8 As 37/2014 — Nejvyšší správní soud

8 A 146/2018- 63 - text 7 8 A 146/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému JUDr. J. C. zastoupený Mgr. Pavlem Wenzlem, advokátem se sídlem Praha 1, na Příkopě 15, Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, o žalobě na ochranu proti nezákonnému zásahu žalovaného, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se domáhá určení, že zásah žalovaného, spočívající v tom, že žalobce byl nezákonně k 1. 8. 2018 vyškrtnut ze seznamu insolvenčních správců se zvláštním povolením podle § 3 odst. 2 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, (dále jen „zákon č. 312/2006 Sb.“). Dále žalobce požaduje, aby Městský soud v Praze (dále též jen jako „městský soud“) určil, že ve vztahu k žalobci po dobu od okamžiku zásahu do okamžiku obnovení stavu před zásahem neběží lhůta platnosti zvláštního povolení a uložil žalovanému povinnost zapsat žalobce do seznamu insolvenčních správců se zvláštním povolením. 2. Nezákonný zásah žalovaného spatřuje žalobce v tom, že ze strany žalovaného byl nezákonně vyškrtnut ze seznamu správců se zvláštním povolením pro údajný zánik jeho zvláštního povolení, a to z důvodů, že do 1. 8. 2018 nevykonal zvláštní zkoušku insolvenčního správce, ačkoliv ve vztahu k žalobci pětiletá lhůta neuplynula a jeho zvláštní povolení tedy uplynutím této lhůty ke dni 1. 8. 2018 nezaniklo. 3. Pro posouzení věci je klíčové, zda doba, kdy žalobce nemohl vykonávat funkci insolvenčního správce se zvláštním povolením v důsledku nezákonného rozhodnutí žalovaného se započítává do běhu lhůty stanovené v § 6 odst. 4 zákona č. 312/2006 Sb. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 4. Jak v podané žalobě žalobce uvedl, dne 29. 10. 2014 vydalo ministerstvo spravedlnosti rozhodnutí pod č. j. MSP-619/2010-LO-INSO/46, kterým žalobci zrušilo zvláštní povolení podle § 3 odst. 2 zákona č. 312/2006 Sb. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného rozkladem, o němž rozhodl ministr spravedlnosti dne 20. 2. 2015, rozhodnutím pod č. j. MSP-30/2014- LO- ROZ/2, tak, že podaný rozklad žalobce zamítl. Rozhodnutí žalovaného o zrušení zvláštního povolení nabylo dne 5. 3. 2015 právní moci. 5. Žalobce podal proti rozhodnutí ministerstva ministra spravedlnosti správní žalobu, o níž rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 1. 2017, č. j. 6A 56/2015-68, kdy rozhodnutí ministra spravedlnosti bylo pro nezákonnost a z důvodu nepřezkoumatelnosti zrušeno. Rozsudek nabyl právní moci dne 9. 2. 2017 a vykonatelnosti dne 10. 3. 2017. Rozhodnutí ministra spravedlnosti tedy pozbylo právní moci dnem 10. 3. 2017 a došlo k obnovení nezákonně zrušeného zvláštního povolení. V návaznosti na rozsudek Městského soudu v Praze vydal ministr spravedlnosti dne 7. 9. 2017, pod č. j. MSP-8/2017-SJL-ROZ/6, nové rozhodnutí, kterým zrušil rozhodnutí žalovaného pro nezákonnost a z důvodu nepřezkoumatelnosti a řízení o zrušení zvláštního povolení žalobce zastavil. Rozhodnutí ministra spravedlnosti nabylo právní moci dne 11. 9. 2017. 6. Počátkem měsíce srpna roku 2018 žalovaný zjistil, že byl vyškrtnutý ze seznamu insolvenčních správců se zvláštním povolením, vzhledem k uplynutí doby pěti let ode dne nabytí účinnosti zákona č. 118/2013 Sb., kterým se mění zákona č. 312/2006 Sb. Platnost žalobcova zvláštního povolení nebyla totiž prodloužena postupem podle § 6 odst. 6 zákona č. 312/2006 Sb., tedy vykonáním zvláštní zkoušky insolvenčního správce v posledních 12 měsících platností zvláštního povolení. 7. Žalobce má za to, že postup žalovaného vůči němu je nezákonným zásahem, neboť v době před 1. 8. 2018 nezákonným rozhodnutím žalovaného bylo žalobci zrušeno zvláštní povolení, a tento stav trval po dobu přibližně dvou let. Po uvedenou dobu tedy žalobce fakticky a v důsledku nezákonného rozhodnutí žalovaného nemohl vykonávat funkci insolvenčního správce se zvláštním povolením, a tedy žalobci nemohla uplynout zákonem stanovená pětiletá lhůta platnosti zvláštního povolení. Opačný výklad by znamenal, že žalobce musí nést následky dřívějšího nezákonného rozhodnutí žalovaného, a fakticky by byla aprobována nezákonnost tohoto rozhodnutí. Nezákonný zásah žalovaného spatřuje žalobce v tom, že ze strany žalovaného byl nezákonně vyškrtnut ze seznamu správců se zvláštním povolením pro údajný zánik jeho zvláštního povolení, a to z důvodů, že do 1. 8. 2018 nevykonal zvláštní zkoušku insolvenčního správce, ačkoliv ve vztahu k žalobci pětiletá neuplynula a jeho zvláštní povolení tedy uplynutím této lhůty ke dni 1. 8. 2018 nezaniklo. 8. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že se nemohl dopustit nezákonného zásahu, neboť postupoval zcela v souladu se zákonem č. 312/2006 Sb. a v jeho mezích. 9. S odkazem na zákonnou úpravu ve znění účinném do 31. 7. 2013, žalovaný konstatoval, že fyzická osoba vykonávající funkci insolvenčního správce se zvláštním povolením musí splňovat předpoklady pro výkon citlivé činnosti podle zákona o ochraně utajovaných informací a bezpečnostní způsobilost, přičemž právo vykonávat činnost insolvenčního správce podle § 3 odst. 2 zákona zaniká také uplynutím pěti let ode dne nabytí právní moci zvláštního povolení vykonávat činnost insolvenčního správce. 10. V případě žalobce platnost zvláštního povolení nebyla prodloužena podle § 6 odst. 6 zákona č. 312/2006 Sb. Žalovaný má za to, že zvláštní povolení insolvenčního správce trvá po dobu pěti let od účinnosti novela novely zákona č. 312/2006 Sb.; nejedná se o lhůtu, ale dobu trvání tohoto zvláštního povolení. Zákon o insolvenčních správcích stanovil dobu trvání platnosti zvláštního povolení na 5 let, přičemž nestanoví případy, kdy by se tato přerušovala či stavěla. Rovněž jsou stanoveny podmínky, za kterých lze dobu trvání platnosti zvláštního povolení prodloužit, a to vždy o dalších 5 let. 11. Žalovaný má za to, že zákon žádné důvody pro přerušení doby trvání zvláštního povolení nestanoví a doba, po kterou žalobce nemohl činnost zvláštního insolvenčního správce vykonávat, je pro posouzení dané věci zcela nerozhodná. Prodloužení doby pěti let pro trvání platnosti zvláštního správce bylo možné v případě, že by žalobce do 1. 8. 2018 vykonal zvláštní zkoušku insolvenčního správce, jak je předvídáno přechodnými ustanoveními zákona, a to čl. II bod 4 novely zákona, jelikož žalobce do uvedeného dne zvláštní zkoušku nevykonal, zaniklo jeho právo vykonávat činnost zvláštního insolvenčního správce ke dni 2. 8. 2018 ze zákona, proto žalovaný k tomuto dni provedl výmaz žalobce ze seznamu. III. Posouzení žaloby 12. O skutkovém stavu věci nebylo mezi účastníky sporu. Městský soud vyšel ze zjištění, že žalobce vykonal dne 15. 12. 2010 zvláštní zkoušku insolvenčního správce, osvědčení mu bylo vydáno dne 6. 1. 2011, evidenční číslo 0027/Zvl/2010, a dne 26. 1. 2011 mu bylo vydáno zvláštní povolení vykonávat činnost insolvenčního správce. 13. Protože žalobce do 1. 8. 2014 nepředložil doklad o bezpečnostní způsobilosti, dne 6. 8. 2014 mu bylo doručeno oznámení o zahájení řízení z moci úřední ze dne 4. 8. 2014, č. j. MSP-619/2010-LO-INSO/46, kterým bylo zahájeno řízení o zrušení zvláštního povolení podle § 13 odst. 1 písm. b) zákona č. 312/2006 Sb. ve znění účinném do 30. 6. 2017. 14. Dne 30. 10. 2014 bylo žalobci doručeno rozhodnutí ministerstva spravedlnosti ze dne 29. 10. 2014, č. j. MSP-619/2010-LO-ROZ/2, kterým bylo zrušeno zvláštní povolení. Dne 13. 11. 2014 podal žalobce proti tomuto rozhodnutí rozklad, rozhodnutím ministryně spravedlnosti ze dne 20. 20. 2. 2015, č. j. MSP-30/2014-LO-ROZ/2, byl rozklad žalobce zamítnut. Dne 11. 3. 2015 žalobce podal proti rozhodnutí o rozkladu správní žalobu, o níž rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 1. 2017, č. j. 6A 56/2015-68. Rozhodnutí ministryně spravedlnosti o rozkladu bylo zrušeno a věc byla vrácena ministerstvu spravedlnosti k dalšímu řízení. 15. Rozhodnutím ministra spravedlnosti ze dne 7. 9. 2017, č. j. MSP-8/2017-SJL-ROZ/6, bylo rozhodnutí o rozkladu zrušeno a řízení bylo zastaveno, neboť žalobce dne 20. 5. 2015 předložil ministerstvu spravedlnosti ověřený opis dokladu Národního bezpečnostního úřadu o bezpečnostní způsobilosti fyzické osoby ze dne 14. 5. 2015, č. j. NBÚ-022479, tudíž prokázal splnění podmínky podle § 6 odst. 2 písm. c) zákona č. 312/2006 Sb. v účinném znění. 16. Vzhledem k tomu, že žalobce do 1. 8. 2018 nevykonal zvláštní zkoušku, dospěl žalovaný k závěru, že podle § 12 odst. 3 zákona č. 312/2006 Sb. ve spojení s čl. II odst. 4 novely zákona, zaniklo ze zákona jeho právo vykonávat činnost zvláštního insolvenčního správce ke dni 2. 8. 2018 a tento den byl žalobce vymazán ze seznamu insolvenčních správců se zvláštním povolením. Žalobce se podáním doručeným žalovanému dne 13. 8. 2018 domáhal opětovného zápisu, žalovaný sdělil přípisem ze dne 30. 8. 2018, č. j. MSP-18/2017-OINS-INSO/18, žalobci, že žal