5 Azs 20/2016 — Nejvyšší správní soud

16 A 13/2019- 29 - text 7 16 A 13/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci žalobce: J. A., státní příslušnost: Nigérie, t. č. v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, sídlem Vyšní Lhoty 234, zastoupen Mgr. et Mgr. Václavem Klepšem, advokátem, sídlem Baranova 1026/33, Praha 3, proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, odbor cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, sídlem Kaplanova 2055/4, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2019, č. j. KRPA-77545-21/ČJ-2019-000022-ZSV, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2019, č. j. KRPA-77545-21/ČJ-2019-000022-ZSV, se zrušuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 6.800,- Kč k rukám Mgr. et Mgr. Václava Klepše, advokáta, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění : 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž bylo podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále též „zákon o pobytu cizinců“), rozhodnuto o jeho zajištění za účelem správního vyhoštění; doba zajištění žalobce byla stanovena na 60 dnů ode dne omezení osobní svobody. 2. Žalobce v podané žalobě uvedl, že napadené rozhodnutí považuje za nezákonné. Nezákonnost žalobce spatřuje v nesplnění podmínek pro zajištění podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Žalovaný dovozuje žalobcův úmysl neopustit území České republiky, neboť je zjevný z jeho jednání. Argumentace žalovaného je však v tomto směru nepřesvědčivá. Vyloučení aplikace § 123b odst. 1 a 3 zákona o pobytu cizinců, tj. možnosti uložení zvláštních opatření, není správné. Žalovaný pouze uvedl, že žalobce nemá v současnosti stabilní bydliště na území České republiky. Nicméně žalovaný nezohlednil skutečnost, že by žalobce takové bydliště získat mohl, a to např. u své přítelkyně L., pokud by mu k tomu byla dána příležitost. V napadeném rozhodnutí rovněž absentuje úvaha o vyloučení aplikace odst. 3 téhož ustanovení. V napadeném rozhodnutí je pouze uvedeno, že žalobce na území České republiky porušoval veřejný pořádek, a tak nelze spoléhat na to, že by se žalobce dostavoval ke správnímu orgánu. Je-li jediným argumentem porušování veřejného pořádku a nelze tak spoléhat na to, že by se žalobce dostavoval ke správnímu orgánu, pak je třeba tuto úvahu odmítnout z následujících důvodů. Žalobce nikdy nebyl trestán ani v České republice, ani v Evropské unii či jiné zemi. Trestní příkaz, kterým byl žalobce uznán vinným, byl zrušen, a nelze tak používat v napadeném rozhodnutí argument, že byl žalobce odsouzen pro přečin. Uložení zvláštních opatření má dále přednost před zajištěním a jejich neuložení musí být řádně zdůvodněno. Při vyšetřování trestného činu žalobce nekladl žádný odpor a spolupracoval. Ze samotného trestního příkazu nemůže vyplývat, že cizinec dává najevo, že nehodlá dodržovat platné právní předpisy, neboť v takovém případě by šlo zajistit každého cizince, který byl nepravomocně odsouzen. Žalobce dále považuje napadené rozhodnutí za zmatečné, neboť obsahuje pasáže, které jsou překopírovány z jiných rozhodnutí, případně pasáže, které se v textu vyskytují několikrát. Lze tak dojít k závěru, že napadené rozhodnutí je převzatým kompilátem starších rozhodnutí. Rozhodnutí o správním vyhoštění, na které navazuje napadené rozhodnutí, je také nezákonné a ignoruje žalobcův legální pobyt v Itálii. V souladu s uvedeným tak žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 3. Žalovaný ve svém vyjádření oponoval žalobě tak, že z jednání žalobce je zřejmé, že zmaří výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, neboť jeho předešlé jednání demonstruje, co si žalobce myslí o právním pořádku České republiky. Žalovaný jasně poukázal na konkrétní okolnosti, které nasvědčují tomu, že uložením zvláštního opatření by došlo k nedostatečnému naplnění cíle řízení, tj. realizace správního vyhoštění. Aplikace zvláštních opatření je vázána na předpoklad, že cizinec bude se státními orgány spolupracovat a též, že neexistuje důvodná obava, že by se k případnému výkonu správního vyhoštění vyhýbal (objektivní složka). Nezbytným předpokladem pro uložení zvláštního opatření je právě absence této důvodné obavy (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2016, č. j. 10 Azs 39/2016-21). Žalovaný správní orgán tak vyjádřil, z jakých důvodů uložení mírnějšího opatření považuje nejen za nemožné (subjektivní složka), ale rovněž za neúčelné (objektivní složka). Žalovaný vycházel ze skutečnosti, že žalobce byl Obvodním soudem pro Prahu 1 odsouzen dne 21. 2. 2019 (sp. zn. 9 T 24/2019) pro přečin Nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy k trestu vyhoštění z území České republiky v délce trvání pěti let. S ohledem na tuto skutečnost nebylo možné přistoupit k užití zvláštních opatření. S ohledem na výše uvedené žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. 4. Ze správního spisu soud zjistil tyto, pro řízení podstatné, skutečnosti: 5. Žalobce byl dne 21. 2. 2019 zajištěn podle § 27 odst. 1 písm. a) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, neboť se podle žalovaného dopustil žalobce jednání, pro které lze zahájit řízení o správním vyhoštění. Se žalobcem byl sepsán téhož dne protokol o podání vysvětlení. Žalobce uvedl, že je státní příslušností Nigérie, do České republiky přicestoval 10. 2. 2018 z Itálie. V Itálii požádal o azyl a v roce 2017 tam dostal povolení k pobytu. Do České republiky přijel navštívit kamarádku a další den si chtěl koupit letenku a odletět zpátky do Itálie. Na území České republiky nemá žádný majetek a v Praze bydlí v hostelu. U sebe má zhruba 700,- Kč a 400,- € na kartě. Bere léky na dýchání, neboť se mu špatně dýchá; žádnou další nemocí netrpí. Na území České republiky nemá osobu, vůči které by ukončení pobytu za území České republiky znamenalo zásah do soukromého a rodinného života. Ví o tom, že byl dne 21. 2. 2019 odsouzen za spáchání trestného činu k trestu vyhoštění na 5 let. Pokud bude propuštěn, zařídí si letenku do Itálie a vrátí se tam. Téhož dne bylo žalobci uloženo správní vyhoštění se zákazem vstupu na území členských států v délce 5 let. 6. Téhož dne žalovaný vydal napadené rozhodnutí, kterým rozhodl o zajištění žalobce na dobu 60 dnů podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. V odůvodnění uvedl, že z evidence policie bylo zjištěno, že byl žalobce odsouzen trestním příkazem Obvodním soudem pro Prahu 1 (sp. zn. 9 T 24/2019) za přečin Nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy k podmíněnému trestu odnětí svobody na jeden rok se zkušební dobou na tři roky; dále byl žalobci uložen trest vyhoštění na 5 let. Tímto jednáním žalobce prokazatelně naplnil podmínku uložení rozhodnutí podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, neboť je nebezpečí, že by mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění a z jeho jednání je tento úmysl zjevný. Předešlé jednání žalobce tak demonstruje, co si myslí o právním pořádku České republiky. Po zhodnocení skutkového stavu dospěl žalovaný k závěru, že mírnější opatření by nebyla účinná. Neuložení zvláštních opatření podle § 123b zákona o pobytu cizinců je odůvodněno zejména z důvodu nebezpečí nerespektování právních předpisů, když žalobce porušil ustanovení trestního zákoníku. Žalobce rovněž nedisponuje takovou hotovostí, která by mu umožnila složit nějakou finanční jistotu. Dále žalobce neuvedl žádnou adresu, svého pobytu na území České republiky. Doba zajištění na 60 dnů byla stanovena s přihlédnutím na běžnou dobu realizace správního vyhoštění. Proti tomuto rozhodnutí brojí žalobce podanou žalobou. 7. Městský soud v Praze přezkoumal dle § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „s. ř. s.“) napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Po zhodnocení uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že je žaloba podána důvodně. 8. Soud rozhodl bez jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 172 odst. 5 věta druhá zákona o pobytu cizinců. Účastníci řízení nenavrhli jednání a soud neshledal nezbytný důvod pro jeho nařízení. 9. V dané věci soud vyšel z uvedených právních předpisů: 10. Podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců „[p]olicie je oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud je nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním