2 As 34/2006 — Nejvyšší správní soud

5 A 174/2014- 99 - text 10 5 A 174/2014 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Milana Taubera a Mgr. Martiny Weissové ve věci žalobce proti žalovanému Skládka odpadů Slavičín s.r.o., v konkursu, IČ: 27725481 se sídlem Osvobození 25, Slavičín Ministerstvo životního prostředí se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2014, zn. 843/530/Hen 31386/ENV/14, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2014, zn. 843/530/Hen 31386/ENV/14, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3.000,- Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný změnil rozhodnutí České inspekce životního prostředí, Oblastního inspektorátu Ústí nad Labem (dále jen „ČIŽP“) ze dne 12. 3. 2014, č.j. ČIŽP/44/OOH/SR01/1114378.067/14/UVH, jímž byla žalobci ve výroku I. rozhodnutí dle § 37 odst. 4 písm. b) zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování ve znění rozhodném (dále jen „zákon o integrované prevenci“) uložena pokuta ve výši 3.500.000,- Kč za spáchání tří správních deliktů. Žalobce se měl dopustit správního deliktu A. podle § 37 odst. 2 zákona o integrované prevenci tím, že jako provozovatel zařízení provozoval zařízení v rozporu s integrovaným povolením, čímž porušil § 16 odst. 1 písm. a) zákona o integrované prevenci, neboť provozoval zařízení Skládka komunálních odpadů Slavičín – Radašovy v rozporu s podmínkami rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 7. 11. 2007, č.j. KUZL 38199/2007 (dále jen „integrované povolení“), a to konkrétně v rozporu s podmínkou integrovaného povolení 1) č. 4 bod A) odst. 1, když v roce 2011 a 2012 byly průsakové vody z jímky průsakových vod vypouštěny mimo jímku průsakových vod na terén pod skládkou a do nivy vodoteče Lukšinka; a o likvidaci průsakových vod nebyla v roce 2011 a 2012 vedena řádná evidence; 2) č. 4 bod A) odst. 2, když dne 3. 8. 2011 a 20. 9. 2011 netěsnilo přepojení drenážního potrubí průsakových vod ze skládky do jímky průsakových vod a průsaková voda unikala do odpojené větve dešťové kanalizace a následně do prostor mimo areál skládky; 3) č. 4 bod A) odst. 6, když hladina v jímce průsakových vod nebyla dne 19. 12. 2011 a 20. 12. 2011 pod úrovní vyústění potrubí svodného drénu a zároveň se nejednalo o mimořádnou situaci; 4) č. 9.1 odst. 5 písm. a) a odst. 6 první odrážka ve spojení s č. 3 odst. 15, když žalobce v období let 2011 a 2012 nezaznamenával do provozního deníku skládky denní údaje o stavu hladiny v jímce průsakových vod a o nakládání s nimi; a 5) č. 3 odst. 4, když maximální aktivní plocha skládkování byla na skládce překročena dne 20. 9. 2011, 21. 9. 2011, 8. 12. 2011, 20. 12. 2011, 18. 9. 2012; B. podle § 37 odst. 1 písm. b) zákona o integrované prevenci tím, že jako provozovatel zařízení nesplnil ohlašovací povinnost dle § 16 odst. 1 písm. b) zákona o integrované prevenci, čímž porušil § 16 odst. 1 písm. b) zákona o integrované prevenci, neboť neohlásil skutečnost, že 1) mezi objekty monitorovacího systému skládky (monitoring podzemní vody) instaloval dvě drenážní pera (perforované husí krky, celková délka cca 20 m) napojená na kanalizační rouru (plastovou trubku, celková délka 70 m) vyústěnou v nivě vodoteče Lukšinka, a 2) v rámci provozu skládky došlo ke zrušení „zařízení pro očistu vozidel – recirkulace použité vody, voda je svedena do zásobní nádrže o objemu 18 m3 a doplňována vodou z místního vodovodu“; C. podle § 37 odst. 1 písm. a) zákona o integrované prevenci tím, že jako provozovatel zařízení nesplnil ohlašovací povinnost dle § 16 odst. 1 písm. d) zákona o integrované prevenci, čímž porušil § 16 odst. 1 písm. d) zákona o integrované prevenci, neboť neohlásil mimořádnou situaci, která nastala dne 9. 9. 2011 a trvala dle provozního deníku skládky až do 21. 9. 2011 a spočívala ve zvýšení hladiny průsakových vod v jímce průsakových vod nad limit daný podmínkou integrovaného povolení č. 4 bod A) odst. 6. Současně byla žalobci ve výroku II. rozhodnutí dle § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění rozhodném (dále jen „správní řád“) a v souladu s § 6 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, ve znění rozhodném, uložena povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 2.500,- Kč 2. Žalovaný změnil rozhodnutí ČIŽP ze dne 12. 3. 2014 tak, že snížil pokutu ve výši 3.500.000,- Kč uloženou ve výroku I. rozhodnutí ČIŽP na pokutu ve výši 1.500.000,- Kč a v ostatní části ponechal rozhodnutí beze změny. II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného a replika žalobce 3. Žalobce v podané žalobě nejprve v obecné rovině namítal, že správní orgány řádně nezjistily skutkový stav věci a věc nesprávně právně posoudily. Vytkl ČIŽP, že postupovala procesně nesprávně, a žalovanému, že nedostatky postupu ČIŽP neodstranil a ani nevypořádal dostatečně veškeré odvolací námitky žalobce, pročež považoval žalobou napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné a nezákonné. Správním orgánům dále vytkl, že porušily zásadu enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí a zákaz dvojího trestání, neprovedly důkazy navrhované žalobcem, nevysvětlily pojem mimořádná situace a neposoudily stabilitu skládkového tělesa. 4. Žalobce konkrétně namítal, že se žalovaný nevypořádal s odvolací námitkou nepřesného vymezení skutku, který se týkal vypouštění průsakových vod mimo jímku, jelikož ve výrokové části rozhodnutí ČIŽP ani v jeho odůvodnění není vymezena doba a ani rozsah takového vypouštění. Zdůraznil, že v dané věci bylo vypouštění průsakových vod mimo jímku prokázáno pouze dne 11. 1. 2011 učiněné p. V.; jiné takové vypouštění prokázáno nebylo, a to ani dne 20. 7. 2012, kdy došlo ke znečištění vodního toku Lukšinka. 5. Namítal, že v případě vypouštění průsakových vod uplynula subjektivní i objektivní prekluzivní lhůta dle § 38 odst. 4 zákona o integrované prevenci. Počátek subjektivní jednoleté lhůty pro zahájení řízení počal běžet dne 20. 9. 2011, kdy ČIŽP provedla místní šetření, avšak řízení bylo zahájeno až oznámením ze dne 11. 2. 2013. Počátek objektivní tříleté lhůty pro uložení pokuty je dán dnem 11. 1. 2011, kdy mělo dojít k protiprávnímu jednání, avšak ČIŽP vydala rozhodnutí až dne 12. 3. 2014. Z rozhodnutí zároveň nevyplývá, že by se jednalo o opakující se nebo pokračující správní delikt. 6. Nesouhlasil, že je mu kladeno k tíži jednání zaměstnance p. V. dne 11. 1. 2011, jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by mu žalobce k vypouštění průsakových vod dal pokyn či příkaz. Žalobce zamezil pokračovaní protiprávního jednání p. V., a správní orgány tak měly přistoupit k upuštění od uložení pokuty dle § 38 odst. 1 a 3 zákona o integrované prevenci. 7. Namítal, že správní orgány při bilančních výpočtech o průsakových vodách vycházely toliko z předpokladů, úsudků a teoretických hledisek, avšak nevzaly v potaz fyzikální zákony, zejména součinitel výpar. Nesouhlasil, že výpar je nevýznamnou veličinou, přičemž z žalobou napadeného rozhodnutí není zřejmé, na základě čeho k takovému závěru žalovaný došel. Správní orgány tudíž neprokázaly, že žalobce měl nadbytek průsakových vod a snažil se jej zneškodnit protiprávním jednáním popsaným v rozhodnutí ČIŽP. 8. Za nedostatečný označil způsob vypořádání odvolacích námitek žalovaným, který pouze odkázal na rozhodnutí ze dne 10. 2. 2013, č.j. 2047530/13/Zm, 71392/ENV/13, neboť později uplatněné odvolací námitky nebyly totožné. 9. Nesouhlasil s výší uložené sankce. Správní orgány nedostatečně zkoumaly osobní a majetkové poměry žalobce. Uhrazením pokuty by byla ohrožena jeho existence a hrozil by mu zánik. K modifikaci sankce žalovaným uvedl, že žalovaný ukládanou sankci přesvědčivě neodůvodnil. Z žalobou napadeného rozhodnutí není zřejmé, z jakého důvodu sankci v uvedené výši žalovaný uložil, neboť se zabýval toliko obecnými úvahami, pominul skutečnosti, které žalobce uvedl v odvolání, a nezabýval se ani tím, zda měla být uložena opatření k odstranění zjištěného stavu. Za zásadní pochybení při ukládání sankce označil stanovení sankce na základě znaleckého posudku RNDr. J. Z., CSc., neboť tento znalecký posudek nepřinesl žádné nové poznatky o tom, čím byla jakost vod ovlivněna. ČIŽP měla pro zjištění kontaminace okolí ustanovit znalce v příslušném oboru. 10. V závěru žalobce namítal tendenční vedení správního řízení a hodnocení důkazů. Správní orgány například v souvislosti s vedením záznamů o odvozu průsakových vod z areálu skládky nepřihlédly k tomu, že k načerpání a odvezení průsakových vod nemuselo dojít v jeden den a že v evidenci čističky odpadních vod mohly být nepřesnosti. Dále správní orgány nezkoumaly dopad jednání ve vztahu k monitorovacímu systému zařízení, tj. zda došlo, či nedošlo ke zhoršení jakosti vod v monitorova