1 As 15/2007 — Nejvyšší správní soud

8 A 50/2015- 47 - text 12 8 A 50/2015 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Štěpána Výborného a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: MUDr. J. V., proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Praha 10, Vršovická 65, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2015, č. j.: 2605/500/14, 75472/ENV/14, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým Ministerstvo životního prostředí (dále jen „žalovaný“) zamítlo jeho odvolání a potvrdilo rozhodnutí České inspekce životního prostředí (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 25. 8. 2014, č. j.: ČIŽP/41/OOL/SR01/1404407.003/14/PJO, kterým správní orgán I. stupně uložil žalobci pokutu ve výši 500 000 Kč za spáchání správního deliktu dle § 4 písm. c) zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ČIŽP“). Podle citovaného rozhodnutí se žalobce dopustil ohrožení životního prostředí v lesích tím, že jako spoluvlastník lesa v období měsíců listopad 2013 až leden 2014 provedl nelegální těžbu mýtní úmyslnou na lesním pozemku parc. č. 2790 (por. skupina 461Ag11) na ploše 1,33 ha a na lesním pozemku parc. č. 2778 (por. skupina 461Oe8) na ploše 0,19 ha, vše v k. ú. Horní Lhota (okres Benešov), čímž snížil průměrné zakmenění porostu pod zákonnou mez (0,7) na 0,1 – 0,2 plného zakmenění. Tímto jednáním vlastním zaviněním vytvořil podmínky pro působení škodlivých biotických a abiotických činitelů a zároveň porušil § 11 odst. 1, § 31 odst. 4 a § 33 odst. 3 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „lesní zákon“). II. Obsah žaloby Žalobce namítá, že správní orgány v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 17. 7. 2008, č. j. 1 As 15/2007-141) dostatečně nezjistily a neprokázaly následek jednání a příčinnou souvislost mezi jednáním a následkem. Žalobce ve svém vyjádření ze dne 13. 6. 2014 uvedl, že si objednal u místní firmy probírku lesa od stromů napadených kůrovcem a uschlých stromů. Správní orgány obou stupňů naopak tvrdily, že v daném místě byly pokáceny zdravé stromy, aniž by prokázaly příčinnou souvislost mezi pokynem žalobce odborné firmě a kácením zdravých stromů, zejména neprovedly výslech svědka – zástupce firmy, která těžbu prováděla. Stejně tak správní orgány neprokázaly následek těžby, neboť v odůvodnění rozhodnutí toliko odkázaly na odhad podle platné hospodářské osnovy, aniž vysvětlily, jakou úvahou či výpočtem dospěly k uvedené kubatuře dřeva. Dále v obecné rovině zmínily, že se na daném místě nacházely pařezy, ovšem neuvedly jejich množství, jakému věku a vzrůstu tyto pařezy odpovídaly a jak bylo zjištěno, že se nejednalo o pařezy ze starší těžby. Stejně tak nevysvětlily, jakým výpočtem zjistily z pařezů kubaturu vykáceného dřeva. Dále správní orgány při uložení pokuty nezohlednily osobní a majetkové poměry žalobce (v rozporu s usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010, č. j. 1 As 9/2008-133), ačkoliv nebylo možné vyloučit, že pokuta bude mít pro žalobce coby starobního důchodce likvidační účinky. Správní orgán I. stupně označil za jednu z přitěžujících okolností tvrzení, že žalobce úmyslně porušil lesní zákon (konkrétně § 11 odst. 1, § 31 odst. 4 a § 33 odst. 3), ovšem Česká inspekce životního prostředí není kompetentním orgánem k projednávání deliktů dle lesního zákona. Pokuta proto byla vyměřena v nesprávné výši, pokud byl správní orgán I. stupně při jejím stanovení veden úvahou o úmyslném porušení lesního zákona. Ostatně z okolností případu je zřejmé, že se žalobce úmyslného deliktního jednání nedopustil. Za další z přitěžujících okolností správní orgány označily údajný majetkový prospěch žalobce z provedené těžby. Žalobce tvrdí, že za vytěžené dřevo dostal cca pět kubických metrů dřeva naturálně a 15 000 Kč. Otázka majetkového prospěchu přitom během správního řízení nebyla zjišťována, správní orgán I. stupně vyšel toliko z ničím nepodložené domněnky, že „žalobce získal značný majetkový prospěch“. Žalobce nevěděl, že otázka majetkového prospěchu bude právně relevantní, a proto potřebná skutková tvrzení uvedl až ve svém odvolání proti rozhodnutí prvního stupně. Žalovaný je však odbyl tím, že je nepravděpodobné, že by žalobce provedl tak nevýhodný obchod. Z hlediska stanovení výše pokuty žalobce považuje za relevantní, že příslušné lesní pozemky byly v rozhodné době v podílovém spoluvlastnictví žalobce a další fyzické osoby. Touto otázkou se však správní orgány vůbec nezabývaly. Výše uložené pokuty se také vymyká běžné praxi správního orgánu I. stupně, neboť za obdobné jednání jsou běžně ukládány pokuty ve výši 20 až 50 tisíc Kč. Žalobce dále namítá, že inspekční šetření byla provedena za jeho nepřítomnosti, takže se nemohl na místě vyjádřit k závěrům inspekčních kontrol, zejména k tvrzení, že se v daném místě údajně nevyskytoval kůrovec, a dále k otázce rozsahu těžby. Tímto postupem byla porušena žalobcova procesní práva, a proto by k důkazním prostředkům získaným při inspekcích nemělo být přihlíženo. Za sporné považuje žalobce rovněž závěry správních orgánů ohledně doby provedení těžby. Žalobce k této otázce nemůže říci nic konkrétního, neboť se na vlastní těžbě nepodílel a neví, kdy probíhala. Zjistit a prokázat dobu provedení těžby však bylo povinností správních orgánů, které této povinnosti nedostály. Žalobce opětovně poukazuje na skutečnost, že nebyl proveden výslech osoby provádějící těžbu. Žalobce žádá, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, případně aby pokutu snížil na 50 000 Kč. III. Vyjádření žalovaného Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvádí, že žalobce uplatnil obdobné námitky již ve svém odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, proto v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Dále zdůrazňuje, že správní orgány dostatečně prokázaly následek žalobcova protiprávního jednání a detailně popsaly poškození životního prostředí spočívající v proředění lesních porostů a ohrožení zbylých jedinců. Ze spisového materiálu jednoznačně vyplývá, že příčinou popsaného následku byla úmyslná mýtní těžba, k níž došlo na daných pozemcích v období od listopadu 2013 do ledna 2014. Žalovaný považuje za účelové tvrzení, dle něhož si žalobce toliko objednal probírku lesa od suchých stromů a stromů napadených kůrovcem, neboť ze samotného místa těžby (zejména z fotografií založených ve správním spisu) je zřejmé, že se v dané lokalitě stromy napadené kůrovcem ani uschlé stromy nenacházely. Na lesních pozemcích správní orgán I. stupně nalezl zdravé těžební zbytky (zelené větve a vrcholové části stromů) bez známky napadení kůrovcem, pařezy neměly charakter souší a na místě se nenacházela ani oloupaná kůra s požerky kůrovce. Okolní stromy nevykazovaly známky napadení kůrovcem, přičemž je nemožné, aby kůrovec napadl stromy izolovaně a nerozšířil se do dalších porostů. Dle názoru žalovaného tak byl shromážděn dostatek důkazů o tom, že na daném místě neproběhlo kácení suchých stromů a stromů napadených kůrovcem. Tvrzení žalobce ve vyjádření ze dne 13. 6. 2014, podle něhož si sám stav stromů (napadení kůrovcem) ověřil a objednal jejich vykácení, žalobce naopak usvědčuje, že úmyslně vytvořil podmínky pro působení biotických a abiotických činitelů. K námitce neprovedení výslechu svědka žalovaný uvádí, že správní orgán I. stupně měl již v době zahájení řízení dostatek podkladů ve smyslu § 50 správního řádu, které náležitě dokládaly skutkové okolnosti, a proto nebylo nutné provádět další dokazování. Žalobce nadto v průběhu správního řízení nenavrhnul výslech konkrétního svědka. Ohledně tvrzeného neprokázání následku žalovaný zdůrazňuje, že se nezakládal výhradně na odhadu množství vytěženého dřeva, jak vyplývá z rozhodnutí správního orgánu I. stupně (viz str. 2 – 5) i napadeného rozhodnutí (viz str. 2 – 3 a 6 – 8). Vzhledem k tomu, že pokácené stromy byly z místa těžby již odstraněny, mohl správní orgán I. stupně zjistit množství vytěženého dřeva pouze na základě odborných úvah a výpočtů. Žalovaný je přesvědčen, že s ohledem na rozsah těžby by byla přesná identifikace konkrétního počtu pařezů nadbytečná a postačilo vycházet z popisu lokality v zápisech a z přiložené fotodokumentace. Žalovaný uvádí, že povinnost zkoumat potencionální likvidační účinek pokuty by měl pouze v případě, že by byla zcela nepřiměřená předpokládaným majetkovým poměrům osoby, které se daná pokuta ukládá. Žalobce v odvolání pouze uvedl, že pokuta je likvidační s ohledem na jeho důchodový věk, ovšem svou tíživou majetkovou situaci ničím nedoložil. Z