7 Aps 3/2008 — Nejvyšší správní soud

10 A 180/2017- 42 - text 9 pokračování 10A 180/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Martina Lachmanna a JUDr. Jaromíra Klepše v právní věci žalobce: Ing. M. F. bytem N. T. 2078/23, P. 8 zastoupeného JUDr. Filipem Matoušem, advokátem sídlem Lazarská 11/6, Praha 2 proti žalovanému: Zeměměřičský a katastrální inspektorát v Praze sídlem Pod sídlištěm 1800/9, Praha 8 za účasti: 1. K. H. – K., bytem T. 2022, Č. 2. T. S., bytem N. Š. 31, P. 10 3. Ing. V. P., bytem C. 598/11, P. 1 4. D. S., bytem v M.287, Č. všech zastoupených JUDr. Milošem Tomsem, advokátem, sídlem Celetná 598/11, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 8. 2017, čj. ZKI PR-O-85/551/2017-9 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v Praze (dále též „žalovaný“) ze dne 17. 8. 2017, čj. ZKI PR-O-85/551/2017-9 (dále též „Napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálního pracoviště Praha (dále jen „správní orgán prvního stupně“ či „katastrální úřad“) ze dne 23. 5. 2017, čj. OR-1611/2005-101 (dále jen „Prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán prvního stupně rozhodl podle § 36 odst. 4 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální zákon“), tak, že nevyhověl nesouhlasu žalobce s neprovedením opravy chyby v katastrálním operátu s tím, že se nejedná o chybu ve smyslu § 36 katastrálního zákona. 3. Předmětem věci byla žádost žalobce o opravu dle jeho přesvědčení chybně stanovených spoluvlastnických podílů na pozemcích parc. č. x a x, budovy č. p. x na pozemku parc. č. x a budovy bez č. p. na pozemku parc. č. x, vše zapsáno na LV č. x v k. ú. a části obce x, obec Praha (dále též „předmětné nemovitosti“). Žalobce měl za to, že z darovacích smluv, které uzavřel Ing. K. H., dne ... jako dárce (dále též „Darovací smlouvy“), vyplývá, že tento převedl na své děti D. S. a K. H. pouze ¼ z ideálních ¾ předmětných nemovitostí, a nikoli ¼ z celku. Žalobce poukazoval na to, že v čl. I. Darovacích smluv totiž bylo uvedeno, že Ing. K. H. je podílovým spoluvlastníkem ideálních ¾ předmětných nemovitostí, přičemž v čl. II. pak bylo uvedeno, že dárce daruje obdarovaným ideální ¼ z nemovitostí uvedených v čl. I. předmětných darovacích smluv. Žalobce měl proto za to, že každou z těchto smluv tak byl převeden toliko podíl o velikosti ideálních 3/16 vzhledem k celku. II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) 4. Žalovaný v odůvodnění Napadeného rozhodnutí podrobně rekapituloval předchozí průběh řízení a sumarizoval námitky, které žalobce v odvolání proti Prvostupňovému rozhodnutí vznesl. 5. Žalovaný uvedl, že se především zabýval otázkou, zda správní orgán prvního stupně postupoval dle zákona, když neprovedl žalobcem navrhovanou opravu chyby v katastrálním operátu v souladu s ustanovením § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona, tj. zda je zápis vlastnických vztahů k předmětným pozemkům v souladu s listinami uloženými u katastrálního úřadu. 6. Žalovaný konstatoval, že zjistil, že evidence vlastnického práva k předmětným nemovitostem je zapsána v souladu se shora uvedenými listinami, resp. s návrhy na vklad práva uloženými u katastrálního úřadu. Uvedené vlastnické vztahy byly dle žalovaného do katastru nemovitostí vloženy na základě rozhodnutí správního orgánu, a to v souladu s ustanovením § 5 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 265/1992 Sb.“), přičemž podle stejného ustanovení platilo, že proti rozhodnutí, kterým se vklad povoluje, není přípustný opravný prostředek a od 1. 7.1996 ani žaloba ve správním soudnictví. Žalovaný doplnil, že od 1. 1. 2014 je uvedené upraveno ustanovením § 18 odst. 4 katastrálního zákona, kdy proti rozhodnutí, kterým se vklad povoluje, není přípustný žádný opravný prostředek, přezkumné řízení, obnova řízení ani žaloba podle ustanovení občanského soudního řádu o řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem. Z uvedeného je dle žalovaného naprosto zřejmé, že pravomocná rozhodnutí, na základě kterých byly shora uvedené vklady práva do katastru povoleny, nemůže katastrální úřad ani žalovaný přezkoumávat. Dle žalovaného tedy není možné ex post zkoumat, zda tato rozhodnutí byla či nebyla vydána v souladu s právními předpisy. Podle přesvědčení žalovaného je přitom nepochybné, že z uvedeného důvodu nelze využít ani ustanovení o opravě chyby v katastrálním operátu, neboť by tím de facto byla uvedená rozhodnutí opětovně přezkoumávána, což je zákonem vyloučeno. 7. K samotnému odvolání žalovaný odkázal na dříve uvedené s tím, že se nemůže ztotožnit s návrhem žalobce, který ve svém odvolání napadá kromě Prvostupňového rozhodnutí právě rozhodnutí o povolení vkladu práva, na základě kterých bylo zapsáno vlastnické právo k předmětným pozemkům (podílům) ve prospěch jiných osob. 8. K námitce nicotnosti rozhodnutí, jimiž byly uvedené vklady práva do katastru nemovitostí povoleny, žalovaný poznamenal, že se dle jeho názoru opět ze strany žalobce jedná o snahu o přezkum výše uvedených rozhodnutí v rámci řízení o opravě chyby. S poukazem na § 77 odst. 1 a 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v rozhodném znění (dále jen „správní řád“), žalovaný konstatoval, že se s názorem žalobce nemůže ztotožnit, neboť dle jeho názoru se nemůže o nicotná rozhodnutí jednat, nenaplňují-li shora uvedená zákonná ustanovení. K tomu žalovaný dále odkázal na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2008, čj. 8 Afs 78/2006 - 74, publ. pod č. 1629/2008 Sb. NSS, a uzavřel, že žalobcem napadená rozhodnutí o povolení vkladu práva pod uvedený výklad „nicotných rozhodnutí" nespadají, neboť byla vydána věcně a místně příslušným orgánem státní správy, netrpí vadami, které by je činilo vnitřně rozpornými (dle ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb. se prováděla zápisem ve spisu), a z uvedeného důvodu nemohla trpět ani jinými vadami, pro něž by je nešlo vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu. 9. S poukazem na ustanovení § 36 katastrálního zákona žalovaný uvedl, že podmínky pro opravu chyby v katastru tedy nebyly v posuzované věci splněny a katastrální úřad postupoval v souladu s právními předpisy, když rozhodl tak, je uvedeno v Prvostupňovém rozhodnutí. Žalovaný k pojmu „zřejmý omyl“ poukázal na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2008, čj. 1 As 40/2007 - 103, a uzavřel, že vzhledem k dříve uvedenému je nepochybné, že se v daném případě o zřejmý omyl nejedná, a tudíž nelze k žádosti žalobce provést opravu chyby v katastrálním operátu, neboť dle žalovaného je stav zápisu v katastru nemovitostí v souladu s listinami uloženými u katastrálního úřadu. 10. Žalovaný dále uvedl, že v žádném případě nelze využít ustanovení katastrálního zákona o opravě chyby. Pakliže by katastrální úřad k takovéto opravě přistoupil, hrubě by tím dle žalovaného překročil své zákonem dané pravomoci. Žalovaný konstatoval, že změnit evidovaný stav lze pouze na základě vkladového řízení (např. smlouvy) nebo rozhodnutím soudu o určení vlastnického práva. Pokud se žalobce domnívá, že je stav zápisu vlastnických práv k předmětným pozemkům evidován chybně, musí se s tímto podle žalovaného obrátit na příslušný soud, aby ten vydal takové rozhodnutí, na základě kterého by bylo nově rozhodnuto o určení vlastnického práva k předmětným pozemkům (podílům). III. Žaloba 11. Žalobce v podané žalobě specifikoval předmět sporu a rekapituloval závěry vyslovené v Prvostupňovém rozhodnutí a Napadeném rozhodnutí. 12. Jedinou svou žalobní námitkou poukazoval žalobce na to, že právní úprava vkladového řízení ukládala katastrálnímu úřadu, aby v řízení o povolení vkladu přezkoumal, zda je navrhovaný vklad odůvodněn obsahem předložených listin. Žalobce přitom namítl, že Darovacími smlouvami byl převeden pouze podíl odpovídající ¼ z ideálních ¾ předmětných nemovitostí, a nikoli ¼ z celku. Darovací smlouvy, na základě kterých byl vklad proveden, tak dle žalobce evidentně neodůvodňovaly navrhovaný vklad. Katastrální úřad proto podle žalobce svým rozhodnutím povolil vklad nad rámec toho, co bylo předmětem vkladových listin. S ohledem na uvedené byl žalobce přesvědčen, že se jedná o zřejmý omyl při vedení a obnově katastru ve smyslu § 36 katastrálního zákona. Katastrální úřad i žalovaný proto podle žalobce postupovali nesprávně, když neprovedli opravu dle návrhu žalobce. IV. Vyjádření žalovaného 13. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 18. 12. 2017 odkázal na odůvodnění Napadeného rozhodnutí. Zo