1 As 107/2011 — Nejvyšší správní soud

3 A 84/2018- 40 - text 9 3A 84/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců JUDr. Jana Ryby a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobce: Mgr. J. J., narozený dne XXX bytem XXX zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Matějovským sídlem Na Poříčí 1079/3a, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 30. 1. 2018, č. j. MV-8593-3/SO-2018, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se svou žalobou u Městského soudu v Praze domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí vydaného Ministrem vnitra ze dne 30. 1. 2018, č. j. MV-8593-3/SO-2018, kterým byl zamítnut rozklad proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru bezpečnostní politiky a prevence kriminality (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 28. 12. 2017, č. j. MV-147847-2/OBP-2017 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla odmítnuta žádost žalobce o poskytnutí informace, a jehož zrušení se žalobce rovněž domáhá. 2. V žalobě uvádí žalobce, že podal dne 19. 12. 2017 žádost o poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o informacích“) ve znění „Na jakém právním základě Ministerstvo vnitra České republiky omezuje ústavní právo na tlumočníka garantované ustanovením článku 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, provedené ustanovením § 16 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Správní řád“), ve správním řízení vedeném podle zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu a o změně zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Zákon o zbraních a střelivu“), když interpretuje zákon o zbraních a střelivu tak, že žadatel o vydání zbrojního průkazu, který neovládá český jazyk, není oprávněn využít soudního tlumočníka obstaraného na své náklady při skládání teoretické části zkoušky odborné způsobilosti podle ustanovení § 21 zákona o zbraních a střelivu.“ (dále jen „žádost“) 3. Dne 29. 12. 2017 bylo žalobci doručeno prvostupňové rozhodnutí, kterým žalovaný žádost v celém rozsahu odmítl se zdůvodněním, že i) žalobce žádá o právní stanovisko, (ii) se nejedná o informaci ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím, (iii) se nejedná o údaje, které by byly Žalovanému z vlastní činnosti dostupné a, (iv) povinnost poskytovat informace se netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal v celém jeho rozsahu rozklad, který ministr vnitra zamítl se zdůvodněním, že „Ministr vnitra uvádí, že sám účastník konstatuje, že informace dostupná z internetových stránek Ministerstva vnitra, týkající se nemožnosti přítomnosti tlumočníka u zkoušky odborné způsobilosti podle § 21 zákona o zbraních, neobsahuje uvedení právního základu pro takové pravidlo. Vzhledem k absenci výslovné úpravy této problematiky v podzákonných právních předpisech je zřejmé, že daný problém implikuje nutnost právního výkladu výše uvedených ustanovení.“ Žalobce je přesvědčen, že byl rozhodnutími obou stupňů zkrácen na svých právech vyplývajících z čl. 17 odst. 5 usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, tedy mu žalovaný nezákonně a bezdůvodně odmítl poskytnout informaci. 4. Námitky žalobce lze rozdělit do následujících žalobních bodů: 5. V prvním žalobním bodu žalobce namítá, že skutkový stav, který vzal žalovaný za základ rozhodnutí, je v rozporu se spisy. Správní orgány dle žalobce nereflektovaly obsah žádosti, když ji vyhodnotily jako žádost o právní stanovisko. Podle žalobce z formulace požadované informace jednoznačně plyne, že požadovanou informací je „právní základ“, tedy existující zákonné ustanovení, nikoliv podzákonné ustanovení, které umožňuje omezit ústavní právo na tlumočníka garantované ustanovením článku 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Omezit základní lidské právo na tlumočníka lze totiž pouze zákonem, nikoliv podzákonným předpisem. Žalobce cituje informaci vyvěšenou na webových stránkách žalovaného, v níž je uvedeno: „při prokazování odborné způsobilosti není cizinec oprávněn využít tlumočníka, písemný test je vždy nutné vypracovat v předložené podobě, tj. v českém jazyce, praktickou část zkoušky je možné absolvovat v cizím jazyce, pokud tímto jazykem s uchazečem komunikuje přímo zkušební komisař“. Dále žalobce cituje z vyjádření žalovaného nazvaného „Přítomnost tlumočníka na zkoušce odborné způsobilosti“, kde je uvedeno: „Z ustanovení § 2 odst. 6 nařízení vlády č. 315/2011 Sb., o zkušebním řádu zkoušky odborné způsobilosti žadatele o vydání zbrojního průkazu skupiny A až E, vyplývá, že žadatel odpovídá na testové otázky samostatně. Z výše uvedeného lze dovodit, že přítomnost tlumočníka na zkoušce odborné způsobilosti není možná a žadatel musí odpovídat na otázky sám.“ Podle žalobce tak žalovaný z podzákonného právního předpisu dovozuje, že žadatel je tímto omezen na svém právu na tlumočníka. 6. V napadeném rozhodnutí ministr vnitra uvedl, že požadovaná informace neexistuje a je nutné vypracování příslušného výkladového stanoviska, což ministr orgánu prvního stupně uložil. Podle žalobce se však jednalo o pouhou rešerši při neexistenci právních předpisech se silou zákona či vyšší. Žalobce upozorňuje, že formuloval žádost způsobem, ze kterého vyplývá, že omezit právo na tlumočníka lze pouze a jedině zákonem či právním předpisem vyšší právní síly. Správní orgány však vycházely ze skutkového stavu, který je v rozporu se spisy, když žádost posoudili jako žádost o výklad podzákonných předpisů. 7. Ve druhém žalobním bodu žalobce namítá, že žalovaný pochybil při aplikaci zákona o informacích. Žalobce z komentářové literatury dovozuje, že správní orgány pochybily, když „zákonné ustanovení“ nevyhodnotily jako informaci ve smyslu zákona o informacích. Žalobce již v žádosti uvedl, že si není vědom žádného takového ustanovení. Podle žalobce pokud takové ustanovení neexistuje, byly správní orgány povinny poskytnutí informace odmítnout s odůvodněním, že taková informace neexistuje, a protože tak správní orgány neučinily, zatížily svá rozhodnutí nezákonností. 8. Žalobce je toho názoru, že žalovanému musí být tato informace z jeho vlastní činnosti bezpochyby známá, neboť vykonává státní správu ve věcech zbraní, střeliva, munice a pyrotechnického průzkumu a je zmocněn k vydání vyhlášky k provedení některých ustanovení zákona o zbraních a střelivu (mimo jiné též ust. § 21 odst. 9, tedy stanovení obsahové náplně teoretické a praktické část zkoušky, způsob provedení a celkové vyhodnocení zkoušky odborné způsobilosti žadatele o vydání zbrojního průkazu skupiny A až E). Touto prováděcí vyhláškou je vyhláška č. 221/2017 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o zbraních, ve znění pozdějších předpisů, která v ust. § 4 odst. 2 uvádí, že „žadatel vypracovává test samostatně a bez pomůcek, které nebyly zkušebním komisařem připuštěny.“ Je tedy zřejmé, že žalovaný je příslušným správním orgánem, který musí z vlastní činnosti požadovanou informací disponovat, když nadto zveřejnil informaci, že přítomnost tlumočníka na zkoušce odborné způsobilosti není možná. 9. Ve třetím žalobním bodu žalobce namítá, že se žalovaný dopustil nesprávného úředního postupu při aplikaci zákona o informacích. Žalobce uvádí, že žalovaný je při své činnosti vázán ústavním pořádkem, zákony i podzákonnými předpisy. Nesprávným úředním postupem je pak mimo jiné „porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti“ dle ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Žalovaný postupoval v rozporu se zákony a ústavními normami, když uvedl, že daná informace fakticky neexistuje a je nutno ji získat na základě výkladu podzákonných právních předpisů. Taková informace přitom nemůže být nová, ani vytvářená, když se jedná o právní základ pro praxi, kterou žalovaný uplatňuje již od 1. 1. 2012. 10. Z výše uvedených důvodů žalobce navrhuje, aby soud napadené i prvostupňové rozhodnutí zrušil a uložil žalovanému poskytnout požadovanou informaci v rámci žádosti žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku. 11. Žalovaný v písemném vyjádření zejména zrekapituloval postoj žalobce a k meritu věci pak uvedl, že trvá na svém právním názoru obsaženém v napadených rozhodnutích, tedy že informace požadovaná ža