9 As 114/2011 — Nejvyšší správní soud

6 Ad 19/2018- 41 - text 9 pokračování 6 Ad 19/2018 6 Ad 19/2018-41 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobce: ███████████████████████, bytem ██████████████████████████ proti žalovanému: ████████ ministra vnitra pro státní službu, se sídlem Jindřišská 967/34, Praha 1 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. října 2018, č. j. MV-105247-3/OSK-2018 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění [1] Žalobce se podanou žalobou domáhal jak zrušení napadeného rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí státního tajemníka Ministerstva kultury ze dne 7. 8. 2018 č. j. MK 51368/2018 KST (dále také jen „prvostupňové rozhodnutí“), tak rozhodnutí prvostupňového, a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Prvostupňovým rozhodnutím bylo rozhodnuto tak, že se žádost žalobce o obnovu řízení, které bylo ukončeno rozhodnutím o zařazení na služební místo ze dne 30. 5. 2018 č.j. MK 37282/2018 OLZ, se zamítá. [2] Žalobce v žalobě uvedl, že do výběrového řízení na služební místo ministerský rada č. xxxx, které bylo vyhlášeno v březnu 2018, byl nucen se přihlásit ve snaze nějak vyřešit stále stupňovanou neudržitelnou situaci s dlouhodobým šikanózním chováním a jednáním jeho přímého nadřízeného. V prvních měsících roku 2018 byl seznámen náměstkem xxxxx s řešením šikanózního chování, které spočívalo v přechodu žalobce na jiné služební místo v jiném služebním úřadu prostřednictvím přihlášení do vyhlédnutého výběrového řízení s ujištěním, že bude vykonávat agendu shodnou s agendou v předchozím služebním úřadě. Žalobce namítá, že uvedená část vyhlášeného výběrového řízení byla formulována tak zavádějícím způsobem, aby byl v žalobci vyvolán dojem, ač se fakticky jedná o místo zaměřené na výkon funkce rezortního koordinátora rovnosti žen a mužů. Žalobce se až v den nástupu na služební místo mohl reálně seznámit s reálnou náplní činnosti na zmíněném služebním místě, která ovšem neodpovídá ústnímu a písemnému ujišťování, že bude na xxxx vykonávat stejné činnosti jako na předchozím služebním místě na xxxxx. [3] Žalobce dále namítá, že výběrové řízení bylo nastaveno v rozporu se základními zásadami činnosti správních orgánů, tedy ust. § 2, 3 a 8 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „správní řád“), a bylo v rozporu s ust. § 24 odst. 7 písm. a) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o státní službě“), neboť požadavky a předpoklady na prakticky zamýšlenou a předávací funkci rezortního koordinátora rovnosti žen a mužů (dále jako „Standard pozice GFP“), jak uvedené místo definuje Standard pozice rezortních koordinátorek a koordinátorů rovnosti žen a mužů, schválený usnesením vlády ze dne 30. 5. 2018 č. 347, žalobce nesplňuje. Poukazuje na to, že vláda svým usnesením ze dne 12. 9. 2016 č. 813 uložila všem členům vlády zřídit pozici rezortního koordinátora rovnosti žen a mužů na celý pracovní úvazek a usnesením ze dne 31. 5. 2017 č. 414 svůj požadavek upravila na plný nebo částečný úvazek pro osobu nebo osoby zabezpečující agendu rovnosti žen a mužů směrem dovnitř i vně úřadu, nikoliv jako jedné z oblastí, v níž má žalobce vykonávat organizaci výkonu státní služby a zajištění plnění úkolů. [4] Dále namítl, že žalovaný nedodržel lhůty pro vydání rozhodnutí (nejpozději do 30 dnů), přičemž upozorňuje na skutečnost, že jeho odvolání odeslané 20. 8. 2018 předal státní tajemník Ministerstva kultury žalovanému až 5. 9. 2018. Stejně tak namítal, že s jeho námitkou uplatněnou v odvolání považuje žalovaného ve věcech, které se ho týkají, za podjatého a nespravedlivého, se žalovaný nezaobíral a vypořádal se s ní pouhým odkazem na příslušné ustanovení o státní službě. Žalobce přitom na svých pochybnostech o nestrannosti a nepodjatosti trvá a připomíná, že obnova řízení je upravena ve správním řádu a jde o rozhodování podle správního řádu, nikoliv zákona o státní službě. [5] Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že s podanou žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí, když odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a uváděl věcně tytéž závěry, jako v tomto rozhodnutí. [6] K vyjádření žalovaného podal žalobce repliku, v níž setrval na své argumentaci. [7] Z předloženého správního spisu soud následně zjistil tyto podstatné skutečnosti. [8] V odůvodnění napadeného rozhodnutí je mj. uvedeno, že dne 9. 3. 2018 bylo oznámením č.j. MK 17230/2018 OLZ, vyhlášeno výběrové řízení na služební místo č. xxxxx, do nějž se žalobce dne 26. 3. 2018 přihlásil, a poněvadž byl výběrovou komisí vybrán jako nejvhodnější kandidát, uzavřel dne 14. 5. 2018 služební orgán s vedoucí kanceláře ministra dohodu, na základě níž byl žalobce rozhodnutím služebního orgánu, č.j. MK 37282/2018 OLZ ze dne 30. 5. 2018, zařazen na služební místo č. xxxx, a to s účinností od 1. 6. 2018. Žalobce byl dostatečně seznámen s náplní činnosti na předmětném služebním místě, neboť v oznámení o vyhlášení výběrového řízení je výslovně uvedena agenda rovnosti mužů a žen. Skutečnost, že v oznámení o vyhlášení výběrového řízení nebyla funkce koordinátora výslovně uvedena, nelze považovat za nesprávný úřední postup, kterým by byl účastník řízení uveden v omyl, neboť se jedná o výkon agendy, která v sobě činnost koordinátora zahrnuje. Povinnou náležitostí oznámení podle ust. § 24 odst. 7 zákona o státní službě není konkrétní vymezení činností vykonávajících na služebním místě, i když v praxi toto vymezení alespoň rámcově vymezují. V rámci takového vymezení by měly být v oznámení uvedeny v zásadě všechny činností, které jsou s výkonem služby na daném služebním místě spojeny, bez ohledu na to, v jakém rozsahu či v jaké četnosti se s nimi bude státní zaměstnanec při výkonu služby na daném služebním místě setkávat. [9] Dále je v odůvodnění uvedeno, že pokud byl žalobce toho názoru, že výkon činností byl služebním orgánem stanoven v oznámení o vyhlášení výběrového řízení neurčitě, a měl zájem se dozvědět více podrobností, nic mu nebránilo se v rámci probíhajícího výběrového řízení na tyto podrobnosti dotázat, ať již v průběhu pohovoru výběrové komise nebo přímo služebního orgánu ještě před vydáním rozhodnutí o zařazení na předmětné služební místo. Ačkoli Standard pozice GFP hovoří o zřízení nejméně jedné pozice na plný pracovní úvazek pro osobu zabezpečující agendu rovnosti žen a mužů směrem dovnitř i vně úřadu, jedná se pouze o doporučení, a pokud Ministerstvo kultury z důvodu hospodárnosti spojilo výkon této agendy s dalšími agendami obdobného charakteru, je to jeho rozhodnutí, z něhož je nutné vycházet, neboť v podmínkách Ministerstva kultury nebylo a v budoucnu ani nebude možné beze zbytku naplnit doporučení týkající se Standardu, tedy aby agendu rovnosti žen a mužů vykonával jeden státní zaměstnanec na plný úvazek. Ministerstvo kultury tak zajistilo, aby agenda rovnosti žen a mužů mohla být řešena alespoň spolu s jinými průřezovými vládními agendami. Podle žalovaného se pak dá obecně shrnout, že pokud žalobce podal návrh na obnovu řízení z důvodu své neznalosti o své pracovní náplni, není toto rozhodně důvodem pro vyhovění jeho žádosti ve smyslu ust. § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu. [10] Soud napadené rozhodnutí, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (ust. § 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s.ř.s.“), přičemž podle ust. § 75 odst. 1 s. ř. s. přitom vycházel ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. [11] Podle ust. § 100 odst. 1 správního řádu ve znění účinném pro rozhodné období: „Řízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci se na žádost účastníka obnoví, jestliže (a) vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, nebo (b) bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno, a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování.“. [12] Obecněji je nejprve třeba uvést, že žalobce podal žádost o obnovu řízení podle ust. § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu, což je zvláštní typ správního řízení, v jehož rámci je primární povinností správního orgánu zkoumat, zda došlo k naplnění důvodu pro obnovu řízení podle příslušného ustanovení. Důvody, které k tomuto rozhodnutí vedly, jsou podle názoru soudu v odůvodnění dostatečně uvedeny, a soud s nimi i věcně souhlasí. Není povinností reagovat na každou odvolací námitku, pokud tato námitka s projednávanou věcí nesouvisí. Obnova ří