4 As 57/2018 — Nejvyšší správní soud

10 A 119/2016- 81 - text 16 pokračování 10A 119/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a Mgr. Martina Lachmanna ve věci žalobkyně: Městská nemocnice následné péče, IČO: 45245843 se sídlem K Moravině 343/6, Praha 9 zastoupená JUDr. Václavem Veselým, advokátem sídlem Gutova 3297/4, Praha 10 proti žalovanému: Hasičský záchranný sbor hlavního města Prahy se sídlem Sokolská 62, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí náměstka ředitele pro prevenci a civilní nouzovou připravenost Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy ze dne 21. 3. 2016, sp. zn. HSAA-31-4/2016 a ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. HSAA-31-7/2016 takto: I. Rozhodnutí ředitele pro prevenci Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy ze dne 21. 3. 2016, sp. zn. HSAA-31-4/2016 se zrušuje v rozsahu, v němž žalovaný rozhodl o námitkách žalobkyně proti bodům 2.2.13 a), 2.2.13 b), 2.3.3. b), 2.3.3 f) a 2.3.3 g) protokolu o kontrole ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. HSAA-31-2/2016 a věc se žalovanému v tomto rozsahu vrací k dalšímu řízení. II. Rozhodnutí náměstka ředitele pro prevenci a civilní nouzovou připravenost Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. HSAA-31-7/2016 se zrušuje a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě ve výši 18.456 Kč ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Václava Veselého, advokáta. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 4.557 Kč ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Václava Veselého, advokáta. V. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů v řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Předmět řízení a jeho dosavadní vývoj 1. Žalovaný provedl v sídle žalobkyně dne 22. 1. 2016 kontrolu podle zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně (dále též „zákon o požární ochraně“). Proti protokolu o kontrole podala žalobkyně dne 18. 2. 2016 na základě § 13 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (dále též „kontrolní řád“) námitky proti kontrolním zjištěním uvedeným pod body: 2.2.3, 2.2.4, 2.2.6, 2.2.7, 2.2.8, 2.2.10, 2.2.12, 2.2.13 a), 2.2.13 b), 2.3.1, 2.3.3 b), 2.3.3 f), 2.3.3 g). Tyto námitky žalobkyně byly vyřízeny přípisem ředitele odboru prevence žalovaného ze dne 21. 3. 2016, č. j. HSAA-31-4/2016, a na něj navazujícím dodatkem k protokolu o kontrole. 2. Proti dodatku k protokolu podala žalobkyně dne 6. 4. 2016 opět námitky, a to proti kontrolnímu zjištění uvedenému pod bodem 2.3.1 - Přenosné hasicí přístroje (PHP). Zároveň žalobkyně namítla nezákonnost postupu ředitele odboru prevence žalovaného, který spočíval podle žalobkyně v tom, že přípisem ředitele zamítl námitky žalobkyně jako kontrolované osoby proti kontrolním zjištěním obsaženým v protokolu, uvedeným pod body: 2.2.13 a), 2.2.13 b), 2.3.3 b) 2.3.3 f), 2.3.3 g), s odůvodněním, že v námitkách žalobkyně ze dne 18. 2. 2016 není k těmto bodům obsaženo odůvodnění, anebo, že kontrolní závěr kontrolního orgánu vychází z termínu periodické revize stanovené revizním technikem a kontrolovanou osobou nebylo splnění této „povinnosti“ kontrolnímu orgánu „prokázáno“. O námitkách žalobkyně byl dne 28. 4. 2016 vydán přípis náměstka, jímž byly obě shora uvedené námitky a) i b) zamítnuty. 3. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) dne 1. 7. 2016 domáhala deklarace nezákonnosti zásahu spočívajícího v kontrolních zjištěních uvedených v protokolu o kontrole vydaném žalovaným dne 3. 2. 2016, pod č. j. HSAA-31-2/2016 (dále jen „protokol“), jakož i v dodatku k protokolu o kontrole vydaném žalovaným dne 21. 3. 2016 pod č. j. HSAA-31-5/2016 (dále jen „dodatek k protokolu“), které vzešly z kontroly žalobkyně provedené žalovaným dne 22. 1. 2016. 4. Žalobkyně uvádí, že přípis náměstka neobsahoval jakékoli vypořádání jí vznesených námitek. Odůvodnění námitek, obsažené v podání žalobkyně ze dne 18. 2. 2016 a ze dne 6. 4. 2016 přitom obsahovalo vedle sumáře procesních pochybení též konkrétní hmotně-právní argumentaci. Žalovaný neuvedl, v rámci jakého jiného právního prostředku nápravy by měly být shora uvedené včasné a právně přípustné námitky žalobkyně (jako kontrolované osoby) ze strany žalovaného (jako kontrolního orgánu) vypořádány. Tento postup žalobkyně považuje za projev ústavně nepřípustné libovůle a je v rozporu též s § 2 odst. 1, 2 a 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), ve spojení s § 28 kontrolního řádu. Žalobkyně má za to, že nezákonnost postupu, tj. zde výkonu kontroly, vede k nezákonnosti „výroku“, tj. zde kontrolních zjištění. 5. Žalobkyně se dále vyjádřila k jednotlivým kontrolním závěrům protokolu. Ve vztahu k výtce žalovaného [bod 2.3.1 Přenosné hasicí přístroje (PHP)], že z celkového počtu 33 hasicích přístrojů nenahradila 6 vyřazených hasicích přístrojů hasicími přístroji novými, žalobkyně uvedla, že každá kontrolovaná osoba může v objektech disponovat i vyšším než minimálním počtem hasebních prostředků. Vyřazení některého z nich ještě neznamená automatickou povinnost jej nahradit hasebním prostředkem jiným (novým, provozuschopným). Kontrolní závěr neuvádí, jaký je z hlediska závazného posouzení požárního nebezpečí minimální počet hasebních prostředků v objektu kontrolované osoby, a jaká musí být jejich struktura; teprve od tohoto zjištění lze dovozovat případné porušení vyhlášky o požární prevenci. 6. Žalobkyně má za to, že kontrola provedená u žalobkyně ze strany žalovaného porušila ústavní zásadu enumerativnosti státních pretenzí, vyplývající z čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR (dále jen „Ústava“) a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Subjektem, který by měl tvrdit a prokazovat, jaký je minimální počet hasebních prostředků v objektu kontrolované osoby, a jaká musí být jejich struktura (hasicí přístroj, hydrant), není žalobkyně, nýbrž žalovaný jako kontrolní orgán. Žalobkyně namítla, že podle příslušné technické dokumentace, kterou přiložila k důkazu, je pro objekt Městské nemocnice následné péče dostatečný i stávající počet hasicích přístrojů, tedy i po vyřazení šesti hasicích přístrojů pro jejich expiraci. 7. Ve vztahu k vyřízení námitek ředitelem odboru prevence žalovaného dne 21. 3. 2016 žalobkyně uvedla, že není pravdou, že by námitky proti kontrolním zjištěním obsaženým v bodech 2.3.3 b) a 2.3.3 f) protokolu o kontrole nijak neodůvodnila. Má za to, že jednoznačně vymezila kontrolní zjištění, která svým podáním namítá a předložila konkrétní, podrobné a vyčerpávající odůvodnění námitek. V tomto směru odkazuje na odstavce 17. až 26 námitek ze dne 18. 2. 2016. Ostatně v přípisu ředitele je tato skutečnost, tj. že žalobkyně tyto námitky odůvodnila, výslovně zmíněna v odstavci 3. a 7. přípisu. Rozhodnutí obsažené v přípisu ředitele odboru o námitkách proto žalobkyně považuje za vnitřně rozporné a tudíž nicotné podle § 77 odst. 2 správního řádu ve spojení s § 28 kontrolního řádu. 8. Ke kontrolním zjištěním obsaženým v bodech 2.3.13 a) a 2.2.13 b) protokolu žalobkyně s odkazem na ústavní zásadu enumerativnosti státních pretenzí uvedla, že odkaz na termín periodické revize stanovené revizním technikem sám o sobě ještě neznamená nesplnění právní povinnosti kontrolovanou osobou. Revizní technik totiž není orgánem veřejné moci, ale soukromoprávním subjektem, který stanovením termínu příští kontroly může sledovat (a často i sleduje) své individuální zájmy. Odkaz na příslušnou technickou normu sám o sobě ještě nezakládá kontrolované osobě konkrétní právní povinnosti. Technické normy totiž mají pouze doporučující charakter, není-li obecně závazným předpisem stanoveno výslovně jinak. Právní předpisy, na něž je odkazováno v přípisu ředitele, neobsahují povinnost, kterou měla údajně kontrolovaná osoba porušit; tyto právní předpisy ani neprohlašují konkrétní technickou normu za právně závaznou. Žalobkyně má za to, že, žalovaný se v rozporu s ústavním pořádkem snaží na kontrolovanou osobu de facto „přenést“ povinnosti, které ex lege kontrolovanou osobu nestíhají. 9. Ke kontrolním zjištěním obsaženým v bodech 2.3.3 g) protokolu žalobkyně v podrobnostech odkázala na svoji argumentaci uplatněnou v námitkách ze dne 18. 2. 2016. Podstatou výtky kontrolního orgánu byla provozuschopnost náhradního zdroje elektrické energie pro evakuační výtahy, který je umístěn v budově sousední nemocnice s poliklinikou, kterou vlastní a provozuje jiný majitel a provozovatel. K tomu žalobkyně uvádí, že objekt Městské nemocnice následné péče nemá vlastní sítě a tedy ani vlastní elektrickou přípojku, neboť ze stavebního hlediska se jedná o jedno z křídel většího lůžkového a ambulantního zdravotnického objektu. Náhradní zdroj elektrické energie je majetkem vlastníka tohoto komplexu, který je osobou odlišnou od kontrolované osoby, a je um