4 As 330/2018 — Nejvyšší správní soud

10 A 66/2016- 83 - text  24 10 A 66/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Martina Lachmanna a JUDr. Jaromíra Klepše v právní věci žalobce: T. H. bytem [ulice], [město] zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 za účasti: Plk. Mgr. Bc. L. P. adresou pro doručování [ulice], [město] o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2016, čj. MV-6562-2/KM-2016 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2016, čj. MV-6562-2/KM-2016, a rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ze dne 1. 12. 2015, čj. KRPA-457805-5/ČJ-2015-0000KR, se zrušují. II. Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie hlavního města Prahy se nařizuje do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku poskytnout žalobci informace požadované v bodech 3) a 4) jeho žádosti ze dne 13. 11. 2015. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce, Mgr. Ing. Jana Boučka, advokáta. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2016, čj. MV-6562-2/KM-2016 (dále též „Napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle ustanovení § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), rozhodnuto o odvolání žalobce proti rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy (dále jen „povinný subjekt“) ze dne 1. 12. 2015, čj. KRPA-457805-5/ČJ-2015-0000KR (dále též „Prvostupňové rozhodnutí“) tak, že se I. v návětí výrokové části rozhodnutí nahrazuje rok narození žalobce „1976“ rokem „1971“, a II. výrok rozhodnutí mění tak, že ve vztahu k bodu 3) žádosti se dle § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, z důvodu uvedeného v § 8a cit. zákona s odkazem na ustanovení § 5 a § 10 zákona č. 101/2000 Sb., žádost částečně odmítá, a ve vztahu k bodu 4) žádosti se žádost dle § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. z důvodu neexistence informace částečně odmítá. 2. Prvostupňovým rozhodnutím přitom povinný subjekt s odkazem na § 2 odst. 4, § 15 odst. 1 a § 8a zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“) a s odkazem na § 4 písm. a) a b) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 101/2000 Sb.“), rozhodl o částečném odmítnutí žádosti žalobce o informace, podané dne 13. 11. 2015 (dále jen „Žádost o informace“), a to v části pod bodem 3), tj. informace o tom, jakou vysokou školu vystudoval plk. Mgr. Bc. L. P., ředitel Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy (dále jen „osoba zúčastněná na řízení“), a na jaké vysoké škole a v jakém oboru získala osoba zúčastněná na řízení akademické tituly magistr a bakalář, které používá v úředním styku, a v části pod bodem 4), tj. informace o tom, zda byla osoba zúčastněná na řízení přede dnem 1. 1. 1990 členem nebo kandidátem Komunistické strany Československa. II. Rozhodnutí žalovaného (Napadené rozhodnutí) 3. Žalovaný v odůvodnění Napadeného rozhodnutí shrnul předchozí průběh správního řízení a sumarizoval závěry vyslovené v Prvostupňovém rozhodnutí (str. 1 – 3). 4. K námitce žalobce, že povinný subjekt zmeškal lhůtu pro vyřizování Žádosti o informace, žalovaný uvedl, že se v daném případě jednalo „o tzv. lhůtu pořádkovou, jejíž zmeškání nemělo vliv na řešení otázky, jež byla předmětem rozhodnutí“. 5. K námitce žalobce, že se odmítnuté informace o osobě zúčastněné na řízení týkaly jejích odborných a morálních předpokladů jako veřejně činné osoby k zastávání veřejné funkce, za kterou pobírala plat z veřejných prostředků, a že tyto informace měly být ve smyslu nálezů Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 517/10 a sp. zn. IV. ÚS 23/05 žalobci poskytnuty, protože profesionální sféra osob působících ve veřejném životě a informace o ní v rozsahu informací o dosaženém vzdělání osoby zúčastněné na řízení, jakož i o jejím případném členství v Komunistické straně Československa (dále jen „KSČ“) náležely do veřejné sféry a veřejnost měla mít právo být o ní informována, žalovaný předeslal, že není sporu o tom, že odmítnuté informace jsou osobními údaji ve smyslu zákona č. 101/2000 Sb., neboť se vztahují k členství osoby zúčastněné na řízení v KSČ a jejímu vysokoškolskému vzdělání. 6. Pro posouzení poskytnutí informace o členství v KSČ považoval žalovaný za rozhodné, zda se jedná o informaci ve smyslu § 3 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., tj. informaci zaznamenanou, s níž povinný subjekt disponuje či má povinnost disponovat. Žalovaný přitom poukázal na vyjádření povinného subjektu na str. 7 Prvostupňového rozhodnutí, dle něhož požadovanou informací povinný subjekt nedisponuje. V takovém případě je dle žalovaného třeba posoudit, zda některý právní předpis ukládá povinnému subjektu takovou povinnost, na jejímž základě by musel s informací disponovat. 7. Žalovaný konstatoval, že k osobě zúčastněné na řízení se vede osobní spis, v němž se nachází osobní údaje, které souvisí s předpoklady pro výkon služby a s výkonem služby, a na základě § 202 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“) též dokumenty o průběhu služebního poměru příslušníka, které tvoří zejména doklady o způsobilosti příslušníka vykonávat službu, rozhodnutí ve věcech služebního poměru a služební hodnocení. Žalovaný k tomu dodal, že povinný subjekt byl povinen ohledně osob narozených před 1. 12. 1971, tedy i ve vztahu k osobě zúčastněné na řízení, shromažďovat podklady k naplnění podmínek pro výkon služby ve smyslu § 3 zákona č. 279/1992 Sb., o některých dalších předpokladech pro výkon některých funkcí obsazovaných ustanovením nebo jmenováním příslušníků Policie České republiky a příslušníků Sboru nápravné výchovy České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „malý lustrační zákon“). Mezi takové podmínky přitom patřilo, že občan nebyl v době od 25. 2. 1948 do 17. 11. 1989 ve funkci tajemníka KSČ od okresního nebo jemu naroveň postaveného výboru výše, členem předsednictva těchto výborů, členem ústředního výboru KSČ, členem Byra pro řízení stranické práce v českých zemích nebo členem Výboru pro řízení stranické práce v českých zemích. Žalovaný zdůraznil, že překážkou pro výkon funkce policisty tedy není pouhé členství v KSČ, přičemž se jedná o údaj, který nesouvisí s předpoklady pro výkon služby. Jak žalovaný dále v Napadeném rozhodnutí v této souvislosti připomněl, podle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 101/2000 Sb. je povinný subjekt jako správce osobních údajů povinen shromažďovat osobní údaje pouze ke stanovenému účelu, který vyplývá z § 202 zákona o služebním poměru. 8. Žalovaný přitom nečinil sporným, že informace týkající se členství osoby zúčastněné na řízení v KSČ může vypovídat o určité morální integritě jedince a přispívat k případné diskusi na toto téma, avšak tyto skutečnosti nejsou dle žalovaného pro otázku poskytnutí informace nijak podstatné za situace, kdy povinný subjekt informaci nemá a ani nemá povinnost takovou informaci mít. 9. K námitce, že ohledně otázky vzdělání osoby zúčastněné na řízení platilo, že tato měla souvislost s její kvalifikací a předpoklady pro výkon funkce, přičemž tuto žalobce spojil i s kauzou plzeňské právnické fakulty, kterou řada úředních osob vystudovala za nestandardních okolností, a proto je na znalosti vzdělání osoby zúčastněné na řízení větší zájem, žalovaný v odůvodnění Napadeného rozhodnutí uvedl, že § 7 zákona o služebním poměru pro osoby se služební hodností vrchní rada předepisuje pouze vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu, přičemž požadavek na konkrétní obor studia tímto zákonem předepisován není. Žalovaný tedy odmítl, že by žalobcova žádost směřovala k získání informace, jež by vypovídala o úřední činnosti osoby zúčastněné na řízení ve smyslu § 5 odst. 2 písm. f) zákona č. 101/2000 Sb. Požadovaná informace o vysokých školách a oborech studia vystudovaných osobou zúčastněnou na řízení představovala tudíž podle žalovaného osobní údaj, který nevypovídal o veřejné nebo úřední činnosti této osoby, a proto se na něj nevztahovala výjimka z ochrany osobních údajů podle naposledy uvedeného ustanovení. Žalovaný také odmítl žalobcův příměr k rozhodovací praxi Ministerstva spravedlnosti ČR ohledně posuzování získání konkrétního oboru vzdělání v případě soudních znalců. Konečně ve vazbě na tuto žalobcovu námitku žalovaný připustil, že povinný subjekt nesprávně provedl test proporcionality pro případ střetu práva na informace s právem na ochranu osobnosti a soukromí, kdy