2 As 34/2008 — Nejvyšší správní soud

6 A 248/2016- 73 - text 14 6 A 248/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové v právní věci žalobce: J. C., zastoupen JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem, se sídlem Kořenského 1107/15, Praha 5, proti žalovanému: Policejní prezidium České republiky, se sídlem Strojnická 935/27, o žalobě proti sdělení žalovaného ze dne 6. 12. 2016, č.j. PPR-17448-19/ČJ-2016-990140, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení sdělení žalovaného ze dne 6. 12. 2016, č.j. PPR-17448-19/ČJ-2016-990140 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byla z důvodu nezaplacení požadované úhrady v částce 25.827.649 Kč odložena žádost žalobce ze dne 16. 6. 2016 o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“). V žádosti o informace požádal žalobce o seznam všech trestných činů evidovaných za posledních 5 let, a to v tomto rozsahu: unikátní identifikátor trestného činu (například č.j., databázové ID aj.), čas (pravděpodobný) spáchání trestného činu, čas přijetí oznámení o trestném činu, typ oznamovatele (poškozený, svědek, policejní orgán aj.), typ trestného činu (například dle TSK, tedy takticko-statistické klasifikace používané Policií ČR), místo spáchání trestného činu (adresa, GPS, souřadnice), způsobená škoda či jiný následek, užití zbraně (a jaké). [2] Žalobce v podané žalobě k její přípustnosti odkázal na usnesení zvláštního senátu ze dne 15. 10. 2010, č.j. Konf 115/2009-34. Dále ke své žádosti o informace uvedl, že požadované údaje by neumožnily identifikovat oběť trestného činu ani aktuální stav trestního řízení, umožnily by však vytvořit mapy, z nichž by mimo jiné vyplývalo, která místa a ve kterou denní dobu trpí zvýšeným výskytem různých typů kriminality. Dále žalobce zopakoval dosavadní průběh řízení. [3] V části žaloby označené jako „žalobní důvody“ žalobce poukázal na interní informaci pro policejního prezidenta ze dne 30. 8. 2016, č.j. PPR-17448-11/ČJ-2016-990140, ve které byly předloženy tři rovnocenné varianty vyřízení žalobcovy žádosti o informace, přičemž zde je mimo jiné k variantě poskytnutí všech požadovaných údajů uvedeno, že všechny žalobcem vymáhané údaje (s výjimkou jednoho) lze relativně snadno strojově získat z informačního systému ESSK provozovaného Policií České republiky. Z uvedeného tedy žalobce vyplývá, že dle vlastního interního posouzení povinného subjektu je možné požadované údaje (s výjimkou jednoho) relativně snadno získat z informačního systému Policie ČR, proto je dle žalobce nutné požadavek na úhradu částky 25.827.649 Kč za mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací považovat za účelový s cílem zabránit žalobci v přístupu k informacím. Dále žalobce namítal, že povinný subjekt neuvedl, kterých sedm z osmi údajů lze relativně snadno získat a který údaj představuje onu výjimku. Připomněl, že již v žádosti uvedl, že si je vědom, že nebude možné u všech činů poskytnout všechny požadované údaje, proto povinný subjekt mohl žádosti vyhovět jen v části co do sedmi z osmi údajů a částečně žádost odmítnout. Žalobce dále zdůraznil, že povinný subjekt neuvedl žádné bližší odůvodnění ke své interní úvaze ohledně ohrožení vyšetřování a ohrožení práv účastníků trestných činů. Závěrem pak žalobce odkázal na odbornou literaturu a směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/98/ES ze dne 17. listopadu 2003. [4] Žalovaný v písemném vyjádření k podané žalobě navrhoval její zamítnutí. Uvedl, že podstatou sporu je rozdílný náhled na následující tři základní otázky. Zaprvé) zda povinný subjekt může poskytnout žadateli všechny jím požadované údaje ke všem trestným činům evidovaným Policií ČR v žadatelem vymezeném období, tj. 1.543.485 x 8 = 12.347.880 údajů, aniž by u každého z nich zvlášť posoudil, zda jeho poskytnutím, tj. zveřejněním, neohrozí schopnost orgánů činných v trestním řízení předcházet trestné činnosti atd., resp. neohrozí práva třetích osob, anebo zda je naopak povinen takové posouzení provést. K tomu žalovaný uvedl, že v původní žádosti žalobce připustil nutnost selekce jím požadovaných údajů ze strany povinného subjektu, aby ji následně v podané žalobě popíral. Uvedl, že trvá na názoru, že provedení selekce požadovaných údajů je jeho povinností. K tvrzení žalobce, že jím požadované údaje neumožňují identifikovat oběť trestného činu, žalovaný uvedl, že je neobhajitelné např. u případů trestné činnosti, ke kterým došlo uvnitř rodinného domu a oběťmi se stali jeho obyvatelé či uživatelé. Ti jsou dle žalovaného nepochybně identifikováni, když se žalobce domáhá také údaje o místě spáchání trestného činu prostřednictvím adresy nebo GPS souřadnic. Tímto poskytnutím by tak žalovaný ohrozil nebo přímo poškodil práva třetích osob a dostal by se rovněž do kolize se zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Dále žalovaný uvedl, že požadované údaje ve svém souhrnu v nemalé míře popisují stav informací, kterými orgány činné v trestním řízení aktuálně disponují. [5] Zadruhé) zda povinný subjekt může provést selekci požadovaných údajů, které poskytnout lze, od těch, jejichž poskytnutí je zákonem vyloučeno, pouze jejich individuálním posouzením policejními orgány, které se jednotlivými případy trestných činů zabývají či zabývaly, anebo zda ho lze provést jiným způsobem, konkrétně strojovým zpracováním těchto údajů. K tomu žalovaný uvedl, že autor výše citovaného interního dokumentu nepovažoval za potřebné podrobně popisovat obsah systému ESSK a vyjádřil ho pouze zjednodušeně. Tento systém je systémem statistickým, přičemž množina údajů obsažené v tomto systému není totožná s množinou údajů požadovaných žalobcem. Konstatoval, že z informačního systému lze skutečně získat všechny požadované údaje s výjimkou údaje o „čase přijetí oznámení o TČ“, avšak některé z nich jen v obecné a nikoli žalobcem požadované konkrétní podobě. To se týká např. údaje o místě spáchání TČ, které je v systému určeno pouze služebním obvodem, nikoli adresou nebo GPS souřadnicemi. Tvrzení žalobce, že mohl žalovaný žádosti vyhovět co do sedmi údajů a částečně žádost ve vztahu ke zbývající informaci odmítnout, žalovaný odmítl, a to z toho důvodu, že tento údaj lze dohledat v trestních spisech vedených v jednotlivých trestních věcech, a rozhodnutí o částečném odmítnutí ve vztahu k tomuto údaji tak rozhodně nelze opírat o pouhý fakt, že tento údaj není obsažen v systému ESSK. Dále uvedl, že při vyčíslení úhrady nákladů zohlednil nejen čas nezbytný k vyhledání žalobcem požadovaných údajů, ale také čas nezbytný k jejich oddělení od údajů, jejichž zveřejnění je zákonem vyloučeno, a tento proces se týká všech žalobcem požadovaných údajů bez výjimky. Uvedl, že dospěl k závěru, že strojové oddělení není možné, jelikož nelze stanovit kritéria selekce, která by ve všech případech zaručovala, že zveřejněním některého údaje nemůže dojít k ohrožení schopnosti orgánů činných v trestním řízení předcházet trestné činnosti atd. Takové posouzení proto dle žalovaného mohou kvalifikovaně provést pouze ty policejní orgány, které se zabývají či zabývaly trestním řízení v jednotlivých věcech. [6] Zatřetí) zda je povinný subjekt oprávněn požadovat za provedení selekce požadovaných údajů úhradu anebo zda provedení této selekce má jít zcela k jeho tíži. K tomu žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2014, č.j. 5 As 76/2014, a dále uvedl, že spatřuje ve vyhledávání informací, jež nemohou být zveřejněny podle ustanovení § 7, § 8a, § 9, § 10 a § 11 zákona č. 106/1999 Sb., v soudních rozhodnutích a vyhledávání údajů, které nemohou být zveřejněny např. podle ustanovení § 11 odst. 4 a 6 téhož zákona, v informačních systémech a trestních spisech Policie ČR, jednoznačnou paralelu. Uvedl, že jeho zaměstnanci musí v každém jednotlivém případě vykonat činnost spojenou s identifikací údajů, jež nemohou být žalobci poskytnuty, byť by se nakonec mělo ukázat, že žádné takové údaje neexistují, a není pochyb o tom, že tato činnost je v případě evidencí, obsahujících řádově miliony údajů, mnohonásobně časově náročnější než v případě soudních rozhodnutí čítajících řádově desítky stran. [7] Žalobce podal k vyjádření žalovaného repliku, ve které uvedl, že při podání žádosti ještě nevěděl, v jaké struktuře a podle jakých kritérií jsou evidovány údaje o trestných činech v centrální databázi Policie ČR. Proto dále při psaní žádosti bral v úvahu, že některé kombinace uvedených osmi údajů by teoreticky mohly být natolik jedinečné, že by mohly vést k identifikaci obětí trestného činu nebo že by jejich poskytnutí mohlo ohrozit vyšetřování. Dále uvedl, že správní spis neobsahuje žádnou úvahu žalovaného, za jakých podmínek by bylo možné