1 As 80/2015 — Nejvyšší správní soud

6 A 57/2016- 56 - text 15 6 A 57/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobce: █████████████████ bytem ██████████████████████████ zastoupen █████████████████████, advokátkou, sídlem ██████████████████████████████ proti žalované: Vysoká škola ekonomická v Praze sídlem ████████████████████████████████████████ zastoupena ████████████████████, advokátem, sídlem ██████████████████████████████████ o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 1. 2016, č.j. 18/9011/2016, takto: I. Žaloba ze zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění 1 Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal přezkoumání rozhodnutí rektorky Vysoké školy ekonomické v Praze (dále jen „žalovaná“, kterou je obecně označován též správní orgán 1. stupně, pokud rozlišení nemá význam pro samotný text odůvodnění) uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým zamítla odvolání žalobce proti rozhodnutí Vysoké školy ekonomické v Praze (dále též „správní orgán 1. stupně) ze dne 25.11.2015, č.j. 9017/I/309-148/15 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla odmítnuta žádost žalobce podaná dne 2. 10. 2015 dle ust. § 8a a § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“), ve spojení s ust. § 5 odst. 2 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. 2 Žalobce se svou žádostí podanou dne 2. 10. 2015 domáhal poskytnutí těchto informací: „1. poskytnutí závěrečné (diplomové) práce ████████████████████████, pokud možno v elektronické verzi, 2. poskytnutí výsledku posouzení závěrečné (diplomové) práce systémem na odhalování plagiátů, 3. poskytnutí kopie diplomu ████████████████████████.“ 3 Žalobce v žalobě namítal nezákonnost napadeného rozhodnutí. Dle žalobce došlo k nesprávnému pochopení a výkladu zákona, jeho nesprávné aplikaci, nesprávnému postupu a k vyslovení několika nesprávných právních závěrů, čímž došlo ke zkrácení práv žalobce jako účastníka řízení. 4 Konkrétně namítal vadu výroku rozhodnutí, který jej činí nepřezkoumatelným, neboť ve výroku není uvedeno, z jakého důvodu je odepřeno právo na informace, ve výroku je uvedeno pouze ustanovení upravující postup rozhodnutí při odvolání, určení odvolacího orgánu a ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) k odvolacímu řízení. Chybí označení ustanovení, podle kterého by bylo možné právo na informace odepřít. 5 V další žalobní námitce uvedl, že mu nebylo umožněno nahlédnout do spisu a vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí, nemohl tak uplatňovat svá práva. Žalovaná i přes upozornění žalobce podklady žalobci nezaslala, ani jej nevyzvala k seznámení se s nimi a vyjádření se k nim, ačkoliv Ministerstvo vnitra, v jehož působnosti je zákon o svobodném přístupu k informacím, ve své metodice upozornilo na dodržování správního řádu ve vztahu k vyjádření se k podkladům pro vydání rozhodnutí. 6 Žalobce dále namítal, že žalovaná ve svém rozhodnutí prakticky nerozlišuje rozdíl mezi poskytnutím a zveřejněním informace. 7 Namítl také, že v napadeném rozhodnutí a též i v prvostupňovém rozhodnutí absentuje test proporcionality, či test veřejného zájmu, ačkoliv zde došlo ke střetu dvou práv, práva na informace a práva na ochranu osobních údajů. Žalovaná měla k veřejnému zájmu přihlédnout, avšak neučinila tak. 8 Dále žalobce namítal, že část odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí nebyla posouzena. Žalovaná vůbec neposoudila námitku žalobce, že rozhodnutí je vadné a nepředvídatelné, neboť se zabývala pouze námitkou nepřezkoumatelnosti, a tedy napadené rozhodnutí trpí vadami a je nepřezkoumatelné. 9 Žalobce dále namítal, že v napadeném rozhodnutí a též i v prvostupňovém rozhodnutí absentuje posouzení možnosti poskytnout informace bez osobních údajů, tedy prostřednictvím anonymizace. 10 Poukázal rovněž na to, že žalovaná nekontaktovala absolventa, přestože disponovala jeho kontaktními údaji a jeho souhlas si mohla vyžádat. 11 Žalobce dále namítal, že žalovaná se odchýlila od judikatury a obsahově shodných žádostí, podle kterých byly informace poskytnuty, resp. bylo nařízeno jejich poskytnutí, přestože žalobce takový konkrétní případ uvedl. Z rozhodnutí není zřejmé, proč se žalovaná od obsahově shodných případů odchýlila. Žalovaná nebyla oprávněna po žalobci požadovat konkrétní judikát, tento postup by pro žadatele o informace představoval nepřiměřenou zátěž. 12 Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Uvedla, že zaslání kopie diplomu absolventa nelze považovat za informace vztahující se k působnosti žalované. Otázka ukončení studia fyzické osoby je již v soukromoprávní sféře, na kterou zákon o svobodném přístupu k informacím nedopadá. Podle jejího názoru poskytnutí kopie diplomové práce nemá vztah k veřejnému životu a nesouvisí s veřejným zájmem ve spojení s právem svobodného přístupu k informacím, přičemž odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. I. ÚS 260/06. 13 K námitce žalobce, že žalovaná absolventa nekontaktovala za účelem vyžádání jeho souhlasu, uvedla, že dotčeného absolventa kontaktovala, souhlas jí však nebyl udělen. Žalovaná tak nemohla žádosti žalobce vyhovět, neboť by porušila ust. § 5 odst. 2 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“). 14 Žalovaná dále uvedla, že předmětná diplomová práce byla obhájena před dnem 1. 1. 2006, tedy před účinností zákonného ustanovení, které stanovuje povinnost vysoké školy zveřejňovat kvalifikační práce (ust. § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a změně a doplnění dalších zákonů (dále jen „zákon o vysokých školách“). Diplomová práce má charakter školního díla dle ust. § 35 odst. 3 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (dále jen „autorský zákon“) a v době jejího vypracování a obhajoby neexistovala povinnost k zveřejnění této práce. Žalovaná tak mohla žádost s ohledem na ust. § 11 odst. 5 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím odmítnout. 15 Žalovaná k žádosti žalobce o poskytnutí výsledku posouzení závěrečné diplomové práce systémem na odhalování plagiátů uvedla, že v případě obhajoby předmětné práce k testu plagiátorství nedošlo. Žádný právní přepis nestanovuje povinnost tento test při procesu obhajoby diplomových prací provádět. Vysoká škola ekonomická v Praze v době odevzdání práce nepožadovala odevzdání diplomové práce v elektronické podobě a ani neprováděla testy plagiátorství. Tyto testy byly zaváděny v souvislosti s povinností odevzdat diplomovou práci v elektronické podobě od roku 2007. Jelikož test nebyl v době obhajoby diplomové práce proveden, není možné žalobci vyhovět. 16 Žalovaná k námitce žalobce, že neumožnila žalobci nahlédnout do spisu vedeného žalovanou, uvedla, že s ohledem na ust. § 20 odst. 4 písm. c) zákona o svobodném přístupu k informacím se správní řád nepoužije. 17 V replice k vyjádření žalované žalobce uvedl, že důvodem odepření práva na informace bylo pouze ust. § 8a zákona o svobodném přístupu k informacím a zákon o ochraně osobních údajů. Žalobce tak namítal, že důvody uvedené žalovanou ve vyjádření k žalobě nemohou mít vliv na posouzení věci, neboť nebyly do vydání rozhodnutí ve věci uvedeny. 18 Žalobce dále namítal, že v napadeném rozhodnutí není uveden žádný jiný důvod, než ochrana osobních údajů, ačkoli je z vyjádření žalované k žalobě zřejmé, že informace podle bodu 2. žádosti žalobce (informace o výsledku posouzení závěrečné (diplomové) práce systémem na odhalování plagiátů) vůbec neexistuje. Důvodem odepření tak měla být také neexistence požadované informace. 19 Žalobce dále namítal, že omezení přístupu k informacím musí mít zákonný podklad a musí být nezbytné. Výjimky z poskytování informací je tak nezbytné aplikovat restriktivně a s důrazem na kvalitní odůvodnění jejich aplikace, což se zde nestalo. Žalobce nesouhlasil s odepřením poskytnutí vysokoškolského diplomu jako celku a k tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 22.1.2015 č.j. 9 As 189/2014-37. Dle žalobce v napadeném rozhodnutí absentuje posouzení povahy vysokoškolského diplomu, který je dle zákona o vysokých školách dokladem o absolvování studijního programu a je veřejnou listinou. Ze samotné právní úpravy obsažené v ust. § 57 odst. 3 zákona o vysokých školách vyplývá, že tento obsahuje i jiné než osobní údaje. 20 Žalobce dále doplnil, že žalovaná měla dát žalobci jako žadateli o informace možnost se s podklady rozhodnutí seznámit podle ust. § 36 odst. 3 správního řádu. 21 Žalobce dále namítal, že z napadeného rozhodnutí není zřejmé, zda bylo rozhodováno v rámci samosprávy, či státní správy. O odvolání nerozhodoval věcně příslušný subj