9 As 158/2019 — Nejvyšší správní soud

11 A 20/2017- 63 - text Pokračování 25 11 A 20/2017 11 A 20/2017-63 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Aleše Sabola a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr. Jitky Hroudové ve věci žalobkyně: AVE CZ odpadové hospodářství s.r.o., sídlem v Praze 10, Pražská 1321/38a zastoupená JUDr. Vilémem Podešvou,LL.M. advokátem ROWAN LEGAL, advokátní kancelář s.r.o. proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 12. 2016, č. j. 864/510/16, 44734/ENV/16, sp. zn. 6 O 16/16 Dv takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 19. 1. 2017 (soudu doručené dne téhož dne) domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne ze dne 5. 12. 2016, č. j. 864/510/16, 44734/ENV/16, sp. zn. 6 O 16/16 Dv (dále i jako „Druhostupňové rozhodnutí“), kterým bylo potvrzeno rozhodnutí České inspekce životního prostředí – oblastní inspektorát České Budějovice (dále i jako „ČIŽP“) sp. zn. ČIŽP42/IPOP/SR02/1508822.004/16/CSL ze dne 30. 5. 2016 (dále i jako „Prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla žalobkyni uložena povinnost převést na zvláštní účet finanční rezervy ve výši 1 108 279,90 Kč. 2. Dne 7. 4. 2016 zahájila ČIŽP z moci úřední řízení dle § 50 zákona č. 158/2001 Sb., o odpadech (dále i jako “z. o.“) dopisem ze dne 4. 4. 2016 a zároveň stanovila žalobkyni lhůtu 15 dní pro navržení důkazů, podávání návrhů a uplatnění práv vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Zahájení řízení z moci úřední došlo na základě kontrol provedených ve dnech 24. 6. 2015 a 29. 1. 2016 v provozovně skládky Fedrpuš (konkrétně „Středisko likvidace odpadů Fedrpuš“ povolené rozhodnutím ze dne 13. 10. 2003, č.j. OZZL/7219/03 Kus nabytím právní moci dne 11. 1. 2003, umístěné na parcelách č. 463/2 a stavebních parcelách č. 746 a 747 v k.ú. Otín u Jindřichova Hradce). Žalobkyně neodvedla finanční rezervu na vázaný účet za 14 746,39 tun odpadu použitého jako konstrukční prvek skládky (kód N1) a za 16 918,75 tun za Rekosol, který nebyl používán jako výrobek, ale byl odstraňován uložením do skládky. Výše uvedené množství bylo uloženo do skládky v období od 1 .1. 2014 do 30. 6. 2015. Podle ČIŽP je žalobkyně povinna odvádět platby na vázaný účet finanční rezervy za všechen odpad uložený na skládku, a to i ten, který byl použit na konstrukční prvky skládky (dále i jako „KPS“) či technologické zabezpečení skládky (dále i jako „TZS“). Žalobkyně byla opačného názoru. Dle názoru ČIŽP není v § 49 odst. 1 a § 51 odst. 4. z. o. není uvedeno žádné možné osvobození od povinnosti odvádět prostředky na vázaný účet finanční rezervy za odpad, který je do skládky uložen (i pokud se jedná o KPS a TZS). Proto ČIŽP zahájila řízení ve smyslu § 76 odst. 1 z. o. 3. Žalobkyně v řízení namítala, že zákon neporušila, nemůže jí tak vzniknout povinnost odvést prostředky na vázaný účet finanční rezervy. Žalobkyně v tomto ohledu odkázala na své vyjádření ve věci vedeného u ČIŽP pod sp. zn.ČIŽP/42/IPP/SR01/1508822.001/16/CDV, které s touto věcí bezprostředně souvisí. Nemohlo tak s ní být v tomto ohledu ani zahájeno správní řízení. Z daného celkového množství 31 665,14 tun odpadu bylo použito 25% na TZS, takže pokud by správní orgány došly k závěru, že přeci jen žalobkyni vznikla povinnost odvést finanční prostředky na účet rezervy, pak jí v rámci 25% z celkového odpadu nemohla vzniknout povinnost prostředky na vázaný účet rezervy odvést. Jednalo by se tak o množství 23 748,86 tun a částku nejvíce 831 209,92 Kč a nikoliv částku 1 108 279,9 Kč. 4. Následně bylo vydáno rozhodnutí (Prvostupňové rozhodnutí), kterým uložila ČIŽP (jakožto opatření pro zjednání nápravy) žalobkyni povinnost odvést za 31 665,14 tun odpadu částku ve výši 1 108 279,90 Kč na účet pro ukládání peněžních prostředků k vytváření finanční rezervy (na rekultivaci, viz § 51 odst. 4 z. o.) a rovněž uložil žalobkyni zaplatit částku ve výši 1 000 Kč na nákladech řízení dle § 79 odst. 5 s. ř. a § 6 odst. 1 vyhl. č. 520/2005 Sb. V odůvodnění rozhodnutí ČIŽP shrnula dosavadní průběh řízení [kontrola dne 30. 6. 2015 ve „Středisku likvidace odpadů Fedrpuš“; následná kontrola dokladů; sepsání kontrolního protokolu dne 31. 7. 2015; námitky žalobkyně doručeným ČIŽP dne 18. 8. 2015; vyřízení námitek dopisem č.j. ČIŽP/42/IPP/1508822.005/15/CVJ ze dne 16. 10. 2015; kontrola ve vztahu k finanční rezervě, ze které byl sepsán protokol č.j. ČIŽP/42/IPP/1508822.009/16/CSL ze dne 1. 3. 2016. podání námitek do protokolu ze strany žalobkyně doručené ČIŽP dne 7. 4. 2016; vyřízení námitek dopisem č.j. ČIŽP/42/IPP/1508822.011/16/CSL ze dne 4. 4. 2016; zahájení správního řízení dopisem č.j. ČIŽP/42/IPP/SR02/1508822.001/16/CSL ze dne 4. 4. 2016, výzva k vyjádření žalobkyni dopisem č.j. ČIŽP/42/IPP/SR02/1508822.002/16/CSL ze dne 4. 4. 2016; zahájení správního řízení o uložené pokuty dopisem č.j. ČIŽP/42/IPP/SR01/1508822.001/16/CDV ze dne 7. 4. 2016; výzva k vyjádření se k řízení dopisem č.j. ČIŽP/42/IPP/SR01/1508822.002/16/CDV ze dne 7. 4. 2016; vyjádření žalobkyně k zahájeným správním řízením dopisem ze dne 22. 4. 2016, doručený e-mailem dne 25. 4. 2016 a vedený ve spise pod č.j. ČIŽP/42/IPP/SR01/1508822.003/16/CDV). Dále ČIŽP rozvedla, že při kontrolách dne 24. 6. 21015 a 29. 1. 2016 bylo zjištěno, že žalobkyně má vedený účet pro odvod prostředků na finanční rezervu na rekultivaci. Za kontrolované období mezi 1. 1. 2014 a 30. 6. 2015 bylo zjištěno, že žalobkyně neodvedla na vázaný účet za odpad použitý jako KPS a Rekosol použitý jako TZS ev. i jako KPS (v roce 2014 celkem 6 924,72 tun Rekosolu a 11 369,44 tun odpadu s kódem N1 a za období 1. 1. 2015 – 30. 6. 2015 celkem 9 994,03 tun Rekosolu a 3 376,95 tun odpadu s kódem N1). Dále ČIŽP poukázala na to, že dle bodu b.5.3 Integrovaného provozního řádu (dále i jako „IPŘ“) Fedrpuš je možné používat odpady jako KPS, avšak že takto použité odpady nejsou TZS. Podle § 4 odst. 1 písm. j) z. o. je první fáze skládky určena k odstraňování odpadu. Výjimku tvoří odpady používané jakou TZS, které jsou vyňaty z poplatkové povinnosti (s omezením uvedeným v § 45 odst. 3 z. o. a v souladu s § 6 odst. 3 vyhl. č. 294/2005 Sb. – od 1. 1. 2015 pouze dle § 45 odst. 3 z. o.). Jiné odpady než odpady použité k TZS nelze v prví fázi provozu skládky považovat za odpady využívané k provozu skládky ve smyslu zákonného pojmu „využití odpadu“ [viz § 4 odst. 1 písm. q) z. o.]. V souladu se stranou 34 IPŘ a § 3 odst. 5 vyhl. č. 294/2005 Sb. pak ČIŽP uvedla, že daný odpad, ač použit jako konstrukční těleso skládky ve smyslu výše uvedené vyhlášky, nebyl „využit“ ale na skládce „odstraněn“ svým uložením do jejího tělesa. Produkt Rekosol byl ukládán do tělesa skládky za účelem jeho odstranění uložením, jelikož byl používán v rozporu se svou certifikací. Dle certifikace (certifikát od TAZUS č. 030-47808 ze dne 11. 3. 2013, Rekosol typ A) se má jednat o biologicky aktivní rekultivační materiál, který je určen pro konstrukci poslední svrchní biologicky oživitelné vrstvy, která je ozeleněna zatravněním, výsadbou stromů a keřů nebo zalesněním. V daném období však stále probíhala první fáze skládky – její třetí etapa, a Rekosol byl do ní ukládán v rozporu se svou certifikací použití – tedy byl do ní ukládán jako odpad [viz příloha č. 6 k vyhl. č. 341/2008 Sb., kapitola 2 písm. c) skupina č. 3 – stabilizovaný bioodpad k uložení na skládku a kapitola 2 písm. d) skupina č. 4 – odpad biologicky nerozložitelný. Rekosol je výstupem ze zařízení pro využití odpadu R3 a R12, schváleného krajským úřadem. Ustanovení § 3odst. 6 z. o. upravuje proces, kdy některé druhy odpadů přestávají být odpadem. V daném případě však Rekosol nebyl využíván dle své certifikace, nesplňoval tak podmínky uvedené v § 3 odst. 6 z. o. a byl tak odpadem dle § 3 odst. 2 z. o. Dle názoru ČIŽP se v případě 1. fáze provozu skládky musí odvádět prostředky na účet finanční rezervy na rekultivaci za všechny odpady uložené skládku, a to i pokud jsou používány jako KPS či TZS. K tvrzení žalobkyně, že se žádného protiprávního jednání nedopustila, uvádí ČIŽP, že takto již bylo postupováno dříve, a že ČIŽP nemá důvod se odchylovat od své současné praxe, kdy daná rozhodnutí byla potvrzena i odvolacím orgánem (žalovaným). K tomu, že by mělo být množství odpadu, za který ČIŽP uložila povinnost odvést prostředky na účet finanční rezervy, poníženo o 25%, uvedla ČIŽP, že žádná taková výjimka pro odvedení prostředků na účet rekultivační rezervy není. Žalobkyně si zřejmě plete dané řízení s poplatky dle § 45 odst. 3 z. o. Pro poplatky dle § 45 odst. 3 z. o. však dané správní řízení není vedeno. ČIŽP nesouhlasila s tvrzením žalobkyně, že příspěvek na finanční rezervu dle § 51 odst. 4 z. o. je odváděn pouze za uložený odpad viz příloha č. 4 z. o.(kód D1 – odstranění odpadu uložením) a jsou-li odpady využívány jinak, pak se k nim povinnost dle § 51 odst. 4 z. o. neváže, na daný materiál se totiž mělo