2 As 158/2015 — Nejvyšší správní soud

9 A 190/2015- 64 - text 27 9A 190/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a Mgr. Martina Lachmanna ve věci žalobce: KRKA, d. d. se sídlem Šmarješka cesta 6, Novo mesto, Slovinsko zastoupený RNDr. Romanem Hákem, patentovým zástupcem se sídlem U Průhonu 5, Praha 7 proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví se sídlem Praha 6, Antonína Čermáka 2a, za účasti této osoby zúčastněné na řízení: NOVARTIS AG se sídlem Basel, Švýcarsko zastoupená JUDr. Michalem Havlíkem, advokátem se sídlem Hálkova 1406/2, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 2. 7. 2015, č. j. PV 2000-149/E172484/2013/ÚPV takto: I. Rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 2. 7. 2015, č. j. PV 2000-149/E172484/2013/ÚPV se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce RNDr. Romana Háka, patentového zástupce. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) předseda Úřadu průmyslového vlastnictví zamítl rozklad podaný žalobcem proti prvostupňovému rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „Úřad“) ze dne 20. 2. 2013, kterým byl zamítnut žalobcův návrh na částečné zrušení patentu č. 298531 o názvu „Krystalická forma derivátu N-fenyl-2-pyridinaminu, způsob její přípravy a farmaceutické prostředky s jejím obsahem“, jehož majitelem je osoba zúčastněná na řízení. 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí orgán rozhodující o rozkladu uvedl, že dne 19. 9. 2007 udělil Úřad patent č. 298531 o názvu „Krystalická forma derivátu N-fenyl-2-pyridinaminu, způsob její přípravy a farmaceutické prostředky s jejím obsahem“, s právem přednosti ode dne 18. 7. 1997. Návrhem doručeným Úřadu dne 16. 1. 2012 se žalobce domáhal částečného zrušení tohoto patentu podle § 23 odst. 1 zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 527/1990 Sb.“ nebo jen „zákon“) s odůvodněním, že předmět čtrnáctého až sedmnáctého patentového nároku tohoto patentu nesplňoval podmínky patentovatelnosti vynálezu stanovené v § 3 odst. 1 zákona č. 527/1990 Sb., a to podmínku novosti zakotvenou v § 5 zákona, podmínku vynálezecké činnosti ve smyslu § 6 zákona a rovněž to, že vynález popsaný v napadeném patentu nebyl ve smyslu § 7 zákona průmyslově využitelný. Dále bylo v odůvodnění návrhu na částečné zrušení předmětného patentu uvedeno, že předmět patentu není v rozsahu čtrnáctého až sedmnáctého patentového nároku popsán tak jasně a úplně, aby jej odborník mohl uskutečnit, jak požaduje § 26 odst. 2 zákona. Z uvedených důvodů navrhovatel (žalobce) míní, že uvedený patent měl být částečně zrušen v rozsahu čtrnáctého až sedmnáctého patentového nároku. 3. Dne 20. 2. 2013 Úřad vydal rozhodnutí o zamítnutí návrhu na částečné zrušení patentu č. 298531 s odůvodněním, že se navrhovateli nepodařilo na základě předložených dokumentů prokázat, že předmět vynálezu, na který byl napadený patent udělen, nesplňoval v rozsahu čtrnáctého až sedmnáctého patentového nároku podmínky § 3 odst. 1 zákona č. 527/1990 Sb., a ani že není v uvedeném rozsahu popsán tak jasně a úplně, aby jej odborník mohl uskutečnit. 4. Orgán rozhodující o rozkladu dále v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, jaké námitky uplatnil žalobce v rozkladu proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, a zmínil též obsah vyjádření majitele napadeného patentu k rozkladu, jakož i obsah podání, jímž žalobce reagoval na toto vyjádření. Poté citoval relevantní právní úpravu [§ 23 odst. 1 písm. a) a b), § 23 odst. 2, § 26 odst. 2, § 3 odst. 1, § 5 odst. 1, § 5 odst. 2, § 5 odst. 3, § 6 odst. 1, § 6 odst. 2, § 7 zákona č. 527/1990 Sb.] a uvedl přesné znění osmnácti patentových nároků vztahujících se k předmětnému patentu č. 298531, jakož i výčet jednotlivých dokumentů, které účastníci řízení předložili k prokázání svých tvrzení (tyto označil zkratkami D1 – D14 v případě dokumentů předložených žalobcem a zkratkami P1 – P3 v případě dokumentů předložených majitelem napadeného patentu). V rámci vlastního posouzení věci orgán rozhodující o rozkladu poznamenal, že žalobce v rozkladu neuplatnil žádné námitky ohledně hodnocení a závěrů orgánu prvého stupně řízení, které se týkaly splnění podmínky novosti ve smyslu § 5 zákona č. 527/1990 Sb. V souladu s § 89 odst. 2 správního řádu proto orgán rozhodující o rozkladu postup a závěry orgánu prvého stupně řízení v této věci dále nepřezkoumával a plně odkázal na odůvodnění rozhodnutí orgánu prvého stupně řízení. Vzhledem k obsahu odůvodnění rozkladu tedy orgán rozhodující o rozkladu pouze zkoumal, zda byla orgánem prvého stupně řízení správně posouzena další podmínka patentovatelnosti, tj. zda je vynález výsledkem vynálezecké činnosti, a to ve srovnání s namítaným relevantním, přede dnem práva přednosti napadeného patentu zveřejněným stavem techniky. Na základě námitek uvedených v rozkladu orgán rozhodující o rozkladu dále přezkoumal závěry orgánu prvého stupně řízení týkající se závěrů o průmyslové využitelnosti napadeného patentu a jasnosti a úplnosti jeho popisu ve smyslu § 26 odst. 2 zákona č. 527/1990 Sb. 5. Ve věci přezkoumání závěrů orgánu prvého stupně řízení týkajících se posouzení podmínky vynálezecké činnosti v případě 14. až 17. patentového nároku napadeného patentu orgán rozhodující o rozkladu konstatoval, že v souvislosti se zněním § 6 zákona č. 527/1990 Sb., je třeba vedle výkladu pojmu „vynálezecká činnost“ blíže vymezit i klíčový pojem „odborník“, neboť vynález je výsledkem vynálezecké činnosti, jestliže pro odborníka nevyplývá zřejmým způsobem ze stavu techniky. Z publikace Horáček R., Čada K., Hajn P.: Práva k průmyslovému vlastnictví, 1. vydání, Praha, C.H. Beck, 2005, vyplývá, že odborníkem by se měl rozumět průměrný odborník, který má povětšinou spíše reproduktivní než kreativní vlastnosti. K pojmu „vynálezecká činnost“ orgán rozhodující o rozkladu uvedl, že za vynálezeckou může být považována i situace, kdy již dříve existovala možnost řešení navrhnout, ale nikdo jej nenavrhl. Pokud jde o hodnocení vynálezecké činnosti, orgán rozhodující o rozkladu se ztotožnil se závěrem orgánu prvého stupně řízení, že žádný z namítaných dokumentů D4 a D5 nijak blíže nepopisuje imatinib mesylát a ani v nich není zmíněna možná existence krystalické formy uvedené sloučeniny. V případě namítaného dokumentu D6 se v podstatě jedná o obecný článek týkající se polymorfismu, ve kterém není uvedeno nic o sloučenině o názvu imatinib či o soli této sloučeniny, tj. imatinib mesylátu. Jak konstatoval orgán prvého stupně řízení, odborník v příslušné oblasti techniky sice může předpokládat, že každá sloučenina existuje v krystalickém stavu, ovšem na základě obsahu namítaných dokumentů D4 až D6 nelze dospět k závěru, že z informací uvedených v dokumentech D4 či D5 v kombinaci s namítaným dokumentem D6 by byla příslušnému odborníkovi zřejmá alfa forma předmětné sloučeniny definovaná v patentových nárocích 14 až 17 napadeného patentu s definovanými parametry, tj. rentgenový difrakční obrazec, teplota tání a tvar krystalů a další vlastnosti. Orgán rozhodující o rozkladu uzavřel, že kombinace informací obsažených v namítaných dokumentech D4 či D5 a D6, který ostatně ve vztahu ke konkrétnímu předmětu ochrany napadených patentových nároků obsahuje pouze obecné informace, není na závadu vynálezecké činnosti předmětu patentových nároků 14 až 17 napadeného patentu. 6. Namítaný dokument D7 se týká postupu k charakterizaci farmaceutických látek v pevném skupenství, konkrétně polymorfy, hydráty, desolvatovanými solváty a amorfními formami. Ve vztahu k předmětu ochrany definovanému 14. až 17. patentovým nárokem napadeného patentu v podstatě tento namítaný dokument obsahuje obecné informace. Nelze v něm dohledat informace týkající se imatinib mesylátu či jeho krystalické formy, a proto by odborník v tomto oboru na základě informací získaných z namítaného dokumentu D4, případně D5 v kombinaci s obsahem dokumentu D7 nemohl dospět k nárokované alfa formě příslušné sloučeniny s parametry definovanými v patentových nárocích 14 až 17 napadeného patentu. Lze tedy konstatovat, že kombinace informací obsažených v namítaných dokumentech D4 či D5 a D7 by pro odborníka v dané oblasti techniky nebyly vodítkem k vytvoření předmětu patentových nároků 14 až 17. 7. Namítaný dokument D8 obsahuje informace v souvislosti s účinky fenylaminopyrimidinových derivátů jako inhibitorů ABL-kinázy. Konkrétně je zde testován imatinib, ale není zde zmíněna jeho methansulfonátová sůl a není zde ani uvedena informace o jeho krystalické formě. Z tohoto důvodu nelze dovodit, že by informační obsah namítaného dokumentu D8 v kombinaci s obsahem dokumentů D4 nebo