2 As 34/2005 — Nejvyšší správní soud

10 Ad 11/2015- 78 - text 14 pokračování 10Ad 11/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Martina Lachmanna a JUDr. Jaromíra Klepše v právní věci žalobkyně: por. Mgr. E. M. bytem [adresa] zastoupené Mgr. Václavem Strouhalem, advokátem sídlem třída Přátelství 1960, Písek proti žalovanému: ředitel Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy sídlem Kongresová 1666/2, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ze dne 30. 3. 2015, č. 103/2015 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ve věcech služebního poměru (dále též „žalovaný“) ze dne 30. 3. 2015, č. 103/2015 (dále též „Napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí náměstka ředitele Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy pro vnější službu ve věcech služebního poměru (dále jen „správní orgán prvního stupně“ či „služební funkcionář“) ze dne 5. 12. 2014, č. 9896/2014 (dále jen „Prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím rozhodl služební funkcionář podle § 115a zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 361/2003 Sb.“), o stanovení celkového služebního příjmu žalobkyně, přičemž mezi ostatními složkami služebního příjmu uvedl rovněž osobní příplatek podle § 122 zákona č. 361/2003 Sb. ve výši 2 530 Kč. 3. Žalovaný Napadeným rozhodnutím odvolání žalobkyně proti Prvostupňovému rozhodnutí zamítl a Prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) 4. Žalovaný v odůvodnění Napadeného rozhodnutí konstatoval, že přestože jsou ostatní složky služebního příjmu formálně znovu uvedeny v Prvostupňovém rozhodnutí ve výši, ve které byly přiznány dřívějšími samostatnými rozhodnutími (zvláštní příplatek ve výši 3 600 Kč byl přiznán v rozhodnutí č. 2423/2009 ode dne 1. 5. 2009; osobní příplatek ve výši 2 530 Kč byl na tuto částku zvýšen rozhodnutím č. 5829/2014 ode dne 1. 10. 2014), nebyly tyto složky služebního příjmu dotčeny nařízením vlády č. 227/2014 Sb., kterým se stanoví stupnice základních tarifů pro příslušníky bezpečnostních sborů pro rok 2015, které nabylo účinnosti dnem 1. 1. 2015 (dále jen „nařízení č. 227/2014 Sb.“). Prvostupňové rozhodnutí podle žalovaného deklaruje existenci změny právního stavu ke dni 1. 1. 2015 vycházejícího z přílohy č. 4 nařízení č. 227/2014 Sb. mající vliv na stupnici základních tarifů pro příslušníky bezpečnostních sborů pro rok 2015 zvýšenou o 10 % podle § 114 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb. 5. Žalovaný uvedl, že z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně byla na místo komisaře Integrovaného operačního střediska v 7. tarifní třídě ustanovena dnem 1. 5. 2009 rozhodnutím služebního funkcionáře č. 2423/2009 ze dne 27. 4. 2009. Dané rozhodnutí převzala podle žalovaného dne 7. 5. 2009. V rozhodnutí byl uveden služební příjem, který jí na novém služebním místě náleží. Přes poučení o možném odvolání nebylo z její strany v řádném termínu podáno odvolání proti tomuto rozhodnutí a služební funkcionář měl podle žalovaného za to, že s ním souhlasila bez výhrad. 6. Žalovaný podotknul, že zákon nestanoví, že v případě ustanovení na jiné služební místo zaniká nárok na přiznaný osobní příplatek, avšak také nestanoví, že by měl být osobní příplatek zachován. 7. Ze spisového materiálu je dle žalovaného dále patrno, že žalobkyně měla přiznán osobní příplatek rozhodnutím služebního funkcionáře č. 1598/2009 ze dne 17. 2. 2009 ve výši 2 100 Kč z důvodu plnění služebních úkolů v mimořádném rozsahu i nad rámec výkonu služby. V daném případě se dle žalovaného jednalo o konkrétní důvody tak, jak je uvedeno v rozhodnutí, a to z důvodu personálního obsazení daného pracoviště, tedy oddělení dopravních nehod, kdy na zvládnutí nápadu dopravních nehod policisté vynakládali i nad rámec služby úsilí na zpracování spisového materiálu. Ve zmíněném rozhodnutí se tedy dle žalovaného jedná o přiznání osobního příplatku za konkrétní činnost a zvládnutí konkrétního služebního místa. Z dané věci však podle žalovaného nelze vyvozovat, že takto přiznaný osobní příplatek udělený za konkrétní plnění úkolů na služebním místě bude příslušníkovi ponechán i při přechodu na jiné služební místo, kde vykonává úplně jinou činnost a v úplně jiných podmínkách výkonu služby. 8. Žalovaný zdůraznil, že přiznání či nepřiznání osobního příplatku při ustanovování na nové služební místo je zcela v kompetenci příslušného služebního funkcionáře. Na přiznání osobního příplatku dle § 122 zákona č. 361/2003 Sb. není právní nárok. Nelze tedy podle žalovaného vyvozovat porušení zákona v případě nepřiznání osobního příplatku při ustanovení na jiné služební místo s odlišnou služební činností, jiné služební hodnosti a jiné tarifní třídy. Ze skutečnosti, že policista vykonává službu v mimořádné kvalitě nebo rozsahu na původním služebním místě, nelze podle žalovaného dovodit, že bude vykonávat službu v mimořádné kvalitě nebo rozsahu na služebním místě novém. Z § 122 odst. 1 zákona podle žalovaného mimo jiné vyplývá nenárokovost osobního příplatku v případě stanovení služebního příjmu při ustanovení na nové služební místo, kdy se všechny složky služebního příjmu stanovují nově ve vztahu k danému služebnímu místu. V daném případě tedy podle žalovaného nedošlo k odejmutí osobního příplatku, o němž by bylo řádně rozhodnuto, ale toliko o jeho nepřiznání, kde není namístě nepřiznání zdůvodňovat. 9. Žalovaný dále poukázal na doktrinální závěry, dle nichž účelem osobního příplatku přiznávaného za službu v mimořádné kvalitě není okamžitá reakce na změny ve výkonnosti příslušníka, ale pouze na ty změny, které mají dlouhodobější charakter. Autor komentáře se dle žalovaného ohledně přiznávání osobního příplatku příslušníkovi, který je ustanoven na jiné služební místo s jinou služební činností, domnívá, že by mu měl být přiznán osobní příplatek až tehdy, když prokáže, že vykonává službu v mimořádné kvalitě i na tomto služebním místě. 10. Žalovaný konstatoval, že vzhledem ke skutečnosti, že se žalobkyně zapracovala velice uspokojivě, byl jí dnem 1. 12. 2009 přiznán osobní příplatek ve výši 1 500 Kč rozhodnutím služebního funkcionáře č. 5282/2009 ze dne 30. 11. 2009 s odůvodněním, že plní úkoly v mimořádné kvalitě, a dále za zvládnutí činností na všech pracovištích integrovaného operačního střediska. Toto rozhodnutí převzala žalobkyně podle žalovaného dne 9. 12. 2009 a byla s ním prokazatelně téhož dne seznámena. Žalovaný doplnil, že proti tomuto rozhodnutí žalobkyně nepodala odvolání. 11. Žalovaný dále konstatoval, že pokud se jedná o výši osobního příplatku, tento je standardní, kdy i policisté s větší praxí a dlouholetými výbornými výsledky mají tento příplatek ve stejné výši, přičemž je každý případ posuzován individuálně. Žalobkyně má přitom podle žalovaného aktuálně přiznán osobní příplatek ve výši 2 530 Kč. 12. Žalovaný rovněž v odůvodnění Napadeného rozhodnutí zmínil, že podáním doručeným dne 26. 1. 2015 žalobkyně požádala o spojení věcí vedených pod čísly jednacími KRPA-426654/ČJ-2014-OOOOOP-ODV, KRPA- 426665/ČJ-2014-OOOOOP-ODV a KRPA-491972/ČJ-2014-OOOOOP-ODV, s tím, že řízení by měla být spojena ve smyslu ustanovení § 140 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neboť takovýto postup by též odpovídal ustanovení § 6 odst. 2 správního řádu a nevznikly by zbytečné náklady na samostatná řízení. Žalovaný k návrhu na spojení věcí uvedl, že nespatřuje důvod ke spojení věcí, jejichž spojení by spíše zavdalo příčinu k nepřehlednosti ve vztahu k samostatným odvolacím řízením. III. Žaloba 13. Žalobkyně v podané žalobě předeslala, že „touto žalobou napadá v celém rozsahu rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ve věcech služebního poměru č. 103/2015, ze dne 30.3.2015, kterým žalovaná zamítla odvolání žalobce proti rozhodnutí České republiky - Policie České republiky, náměstka ředitele KŘ policie hl. m. Prahy pro vnější službu ve věcech služebního poměru, č. 9896/2014, ze dne 5.12.2014, o žádosti o doplacení služebního příjmu, a kterým žalovaná toto odvoláním napadené rozhodnutí potvrdila“ (pozn. soudu – Prvostupňovým rozhodnutím nebylo o žádosti žalobkyně o doplacení služebního příjmu – osobního příplatku rozhodováno – viz dále). 14. Žalobkyně v obecné rovině shrnula, že Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav a nesprávně jej posoudil, že je Napadené rozhodnutí založeno na nesprávném právním názoru žalovaného a konečně že žalovaný porušoval procesní předpisy, přičemž tato porušení mají vliv na zákonnost Napadeného rozhodnutí. 15. Žalobkyně v dalších částech pod