparentnosti, na ustanovení § 67 odst. 2 téhož zákona – podmínky uvolnění jistoty, a na ustanovení § 82 odst. 2 téhož zákona – povinnost uzavřít smlouvu v souladu s podanou nabídkou, tak v závěru odůvodnění naopak žalovaný zmiňoval již jen údajné porušení transparentnosti hodnocení nabídek, čemuž rovněž odpovídá rovněž klasifikace domnělého pochybení dle bodu 16 rozhodnutí komise C (2013) 9527 ze dne 19. 12. 2013 („Nedostatek transparentnosti nebo rovného zacházení při hodnocení“). Žalobce tak shrnul, že z napadeného rozhodnutí není zcela jednoznačné, zda důvodem nevyplacení části dotace bylo údajné porušení transparentnosti při hodnocení, či zda jím bylo rovněž tvrzené nedodržení lhůty k uvolnění jistoty a z důvodu prodloužení doby k předání díla ve smlouvě s vybraným uchazečem oproti jím předložené nabídce. V důsledku této vady pak dle žalobce nelze přezkoumat, zda při formulaci výrokové části rozhodnutí žalovaný vycházel ze skutkového stavu zjištěného v rozsahu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, čímž porušil zásadu materiální pravdy (ustanovení § 3 správního řádu). [9] K tomuto žalobnímu bodu žalobce dále uvedl, že napadené rozhodnutí trpí vadou nedostatečného a nesprávného odůvodnění nevyplacení dotace po věcné stránce. Žalovaný se dle žalobce omezil na jediný odstavec zcela obecných proklamací, které však neumožňují posoudit, jakými konkrétními úvahami se žalovaný, resp. orgán provádějící audit, řídil při konstatování údajného netransparentního vymezení hodnotících kritérií a netransparentního hodnocení. Žalobce uvedl, že z hlediska výrokové logiky nedává smysl odůvodňovat nemožnost posouzení naplnění zásad účelnosti, hospodárnosti a efektivity v nakládání s veřejnými zdroji rozdílem v nabídkových cenách v situaci, kdy zadavatel nezvolil jako hodnotící kritérium nejnižší nabídkovou cenu, nýbrž ekonomickou výhodnost nabídky. Napadené rozhodnutí tak dle žalobce vyvolává dojem, že žalovaný zcela nekriticky převzal závěry auditu, přičemž odůvodnění napadeného rozhodnutí dokládá, že osoby provádějící audit nedisponovaly odpovídající odborností pro účely posouzení přezkumu postupů žalobce z hlediska souladu se zákonem o veřejných zakázkách, neboť tyto osoby jsou schopné posoudit naplnění předmětných zásad pouze v rovině prostého porovnání výše pořizovacích nákladů, ačkoli otázka naplnění těcht