6 As 156/2013 — Nejvyšší správní soud

8 Af 54/2016- 107 - text 27 8 Af 54/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudkyň Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph.D., a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., v právní věci žalobce: P. V. sídlem U N., P. zastoupený daňovou poradkyní Ing. Ilonou Vošvrdovou Prsteckou sídlem Nivnická 446/14, 709 00 Ostrava proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 5. 2016, č. j. 22128/16/5200-10422-711919, č. j. 22129/16/5200-10422-711919 a č. j. 22126/16/5200-10422-711919 takto: I. Řízení o žalobě proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 17. 5. 2016, č. j. 22129/16/5200-10422-711919, se zastavuje. II. Řízení o žalobě proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 17. 5. 2016, č. j. 22126/16/5200-10422-711919, se zastavuje. III. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 17. 5. 2016, č. j. 22128/16/5200-10422-711919 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 200 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce daňové poradkyně Ing. Ilony Vošvrdové Prstecké. V. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 4 000 Kč. Částka 4 000 Kč bude žalobci vrácena z účtu Městského soudu v Praze, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Základ sporu a průběh předcházejícího řízení 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení tří rozhodnutí žalovaného označených v záhlaví tohoto rozsudku (dále též společně „napadená rozhodnutí“). 2. Napadeným rozhodnutím ze dne 17. 5. 2016, č. j. 22128/16/5200-10422-711919 žalovaný zamítl odvolání žalobce proti platebnímu výměru Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále též jen „správce daně“) ze dne 24. 11. 2015, č. j. 7030445/15/2005-51523-108407 a napadený platební výměr potvrdil. Správce daně platebním výměrem žalobci doměřil za zdaňovací období roku 2012 daň z příjmů fyzických osob ve výši 337 708 Kč a současně mu uložil povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 67 541 Kč. 3. Napadeným rozhodnutím ze dne 17. 5. 2016, č. j. 22129/16/5200-10422-711919 žalovaný zamítl odvolání žalobce proti platebnímu výměru správce daně ze dne 24. 11. 2015, č. j. 7036166/15/2005-51523-108407 a napadený platební výměr potvrdil. Správce daně platebním výměrem žalobci doměřil za zdaňovací období roku 2013 daň z příjmů fyzických osob ve výši 2 778 709 Kč a současně mu uložil zákonnou povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 555 741 Kč. 4. Napadeným rozhodnutím ze dne 17. 5. 2016, č. j. 22126/16/5200-10422-711919 žalovaný zamítl odvolání žalobce proti platebnímu výměru správce daně ze dne 11. 11. 2015, č. j. 6842158/15/2005/51523-108407 a napadený platební výměr potvrdil. Správce daně platebním výměrem žalobci doměřil za zdaňovací období roku 2014 daň z příjmů fyzických osob ve výši 3 019 481 Kč a současně mu uložil zákonnou povinnost uhradit penále z doměřené dan ve výši 361 170 Kč. 5. Odůvodnění všech tří napadených rozhodnutí jsou formulována obdobně, přičemž z daňových spisů vyplývají následující skutečnosti: 6. Žalobce, zastoupený na základě generální plné moci daňovou poradkyní Ing. Ilonou Vošvrdovou Prsteckou, podal dne 17. 9. 2013 a dne 1. 7. 2014 řádné přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2012 a 2013. Dne 27. 7. 2015 podal dodatečné přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2014. V předmětných daňových přiznáních žalobce vykázal příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti dle ust. § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „zákon o daních z příjmů“) z titulu vykonávání sportovní činnosti. K vykázaným příjmům žalobce uplatnil výdaje dle ust. § 7 odst. 7 písm. b) zákona o daních z příjmů (tj. ve výši 60 % ze zdanitelných příjmů). 7. Správce daně si v rámci vyhledávací činnosti opatřil hráčskou smlouvu ze dne 13. 7. 2012 (dále též jen „hráčská smlouva“) uzavřenou mezi žalobcem a hokejovým klubem HC LEV, a. s. (dále též jen „klub“). Na základě této smlouvy vykonával žalobce činnost profesionálního hráče ledního hokeje pro hokejový klub, ze které mu v předmětných zdaňovacích obdobích plynuly příjmy uvedené v daňových přiznáních. 8. Žalobce byl dne 10. 9. 2015 vyzván k podání dodatečného daňového přiznání za zdaňovací období roku 2012 a 2013 s odůvodněním, že zdanitelné příjmy v předmětném zdaňovacím období roku neplynuly žalobci na základě živnostenského oprávnění, ale jednalo se o příjmy dosažené sportovcem kolektivního sportu dle ust. § 7 odst. 2 písm. b) zákona o daních z příjmů (tj. příjmy z výkonu nezávislého povolání, které není živností ani podnikáním podle zvláštních předpisů). Podle správce daně bylo možné k těmto příjmům podle ust. § 7 odst. 7 písm. c) zákona o daních z příjmů uplatnit výdaje pouze ve výši 40 % z dosažených příjmů, pokud nejsou uplatněny v prokázané výši. Jelikož měl správce daně pochybnosti i o správnosti uplatněné výše výdajů za rok 2014, vydal dne 14. 9. 2015 výzvu, ve které byl žalobce vyzván k prokázání oprávněnosti uplatnění výdajů ve výši 60 % ze všech příjmů dosažených ve zdaňovacím období roku 2014. 9. Na tyto výzvy žalobce odpověděl dne 24. 9. 2015, když ve svém vyjádření mimo jiné uvedl, že pokud by neměl živnostenský list, tak by k uvedeným příjmům uplatnil výdaje ve výši 40 %. Avšak vzhledem k tomu, že žalobci živnostenský list vystaven byl na základě profesionální hráčské smlouvy, uplatnil výdaje ve výši 60 %. Dále žalobce uvedl, že hráčská smlouva byla uzavřena jeho vlastním jménem, jeho trénink je individuální a musí se také samostatně připravovat. Daň tedy byla stanovena dle žalobce ve správné výši a nebyl důvod podávat dodatečné daňové přiznání. 10. Dne 12. 10. 2015 bylo žalobci ve věci vyměření daně za zdaňovací období roku 2014 zasláno sdělení o výsledku postupu k odstranění pochybností, ve kterém správce daně konstatoval, že s ohledem na uvedená zjištění a z povahy hokeje (kolektivní sport) nejsou naplněny základní znaky živnosti dle ust. § 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, (dále jen „živnostenský zákon“), neboť hráč hraje pod hlavičkou klubu a na odpovědnost klubu, kterým je jeho činnost řízena. Správce daně konstatoval, že příjmy dle hráčské smlouvy jsou příjmy z výkonu nezávislého povolání dle ust. § 7 odst. 2 písm. c) zákona o daních z příjmů, ke kterým lze uplatnit výdaje pouze ve výši 40 % z příjmů, avšak nejvýše do částky 800 000 Kč [ust. § 7 odst. 7 písm. c) zákona o daních z příjmů]. Dne 27. 10. 2015 doručil žalobce správci daně vyjádření ke sdělení o výsledku postupu k odstranění pochybností, ve kterém navrhl pokračování v dokazování a namítal absolutní nesprávnost a neobjektivnost dosavadního postupu správce daně. V rámci návrhu na provedení důkazních prostředků žalobce navrhl, aby se správce daně na základě skutečností obecně známých, případně na základě vlastního šetření, seznámil podrobněji s veškerými činnostmi profesionálního hokejisty, které činí za účelem dosažení zisku. 11. Vzhledem k tomu, že po vyhodnocení vyjádření žalobce ze dne 27. 10. 2015 nedošlo ke změně výsledku postupu k odstranění pochybností, vydal správce daně za zdaňovací období roku 2014 dne 11. 11. 2015 dodatečný platební výměr č. j. 6842158/15/2005-51523-108407, a to ve výši 3 019 481 Kč. 12. Žalovaný pak ohledně zdaňovacích období roku 2012 a 2013 vyzval žalobce ve smyslu ustanovení § 145 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“) k podání dodatečných daňových přiznání s odůvodněním, že zdanitelné příjmy v předmětném zdaňovacím období roku 2012 a 2013 neplynuly žalobci na základě živnostenského oprávnění, ale jednalo se o příjmy dosažené sportovcem kolektivního sportu dle ustanovení § 7 odst. 2 písm. b) zákona o daních z příjmů (tj. příjmy z výkonu nezávislého povolání, které není živností ani podnikáním podle zvláštních předpisů). K těmto příjmům lze dle ustanovení § 7 odst. 7 písm. c) zákona o daních z příjmů uplatnit výdaje pouze ve výši 40 % dosažených příjmů, pokud nejsou uplatněny v prokázané výši. Na tuto výzvu žalobce odpověděl dne 24. 9. 2015 obdobně jako u zdaňovacího období roku 2014. 13. Na základě uvedeného pak správce daně doměřil žalobci daň z příjmů fyzických osoba za zdaňovací období roku 2012 ve výši 337 708 Kč (rozhodnutí ze dne 24. 11. 2015, č.j. 7030445/ 15/2005-51523-108407) a za zdaňovací období roku 2013 ve výši 2 778 709 Kč (rozhodnutí ze dne 24. 11. 2015, č. j. 7036166/15/2005-51523-108407). 14. Proti těmto třem rozhodnutím podal žalobce v řádné lhůtě odvolání, která žalovaný zamítl a potvrdil rozhodnutí správce daně. Žalovaný uvedl, že správce daně měl s ohledem na charakter činnosti žalobce důvodný předpoklad, že daň nebyla přiznána ve správné výši. Správce daně proto postupoval dle ust. § 145 odst. 2 daňového řádu v návaznosti na ust. § 143 odst. 3 daň