7 Azs 338/2016 — Nejvyšší správní soud

14 A 17/2017- 33 - text 12 14 A 17/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Jana Kratochvíla a Štěpána Výborného ve věci žalobce proti žalovanému T. bytem … zastoupen zákonným zástupcem … bytem tamtéž zastoupený advokátem Mgr. Vratislavem Polkou sídlem Vinohradská 22, Praha 2 Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/4, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 6. 2017, č.j. MV-61747-4/SO-2017, t a k t o : I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, ze dne 22. 6. 2017, č.j. MV-61747-4/SO-2017, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce ve výši 9 800 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Vratislava Polky, advokáta. O d ů v o d n ě n í : I. Rekapitulace předchozího řízení a obsah správního spisu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „ministerstvo“), ze dne 28. 3. 2017, č.j. OAM-108-11/ZR-2017 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), ve věci zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu dle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). 2. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti. 3. Prvoinstančním rozhodnutím ministerstvo zrušilo platnost povolení k trvalému pobytu žalobce na základě § 77 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců, neboť pobýval mimo území České republiky od roku 2009 do dne 6. 9. 2016, tj. nepřetržitě po dobu delší než 6 let. Ministerstvo vycházelo především ze svědecké výpovědi otce žalobce, dle kterého žalobce s rodiči v roce 2009 odcestoval do Vietnamu. Jeho otec se následně vrátil zpět do České republiky, nicméně s návratem žalobce matka neměla souhlasit. V roce 2016 bylo manželství rodičů rozvedeno a žalobce svěřen do péče otce. Následně žalobce přicestoval do České republiky. Ministerstvo konstatovalo, že v dané věci nemá povinnost zkoumat důvody pobytu mimo území, případně k nim přihlížet. Obdobně ministerstvo nepřihlíží k tomu, zda bude rozhodnutí přiměřené z hlediska zásahu do soukromého a rodinného života. Ministerstvo dále z rozhodnutí o rozvodu rodičů dovodilo, že matka žalobce je způsobilá a ochotná se o něj starat v zemi původu. Současně neshledalo rozpor s čl. 9 a 10 Úmluvy o právech dítěte. 4. Žalovaný se v žalobou napadeném rozhodnutí se závěry ministerstva ztotožnil. Zopakoval, že § 77 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců neukládá povinnost zkoumat přiměřenost dopadů rozhodnutí. Ministerstvo bylo povinno zrušit platnost povolení, přičemž v souladu s judikaturou mu zákonodárce nedal možnost správního uvážení, viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2015, č.j. 9 Azs 218/2015-51. Ministerstvo nemělo ani povinnost posuzovat dopad do soukromého a rodinného života žalobce, jak uvedl Krajský soud v Plzni v rozsudku ze dne 24. 8. 2016, č.j. 30 A 122/2015-48. K obdobnému závěru došel i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 9. 3. 2017, č.j. 7 Azs 338/2016-39, přičemž u takto dlouhého pobytu mimo území nelze takový zásah ani legitimně předpokládat a relevantním důvodem není ani to, pokud k pobytu mimo území došlo na základě rozhodnutí rodiny. Jelikož žalobce pobýval mimo území déle než 6 let, nemohlo dojít k vytvoření vazeb k České republice, jejichž přetržení by bylo nepřiměřeným dopadem. Žalobce naopak navázal vazby k zemi původu. 5. Dále žalovaný konstatoval, že prvoinstanční rozhodnutí nepředstavuje zákaz styku žalobce s jeho otcem, ani zákaz pobytu na území. Jelikož byl žalobce svěřen do péče otce, je na otci, aby v rámci rodičovských povinností zajistil potřebnou péči v zemi původu, přičemž z rozhodnutí o rozvodu nevyplývá, že by matka žalobce, která žije v zemi původu, neměla o žalobce zájem. Současně na základě § 66 odst. 2 zákona o pobytu cizinců má žalobce možnost podat žádost o trvalý pobyt před uplynutím doby tří let. Dle § 66 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 66 odst. 4 zákona o pobytu cizinců má přitom žalobce možnost podat i žádost na území, pokud zde bude pobývat v rámci přechodného pobytu. Žalobce tedy má určitou možnost pobývat po dobu vyřízení žádosti na území. II. Argumentace účastníků 6. Žalobce namítal, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné a nezákonné. Zásadním nedostatkem je neposouzení přiměřenosti rozhodnutí. Měl být totiž zohledněn čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, resp. čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) s ohledem na okolnosti a nejlepší zájem dítěte. Vycestování samotného žalobce přitom není možné kvůli věku, vyřizování nového pobytového oprávnění ze země původu by vedlo k dlouhodobému odloučení od otce, který s ohledem na podnikání nemůže být po celou dobu společně s žalobcem a matka žalobce o něj nejeví žádný zájem. Současně má žalobce na území vytvořeno zázemí, je dle rozhodnutí soudu svěřen do péče otce, navštěvuje zde školu, na vzniku situace se nepodílel. Zájem na setrvání žalobce tak převažuje nad veřejným zájmem na zrušení povolení. Žalobce považuje zrušení povolení rovněž za nelogické, jedná se o neúčelný a přepjatý formalismus zatěžující žalobce, jeho otce i ministerstvo s ohledem na možnost žalobce znovu požádat o trvalý pobyt dle § 66 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Tato námitka žalovaným nebyla vypořádána. Dle žalobce došlo k rozporu s § 68 odst. 3 a § 89 odst. 2 správního řádu, resp. opomenutí zjištění stavu věci ve smyslu § 3 správního řádu a porušení § 2 odst. 3 a 4 správního řádu. 7. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Rozhodnutí soudu o rozvodu rodičů žalobce neprokazuje, že by jeho matka o něj nejevila zájem. Žalobce tak v zemi původu může pobývat u matky, u které žil i dříve. Dle podkladů ve spisovém materiálu žalobce měl vycestovat do země původu, aby se naučil vietnamskému jazyku a jako důvod jeho návratu byl označen lepší život v České republice. Tvrzení, že by matka žalobci bránila ve vycestování, což mělo vést po celou dobu k jeho nepřítomnosti na území, je účelové a neprokázané. Žalovaný rovněž nesouhlasí s vážnou újmou, neboť žalobce žil více než šest let v zemi původu, kde realizoval soukromý a rodinný život. Nemohl si tak vytvořit vazby k území České republiky, když tyto má k zemi původu. III. Posouzení žaloby 8. Městský soud projednal věc bez nařízení jednání, neboť účastníci řízení s tímto k výzvě soudu nevyjádřili nesouhlas (§ 51 odst. 1 s.ř.s.) 9. Městský soud na základě žaloby v rozsahu žalobních bodů, kterým je vázán (§ 75 odst. 2 s.ř.s.), přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s). 10. Podle § 77 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců ministerstvo zruší platnost povolení k trvalému pobytu, jestliže cizinec pobýval mimo území nepřetržitě po dobu delší než 6 let. 11. Podle § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců povolení k trvalému pobytu se bez podmínky předchozího nepřetržitého pobytu na území vydá cizinci který o vydání tohoto povolení žádá jako nezletilé nebo zletilé nezaopatřené dítě cizince, jenž na území pobývá na základě povolení k trvalému pobytu, je-li důvodem žádosti společné soužití těchto cizinců. 12. Podle § 66 odst. 2 zákona o pobytu cizinců povolení k trvalému pobytu se dále na žádost vydá cizinci, kterému předchozí povolení k trvalému pobytu na území bylo zrušeno z důvodu podle § 77 odst. 1 písm. c) nebo d), pokud od nabytí právní moci rozhodnutí neuplynula doba 3 let. 13. Soud předně uvádí, že v posuzované věci žalobce, resp. jeho zákonný zástupce nerozporuje, že žalobce pobýval mimo území České republiky v letech 2009 – 2016. Výslovně konstatuje, že formální podmínky pro zrušení rozhodnutí dle § 77 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců byly splněny. Zrušení však považuje za nepřiměřené a dle jeho názoru zde absentuje veřejný zájem na ukončení pobytu. Správní orgány v tomto ohledu své závěry založily na tom, že zákon o pobytu cizinců povinnost posuzovat přiměřenost ve vztahu k § 77 odst. 1 písm. d) neukládá a žalovaný v této souvislosti poukázal i na vybranou judikaturu správních soudů. Žalovaným zvolená judikatura však dle soudu nekoresponduje s obsahem námitky žalobce. 14. Správním orgánům je nutné dát za pravdu potud, že judikatura při aplikaci § 77 zákona o pobytu cizinců stran posuzování přiměř