3 As 4/2010 — Nejvyšší správní soud

14 A 3/2017- 54 - text 13 14 A 3/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Jana Kratochvíla a Štěpána Výborného ve věci žalobce proti žalovanému za účasti B. N. A. M., st. příslušník Egyptské arabské republiky, bytem … zastoupen Mgr. Tomášem Císařem, advokátem, sídlem Vinohradská 22, Praha 2 Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 3, Praha 4 L. B., bytem … o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 6. 2017, č. j. MV-55636-4/SO-2017, t a k t o : I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, ze dne 1. 6. 2017, č. j. MV-55636-4/SO-2017, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám zástupce Mgr. Tomáše Císaře, advokáta. O d ů v o d n ě n í : I. Rekapitulace předchozího řízení a obsah správního spisu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „ministerstvo“), ze dne 10. 8. 2016, č. j. OAM-12482-40/PP-2015, ve věci žádosti žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU dle § 87b zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). 2. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti. 3. Žalobce podal dne 9. 9. 2015 žádost o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky podle § 87b odst. 1 zákona o pobytu cizinců z důvodu sloučení rodiny. Žalobce žije na území Česka od roku 1991. Od roku 1993 měl žalobce na území Česka trvalý pobyt. Ten mu byl zrušen v roce 2001 z důvodu, že žalobce opakovaně závažným způsobem narušil veřejný pořádek. 4. Žalobce žije od roku 2001 ve společné domácnosti s českou státní příslušnicí paní L. B., s níž dne 21. 5. 2005 uzavřel manželství. Společně mají nezletilého syna A. B. (datum narození ...), který je rovněž občanem České republiky a na jehož výživě a výchově se žalobce podílí. Ministerstvo považovalo za prokázané, že žalobce má rodinné vazby na území České republiky a jeho soužití s manželkou a synem zcela naplňuje a plní společenskou funkci. 5. Žádost ministerstvo však zamítlo podle § 87e odst. 1 v návaznosti na § 87d odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců s odůvodněním, že žalobce se svým jednáním opakovaně dopouštěl závažného narušování veřejného pořádku a zjištěné skutečnosti odůvodňují závěr o tom, že je dáno důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl i v budoucnu narušit veřejný pořádek. Ministerstvo konstatovalo, že jednání žalobce je dostatečně závažným ohrožením základních zájmů společnosti, neboť krádeže, napadení a výtržnictví jsou závažnými trestnými činy. 6. Žalobce byl mezi lety 2000 až 2014 odsouzen za spáchání celkem dvanácti následujících trestných činů: 1) Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 2. 2000, sp. zn. 8 T 13/2000, k peněžitému trestu ve výši 10 000 Kč podle § 171 odst. 1 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona (dále jen „trestní zákon“) za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 trestního zákona (řízení motorového vozidla přes zákaz řízení) spáchaný v srpnu 1999. 2) Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 9. 2000, sp. zn. 3 T 121/99, k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let na zkušební dobu do 23. 11. 2005 podle § 241 odst. 1 a podle § 8 odst. 1 trestního zákona za trestný čin pokus znásilnění spáchaný dne 4. 1. 1993. 3) Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 3. 2001, sp. zn. 8 T 149/2000, k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let na zkušební dobu do 6. 3. 2006 podle § 202 odst. 1 trestního zákona za trestný čin výtržnictví způsobený hádkou za použití nože spáchaný dne 12. 6. 2000. 4) Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 5. 2002, sp. zn. 9 T 194/2001, k peněžitému trestu ve výši 20 000 Kč podle § 247 odst. 1 písm. d) trestního zákona za trestný čin krádeže mobilního telefonu v tramvaji spáchaný dne 17. 10. 2001. 5) Trestním příkazem Okresního soudu Litoměřice ze dne 3. 9. 2003, sp. zn. 3 T 151/2003, k peněžitému trestu ve výši 8 000 Kč podle § 247 odst. 1 písm. d) a e) trestního zákona za trestný čin krádeže spáchaný dne 9. 8. 2003. 6) Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 1. 2004, sp. zn. 19 T 153/2003, k trestu obecně prospěšných prací v počtu 400 hodin podle § 247 odst. 1 písm. d) a e) trestního zákona za trestný čin krádeže mobilního telefonu, opět v tramvaji spáchaný dne 29. 3. 2003. 7) Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 2 T 86/2005, k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku na zkušební dobu v trvání pěti let podle § 202 odst. 1 trestního zákona a podle § 221 odst. 1 trestního zákona za trestný čin výtržnictví v souběhu s trestným činem ublížení na zdraví spáchaný při hádce za použití nože dne 23. 7. 2005. 8) Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. 8 T 58/2008, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře čtyř měsíců do věznice s dozorem podle § 247 odst. 1 písm. d) trestního zákona za krádež mobilního telefonu spáchaný dne 25. 4. 2008. 9) Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 1 T 170/2008, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců do věznice s dozorem za trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) a d) trestního zákona a za trestný čin neoprávněného držení platební karty podle § 249b trestního zákona spáchaný dne 29. 11. 2008. 10) Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 11. 2011, sp. zn. 8 T 57/2010, a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 61 To 73/2012, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců do věznice s ostrahou za úmyslný trestný čin podle § 234 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „trestní zákoník“) za přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku a za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku spáchaný dne 26. 2. 2010. Následně dne 1. 1. 2013 byla vyhlášena amnestie, kterou byly prominuty dosud nevykonané tresty žalobce. 11) Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu l ze dne 23. 12. 2013, sp. zn. 5 T 222/2013, k trestu obecně prospěšných prací v počtu 220 hodin podle § 234 odst. 1 trestního zákoníku za neoprávnění opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku a za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku spáchaný ve stádiu pokusu spáchané dne 15. 6. 2013. 12) Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 7. 2014, sp. zn. 6T 47/2014, byl žalobce uznán vinným trestnými činy krádeže ve stádiu pokusu a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku, které spáchal 26. 10. 2013. 7. Ohledně proporcionality rozhodnutí ministerstvo uvedlo, že žalobce se o možnost pobývat na území Česka se svou rodinou připravil sám svým vědomým protiprávním jednáním. Zásah do jeho rodinného života je vyvážen veřejným zájmem. Nad veřejným zájmem v dané věci nepřevažuje ani nejlepší zájem dítěte chráněný Úmluvou o právech dítěte. Ministerstvo zopakovalo, že žadatelovo jednání zahrnující znásilnění, krádeže, výtržnictví či napadení představuje závažné narušení veřejného pořádku. 8. Žalovaný napadeným rozhodnutím prvoinstanční rozhodnutí potvrdil, neboť se ztotožnil s důvody pro zamítnutí žádosti uvedené ministerstvem. Konkrétně souhlasil, že je důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Dodal, že velký počet odsouzení žalobce svědčí o nízkém stupni integrace do společnosti i tom, že odsouzení a následné tresty na něj nemají potřebný výchovný vliv, což značně zvyšuje pravděpodobnost, že se protiprávního jednání dopustí i v budoucnosti. S ohledem na dlouhodobost a charakter trestné činnosti žalobce je nutné jeho jednání považovat za skutečné, aktuální, závažné a opakované ohrožení zájmů společnosti s důvodným nebezpečím, že by se mohl závažného narušení veřejného pořádku dopustit také v budoucnu. 9. Žalovaný souhlasil také s posouzením přiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce, jak jej učinilo ministerstvo. Nicméně dodal, že ministerstvo toto posouzení učinilo nad rámec svých zákonných povinností, neboť zákon mu tuto povinnost v daném případě neukládá. Komise dodala, že toto rozhodnutí žalobci neznemožňuje pobývat na území s jeho rodinou, či mu neukládá povinnost z území vyc