3 As 50/2003 — Nejvyšší správní soud

9 A 168/2017- 103 - text 13 9 A 168/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Lachmanna v právní věci žalobkyně: Ing. J. K., bytem [adresa], proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 01 Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Společenství vlastníků Gercenova 851-854 se sídlem Gercenova 852/4 102 00 Praha 15 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 7. 2017, č. j.: MHMP 1098293/2017, sp. zn. S-MHMP 1097765/2017/STR takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Stručné vymezení věci a dosavadního průběhu řízení 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebního řádu (dále jen „žalovaný“) označeného v záhlaví, kterým žalovaný ve výroku I. zamítl odvolání Ing. J. K. (dále též „manžel žalobkyně“) jako opožděné podle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) a ve výroku II. zamítl odvolání žalobkyně podle § 90 odst. 5 správního řádu proti usnesení Úřadu městské části Praha 15, odbor stavební (dále jen „stavební úřad“) ze dne 13. 12. 2016, č. j. ÚMČ P15 61733/2016/OST/Ahe, sp. zn. 48767/2015/OST/Ahe, a toto usnesení stavebního úřadu potvrdil. Uvedeným usnesením stavební úřad zastavil řízení o dodatečném povolení stavby, neboť nebyly odstraněny vady žádosti, konkrétně žalobkyně a její manžel nepředložili souhlasy většiny vlastníků bytových jednotek dle stanov společenství vlastníků bytových jednotek. 2. Z předloženého správního spisu vyplývají tyto pro věc rozhodné skutečnosti: 3. Žalobkyně a její manžel v průběhu roku 2014 provedli na své bytové jednotce č. 6 v bytovém domě č. p. XXX v k. ú. H., ul. G., P. 10 postupně stavební úpravy spočívající kromě jiného v přemístění dveří ve vnitřní nosné zdi mezi pokoji (zazdění původních dveří a vyřezání otvoru pro dveře nové), a dále v dispozičních úpravách bytu (úprava jádra, přemístění příčné zdi). Na základě podnětu k prošetření provedl stavební úřad dne 26. 8. 2014 kontrolní prohlídku, při které zjistil, že výše uvedená stavba je rozestavěna bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu. 4. Stavební úřad dne 4. 9. 2014 oznámil zahájení řízení o odstranění stavby (č. j. 47340/2014/OUPSU/JMü) podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“). Žalobkyně s jejím manželem v rámci tohoto řízení podali žádost o dodatečné povolení stavby podle § 129 odst. 2 stavebního zákona. Stavební úřad proto řízení o odstranění stavby přerušil usnesením ze dne 14. 10. 2014, č. j. 47340/2014/OUPSU/JMü, a výzvou z téhož dne č. j. 52800/2014/OUPSU/JMü, je vyzval, aby odstranili vady podané žádosti, konkrétně, aby doplnili 1) o souhlasy vlastníků bytových jednotek dle stanov společenství vlastníků, a 2) o stanoviska dotčených, blíže vyjmenovaných orgánů. K tomu jim poskytl lhůtu 60 dnů a poučil o následcích neodstranění vad žádosti. Současně přerušil i řízení o dodatečné povolení stavby. 5. Žalobkyně a její manžel v průběhu řízení několikrát požádali o prodloužení lhůty k doplnění žádosti, kterým stavební úřad vyhověl usneseními ze dne 4. 2. 2015, ze dne 31. 3. 2015 a ze dne 1. 7. 2015 a lhůtu jim postupně prodlužoval až do 30. 9. 2015. Poprvé jim žádost o prodloužení lhůty zamítl usnesením ze dne 6. 10. 2015, kdy hned poté dne 7. 10. 2015 usnesením řízení o žádosti zastavil. Odvolací správní orgán následně rozhodnutí o zamítnutí žádosti o prodloužení lhůty k odvolání žalobkyně a jejího manžela zrušil rozhodnutím ze dne 22. 7. 2016, neboť shledal, že důvody pro nedoložení souhlasu s provedenými stavebními úpravami nejsou na straně stavebníků a jsou zapříčiněny postupem výboru SVJ G.ercenova a stavebníci učinili vše, co po nich lze spravedlivě požadovat pro to, aby souhlasy vlastníků doložili. S ohledem na tuto skutečnost žalovaný dále zrušil rozhodnutím ze dne 25. 7. 2016 i rozhodnutí stavebního úřadu o zastavení řízení a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Stavební úřad proto žádosti o prodloužení lhůty znovu vyhověl usnesením ze dne 22. 8. 2016, tentokrát s termínem do 30. 11. 2016. 6. Další žádost o prodloužení lhůty ze dne 24. 11. 2016 stavební úřad zamítl usnesením ze dne 1. 12. 2016, č. j. ÚMČ P15 59780/216/OST/AHe. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni a jejímu manželi nepodařilo vady žádosti v uvedené lhůtě odstranit, vydal stavební úřad rozhodnutí ze dne 13. 12. 2016, kdy opět řízení o žádosti zastavil. Žalobkyně nyní žalobou napadá rozhodnutí žalovaného, který v jejím případě odvolání zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku. 7. Soud ve věci vydal dne 28. 2. 2018, rozsudek č. j. 9 A 168/2017-47 (dále jen „původní rozsudek“), kterým žalobu žalobkyně zamítl. Tento rozsudek byl ke kasační stížnosti žalobkyně zrušen rozsudkem NSS ze dne ze dne 19. 4. 2018, č. j. 2 As 105/2018-62, z důvodu procesní vady spočívající v nevyrozumění potenciálních osob zúčastněných – vlastníků bytových jednotek v bytovém domě žalobkyně a SVJ Gercenova – o možnosti uplatňovat práva osob zúčastněných na tomto řízení. Předsedkyně senátu proto opatřením ze dne 5. 6. 2018 (č. l. 71 soudního spisu) vyrozuměla vlastníky bytových jednotek sdružených v SVJ Gercenova o možnosti uplatňovat práva osob zúčastněných vyvěšením vyrozumění na úřední desce (vyvěšeno dne: 5. 6. 2018, sňato dne: 5. 7. 2018) a toto vyrozumění soud také zaslal samotnému SVJ Gercenova do datové schránky, které mu bylo doručeno dne 15. 6. 2018. Na zaslané vyrozumění reagovalo pouze SVJ Gercenova podáním ze dne 21. 6. 2018 a dne 1. 10. 2018, proto s ním soud dále jednal jako s osobou zúčastněnou na řízení. II. Žaloba 8. Předně žalobkyně obecně tvrdila, že nesprávným právním posouzením věci správními orgány byla zasažena její veřejná subjektivní práva, zejména právo zaručené v čl. 2 odst. 4 ve spojení s odst. 3 Ústavy, jakož i čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), její základní lidské právo podle čl. 11 odst. 1 věty první Listiny a její vlastnické právo spočívající v právním panství nad věcí ve smyslu § 1011 a § 1012 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). 9. V hlavní žalobní námitce žalobkyně pak tvrdila, že požadavek na doložení souhlasu vlastníků bytových jednotek dle stanov Společenství vlastníků jednotek Gercenova 851 – 854 (dále jen „SVJ Gercenova“), nemá žádnou oporu v právní úpravě. K tomuto závěru ji vedly tyto argumenty: 10. Zaprvé namítla, že okruh účastníků řízení pro řízení o dodatečném povolení stavby je stejný, jako v případě stavebního řízení, což dovozuje z doslovného znění § 129 odst. 3 stavebního zákona, resp. § 109, na který se v něm odkazuje. Poznamenala, že předchozí právní úprava § 109 výslovně uváděla mezi účastníky též společenství vlastníků jednotek ve stavebním řízení, které se týká domu nebo společných částí domu, anebo pozemku. Nyní tomu ovšem již tak není. Dále s odkazem na rozsudek NSS sp. zn. 1 As 6/2011-347 připomněla, že výčet v § 109 odst. 1 stavebního zákona je taxativní a vylučuje obecnou právní úpravu účastenství v § 27 správního řádu. Stávající právní úprava proto nikde nestanoví postavení společenství vlastníku jednotek jako automatického účastníka řízení. Proto nebylo důvodné požadovat doložení souhlasů dle stanov SVJ Gercenova. 11. Bytový dům s bytovou jednotkou žalobkyně navíc tvoří komplex s dalšími bytovými domy v řadové zástavbě. Žalobkyně proto považovala za nelogické dokládat souhlasy tří čtvrtin všech vlastníků tohoto komplexu, když většina členů SVJ Gercenova nemůže být stavbou nijak dotčena ani ohrožena. 12. Zadruhé žalobkyně namítla, že ani § 110 stavebního zákona, který upravuje náležitosti žádosti o dodatečné povolení stavby, nezahrnuje požadavek na doložení kvalifikovaného souhlasu ostatních vlastníku bytových jednotek. Stavební úřad, a později žalovaný, tak dle názoru žalobkyně překročili mantinely ústavnosti, zejména čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť požadovali něco, co zákon výslovně nepředepisuje. Takový postup považovala žalobkyně nejen za nezákonný, ale i za diskriminační vůči žadatelům o stavební povolení. Výčet obsahových náležitostí žádosti podle § 110 stavebního zákona je taxativní. Správní orgány si proto uvedené ustanovení vykládaly extenzivně, aniž by tomu svědčil právní důvod. 13. Správní orgány neuvedly jediný relevantní důvod, proč je třeba doložení právě tohoto podkladu, pouze uvedly, že je pro toto řízení nezbytný. Judikatura Nejvyššího soudu, konkrétně rozsudek ze dne 29. 4. 2015, č. j. 22 Cdo 613/2013, potvrzuje její názor, že stavební úřady nejsou v žádném případě oprávněny požadovat souhlasy vlastníků jednotek. Správní orgány nebyly oprávněny zohlednit stanovy SVJ Gercenova, které zajišťují fungová