6 Ads 46/2013 — Nejvyšší správní soud

8 Ad 13/2016- 78 - text 12 8 Ad 13/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobce proti žalovanému VIETVANDA, spol. s r.o., IČ 48116513 se sídlem Branická 103, Praha 4 zastoupený advokátkou JUDr. Štěpánkou Mikovou, se sídlem 28. Října 1001/3, Praha 1 Státní úřad inspekce práce se sídlem Kolářská 451/13, Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 3. 2016, č. j. 7140/1,30/15-7 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 24. 4. 2016 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného specifikované výše a to ve výrocích II., III., a IV., kterým bylo rozhodnuto o odvolání žalobkyně do rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj ze dne 4.1.2016, č.j. 15689/9,30/14-11, kterým byla žalobkyně shledána odpovědnou za spáchání správního deliktu dle ust. § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti tím, že umožnila výkon nelegální práce, jak je definována v ust. § 5 písm. e) bod 1. zákona o zaměstnanosti a bodu 2. zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti ve znění účinném do 23. 6. 2014 (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), když na pracovišti „výrobní hala kovovýroby“ na adrese tř. Tomáše Bati 1649, 76502 Otrokovice, umožnila fyzickým osobám vietnamské příslušnosti výkon závislé práce mimo pracovněprávní vztahy, čímž porušila ust. § 3 zák. č. 262/2006 Sb. zákoníku práce, a bez povolení k zaměstnání, čímž porušila ust. § 89 zákona o zaměstnanosti. Za to byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 1.200.000,- Kč. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. První žalobní námitka spočívá v tom, že žalovaný pochybil, když dospěl k závěru, že právní vztahy mezi žalobkyní a jednotlivými osobami vietnamské národnosti jsou ve skutečnosti zastřeným pracovněprávním vztahem, a že tyto osoby pro žalobkyni vykonávají fakticky závislou práci. Tento závěr odůvodnil prakticky bez důkazů a pouze na základě svých domněnek, kdy obsah provedených důkazů účelově dezinterpretoval, a v některých svých zjištěních se o důkazy neopíral vůbec, pouze konstatoval určitou svou premisu jako podložený fakt. Pakliže některý důkaz nezapadal do mozaiky, odmítl jej bez dalšího odůvodnění. V tomto případě se nemůže jednat o správní uvážení, a odůvodnění správního orgánu je ryzím příkladem nekontrolovatelné libovůle, což je mimo jiné v rozporu se zásadou zákonnosti řízení. 3. Druhá žalobní námitka směřuje do postupu, kterým došlo k rozšíření skutku co do časového hlediska od 15. 3. 2013 do okamžiku provedení kontroly, aniž by v odůvodnění rozhodnutí bylo zřejmé, na základě kterých důkazů došlo k rozšíření skutku. Podklady pro zjišťování evidence přítomnosti osob na pracovišti získané od společnosti AVEX Steel Product, s.r.o. v žádném případě nemůžou vypovídat o tom, že by ve výroku uvedené osoby v těchto dnech vykonávaly závislou práci pro žalobkyni. 4. Třetí žalobní námitka se týká toho, že žalobkyně po celou dobu vedení správního řízení navrhovala, aby byly vyslechnuty osoby, jichž se řízení týká, v pozici svědků, neboť jejich výpovědi jsou pro rozhodnutí ve věci samé klíčové. Tento návrh byl zamítnut z důvodu hospodárnosti a k provedeným výpovědím při kontrole nebylo přihlíženo a věc byla rozhodnuta bez provedení tohoto důkazu. Správní orgán tak učinil na popud žalované, dle jejíhož názoru není výslechu svědků třeba, sama žalovaná však vychází z protokolů o kontrole, jejíchž součástí jsou záznamy o výpovědích jednotlivých OSVČ. Tyto osoby nebyly vyslechnuty z důvodu pochybností o jejich důvěryhodnosti kvůli ekonomické závislosti na žalobkyni. To však prvostupňovému orgánu nebránilo v tom, aby v procesním postavení svědků vyslechl jednotlivé vlastní zaměstnance, kteří u žalobkyně vykonávali kontrolu, i když jsou ekonomicky závislé na orgánu prvního stupně. Podstatná část důkazů, z nichž správní orgán vycházel, byla tvořena listinami, které zpracovali zaměstnanci správního orgánu. Tímto postupem tak byla porušena zásada rovnosti zbraní stran zejména pak zásada materiální pravdy ve smyslu ust. § 3 správního řádu. Žalovaná se k těmto námitkám uvedeným v odvolání nevyjádřila. 5. Čtvrtá námitka se týká závěru správního orgánu prvního stupně o tom, že cizinci byli zjištěni na pracovišti při výkonu takových prací, které rovněž vykonávali zaměstnanci společnosti AVEX a zaměstnanci dalších kontrolovaných subjektů, aniž by uvedl, na základě jakých provedených důkazů k těmto zjištěním dospěl. Správní orgán prvého stupně totiž nikdy neviděl výsledek práce osob, které pracovaly pro žalobkyni, stejně jako neviděl výsledek práce zaměstnanců společnosti AVEX. Přesto si pouze na základě skutečnosti, že všechny osoby pracovaly v hale, dovoluje hodnotit výrobky vypracované pro žalobkyni a tvrdí, že tyto nevykazovaly znaky díla, jednotlivé výkony byly od sebe nerozlišitelné a nelze poznat, který svářeč dělal který rám. Žalobkyně sama se vyjádřila v tom smyslu, že pro společnost AVEX zajišťovala prostřednictvím subdodavatelů dodávky daleko složitějších a kvalitnějších produktů, které od jednotlivých tvůrců vyžadovaly kromě vysoké míry zručnosti i vlastní invenci a individuální přístup, a že tedy mezi produkty vyhotovovanými v hale pro různé subjekty existovaly diametrální rozdíly. Správní orgán, aniž by se snažil obranu účastníka vyvrátit, ji prostě bez provedení jakéhokoliv důkazu odmítl. Správní orgán pouze poukázal na zjištěný způsob kontroly výrobků, přičemž tento způsob dle názoru žalované svědčí o tom, že jednotliví OSVČ svou činnost nevykonávali na svou vlastní odpovědnost. Přičemž způsob, jakým prováděli mezi sebou OSVČ, žalobkyně a společnost AVEX kontrolu kvality díla (kdy došlo pouze k formálně k překročení mezičlánku-kontroly žalobkyně), je pouze projevem smluvní volnosti v obchodněprávních vztazích, nikoliv důvod pro zjištění ohledně obcházení ustanovení o závislé práci. 6. Pátá námitka - žalobkyně nemá pocit, že by skutečnost, že jednotliví cizinci dostávali pokyny od mistra společnosti AVEX, byla několikrát osvědčena. Správní orgán ani žalovaná žádné důkazy ve svém rozhodnutí nejmenovali, což je v rozporu s ust. § 50 odst. 3 a 4 správního řádu. Odkazuje-li pak žalovaný opakovaně na protokol o kontrolních zjištěních, neshledává žalobkyně v obsahu protokolu důkazy na podporu skutkové a právní konstrukce žalované. Přitom z dodatku k rámcové smlouvě se společností Avex Steel Product s.r.o. jasně vyplývá, že pověřená osoba této společnosti je zplnomocněná provádět dohled nad kvalitativním zpracováním děl subdodavateli a za tím účelem v případě potřeby udělovat subdodavatelům pokyny. Nebyla však oprávněná k ničemu jinému, než k dohledu nad zachováním kvality zhotovovaných děl, rozhodně nebyla oprávněna přidělovat práci nebo dohlížet či evidovat u subdodavatelů docházku, pracovní dobu či dobu odpočinku, vykonávat dohled a udělovat pokyny nad činností, která neměla vliv na kvalitu a jakost díla, udělovat pokyny ohledně toho, kdy a jaké dílo má subdodavatel provádět, vykonávat nad subdodavateli jakýkoliv dohled mimo prostory pronajaté žalobkyní atd. Navíc dle uzavřených smluv o dílo mezi žalobkyní a jejími subdodavateli byla žalobkyně oprávněná udělovat pokyny k provedení díla. Což není znak závislé práce, nýbrž jde o situaci v obchodních vztazích zcela běžnou, viz ustanovení § 537 odst. 3 obchodního zákoníku a žalovaný svým výkladem fakticky omezuje smluvní volnost podnikatelských subjektů. Žalovaný se k této odvolací námitce rovněž fakticky nevyjádřil. 7. Šestý bod spočíval v námitce, že z rozhodnutí správního orgánu vyplývá, že to, že žalobkyně zajišťuje zakázky jen pro společnost AVEX, je důležitý podklad pro rozhodnutí o spáchání správního deliktu. Žalovaná se překvapivě s odvolací námitkou, že žalobkyně vykonává tuto činnosti i pro jiné společnosti, vypořádala tak, že došla ke stejnému závěru, ačkoliv se jedná o zcela opačné skutkové zjištění. 8. Sedmá žalobní námitka se týkala výtky, že nástěnka, jejíž obsah nemohla žalobkyně nijak ovlivnit vzhledem ke skutečnosti, že výrobní hala, v níž byli cizinci zjištěni, není majetkem žalobkyně, s činností žalobkyně či jednotlivých OSVČ, nemá nic společného, resp. její obsah se nevztahuje na živnostníky a týká se výlučně společnosti AVEX. To samé pak platí o bezpečnostních systémech haly, kdy společnost AVEX evidovala přítomnost jednotlivých osob ve výrobní hale, přičemž tomuto systému se samozřejmě museli jednotlivé osoby – byť nebyli zaměstnanci této společnosti – plně přizpůsobit. Správní orgán z těchto podkladů načerpal zcela nesmyslný poznatek, že jednotliví cizinci pro žalobkyni pracovali ve směnném provozu. Pokud k těmto zjištěním žalovaný doplnil odůvodnění o skutečnost, že společnost AVEX nezaměstnává žádné Vietnamce, pak žalobkyně ve správním spise nezjistila jediný důkaz o tom, jaké zaměstnance společnost AVEX zaměstnává. Žalovaný nechal tuto odvolací nám