7 As 40/2003 — Nejvyšší správní soud

9 A 84/2015- 76 - text 12 9A 84/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Martina Lachmanna a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: Vodafone Czech Republic a.s., IČO: 25788001 sídlem náměstí Junkových 2808/2, Praha 5 zastoupeného Mgr. Martinem Dolečkem, advokátem sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4 proti žalovanému: Český telekomunikační úřad sídlem Sokolovská 219, Praha 9 za účasti: O2 Czech Republic a.s., IČO: 60193336 sídlem Za Brumlovkou 266/2, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 19. 2. 2015, čj. ČTÚ-12 903/2010-603/II. takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 19. 2. 2015, čj. ČTÚ-12 903/2010-603/II (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu (dále též „správní orgán prvního stupně“) ze dne 23. 12. 2009, čj. 92 152/2008-606/XXVII.vyř., ve znění opravného usnesení ze dne 26. 1. 2010. 2. Prvostupňovým rozhodnutím bylo rozhodnuto ve věci sporu žalobce a osoby zúčastněné na řízení o zaplacení ceny za přenesená mobilní čísla ze sítě osoby zúčastněné na řízení do sítě žalobce za období od 1. 1. 2006 do 31. 7. 2008 ve výši 190 624 398,30 Kč vč. DPH s příslušenstvím rozhodl podle § 141 odst. 7 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), tak, že - vyhověl návrhu osoby zúčastněné na řízení na uložení povinnosti žalobci zaplatit za přenesená telefonní čísla částku 41 895 187,60 Kč včetně DPH spolu s částkou úroků z prodlení specifikovanou ve výroku tohoto rozhodnutí (výrok I. Prvostupňového rozhodnutí), - současně zamítl návrh osoby zúčastněné na řízení co do částky 148 729 210,70 Kč včetně DPH s příslušenstvím (výrok II. Prvostupňového rozhodnutí), přičemž - žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok III. Prvostupňového rozhodnutí). 3. Napadeným rozhodnutím, které bylo žalobci doručeno dne 20. 2. 2015, žalovaný rozklad žalobce proti výrokům I. a III. Prvostupňového rozhodnutí zamítl a rozhodnutí potvrdil (současně žalovaný rozhodl výrokem II. Napadeného rozhodnutí o zamítnutí rozkladu osoby zúčastněné na řízení, který však není předmětem tohoto řízení). II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) 4. Žalovaný v odůvodnění Napadeného rozhodnutí na str. 2 – 13 rekapituloval dosavadní průběh správního řízení i průběh navazujícího soudního přezkumu před správními soudy a zdůraznil, že byl v rámci nového rozhodování o rozkladu vázán rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2014, čj. 5 A 147/2010 - 135 . 5. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že přezkoumal prvostupňové rozhodnutí podle právní úpravy účinné v době rozhodování správního orgánu prvního stupně. Na tom podle žalovaného nic nemění ani skutečnost, že ke dni 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nový občanský zákoník“), neboť ustanovení § 3073 tohoto zákona stanoví, že práva ze zajištění závazku vzniklá přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se posuzují až do svého zániku podle dosavadních právních předpisů, ledaže se strany dohodly jinak. S poukazem na § 3028 odst. 3 nového občanského zákoníku tedy použil ustanovení předcházejícího občanského zákoníku, resp. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obchodní zákoník“). 6. K námitkám, jimiž žalobce v podaném rozkladu poukazoval na nesprávné posouzení věci v otázce vzniku závazku zaplatit cenu za přenesení čísla, resp. na posouzení okamžiku vzniku prodlení, žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že správní orgán prvního stupně z § 369a obchodního zákoníku dovodil začátek prodlení, protože služby byly poskytovány průběžně v průběhu každého měsíce, přičemž za poskytnuté služby osoba zúčastněná na řízení po ukončení daného měsíčního období vystavovala faktury (datum jejich doručení žalobci nebylo osobou zúčastněnou na řízení prokázáno, ale jejich obdržení žalobce nezpochybnil), i když v jiné výši. Žalobce se tudíž podle správního orgánu prvního stupně dostal do prodlení s úhradou za poskytnuté služby, ale pouze v rozsahu kompenzace nákladů, a to přesto, že výše úhrady kompenzace byla určena až na základě rozhodnutí správního orgánu. 7. Žalovaný zdůraznil, že osoba zúčastněná na řízení proti závěru žalovaného, který ji v tomto ohledu příslušenství k pohledávce v rozporu se stanoviskem správního orgánu prvního stupně svým rozhodnutím původně nepřiznal, úspěšně brojila svou kasační stížností. Žalovaný rekapituloval závěry vyslovené Nejvyšším správním soudem k této otázce s tím, že v intencích názoru vysloveného Nejvyšším správním soudem pak rozhodl i Městský soud v Praze, přičemž názorem vysloveným Městským soudem v Praze byl žalovaný vázán. Žalovaný k otázce přiznání příslušenství pohledávky odkázal na odůvodnění Prvostupňového rozhodnutí s tím, že proti němu neměl soud žádných výhrad, a dospěl ve shodě se správním orgánem prvního stupně k závěru, že osobě zúčastněné na řízení náleží úrok z prodlení v zákonné výši a nikoli (vyšší) smluvní úrok ve výši 0,05 % za každý den prodlení 8. Žalovaný uzavřel, že z uvedených důvodů mu nezbylo než potvrdit správnost Prvostupňového rozhodnutí i v tom rozsahu, v jakém bylo přiznáno ze strany správního orgánu prvního stupně příslušenství k pohledávce ve výši 41 895 187,60 Kč. Proto žalovaný rozklad žalobce zamítl jako nedůvodný. III. Žaloba 9. Žalobce v podané žalobě pod prvním okruhem žalobních bodů namítal, že žalovaný v Napadeném rozhodnutí v souvislosti s platební povinností žalobce při poskytování služby přenosu telefonních čísel nesprávně posoudil právní otázku přiznání zákonných úroků z prodlení dle ustanovení § 369 a § 369a obchodního zákoníku, resp. determinace samotného počátku prodlení žalobce. 10. Žalobce zdůraznil, že úrok z prodlení z částky 41 895 187,60 Kč přiznaný osobě zúčastněné na řízení výrokem I. Prvostupňového rozhodnutí, aprobovaným Napadeným rozhodnutím, byl počítán ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých faktur vystavených osobou zúčastněnou na řízení. Předmětné faktury přitom zněly na několikanásobně vyšší částky, přičemž žalobce se skutečnou hodnotu svého závazku dozvěděl teprve z Prvostupňového rozhodnutí. 11. Žalobce posléze v podané žalobě rekapituloval problematiku přenosu telefonních čísel a úhrady za poskytování této služby. Zdůraznil, že faktury byly osobou zúčastněnou na řízení vystavovány na jí jednostranně určené ceny za přenos, přičemž tyto ceny byly až pětinásobně vyšší, než jak bylo posléze určeno Prvostupňovým rozhodnutím. Žalobce z tohoto důvodu považoval za pochopitelné, že neproplácel předmětné faktury na domnělé a neoprávněné ceny za uskutečněné portace telefonních čísel, když v daném případě neexistoval ani smluvní rámec ani jakékoli opatření/rozhodnutí žalovaného, které by poskytovalo určitý podklad pro fakturaci konkrétních cen. 12. Žalobce připustil, že v případě přenosu telefonních čísel dle § 34 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, dochází ke vzniku vztahu mezi operátory, jenž je pojmově úplatný a fakticky vzniká již kvalifikovanou žádostí zákazníka o přenos telefonního čísla, resp. zpracováním objednávky na přenesení telefonního čísla. Závazek platit cenu však může být podle žalobce považován za vzniklý až k okamžiku, kdy splní všechny náležitosti, mezi něž patří zejména určitost. V této souvislosti považoval žalobce za klíčové, že samotné stanovení ceny za portace je předmětem vzájemné dohody obou operátorů, případně autoritativního aktu žalovaného dle § 80 odst. 4 a § 127 zákona č. 127/2005 Sb. Konkrétní platební povinnost žalobce (zejména s ohledem na výši ceny portací) tak byla podle žalobce stanovena až Prvostupňovým rozhodnutím. Pokud tedy měly být v dané věci přiznány zákonné úroky z prodlení, měly být počítány až od okamžiku vykonatelnosti platební povinnosti stanovení Prvostupňovým rozhodnutím, a nikoli od data nesprávně vystavených daňových dokladů, jež zněly na domnělé a osobou zúčastněnou na řízení jednostranně určené a tedy i neoprávněné ceny za tyto služby. 13. Žalobce dále v této souvislosti doplnil, že Prvostupňové rozhodnutí má sice zdánlivě deklaratorní povahu, nicméně samotné stanovení ceny za přenos telefonních čísel má dle žalobce charakter konstitutivního rozhodnutí, když nově určuje do té doby neznámou cenu za portace. Stanovení platební povinnosti by mělo dle žalobce působit s účinky ex nunc, tj. od právní moci, resp. vykonatelnosti Prvostupňového rozhodnutí, což se dle žalobce nepochybně týká též stanovení počátku prodlení žalobce s plněním této jeho platební povi