7 As 26/2005 — Nejvyšší správní soud

6 A 194/2015- 35 - text pokračování 10 6 A 194/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D. a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobce: Zemědělské družstvo „Agroholding“ se sídlem v Bernarticích sídlem Bernartice č.p. 111, Bernartice zastoupený ██████████████████████, advokátem, sídlem ████████████████████████████████ proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, sídlem █████████████████████ o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 9. 2015, č.j. 37530/2015-MZE-13323, sp.zn. 3PZ18907/2015-13323, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 9. 2015, č.j. 37530/2015-MZE-13323, sp.zn. 3PZ18907/2015-13323 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým byla zamítnuta jeho námitka proti oznámení Státního zemědělského intervenčního fondu, Regionálního odboru Olomouc (dále též „správní orgán I. stupně“), o provedení aktualizace evidence půdy ze dne 4. 5. 2015, č.j. SZIF/2015/0322403, sp.zn. 15/667/EPU/1/1017058 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. [2] Žalobce v podané žalobě namítal, že napadené rozhodnutí trpí závažnými vadami, neboť správní orgán ve věci nedostatečně a nesprávně zjistil právní stav a poté nesprávně a „nicotně“ rozhodl, čímž žalobce poškodil na jeho právech. [3] Žalobce v podané žalobě uvedl, že ve svém vyjádření ze dne 8. 4. 2015 správnímu orgánu prokázal skutečný právní důvod užívání zemědělské půdy s poukazem na to, že nový vlastník části pozemků ████████████████ (dále též „vlastník předmětné části pozemků) záměrně nepřevzal žalobcem poštou zaslané nájemné, aby tak touto záměrně vyvolanou právní situací dosáhl okamžité neplatnosti nájemního vztahu na části půdy, kterou řádně doposud užívá žalobce. Dne 9. 6. 2014 pak dále vlastník předmětné části pozemků doručil žalobci písemnost nazvanou „odstoupení od nájemní smlouvy u pozemků zapsaných na LV č. x, k.ú. x pro neplacení nájemného“. Správní orgán dle žalobce v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že žalobce pozbyl užívací právo k dotčeným pozemkům z důvodu, že ████████████████ se stal dnem 19. 12. 2014 z kupní smlouvy uzavřené se Státním pozemkovým úřadem většinovým 4/6 vlastníkem dotčených pozemků a nájemní smlouvou se žalobcem již není vázán; k tomu správní orgán uvedl, že žalobce je z nájemního vztahu ev.č. x k 1/3 pozemků na LV č. x s účinností od 1. 10. 1994 ve výpovědi od 1. 10. 2014. Žalobce namítal, že nikdy takovou výpověď neobdržel, přičemž správní orgán její vznik neprokázal. Rovněž pak žalobce označil výpověď za neplatnou, neboť nebyla podána nadpoloviční většinou spoluvlastníků. [4] V dalším žalobním bodě žalobce namítal, že žalovaný jde ve svých úvahách a konstrukcích proti skutečnému ději právních události. Uvedl, že žalovaný ve svých úvahách o ukončení nájemního vztahu s žalobcem v momentu pravomocnosti zápisu vlastnictví █████████████████ v katastru nemovitostí koupí nadpolovičního vlastnického podílu, tvrdil, že užívací právo žalobce zaniklo okamžitě po nabytí právní moci zápisu v 01 hodin prvého dne po uplynutí zákonné lhůty. Žalobce namítal, že žalovaný překročil své zákonné kompetence, přičemž rovněž nesprávně aplikoval některá ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), zejména ust. § 1127 a § 1128. Uvedl, že má s vlastníkem předmětné části pozemků spor o práva a povinnosti z užívání nemovitého majetku, bez stanovení jejich konkrétních hranic v terénu, na kterých žalobce léta smluvně hospodařil. [5] Žalobce dále v podané žalobě uvedl, že již správnímu orgánu I. stupně sdělil, že vlastník předmětné části pozemků si do LPIS pro evidenci státními orgány zakreslil výměru 14,97 ha, ačkoliv skutečná výměra podle nájemní smlouvy je jen 12,4557 ha. Vlastník předmětné části pozemků si tak dle žalobce nárokuje i užívání pozemků, které nespoluvlastní. [6] Žalobce rovněž namítal, že se správní orgán nezabýval důvodnými námitkami žalobce ze dne 12. 5. 2015 a jejich doplněním ze dne 13. 5. 2015, jelikož se nevypořádal s tvrzením žalobce o zákonném nabytí nájmu dotčených pozemků. Uvedl, že rozhodnutí o zrušení nájemního práva patří do pravomoci orgánu státní moci, kterým je příslušný soud, přičemž tomuto rozhodnutí předchází žalobní návrh některého ze spoluvlastníků žalobcem užívané půdy. Uvedl, že ke dni podání žaloby žádný žalobní návrh neobdržel, stejně jako neobdržel výpověď z užívání pozemků. Dle žalobce měl žalovaný poté, co zjistil skutečnost, která znemožňuje vlastníku předmětné části pozemků vyhovět, neprovádět další úkony a dokazování, a žádost vlastníka předmětné části pozemků měl zamítnout a odkázat jej do občanskoprávního řízení. Projev vůle žalovaného pak lze dle žalobce právně vyložit podle obsahu a právních okolností jako zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží. Zároveň zdůraznil, že ve vztahu k dotčeným pozemkům jednal v dobré víře, a nemělo by mu být na újmu ani rozdělení společné věci. Rovněž konstatoval, že druhý ze spoluvlastníků právo žalobce na užívání dotčené zemědělské půdy dne 28. 3. 2015 písemně uznal (dopis █████████████████ vlastníku předmětné části pozemků). [7] Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud zrušil jednak žalobou napadené rozhodnutí, jednak rozhodnutí prvostupňové. [8] Žalovaný v písemném vyjádření k podané žalobě navrhoval její zamítnutí. Uvedl, že většina tvrzení obsažených v žalobě je shodná námitkami uplatněnými proti prvostupňovému rozhodnutí, se kterými se žalovaný již vypořádal v napadeném rozhodnutí, na které odkázal. Dále žalovaný uvedl, že žalobce v celém řízení neprokázal, že disponuje platným právním důvodem k užívání dotčených pozemků, neboť nájemní smlouva mezi ním a Pozemkovým fondem České republiky ze dne 16. 12. 1992 zanikla rozhodnutím Pozemkového úřadu ze dne 30. 7. 1995, č.j. 1495/765/95, jímž bylo v rámci restitučního řízení přiznáno vlastnické právo k ideální 1/6 dotčených pozemků ███████████████████ a ideální 1/3 █████████████████. Jinou platnou nájemní smlouvu žalobce nedoložil, ani jinak neprokázal vznik nájemního vztahu. Žalovaný dále odkázal na kupní smlouvy, kterými ████████████████ postupně nabýval vlastnické podíly k dotčeným nemovitostem (smlouva ze dne 9. 4. 2010 uzavřená mezi ním a █████████████████ a smlouva ze dne 12. 12. 2014 uzavřená mezi Státním pozemkovým úřadem na straně jedné a ███████████████████ a ███████████████████ na straně druhé). V těchto smlouvách vlastníci příslušných podílů shodně stvrdili, že tyto nemovité věci nejsou žádným nájemním vztahem zatíženy. Žalovaný dále poukázal na nedatovanou nájemní smlouvu ev.č. 1684 uzavřenou mezi █████████████████ a žalobcem. Vzhledem k tomu, že ██████████████ disponoval pouze 2/6 podílu na dotčených pozemcích, nemohlo na podkladě této smlouvy dojít k založení platného nájemního vztahu. K tomu nestačí dle žalovaného ani „nájemní smlouva“ k další 1/6 podílu, které lze dovodit z prohlášení █████████████████ ze dne 28. 3. 2015 adresovanému ███████████████████. V součtu tyto podíly činí 1/2, což při absenci jakéhokoliv projevu vůle ze strany vlastníka druhé ideální poloviny, kterým byl Pozemkový fond ČR, znamená, že nájemní smlouva uzavřena být nemohla (srov. ust. § 139 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů). Rovněž pak žalobce nedoložil žádné doklady o placení nájemného, ze kterých by bylo možno vztah mezi ním a Pozemkovým fondem ČR nepřímo dovodit. Dále uvedl, že pokud žalobce pozemky reálně užíval, jednalo se na základě zjištěného skutkového stavu o užívání bez právního důvodu, které nepodléhá právní ochraně a nemůže být k tíži vlastníka nemovité věci. [9] Dále žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že správní orgány v daném řízení nerozhodují meritorně o právech a povinnostech vyplývajících ze soukromoprávních vztahů účastníků řízení; takové rozhodnutí náleží do působnosti obecných soudů. Správní orgán však musí posoudit, který z účastníků řízení dotčené pozemky užívá a z jakého právního titulu. V této souvislosti pak žalovaný odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2015, č.j. 3 As 187/2014-37, a ze dne 19. 7. 2006, č.j. 7 As 26/2015-67. K tvrzení ohledně nesprávně uvedené výměry žalovaný uvedl, že výměra půdních bloků uvedená v prvostupňovém rozhodnutí je nižší než výměra, kterou si vlastník předmětné části pozemků nárokoval. Prvostupňové rozhodnutí tak obsahuje výměru správnou. [10] Žalobce podal k vyjádření žalovaného repliku, ve které uvedl, že nájemní smlouva uzavřená mezi ním a Pozemkovým fondem ČR nezanikla v důsledku rozhodnutí Pozemkového fondu ČR ze dne 30. 7. 1995, č.j. 1495/765/95, neboť takovému rozhodnutí bránila tehdejší právní úprava občanského zákoníku, konkrétně ust. § 680 odst. 3. Dále uvedl, že z listin předložených žalobcem