4 As 47/2007 — Nejvyšší správní soud

10 Af 77/2015- 101 - text 7 pokračování 10Af 77/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Martina Lachmanna a JUDr. Jaromíra Klepše v právní věci žalobce: Ing. J. Z., IČO: ... sídlem J. 22/26, P. 2 zastoupeného Mgr. Petrem Dětkou, advokátem sídlem Šítkova 233/1, Praha 1 proti žalovanému: Finanční úřad pro hlavní město Prahu sídlem Štěpánská 619/28, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 21. 10. 2015, čj. 6560894/15/2002-00540-105668, čj. 6559624/15/2002-00540-105668, čj. 6560631/15/2002-00540-105668, čj. 6561032/15/2002-00540-105668, čj. 6559218/15/2002-00540-105668 a čj. 6558813/15/2002-00540-105668 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územního pracoviště pro Prahu 2 (dále též „žalovaný“) ze dne 21. 10. 2015, čj. 6560894/15/2002-00540-105668, čj. 6559624/15/2002-00540-105668, čj. 6560631/15/2002-00540-105668, čj. 6561032/15/2002-00540-105668, čj. 6559218/15/2002-00540-105668 a čj. 6558813/15/2002-00540-105668 (dále též „Napadená rozhodnutí“ či „Exekuční příkazy“). 2. Napadenými rozhodnutími žalovaný podle § 178 odst. 1 a odst. 5 písm. b) a § 190 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), s použitím zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), nařídil daňovou exekuci přikázáním pohledávky z účtu k vymožení nedoplatku na dani ve výši 380 127,34 Kč, příslušejícího úroku z prodlení ke dni 20. 10. 2015 ve výši 107 992,18 a exekučních nákladů ke dni nařízení exekuce ve výši 4 302, tj. celkem 492 421,52 Kč, a úroku z prodlení z částky 342 356,39 Kč od 21. 10. 2015 do zaplacení dle roční výše repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušeného kalendářního pololetí. II. Žaloba 3. Žalobce v podané žalobě v obecné rovině namítal, že Napadená rozhodnutí žalovaného jsou nesprávná, nezákonná a zcela nepřezkoumatelná. 4. Konkrétně žalobce namítal, že Napadená rozhodnutí, „kterými byla zahájena daňová exekuce, jsou duplicitní, jelikož na stejné nedoplatky na dani a příslušenství, byla již, minimálně v části, zahájena daňová exekuce exekučními příkazy ze dne 2. 12. 2013, č.j.: 59606963/13/2002-25200-402499, č.j.: 59606515/13/2002-25200-402499, č.j.: 59606123/13/2002-25200-402499 a č.j.: 59606690/13/2002-25200-402499“ (čísla jednací uvedená žalobcem neodpovídají číslům jednacím těchto rozhodnutí, která žalobce v rámci doplnění žaloby předložil – pozn. soudu). 5. Žalobce měl za to, že k vydání Napadených rozhodnutí „nemělo ze strany žalovaného dojít z důvodu překážky litispendence“. Žalobce byl přesvědčen, že postupem žalovaného „bylo zasaženo do základních práv Žalobce, zejména pak do zákonného požadavku právní jistoty účastníků soudního resp. správního řízení, a takováto Rozhodnutí jsou proto nezákonná“. Žalovaný přitom podle žalobce „postupoval v rozporu se základními zásadami správy daní, zejména pak v rozporu se zásadami uvedenými v § 5…daňového řádu“. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 7. 3. 2016 uvedl, že Napadená rozhodnutí byla vydána k vymožení daňového nedoplatku v celkové výši 488 119,52 Kč. Exekučním titulem byl podle žalovaného dle ust. § 176 odst. 1 písm. a) daňového řádu vykonatelný výkaz nedoplatků čj. 6558814/15/2002-00540-105668 ze dne 21. 10. 2015. Výše uvedený daňový nedoplatek byl přitom v souladu s ust. § 183 odst. 1 a 3 daňového řádu zvýšen o exekuční náklady ve výši 4 302 Kč. Jelikož se částka, pro kterou je daňová exekuce nařízena, zvyšuje po nařízení daňové exekuce o úrok z prodlení, nařídil žalovaný v souladu s ust. § 178 odst. 3 daňového řádu ve výroku Exekučních příkazů i exekuci tohoto úroku a uvedl zde rovněž způsob jeho výpočtu s tím, že z úroku z prodlení vzniklého po nařízení daňové exekuce nevznikají exekuční náklady. 7. Žalovaný dále uvedl, že Exekuční příkazy byly doručeny žalobci dne 22. 10. 2015 a poskytovatelům platebních služeb, tj. UniCredit Bank Czech Republic, Air Bank a.s., Oberbank AC pobočka Česká republika, Fio banka, a.s., Československá obchodní banka, a.s. a Česká spořitelna, a.s. (dále též „banky“) dne 21. 10. 2015 či dne 22. 10. 2015. Předmětem daňových exekucí na základě žalobou napadených Exekučních příkazů jsou dle žalovaného nedoplatky na dani z příjmů fyzických osob, na úrocích z prodlení na této dani, na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků a na úrocích z prodlení na této dani, na dani z příjmů fyzických osob vybíraných srážkou dle zvláštní sazby daně a na úrocích z prodlení na této dani, na dani silniční a na úrocích na dani silniční a na dani z přidané hodnoty a na úrocích z prodlení na této dani v celkové výši 488 119,52 Kč, které jsou ve smyslu ust. § 103 odst. 2 daňového řádu vykonatelné. 8. Žalovaný zdůraznil, že úrok z prodlení vzniká přímo ze zákona, a to za každý den, po který nebyla platební povinnost splněna (uhrazena), jeho splatnost je také určena dnem, ve kterém jsou splněny podmínky pro jeho vznik (§ 252 daňového řádu). Vzhledem k tomu, že žalobce nezaplatil splatné daňové nedoplatky v zákonných lhůtách, vydal žalovaný žalobou napadené Exekuční příkazy. 9. K námitkám poukazujícím na překážku litispendence žalovaný konstatoval, že k vymožení daňového nedoplatku v celkové výši 366 213,30 Kč vydal správce daně exekuční příkazy na přikázání pohledávky z účtu čj. 5906963/13/2002-25200-402499, čj. 5906515/13/2002-25200-402499, čj. 5906123/13/2002-25200-402499 a čj. 5906690/13/2002-25200-402499, všechny ze dne 2. 12. 2013, které nabyly právní moci dne 7. 7. 2014 (dále též „Exekuční příkazy z 2. 12. 2013“). Správce daně vydal podle žalovaného vyrozumění o právní moci čj. 6004753/14/2002-25200-105546, čj. 6004634/14/2002-25200-105546, čj. 6004503/14/2002-25200-105546 a čj. 6004689/14/2002-25200-105546, všechna ze dne 20. 10. 2014, kterými vyrozuměl společnosti Equa banka a.s., Fio banka, a.s., Česká spořitelna a.s. a Československá obchodní banka, a.s. (dále jen „poddlužníci“) o nabytí právní moci exekučních příkazů z 2. 12. 2013. Tato vyrozumění byla doručena poddlužníkům dne 20. 10. 2014 nebo 21. 10. 2014. 10. S poukazem na § 190 odst. 2 daňového řádu žalovaný konstatoval, že daňová exekuce zaniká tím, že byla provedena; žádné rozhodnutí o tom správce daně nevydává. Provedením exekuce se poskytovatel platebních služeb zprostí v rozsahu plnění vyplaceného oprávněnému (správci daně) své povinnosti vůči dlužníku. Daňová exekuce však podle žalovaného zaniká i tím, že ve sledovacím období nedošly na účet dlužníka žádné prostředky, popř. že došly a byly vyplaceny jenom v rozsahu umožňujícím částečné uspokojení oprávněného; ani v tomto případě správce daně nevydává zvláštní rozhodnutí o skončení exekuce. 11. V daném případě zanikly podle žalovaného daňové exekuce nařízené Exekučními příkazy z 2. 12. 2013 dne 20. 4. 2015 nebo 21. 4. 2015, tj. 6 měsíců ode dne vyrozumění o právní moci exekučních příkazů. Žalobou napadené Exekuční příkazy však byly vydány v říjnu 2015, tj. až po zániku Exekučních příkazů z 2. 12. 2013. 12. Žalovaný doplnil, že litispendence, tedy překážka probíhajícího řízení se projevuje tak, že je-li vedeno totéž řízení se stejným předmětem a stejnými účastníky před konkrétním správcem daně, brání tato skutečnost vedení dalšího řízení se stejným předmětem a účastníky. Pro uplatnění zásady litispendence je tedy rozhodující existence zahájeného neskončeného řízení v téže věci. V daném případě však k takové situaci podle žalovaného nedošlo, neboť řízení ve věci exekučních příkazů týkajících se totožných poddlužníků, tj. Fio banky, a.s., České spořitelny a.s. a Československé obchodní banky, a.s. ze dne 2. 12. 2013 fakticky skončila dne 20. 4. 2015, resp. 21. 4. 2015. V době vydání žalobou napadených Exekučních příkazů tak podle žalovaného žádná jiná řízení v téže věci u správce daně neprobíhala. Překážka probíhajícího řízení se tak podle žalovaného v tomto případě neuplatní. 13. S ohledem na popsané skutečnosti měl žalovaný za zcela nepochybné, že při vydání Napadených rozhodnutí bylo postupováno v souladu s příslušnými právními předpisy, nebyly porušeny ani žádné základní zásady daňového řízení a žalobu tudíž nelze považovat za důvodnou. IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze 14. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. O podané žalobě rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť účastníci s takovým postupem souhlasili (souhlas žalovaného byl v souladu s § 51 odst. 1 větou druhou presum