9 A 171/2017

Navrhovatelé a) až c) (dále též jen „navrhovatelé“) se podaným návrhem domáhají přezkoumání a zrušení opatření obecné povahy uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené OOP“ nebo „OOP“) s odůvodněním, že OOP v napadeném rozsahu není v souladu se zákonem a nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem. Předmětem OOP je Aktualizace č. 1. Zásad územního rozvoje hl. m. Prahy (dále též „AZÚR“) spočívající ve změnách uvedených v textové a grafické - části AZÚR - oddíl 5.3.1., vztahující se ke koridoru a ploše dopravy letiště Praha-Ruzyně (nyní Letiště Václava Havla, dále též „letiště“) včetně plánované stavby nové paralelní vzletové a přistávací dráhy letiště a vzletových a přistávacích prostorů letiště, - části AZÚR - oddíl 4.4.1., vztahující se k vymezené oblasti zasažené provozem letiště – SL/1.

Soud předně na tomto místě upozorňuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 21. 11. 2018, čj. 2 As 81/2016-157 (dále jen „potvrzující rozsudek NSS“), kterým NSS potvrdil závěry v jiné věci zdejšího soudu v rozsudku ze dne 12. 2. 2016, čj. 9 A 208/2015-292 (dále jen „předchozí rozsudek“), týkajícího se stejného OOP, kdy kasační stížnosti proti uvedenému rozsudku zamítl. Vzhledem k tomu soud vycházel při posuzování stejných či obdobných námitek ze závěrů vyslovených v uvedených rozsudcích, přičemž neshledal důvodu se od nich jakkoliv odchýlit ani v nyní posuzované věci.

Navrhovatelé v návrhu uvedli, že napadeným OOP byli zkráceni na svém právu na rodinný a soukromý život, vlastnickém právu, právu na ochranu zdraví, právu na příznivé životní prostředí a právu na spravedlivý proces. Napadené OOP dle jejich přesvědčení není v souladu se zákonem, nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem a bylo vydáno v rozporu s principem proporcionality.

S ohledem na značnou obsáhlost návrhu soud dále postupoval tak, že v dalším textu vždy vymezil podstatu uplatněné námitky či řešené právní otázky a reakci na ni postupně ze strany odpůrce a osoby zúčastněné na řízení.

Navrhovatelé jsou vlastníky nemovitostí v území SL/1 dotčeném napadenými částmi OOP. Na svých právech se cítí být navrhovatelé a) až c) dotčeni obecně tím, že realizací záměrů uvedených v OOP bude možné jejich nemovitosti vystavit hluku z provozu letiště nad limity stanovené právními předpisy. To navrhovatelé doložili i dvěma obrázky. Zvýšení hlukové zátěže bude dle navrhovatelů způsobeno zvýšením počtu pohybů letadel na letišti o cca. 95 500 pohybů za rok více oproti dosavadnímu maximálnímu stavu provozu na letišti. Navrhovatelé též odkázali na materiál zveřejněný na internetových stránkách Světové zdravotnické organizace, podle kterého začínají negativní účinky na lidské zdraví již při nočním hluku o intenzitě 40dB. Navrhovatelé vyjmenovali řadu konkrétních zdravotních potíží vyvolaných hlukovou zátěží dle „lékařských a statistických studií“, přitom tyto studie nijak blíže nekonkretizovali. Připomínky k návrhu OOP sice uplatnili pouze navrhovatel b) a c), avšak s odkazem na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (dále jen „RS NSS“) čj. 1 Ao 2/2010-116 a čj. 4 Ao 5/2010-48, dodali, že to nebrání přístupu k soudu navrhovateli a).

Navrhovatel a) je společně s manželkou vlastníkem stavby č. p. XXX a pozemků parc. č. XXX/Y a XXX v k. ú. x. Tyto nemovitosti se nachází v území s funkcí OB – čistě obytné. V současnosti jsou tyto nemovitosti dotčeny podlimitním venkovním denním a nočním hlukem ze stávající dráhy. Podle původního textu výroku návrhu OOP i výkresu a výřezu denních izofon měly být nemovitosti navrhovatele a) mimo oblast SL/1, proto při projednávání OOP nepodával připomínky. Změnou výroku po veřejném projednání na základě námitky uplatněné osobou zúčastněnou na řízení se však pozemky navrhovatele a) závazně dostaly do oblasti SL/1, jak vyplývá z výkresu nočních izofon. Změnou tohoto výroku a nemožností se k ní jakkoliv vyjádřit se navrhovatel a) cítí být dotčen konkrétně na svém právu vlastnickém podle čl. 11 odst. 1, 3 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listiny“), protože napadené OOP nepochybně zasáhne pokojné užívání těchto nemovitostí a způsobuje pokles tržní hodnoty jeho nemovitostí a dále nebude moci umístit na svých pozemcích jakékoliv další objekty pro bydlení, právu na ochranu zdraví podle čl. 31 Listiny a právu na příznivé životní prostředí podle čl. 35 odst. 1 a 3 Listiny, právu na ochranu rodinného a soukromého života podle čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 10 odst. 2 Listiny, a právu na spravedlivý proces, kdy odpůrce změnil výrok napadeného OOP až po veřejném projednání návrhu.

Navrhovatel b) je vlastníkem pozemků parc. č. XXX/Y a XXX/Y v k. ú. x zapsaných na LV č. XXX vedeném u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu. Tyto nemovitosti se nachází v území s funkcí OB – čistě obytné, cca. 100 m od osy navrhované nové paralelní dráhy v oblasti SL/1 a současně v ochranném hygienickém pásmu vyhlášeným EIA s předpokládaným hlukem přesahujícím hygienické limity. Proti návrhu OOP uplatnil navrhovatel b) dne 17. 12. 2013 písemnou připomínku, kterou v návrhu citoval a v níž poukazoval především na hrozící překročení limitů hluku. Připomínku odpůrce neakceptoval, proto se navrhovatel b) cítí být dotčen napadeným OOP na svých právech, a to konkrétně na právu vlastnickém podle čl. 11 odst. 1, 3 a 4 Listiny, protože napadené OOP nepochybně zasáhne pokojné užívání těchto nemovitostí a způsobuje pokles tržní hodnoty jeho nemovitostí a dále nebude moci umístit na svých pozemcích jakékoliv další objekty pro bydlení, právu na ochranu zdraví podle čl. 31 Listiny a právu na příznivé životní prostředí podle čl. 35 odst. 1 a 3 Listiny, právu na ochranu rodinného a soukromého života podle čl. 8 Úmluvy a čl. 10 odst. 2 Listiny, a právu na spravedlivý proces, kdy odpůrce změnil výrok napadeného OOP až po veřejném projednání návrhu.

Navrhovatel c) je vlastníkem bytové jednotky č. XXX a podílu na pozemku parc. č. XXX/YY v k. ú. x. Tyto nemovitosti se nachází ve vymezené oblasti SL/1, těsně u hranice ochranného hygienického pásma s odchylkou +/- 2dB. Proti návrhu OOP uplatnil navrhovatel c) dne 17. 12. 2013 obsáhlou písemnou připomínku, v níž poukazoval především na to, že nebyla doložena, prověřena a odůvodněna potřebnost záměru na základě aktuálních podkladů, nebyla řádně vymezena oblast zasažená hlukem, chybějící prověřené reálných variant provozu, nesprávné stanovení nulové varianty a nezohlednění souběhu vícero záměrů. Připomínku odpůrce bez řádného odůvodnění nezbytnosti rozsahu záměru neakceptoval, proto se navrhovatel c) cítí být dotčen napadeným OOP na svých právech, a to konkrétně na právu vlastnickém podle čl. 11 odst. 1, 3 a 4 Listiny, protože napadené OOP nepochybně zasáhne pokojné užívání těchto nemovitostí a způsobuje pokles tržní hodnoty jeho nemovitostí, právu na ochranu zdraví podle čl. 31 Listiny a právu na příznivé životní prostředí podle čl. 35 odst. 1 a 3 Listiny, právu na ochranu rodinného a soukromého života podle čl. 8 Úmluvy a čl. 10 odst. 2 Listiny, a právu na spravedlivý proces, kdy odpůrce změnil výrok napadeného OOP až po veřejném projednání návrhu.

Odpůrce základ aktivní legitimace navrhovatelů nezpochybnil. Zdůraznil však, že to, že se nemovitosti navrhovatelů nachází v území vymezeném oblastí SL/1, ještě nezakládá dotčení napadeným OOP. Vymezení oblasti má totiž jen čistě informační charakter, nikoliv normativní význam. Poskytuje pouze informaci zpracovatele zásad územního rozvoje, že oblast může být zasažena hlukem, avšak nijak nutně nepředjímá, že v oblasti budou překročeny nějaké normy. Stávající hlukové pásmo je vyhlášeno s územním rozhodnutím a jeho změna by měla být přijata stejným způsobem. Bude-li vymezeno nové ochranné hlukové pásmo, bude zapotřebí otázku projednat samostatně a vymezení oblasti SL/1 nemá v tomto směru žádný význam. K tomu odpůrce odkázal na rozsudek NSS čj. 1 Ao 7/2011-526, ve věci zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje, konkrétně na body [421] až [551], a dále na současné znění § 36 odst. 3 stavebního zákona, který výslovně zakazuje, aby zásady územního rozvoje (dále jen „ZÚR“) řešily otázky vyhrazené územnímu plánu nebo územnímu rozhodnutí.

Odpůrce se dále neztotožnil ani s tvrzením, že navrhovatelé byli dotčeni na svých právech změnou výroku po skončení veřejného projednání návrhu OOP. Oblast SL/1 je vymezena jak graficky, tak textově. Grafické znázornění této oblasti se přitom ani po veřejném projednání nezměnilo. Pouze se upřesnil textový popis, jakým způsobem byla plocha SL/1 vymezena. Žalobní předpoklad je tak dle odpůrce nepravdivý. Po veřejném projednání nedošlo k zásahu do grafické podoby vymezení plochy SL/1, která je navíc nenormativní povahy, proto se nezměnil ani vztah navrhovatelů k vymezení této plochy.

V obecné rovině odpůrce připustil, že navrhovatelé mohou být dotčeni nikoliv vymezením pásma jako takového (část 4.4.1), ale umístěným záměrem, tj. paralelní vzletovou a přistávací dráhou a jejím následným provozem (část 5.3.1).

Obecné důvody návrhu

Navrhovatelé vymezili důvody v návrhu nejdříve obecně, když tvrdili, že OOP není v souladu se zákonem, nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem a je v rozporu s principem proporcionality, neboť neplánuje záměry v nejšetrnějších variantách. Za zcela klíčové považovali to, že žijí v území, na kterém platí zákonem stanovené limity hlukové zátěže. Vydání napadeného OOP umožňuje velmi výrazné zvýšení provozu na Letišti Václava Havla, výrazné přiblížení tohoto provozu k nemovitostem navrhovatelů, podstatné zhoršení hlukové situace, a to za současného umožnění překračování hlukových limitů. Navrhovatelé budou v důsledku vydání napadeného OOP nuceni snášet vyšší hlukovou zátěž bez možnosti domáhat se nápravy. Navrhovatelům a) a b) bude navíc znemožněno umísťovat další objekty bydlení, resp. stávající objekty bydlení rozšiřovat např. o nástavby, přístavby. Věcným důvodem podání návrhu je přesvědčení navrhovatelů, že realizace záměrů uvedených v napadeném OOP povede k zásahu do jejich soukromého a rodinného života, zdraví, majetku a životního prostředí. Navrhovatelé jsou přesvědčeni, že k takovým zásahům nejsou splněny právními předpisy požadované předpoklady. Odkázali též na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) k čl. 8 Úmluvy ve věcech López Ostra proti Španělsku, stížnost č. 16798/90, nebo Deés proti Maďarsku, stížnost č. 2345/06, kde ESLP zejména ve druhém z citovaných rozsudků uvedl, že právo jednotlivce na ochranu domova zahrnuje též právo na jeho poklidné užívání v rámci rozumných mezí. Zásahem do tohoto práva může být též obtěžování hlukem, znečištěním ovzduší, zápachem apod. Vystavení jednotlivce nadlimitnímu hluku považují proto navrhovatelé za porušení čl. 8 Úmluvy. Navrhovatelé též zdůraznili, že dosud neměli a v budoucnu již nebudou mít nikdy možnost namítat neprokázání nezbytnosti zásahu, absenci veřejného zájmu či neprokázání minimalizace zásahů do svých práv. Ve všech následných postupech budou tyto námitky odmítány s poukazem na to, že tyto výhrady byly závazně vyřešeny právě při vydávání napadeného OOP.

K důvodům návrhu odpůrce obecně uvedl, že vydání napadeného OOP považuje za nesporné. Namítl však, že podmínky pro rozhodování v dotčeném území vymezené v napadené části 4.4.1 (týkající se celého stávajícího letiště a nejen zamýšleného rozšíření), jejichž účelem je minimalizovat či kompenzovat dopady uvedené v části 5.3.1 (kde je upraven koridor a plocha letiště), samy o sobě nijak nezasahují do práv navrhovatelů. Návrh na zrušení části 4.4.1 OOP se proto domáhá excesu v rozhodování soudní moci, která stojí na principu minimalizace zásahů do samosprávné pravomoci orgánů územní samosprávy.

Ve svém návrhu dále navrhovatelé namítli konkrétní důvody napadení OOP, které specifikovali takto:

Neprokázání nezbytnosti zásahu do práv navrhovatelů

Navrhovatelé namítli, že pokud napadené OOP zasahuje do jejich ústavně zaručených práv, musí být prokázána nezbytnost takového zásahu; přitom nestačí pouze prokázání ekonomické či jiné vhodnosti či prospěšnosti nebo odkaz na úkol stanovený Politikou územního rozvoje (dále jen „PÚR“), tak jak se argumentuje v napadeném OOP. Dle přesvědčení navrhovatelů však napadené OOP neobsahuje dostatek informací, z nichž by vyplývalo, že zásah do jejich práv je nezbytný. K argumentaci PÚR navrhovatelé odkázali na rozsudek NSS čj. 9 Ao 3/2009-75, podle kterého nelze při pořizování zásad územního rozvoje automaticky přebírat realizaci záměrů v PÚR bez dalšího hodnocení jejich dopadů či zvažování možných variant. K takovému prověření záměrů PÚR v případě napadeného OOP však dle navrhovatelů nedošlo.

Dále navrhovatelé namítli, že provozní potřeba letiště, kterou ostatně dle názoru navrhovatelů osoba zúčastněná na řízení a odpůrce ve skutečnosti ani neprokázali, neprokazuje objektivní nezbytnost záměru; provozovateli letiště nevzniklo existencí letiště v současné podobě právo na jeho libovolné rozšiřování, pokud bude jeho kapacita naplněna. Proto rozšíření podléhá nutnosti posoudit jeho nezbytnost z pohledu potřeb společnosti. Navrhovatelé dodali, že ze strany odpůrce došlo při přípravě OOP k výraznému nadhodnocení počtu pohybů letadel, což je rozhodující ukazatel. Dle odpůrce tak bude v roce 2020 dosažen počet 274 000 pohybů letadel ročně, avšak dle dostupných údajů navrhovatelé tvrdí, že v dohledné době bude postačovat současné uspořádání. Současný počet ročních pohybů letadel je oproti dřívějším odhadům odpůrce nižší cca. o polovinu, což demonstrují v dalších částech návrhu konkrétními číselnými údaji. Na podporu svého tvrzení též odkázali na Srovnávací studii pro posouzení finálních změn dispozice projektu Paralelní RWY 06R/24L, letiště Praha Ruzyně na jednotlivé složky životního prostředí a veřejné zdraví, z níž cituje a která mluví o změně trendu v civilní letecké dopravě spočívající v zajištění vyšší obsazenosti letadel dopravci a větší kapacitu sedadel. Dle uvedené studie je proto z tohoto důvodu aktualizovaný maximální plánovaný počet pohybů při očekávaném průměrném meziročním růstu o 2,4 % v koncovém roce prognózy (258 225 pohybů letadel) nižší než údaj naplnění projednaného záměru nové paralelní dráhy (274 500 pohybů). Zohlednění těchto faktorů rovněž vede k závěru, že vybudování nové dráhy není nezbytné. Tím, že odpůrce neposoudil řádně otázku nezbytnosti vybudování nové dráhy, zasáhl do práv navrhovatelů bez toho, aby byla prokázána nezbytnost takového zásahu. Bez prokázání existence nezbytného důvodu je zásah do práv navrhovatelů nezákonný.

Odpůrce k této námitce uvedl, že tzv. test nezbytnosti zásahu je test, který je třeba provádět pouze u některých práv, přičemž ústavní pořádek takový test zpravidla předpisuje obvykle slovy „jen je-li to v demokratické společnosti nezbytné“, jež jsou uvedena v právní klauzuli definující podmínky prolomení ochrany příslušného (obvykle druhý nebo třetí odstavec příslušného článku). Takovými právy jsou např. právo na ochranu obydlí, svoboda vyznání, svoboda projevu atd. (práva zaručená v čl. 12, 16, 17, 19 a 27 Listiny). Zásah do jiných práv, včetně práva vlastnit majetek ve smyslu čl. 11 Listiny nevyžaduje test nezbytnosti. Vyžaduje pouze skutečnost, aby se tak dělo ve veřejném zájmu a za náhradu (viz odst. 4 tohoto článku). Ani zásah do soukromého a rodinného života nevyžaduje podle čl. 10 Listiny test nezbytnosti a doktrína toto právo nezařazuje do neprolomitelných práv.

Odpůrci však není zřejmé, jak by vlastně bylo možné posoudit např. nezbytnost (tvrzeného) zásahu do soukromého a rodinného života navrhovatelů. Odpůrce si nedokáže představit provedení takového testu v případě přijímání zásad, které se týkají všech obyvatel kraje (hlavního města), přičemž zásady svým přijatým řešením dříve či později ovlivní více či méně výkon všech práv ke všem statkům a hodnotám na území hlavního města, pročež není s to garantovat, že nikdo nebude nikdy dotčen. V souzeném případě není odpůrci známa konečná podoba navrhovaného záměru, jsou mu známy pouze jeho hraniční parametry. Odpůrci pak rovněž není známa podoba, povaha a lokalizace soukromého a rodinného života navrhovatelů. Provádět v takovém případě test nezbytnosti, jenž vyžaduje konkretizaci testovaných hodnot, je více než obtížné a nejspíše nemožné. Navrhovatelé, kteří požadavek testu nezbytnosti vnáší do právního diskursu v podstatě poprvé, pak ani nenaznačují, jak by takový test měl být proveden. K tomu odpůrce upozornil, že navrhovatel a) nepodal k napadenému OOP ani námitky ani připomínky, přesto ve společně formulovaném návrhu tuto námitku uplatňuje také.

Dále odpůrce upozornil, že prokazování nezbytnosti zásahu do práv je i v rozporu s tím, jak se k otázce přezkumu opatření obecné povahy staví soudy. Odpůrce s opětovným odkazem na rozsudek NSS čj. 6 Ao 6/2010-103, konkrétně na jeho bod 114, považuje provedení tohoto testu za nesmyslné.

K argumentaci převzetí úkolu z PÚR odpůrce uvedl, že jednak je tato námitka v rozporu s námitkou č. 10 návrhu, jednak není zcela korektní. Podrobné odůvodnění rozvoje letiště je obsaženo v odůvodnění napadeného OOP v kapitole 5.3. (Letecká doprava). Kromě jiného se zde uvádí, že v zájmu zvýšení bezpečnosti a kapacity provozu letiště, udržení jeho pozice v konkurenčním prostředí v rámci rozvíjející se infrastruktury letišť v Evropě se sleduje částečná přestavba jeho dráhového systému zahrnující navrženou novou paralelní RWY 06R/24L. Je třeba konstatovat, že rozvoj letiště je dlouhodobě sledovanou záležitostí na úrovni státu a není tedy jen věcí investora a jeho zájmů, jak tvrdí navrhovatelé. Dále odpůrce v souvislosti s touto námitkou uvedl, že realizovatelnost záměru byla provedena v rámci procesu Vyhodnocení vlivu na udržitelný rozvoj území (dále jen „VVURÚ“), z něhož vyplynulo, že může (nikoliv nutně musí) ve vymezované ploše SL/1 docházet k překračování limitů hluku a znečištění ovzduší dle platné legislativy. To může vést i k negativním vlivům na zdraví obyvatel žijících v této oblasti (viz Příloha č. 5 VVURÚ). Na základě těchto skutečností byl vyvozen závěr, že lze s danou rozvojovou oblastí souhlasit, avšak pouze za podmínek uvedených v Příloze č. 6 VVURÚ, kde jsou uvedena opatření pro předcházení, snížení nebo kompenzaci všech zjištěných nebo předpokládaných závažných záporných vlivů na životní prostředí. Podmínky se týkají především ochrany území před nadlimitním hlukem a znečištěním ovzduší.

Pokud navrhovatelé argumentují trendem zvětšování kapacity letadel a jejich obsazenosti, odpůrce zdůraznil, že zásady územního rozvoje jsou strategickým dokumentem, a nikoliv nástrojem realizace. Kapacita letiště uvedená v napadeném OOP nejsou závislé na aktuálních statistikách a vývoji leteckého provozu, ale udávají maximální předpokládané kapacity záměru letiště Praha Ruzyně vybaveného paralelní dráhou RWY 06R/24L do budoucna. To je v souladu se strategickou povahou tohoto dokumentu. Bude-li se vývoj v letecké dopravě vyvíjet jinak, jak předpokládají navrhovatelé, bude to samozřejmě zohledněno v dalších podobách realizace na úrovni územního rozhodnutí, případného vymezení nebo zrušení ochranného hlukového pásma, popřípadě v organizaci leteckého provozu. Provoz paralelní vzletové a přistávací dráhy při tom má smysl i v případě, že bude provoz klesat, protože pak bude možné hluk v rámci dne koncentrovat do méně problematických období, kdy není např. tolik obtěžující, protože kapacitní potřebu bude možné odbavit v kratším čase. V případě nižších počtů pohybů letadel lze převést letecký provoz z období dne pro člověka citlivějších (např. večer, ráno) do centrální části dne, popřípadě zásadně omezit provoz noční. Závěrem odpůrce zopakoval, že koncept nezbytnosti záměru v rovině ústavněprávního testu není možné provést.

Neprokázání převažujícího veřejného zájmu

Navrhovatelé se dále domnívají, že z důvodu zásahu do ústavně zaručených práv je nutno rovněž prokazovat existenci veřejného zájmu na uskutečnění záměru a následně testovat zda tento veřejný zájem převažuje nad veřejným zájmem ochrany vlastnictví, soukromého a rodinného života, zdraví a příznivého životního prostředí. Dle názoru navrhovatelů však napadené OOP nespecifikuje veřejný zájem na vybudování nové vzletové dráhy dostatečně jednoznačně a konkrétně. I kdyby se snad uváděné ekonomické přínosy uskutečnění záměru ukázaly jako reálné, nelze z nich automaticky dovozovat existenci veřejného zájmu na jejich dosažení. K tomu navrhovatelé podotkli, že údaje o ekonomických přínosech záměru byly již v době schvalování OOP založeny na zcela zastaralých podkladech. Veřejný zájem na vybudování nové dráhy nelze ani prokazovat PÚR, neboť úkol v ní obsažený podléhá nutnosti prověření potřebnosti a realizovatelnosti tohoto záměru v rámci schvalování zásad územního rozvoje.

Odpůrce v napadeném OOP dále zcela rezignoval na poměření toho, zda zájem na realizaci záměrů převažuje nad zájmem ochrany práv navrhovatelů (a dalších osob v obdobném postavení). Tím současně znemožnil navrhovatelům konkrétněji rozporovat postup odpůrce a soudu jej přezkoumat. Za takové poměření nelze dle navrhovatelů považovat ani tvrzení odpůrce, že v případě nerealizace nové vzletové a přistávací dráhy může být letecká doprava vedena přes centrální Prahu, což povede k negativním dopadům na mnohem větší počet osob. Touto fakticky a právně nereálnou variantou není možné argumentovat ve prospěch varianty schválené v napadeném OOP. Odpůrce též pominul plánované prodloužení dráhy na území Středočeského kraje, kdy tyto informace zcela vypustil. Tím zásadně zkreslil závěry a vlivy na Středočeský kraj tak nikdy nebudou v žádném procesu vyhodnoceny a zohledněny. Bez celkového posouzení nelze předjímat výsledek posouzení potřebnosti záměru, čímž rovněž došlo k zásahu do práv navrhovatelů. Dále navrhovatelé uvedli, že tato skutečnost je současně v rozporu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES (viz níže).

Odpůrce dle navrhovatelů rovněž pochybil i tím, že neprověřil reálné varianty, a tím nemohl být prokázán převažující veřejný zájem na realizaci záměru, což navrhovatelé blíže rozvedli v samostatné námitce níže.

Odpůrce nejdříve s odkazem na svá vyjádření k ad. 1 a 2 zopakoval, že dotčení záměrem na jiném pozemku není zásahem do vlastnického práva ve smyslu Listiny. Odůvodnění veřejného zájmu tak nemá oporu v ústavním pořádku. Veřejný zájem je ovšem v napadeném OOP dostatečně vyjádřen na základě § 18 a 19 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon.) I zde se navrhovatelé dle odpůrce mýlí, pokud tvrdí, že převzetí veřejného zájmu z PÚR není možné. Dle odpůrce to možné je s tím, že následně je třeba příslušný záměr navazující na veřejný zájem vyjádřený v PÚR posoudit jako prvozáměr a rozhodnout, zda bude tento veřejný záměr naplněn nebo zda dostane přednost ochrana zájmů jiných. Tomuto úkolu zásady dostály. Napadené OOP nadto obsahují i samostatné důvody prokazující veřejný zájem, a tedy nejsou založeny pouze na veřejném zájmu uvedeném v PÚR.

Dále odpůrce považoval tuto námitku samu o sobě za absurdní; není co komu dokazovat a už v žádném řízení. Subjekty, které jsou oprávněny právně závazně definovat, co je ve veřejném zájmu, jsou právě veřejnoprávní korporace (v daném případě vláda, pokud jde o PÚR a kraj prostřednictvím svého zastupitelstva, pokud jde o zásady územního rozvoje). Celostátním zájmem definovaným v PÚR je rozvoj letecké dopravy. Zastupitelstvo hlavního města následně v procesu pořizování zásad prověřilo proveditelnost záměru a rozhodlo, že rozvoj letecké dopravy je i v zájmu kraje. Odpůrce nepopřel, že veřejný zájem musí být odůvodněn, což v daném případě bylo dle jeho názoru splněno. Nicméně pokud navrhovatelé v návrhu namítli, že musí být prokázán převažující veřejný zájem, jde o procesní požadavek (nebo snad hmotněprávní požadavek), který nemá oporu v zákoně nebo v logice právního řádu. Žádné prokazování neprobíhá, veřejný zájem se neprokazuje. Dále postačí veřejný zájem jako takový, nemusí být převažující. Podle § 19 odst. 1 písm. c) stavebního zákona posoudí veřejný zájem na provedení změn původce (pořizovatel, posléze vydavatel) územně plánovací dokumentace. Testovat lze pak pouze formální rozměr veřejného zájmu, například dostatečně odůvodnění, ale nikoliv věcný obsah. Dlužno dodat, že dostatek odůvodnění byl již testován v řízení vedeném pod sp. zn. 9 A 208/2015 a odpůrce se tedy odkazuje na podrobné odůvodnění rozvoje letiště, jak je obsaženo v odůvodnění napadeného OOP v kapitole 5.3. (Letecká doprava). O tom, že je odůvodnění dostatečné ostatně svědčí i fakt, že navrhovatelé s ním věcně polemizují.

K námitce absence posouzení vlivu na území Středočeského kraje odpůrce uvedl, že Středočeský kraj s paralelní vzletovou dráhou počítá a navrací ji do svých zásad územního rozvoje. VVURÚ řeší vliv lokalizovaně a na území hlavního města, kde žijí všichni navrhovatelé, a byl plně posouzen.

Neprokázání minimalizace zásahu do práv a absence variantního posouzení z hlediska ústavně zaručených práv

Navrhovatelé jsou dále přesvědčeni, že i pokud by byla prokázána nezbytnost realizace nové dráhy a doložen i převažující veřejný zájem na tomto řešení, musí být nalezeno řešení, které zásah do práv navrhovatelů minimalizuje. Skutečné úsilí o nalezení řešení minimalizujícího zásahy do práv předpokládá, že se bude tvůrce OOP zabývat reálnými a zejména objektivně navrženými variantami řešení, což je podstatné i v případě tzv. „nulové varianty“. Za takové varianty však nelze považovat varianty navržené tak, že jsou buď od počátku nerealizovatelné, právně nepřípustné nebo jednostranně nevýhodné.

Dle navrhovatelů se odpůrce otázkou minimalizace zásahů do práv nezabýval. Odpůrce pouze porovnal tzv. nulovou variantu s navrhovaným řešením. Přitom tuto nulovou variantu odpůrce vymodeloval jako zcela nový stav, který současnému stavu užívání letiště neodpovídá. Podstata této varianty je patrná z VVURÚ, příloha č. 1: Akustická studie vymezuje rozložení drah použitých pro nulovou variantu následovně: Tabulka 11: Využití dráhového systému v % ročního provozu - RWY 31 - DEP - 7%, ARR - 79%. Tato tzv. nulová varianta přesouvá 79% přistávajících letadel na (starou) dráhu RWY 12/30, tj. přímo nad hustě obydlené území Prahy. Nulová varianta dále zvyšuje počet nočních pohybů letadel na té samé dráze RWY 12/30. Takové využití drah je ovšem v rozporu s odvodněním nutnosti vybudovat novou paralelní dráhu, které vychází z toho, že zvýšení počtu pohybů nebude při současném uspořádání drah záhy možné. K tomu navrhovatelé odkázali na dokumenty z procesu EIA (oznámení záměru ze srpna 2005, str. 223, dokumentace EIA z roku 2007, str. 222, i z roku 2009, str. 306, ze kterého i citovali).

Definovaná nulová varianta v AZÚR nepředstavuje stav území bez napadeného OOP, protože pokud odpůrce v rámci AZÚR vymezuje u základní varianty oblast dotčenou provozem letiště (SL/1). Dle navrhovatelů je nulová varianta v rozporu s vymezenou oblastí zasaženou hlukem z letiště (SL). Navýšení provozu v rozsahu předložené nulové varianty je tedy v rozporu s platnými ZÚR. Na nesprávnost vymezení nulové varianty poukazovala opakovaně ve svém nesouhlasném stanovisku ze dne 18. 12. 2013 i Hygienická stanice hlavního města Prahy, a následně ve svém stanovisku z 2. 6. 2014 k vypořádání připomínek, ze kterého navrhovatelé citovali.

Tzv. nulová varianta je tedy dle navrhovatelů zcela zjevně nereálná, neobjektivní a nepřijatelná pro odůvodnění zásahu do práv. Řešení obsažené v napadeném OOP tak zcela logicky vlivem nesprávné nulové varianty vyšlo jako řešení vhodnější. Jiné varianty rozšíření letiště přitom prokazatelně existují a existovaly již v době přípravy OOP, což vyplývá minimálně ze dvou dokumentů: a) ze závazného stanoviska ze dne 27. 1. 2017, č. j. 50446/ENV/16, o prodloužení platnosti stanoviska EIA na záměr „Paralelní RWY 06R/24L, letiště Praha Ruzyně“ (kód záměru MZP090), a b) z 2. aktualizace Zásad územního rozvoje Středočeského kraje (odůvodnění na str. 23 ze září 2016), které počítá s prodloužením délky stávající dráhy na 4 000 m.

Navrhovatelé dále namítli, že odpůrce zcela ignoroval rozvoj letiště ve Vodochodech. Protože odpůrce ve skutečnosti nezvažoval jiné možné varianty záměru, nemohl dostát ani požadavku na nalezení řešení, které by minimalizovalo zásah do práv navrhovatelů.

Odpůrce opět zopakoval, že v případě dvou prvních okruhů práv (vlastnictví a soukromí a rodinný život) nelze v případě, který je předmětem tohoto řízení, brát standard jejich ochrany v úvahu při posuzování zákonnosti (či snad ústavnosti) zásad územního rozvoje. V případě práva na ochranu zdraví a práva na příznivé životní prostředí se pak nejedná o práva, která by požívala ochranu mimo stanovené předpisy podústavního práva a nelze v jejich případě ani provádět test přiměřenosti v případě kolize s jiným zájmem. Takový požadavek by ostatně byl i nereálný z praktických důvodů.

Odpůrce dále odkázal na bod 114 rozsudku NSS čj. 6 Ao 6/2010-103, podle kterého je nedílnou složkou složitého procesu přijímání strategických dokumentů též řešení distribuce zátěže v rámci určitého území, proto dle odpůrce zde nemůže mít princip minimalizace zásahu své místo, neboť jeho aplikace by vedla k zabránění jakéhokoliv rozvoje. Zásady územního rozvoje, které jsou koncepčním a strategickým dokumentem, nestanoví konkrétní podobu záměru, ale stanoví pouze maximální hranice možného řešení z hlediska zátěže a v jeho rámci připouští nekonečné množství dílčích variant záměru. Dle odpůrce však není úkolem zásad v této fázi územního plánování hledat ideální variantu konečného řešení na variantních škálách mnoha možných řešení. Obě otázky byly řešeny podstatně obšírněji, než je tomu tak v současném návrhu. Soud se s uvedenými námitkami vypořádal na str. 57 až 62 rozsudku ze dne 12. 2. 2016, čj. 9 A 208/2015-292. Současná nová argumentace nepřináší nové prvky a neobsahuje rovněž ani náznak argumentu, že by v kontextu uplatnění jinými navrhovateli nabývaly uvedené argumenty na novém významu.

K navrhovateli poukazovaným dokumentům, z nichž mají vyplývat další varianty, odpůrce poukázal na to, že stěží lze tyto dokumenty, z nichž oba byly vydány výrazně později, dovozovat, že v době, kdy byly přijímány napadené zásady, bylo známo jiné řešení. Navíc, zásady sice řeší otázku, zda dráha bude nebo nebude, respektive, zda smí nebo nesmí být, ale její konkrétní podoba nemusí nutně představovat takovou zátěž, která je na straně bezpečnosti vyhodnocena jako maximální. To, co navrhovatelé označují jako další variantu řešení, ovšem není variantou ve smyslu zásad, ale méně zatěžujícím naplněním strategicky popsané varianty. Navrhovatelé totiž nechápou právní význam pojmu varianta na úrovni zásad, které jsou strategickým dokumentem.

Pokud se navrhovatelé odkazují na letiště ve Vodochodech, odpůrce zdůraznil, že i zde jsou dány limity v ochraně životního prostředí. V minulosti bylo zrušené stanovisko EIA pro záměr jeho rozvoje, a i tento rozvoj čelí tlaku ze strany veřejnosti. Navíc se jedná o zcela privátní subjekt, jehož podnikatelské záměry se mohou měnit. Z tohoto pohledu se tedy nejeví logické brát vývoj tohoto letiště v potaz.

Absence variantního posouzení z hlediska zákonné úpravy

Navrhovatelé dále namítli, že požadavek na porovnání reálných variant řešení vyplývá i z právních předpisů, zejména z § 18 odst. 1 a 2 stavebního zákona, tj. požadavku na vytvoření předpokladů pro udržitelný rozvoj území a na dosažení obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů. Z judikatury NSS (sp. zn. 4 Aos 1/2012) pak vyplývá, že nezbytnost posouzení variantního řešení může kromě požadavků dotčených orgánů vyplynout také z námitek či připomínek dotčených osob, zvláště pokud jde o vlastníky nemovitých věcí dotčených záměry obsaženými v předmětném OOP. Požadavek na prověření variant uplatnili navrhovatelé b) a c). Prověření variant navíc požadovalo i Ministerstvo životního prostředí (dále jen „MŽP“) v požadavcích ke Zprávě o uplatňování zásad územního rozvoje (viz připomínky 008 v příloze Zprávy o uplatňování ZUR Praha). Požadavek toho dotčeného orgánu odpůrce nerespektoval.

Odpůrce především poukázal na to, že i tato otázka byla již řešena soudem v rozsudku čj. 9 A 208/2015-292. Nově pak argumentace navrhovatelů odkazuje na to, že absence variant je sama o sobě (nebo alespoň v tomto případě) v rozporu se zákonem, protože je porušen § 18 odst. 1 a 2 stavebního zákona, protože navrhovatelé postupují předpoklad, že bez reálného prověření více variant není možné dosáhnout cílů předjímaných v uvedených ustanoveních stavebního zákona. Odpůrce uvedený výklad nesdílí.

Upozornil na to, že skutečnost, že území Prahy je několik set let osídleno a v posledním století dále intenzivně doosidlováno, vede prostě k tomu, že mnoho záměrů má pouze jediné možné řešení a konkuruje mu tak pouze neřešení. Sami navrhovatelé přitom nepřicházejí s konkrétní myšlenkou, kde jinde by paralelní vzletová a přistávací dráha mohla být. Skutečnost, že v tomto případě zpracovatel objektivně vyloučil možnost jiné aktivní varianty, plyne z podkladů, které byly součástí materiálů, jež sloužily jako podklad pro vypracování zásad. Jde především o Studii varianty dráhového systému LKPR - porovnání, AGA-Letiště, s. r. o., 06/1996, která je uvedena v seznamu ověřovacích a urbanistických studií v příloze č. 1 — a. textová část — odůvodnění na straně 180 dole. Tato ověřovací studie postavila najisto, že technicky možná je varianta pouze jedna. Nebylo tedy možné prověřovat varianty jiné. Jakékoliv hledání další varianty za situace, kdy je ověřeno, že neexistuje, nemá smysl. Poukaz na § 18 stavebního zákona pak nemůže na této skutečnosti nic změnit.

Chybné vyhodnocení vlivů na životní prostředí

Navrhovatelé namítli, že nezákonné je rovněž vyhodnocení vlivů na životní prostředí, neboť: a) bylo založeno na zastaralých podkladech a vychází výlučně z chybných informací předložených provozovatelem letiště, b) nebyly brány do úvahy vlivy na území Středočeského kraje, c) byla chybně stanovena tzv. nulová varianta.

ad. a) Dle navrhovatelů odpůrce převzal zastaralé a nesprávné údaje z let 2005 a 2006 z procesu posuzování vlivů záměru na životní prostředí zahájeného v roce 2005 a ukončeného souhlasným stanoviskem MŽP ze dne 26. 10. 2011, čj. 68161/ENV/11. Odpůrce navíc nepřebral pouze zastaralé vstupní údaje, ale též zastaralé doporučení z procesu EIA. Pro vyznačení oblasti SL/1 odpůrce zjevně převzal přímo do grafické části výroku napadeného OOP izofony LAeq 45 dB a LAeq 55 dB z akustické části EIA. Navíc jsou izofony v akustické studii v jiných hlukových ukazatelích. Dle navrhovatelů byl pořizovatel povinen přezkoumat údaje poskytnuté investorem z hlediska aktuálnosti dat, jejich relevance a věrohodnosti. To se ovšem nestalo.

To lze dokumentovat též srovnáním prognózy provozovatele letiště převzaté odpůrcem a údajů o skutečném počtu pohybů letadel, které navrhovatelé předestřeli v tabulce. Odpůrce v rámci napadeného OOP ani ve VVURÚ nepředložil žádný podklad odlišný od dokumentů EIA pro stanovení předpokládaného počtu letů pro rok 2020 nebo údaj o maximální kapacitě drah pro posuzování vlivů, ale vycházel z prognózy počtu odbavených cestujících a pohybů letadel z dokumentace EIA z verze z roku 2007, resp. upravené verze z roku 2009, shrnutých v předložené tabulce. Odpůrce v rámci AZÚR se tedy vůbec nezabýval vývojem provozu, obsazeností letadel, a ani v tomto směru nehodnotil podklady převzaté z roku 2006 od provozovatele z hlediska správnosti a věrohodnosti. Jedinou úpravou, která reagovala na změnu ve vývoji provozu, byla aktualizace údajů o „Stávajícím stavu“ pro rok 2011 v akustické studii při zpracování a doplňování VVURÚ v letech 2012-2013. Prognóza počtu letů pro rok 2020 zůstala nezměněna. V roce 2011, kdy začaly přípravy napadeného OOP, bylo však již zřejmé, že trend ve vývoji počtu pohybů letadel se oproti uvedené prognóze mění a navrhovatelé uvedli skutečné počty pohybů letadel za dané roky. Proto nemohly být dle navrhovatelů podklady prognózy objektivní a věcně správné a odpůrce tak ve srovnání s nulovou variantou hrubě zkreslil potřebnost nové dráhy.

I samotný provozovatel letiště (OZNŘ) si byl v době přípravy OOP vědom neaktuálnosti záměru i podkladů. V podkladu pro prodloužení stanoviska EIA - Srovnávací studie pro posouzení finálních změn na str. 10 uvedl: „V rámci zpracování dokumentace pro územní řízení vznikl ze strany vedení společnosti Letiště Praha, a.s., požadavek na posouzení správnosti dispozice nezávislým odborným konzultantem. Z tohoto důvodu byla vybrána firma, která v roce 2012 provedla posouzení dispozičního řešení projektu pRWY. Byly namodelovány veškeré provozní stavy a pro ověření správnosti byl použit simulační software. Ze zpracovaného posudku vyplynula některá doporučení, která byla důvodem pro úpravu dispozice dráhy. V důsledku nových informací došlo ke zkrácení dráhy, omezení počtu pohybů letadel při zachování počtu cestujících, zrušení příčné dráhy apod.“

ad. b) Neposouzení vlivů na území Středočeského kraje je v rozporu s tím, jak definuje dotčené území zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. Tím se podle § 3 písm. c) tohoto zákona rozumí území, jehož životní prostředí a obyvatelstvo by mohlo být závažně ovlivněno provedením záměru nebo koncepce.

ad. c) Jak je již podrobněji popsáno výše v části týkající se nutnosti posoudit reálné varianty, odpůrce také nedostál své povinnosti stanovit řádně tzv. nulovou variantu. Povinnost posouzení nulové varianty vyplývá z § 10b odst. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, který požaduje posoudit i vlivy neprovedení koncepce. Protože nulová varianta byla odpůrcem definována tak, že neodpovídala skutečnému stavu, k posouzení vlivů neprovedení koncepce ve skutečnosti nedošlo.

ad. a) S odkazem na vyřešení obdobné námitky v rozsudku zdejšího soudu ve věci sp. zn. 9 A 208/2015 odpůrce nesouhlasil s tvrzením, že zpracovatel vyhodnocení vycházel ze starých vstupních údajů. Výchozí stav v roce 2013 byl aktualizován na základě údajů pro rok 2011 poskytnutých společností Letiště Praha, a.s., (OZNŘ) dne 15. 3. 2012 (viz podklad č. 28 pro zpracování přílohy č. 1 vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území - Akustická studie).

Ani údaje o počtech obyvatel nevycházely z údajů z roku 2006. Aktuální údaje o počtech obyvatel v základních sídelních jednotkách pro jednotlivé hodnocené stavy (stávající stav, výhledový stav — nulová a aktivní varianta) byly převzaty od Útvaru rozvoje města v roce 2011.

Kapacity leteckého provozu uváděné ve vyhodnocení, tedy i v aktualizaci zásad územního rozvoje pro letiště Praha Ruzyně (letiště Václava Havla Praha) s RWY 06R/24L v tzv. aktivní variantě (tj. 274 500 pohybů letadel za rok), nejsou závislé na aktuálních statistikách leteckého provozu, neboť udávají maximální povolené kapacity záměru tohoto letiště vybaveného paralelní dráhou RWY 06R/24L (viz podmínka č. 46, stanoviska EIA ze dne 26. 10. 2011 k záměru „Paralelní RWY 06R/24L, letiště Praha Ruzyně“).

Pokud navrhovatelé kritizují skutečnost, že hlukový model v dokumentaci EIA v jiném procesu je shodný s modelem v napadeném OOP, tak tato skutečnost není důvodem nezákonnosti ani dokladem převzetí modelu od jiného subjektu. Hlukový model v dokumentaci EIA a v OOP byl vyhotoven jedním a tímtéž zpracovatelem. Tento zpracovatel měl tedy veškeré podklady pro analýzy a následně i stanovení oblasti SL/1. Nelze tedy očekávat jiné výsledky, protože byly použity stejné vstupní údaje a stejný model i se stejnými výstupními deskriptory, a to denní a noční ekvivalentní hladinou akustického tlaku, a navíc s celodenní ekvivalentní zátěží.

ad b) Odpůrce uvedl, že do vyhodnocení vlivů skutečně nebyli zahrnuti dotčení obyvatelé Středočeského kraje. Pro posouzení počtu negativně ovlivněných obyvatel na území Středočeského kraje zpracovatel vyhodnocení neobdržel potřebné podklady. Středočeský kraj byl řádně vyzván k účasti na všech procesech; mohl vznášet stanoviska, námitky a připomínky. Neučinil tak a podklady nedodal. Tato skutečnost nemůže být k tíži odpůrce. Dlužno dodat, že současné vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území zásad územního rozvoje Středočeského kraje zohledňuje plně požadavek navrhovatelů. Občané tohoto kraje jsou tedy informování o dopadech přijatého záměru a i oni, stejně jako občané Prahy, mohou napadat své zásady a podrobit je soudnímu přezkumu. Pokud navrhovatelé mají nějaké zájmy na území sousedního kraje, nechť napadají jeho zásady. Tato námitka se však z povahy věci nemůže dotýkat zájmů navrhovatelů, kteří svou aktivní legitimaci odvozují od pobytu na území hlavního města Prahy. Ostatně, navrhovatele v tomto bodě své dotčení ani nijak netvrdí.

Odpůrce popřel, že by byly výsledky vyhodnocení zkresleny neuvedením některých údajů. K území hlavního města jsou údaje kompletní a nezkreslené. Každý, kdo má jakýkoliv zájem vztahující se k tomuto území, je plně informován. Totéž platí nyní i o Středočeském kraji.

ad c) Odpůrce nesouhlasil ani s tvrzením, že nulová varianta byla vyhodnocena nesprávně. Nulová varianta představuje stav území v případě naplnění zásad územního rozvoje hlavního města Prahy, vydaných usnesením Zastupitelstva hl. m. Prahy č. 32/59 ze dne 17. 12. 2009 formou opatření obecné povahy č. 8/2009 při zohlednění rozsudků NSS, které části těchto zásad zrušily. Takto zvolená nulová varianta je naprosto v souladu se zákonem č. 100/2001 Sb., v platném znění a odpovídá svou podstatou a logikou tomu, že srovnávací aktivní varianta vychází také z maximálního předpokládaného stavu provozu na dvou paralelních drahách. Dlužno dodat, že jeden z rozsudků zrušil i tu část původních zásad územního rozvoje před aktualizací, která upravovala rozšíření letiště. Součásti nulové varianty bylo tedy takové řešení, které nepředpokládá rozšíření letiště.

Nulová varianta neznamená tedy zakonzervování stávajícího stavu včetně nutných opatření ke splnění stávající platné legislativy a na základě stávajících znalostí a úrovně techniky, ale počítá s rozvojem dle platných ZÚR hl. m. Prahy po výše uvedených rozsudcích NSS. Představa navrhovatelů, že jako nulovou variantu pojme zpracovatel vyhodnocení jako současný stav a nikoliv to, co by se přirozeně stalo v důsledku vývoje předvídaného bez přijetí aktualizace zásad, neodpovídá ani zákonu, ani reálně potřebě. Smyslem vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území je podat informaci, jaké jsou důsledky přijetí či nepřijetí dokumentu, který se přijímá. Tento výklad pojmu nulová varianta je ostatně i potvrzován judikatorně (viz např. rozsudek NSS sp. zn. 1 Ao 7/2011-526).

V případě letiště Praha Ruzyně (Letiště Václava Havla Praha) počítalo vyhodnocení s plánovaným růstem odbavených cestujících na stávajícím dráhovém systému, tedy bez paralelní dráhy. Využitelná kapacita jedné špičkově vybavené dráhy na Letišti Praha Ruzyně (letiště Václava Havla Praha) se pohybuje kolem 185 tis. pohybů za rok. Maximální reálné využití stávajícího dráhového systému Letiště Praha Ruzyně (letiště Václava Havla Praha) umožňuje uskutečnit 247 tis. pohybů za rok, avšak za cenu většího využití stávající dráhy 12/30. Bez paralelní RWY 06R/24L a nárůstu kapacit leteckého provozu by bylo nutné rozdělit přílety a odlety na křižujících se drahách - RWY 12/30 a RWY 24/06, tím pádem by na dráze RWY 30 došlo k navýšení počtu přistání na 79 %. Jde o objektivní data vyplývající z kapacit stávajícího dráhového systému při nerealizaci RWY 06R/24L, a současném navýšení kapacit leteckého provozu a možnostech řízení letového provozu při zachování bezpečnosti leteckého provozu.

Rozpor se směrnicí SEA

Navrhovatelé dále stručně namítli, že nezohlednění vlivů na území Středočeského kraje, použití zastaralých informací a chybné stanovení tzv. nulové varianty bylo v rozporu s požadavky čl. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ze dne 27. června 2001 o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí (dále jen „směrnice SEA“).

Odpůrci pak není známo, že by jakýkoliv postup byl v rozporu s konkrétním ustanovením směrnice a zastává názor, že směrnice SEA porušena nikterak nebyla. Odpůrce zdůraznil, že čl. 1 směrnice SEA upravuje cíl směrnice, který je zcela obecný a představuje abstraktní definici zájmu. Směrnice (na rozdíl od nařízení) nepředstavují přímý normativní nástroj národního práva. Možnost dovolat se přímého účinku směrnice je pak praxí i teorií přiznávána pouze tehdy, pokud směrnice individuální právo výslovně přiznává. Tyto podmínky ovšem nejsou naplněny.

Neaktuální podklady – nesplnění zadání stanoveného Zprávou o uplatňování ZÚR

Navrhovatelé namítli, že použitím zastaralých údajů týkajících se zejména provozních potřeb letiště, došlo k nesplnění zadání stanoveného Zprávou o uplatňování ZÚR a cílů územního plánování. U § 42 odst. 4 stavebního zákona vyplývá, že AZÚR musí vycházet z požadavků zprávy o jejich uplatňování. V případě napadeného OOP nebyl splněn požadavek uvedený v kap. 4 Zprávy o uplatňování zásad územního rozvoje hl. m. Prahy - Vymezení specifických oblastí nadmístního a celoměstského významu, kde se uvádí, že „- na základě nových podkladů vymezit oblast SL/1 – oblast zasaženou provozem letiště Praha-Ruzyně“. Navrhovatelé k tomu zopakovali, že dle jejich názoru zůstaly podklady pro vymezení plochy SL/1 stejné, jako v roce 2007, tj. nebyly vytvořeny zcela nové podklady pro napadené OOP, pokud by slovo „nové“ bylo vykládáno absolutně, ani nebyly použity podklady poslední dostupné, pokud by toto slovo bylo vykládáno relativně. K aktualizaci dlouhodobých prognóz dochází v intervalu minimálně 1x ročně, proto se navrhovatelé domnívají, že v době přípravy napadeného OOP byly k dispozici i prognózy aktuálnější. Nesplněním požadavků vyplývajících ze zprávy o uplatňování ZÚR bylo zasaženo do práva navrhovatelů na to, aby proces pořízení a vydání napadeného OOP probíhal v souladu se zákonem. V důsledku namítaného porušení tedy dle navrhovatelů vychází napadené OOP z neaktuálních podkladů a je založeno na nesprávném posouzení vlivů.

Tato námitka je dle odpůrce pouze zopakováním týchž, již jednou uplatněných argumentů (neaktuální údaje). Dle odpůrce je v této souvislosti nutno vycházet § 42 odst. 4 stavebního zákona, který používá spojení „na základě schválené zprávy o jejich uplatňování…“ Z toho je zjevné, že zpráva je pouze podkladem, který nemá význam doslovného normativu a mírné odlišnosti ve výsledku nelze považovat za porušení principu vyjádřeného slovy na základě schválené zprávy.

Dále odpůrce v návaznosti na argumentaci navrhovatelů poukázal na to, že slovní spojení „nové podklady“ je nutno vykládat relativně tedy jako podklady, které jsou novější než jiné, jako podklady, které jsou poslední dostupné. Nelze totiž ukládat povinnosti, které jsou reálně nesplnitelné, a nelze požadovat použití podkladů, které neexistují.

Pokud navrhovatelé poukazují na to, že bylo porušeno jejich právo, aby proces pořizování a vydání zásad probíhal zákonným způsobem, tak odpůrce poukazuje na to, že v soudním přezkumu se testují ty vady, které mají reálný dopad do zájmů toho, kdo je uplatnil. Formulací individuálního práva na úplnou absolutní zákonnost procedury pak navrhovatelé v podstatě popírají základní přezkumnou zásadu materiálního přezkumu a usilují o přezkum v rozsahu doposud neexistujícím. To samozřejmě souvisí s tím, že i v případě, že by byla námitka věcně důvodná, tak by se nijak netýkala zájmů navrhovatelů.

Nesplnění cílů a úkolů územního plánování

Ze všech dosud uvedených pochybení odpůrce dle navrhovatelů vyplývá, že odpůrce postupoval v rozporu s § 18 odst. 1 a 2 a § 19 stavebního zákona. Odpůrce nevytvořil předpoklady pro udržitelný rozvoj území s cílem dosažení obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů na rozvoji území. Dále nezjistil a neposoudil stav území, neprověřil a neposoudil potřebu změn v území, veřejný zájem na jejich provedení, jejich přínosy, problémy, rizika a nestanovil požadavky na uspořádání území nebo podmínek pro provedení změn v území. V podstatě tak již na úrovni ZÚR odpůrce vyloučil hledání jakýchkoliv jiných řešení, protože záměr je již v AZÚR definován ve zcela konkrétní podobě. Postup odpůrce nezdůvodňuje potřebu dostavby paralelní dráhy při projednávání záměru v AZÚR, protože nevychází z vlastních úvah, ale z úvah provozovatele letiště a údaje v těchto úvahách jsou navíc již zastaralé a nepodložené. Výsledek EIA, podle kterého je konkrétní záměr definovaný provozovatelem letiště z pohledu životního prostředí možný, nelze ztotožňovat s účelem územního plánování, tj. s posuzováním, zda je záměr i žádoucí a v jaké podobě.

Dle navrhovatelů by jednotlivé varianty záměru měly být definovány až po zodpovězení otázek, jaká je potřeba společnosti na počet přepravených osob, jaká je max. kapacita stávajícího letiště při zohlednění platných podmínek pro rozhodování v území, jaké jsou možnosti zvětšení kapacity bez vybudování nové dráhy, a kdy bude dosaženo této maximální kapacity stávajícího letiště. K tomu odkázali na rozsudek NSS, čj. 3 Ao 1/2007-210.

Odpůrce poukázal především na to, že § 18 a § 19 se nevztahují výslovně pouze na zásady územního rozvoje, ale i na všechny úrovně územního plánování. Nelze tedy očekávat, že všechny cíle a úkoly budou naplněny na úrovni zásad územního rozvoje, ale až ve svém celku. Dle odpůrce postačí, pokud procesy jako celky respektují obecná pravidla v nich uvedená, nelze však očekávat, že konkrétní věta v ZÚR bude naplňovat jednotlivý obecný princip uvedený v jednotlivých písmenech § 18 a 19 stavebního zákona. Odpůrce dodal, že § 36 odst. 1 stavebního zákona upravující obsah zásad neobsahuje nic, co by bylo možné podřadit pod požadavky navrhovatelů v tomto návrhovém bodě. Tyto své představy měli možnost uplatňovat tyto své požadavky nebo představy o obsahu zásad ve formě námitek nebo připomínek, tyto požadavky však tímto způsobem nevznesli, pouze vždy záměr negovali. Za této situace nemohl odpůrce předvídat, že budou navrhovatelé očekávat konkrétní strukturu odůvodnění záměru. Nadto odpůrce podotkl, že navrhovateli vznesené otázky jsou zodpovězeny, a to v dalších dokumentech, které jsou součástí dokumentace zásad (viz např. Studii varianty dráhového systému LKPR - porovnání, AGA-Letiště, s. r. o., 06/1996, která je uvedena v seznamu ověřovacích a urbanistických studií v příloze č. 1, str. 180 dole, či cca. desítku dalších studií, Koncepci letecké dopravy pro období 2015-2020, atd.), popřípadě v PÚR.

Nesplnění úkolů z PÚR

Navrhovatelé v souvislosti s touto námitkou vedle citací z PÚR k vymezení nové paralelní vzletové a přistávací dráhy a vzletových a přistávacích prostor a odkazů na další dokumenty k záměru, odkazují na celou řadu rozhodnutí NSS a Ústavního soudu (čj. 9 Ao 3/2009-59, čj. 4 Aos 2/2012-80, čj. 6 Ao 6/2010-103, sp. zn. Pl. ÚS 5/10, a sp. zn. Pl. ÚS 22/14), z nichž vyplývá, že povinností kraje je prověřit proveditelnost, potřebnost, reálnost nebo účelnost rozšíření letiště v Praze-Ruzyni (včetně jeho variant). Přesto dle jejich názoru odpůrce takto nepostupoval. V odůvodnění napadeného OOP vždy pouze konstatoval, že PÚR realizaci záměru vyžaduje. Odpůrce převzal rozsah záměru od provozovatele letiště a argumentoval, že je k tomu vázán PÚR. K tomu navrhovatelé opět zopakovali již dříve uvedené námitky, že odpůrce nijak kriticky nehodnotil vývoj letecké přepravy k posuzovanému stavu v roce 2020, neprověřil a neaktualizoval zastaralé vstupní podklady, ze kterých je dovozována potřebnost záměru, nevymezil více variant možného záměru, přestože existují i šetrnější varianty provozu, např. střídat v nočním provozu po nějaké době dráhy, nebo varianta posuzovaná při prodloužení stanoviska EIA. Odpůrce namísto toho argumentoval povinností převzít záměr z PÚR.

Odpůrce upozornil, že obdobnou námitkou se již zabýval zdejší soud ve věci sp. zn. 9 A 208/2015. Na opakované námitky navrhovatelů odpůrce rovněž opakovaně uvedl, že úkol vyjádřený v PÚR, jehož podstatou je prověření záměru naznačeného politikou, naplnil a posoudil jej a prověřil jako prvozáměr.

Pořizovatel (a odpůrce) v procesu prověřování možnosti naznačené v PÚR nejprve řešil otázku, zda je tento záměr skutečně potřebný a došel ke kvalifikovanému závěru, že potřebný je, což dokládají i studie odkazované ve vyjádření k předchozí námitce. Bylo konstatováno, že jiné řešení není technicky možné; zbývala tedy pouze volba mezi rozšířením a nerozšířením. Vyhodnocení vlivu na udržitelný rozvoj pak posuzuje dopady z hlediska všech negativních externalit. K tomuto procesu se mohl každý vyjádřit, což navrhovatelé taktéž učinili, přičemž odpůrce, respektive jeho zastupitelstvo, rozhodl, že se do zásad rozšíření vloží a s ohledem na důvody, které k tomu má (odůvodnění opatření obecné povahy - příloha č. 1 bod a) kapitola 5.3.1) s vědomím možných důsledků (vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území), přičemž současně uvedl i důvody, které polemizují s konkrétními postoji navrhovatelů (str. 694 an. vypořádání připomínek). Není proto pravda, že odpůrce nesplnil povinnost prověřit proveditelnost, potřebnost, reálnost nebo účelnost rozšíření letiště v Praze-Ruzyni (včetně jeho variant), a že pouze převzal úkol stanovený v PÚR; už vůbec to nelze dovozovat na základě skutečnosti, že se na několika místech odpůrce na PÚR odkazuje.

Pokud dokonce navrhovatelé citují vypořádání připomínky, aby zásady prověřily varianty letecké dopravy v České republice (tedy v národním kontextu), tj. připomínky, která cílila do kontextu jiné normativní úrovně, má odpůrce za to, že tento argument navrhovatelů je nevhodný a nekorektní. Pokud navrhovatelé znovu namítli, že odpůrce nevymezil více variant záměru, tak je třeba dodat, že současně hovoří o variantách provozu, tedy otázce, která se řeší na úrovni územního rozhodnutí, nikoliv na úrovni ZÚR. Navíc tyto otázky se řeší poměrně obšírně v podmínkách stanovených v příloze č. 6 VVURÚ, kde jsou uvedena opatření pro předcházení, snížení nebo kompenzaci všech zjištěných nebo předpokládaných závažných záporných vlivů na životní prostředí, zejména v souvislosti s nadlimitním hlukem a znečištěním ovzduší.

Neposouzení synergických a kumulativních vlivů

Tuto námitku vzali navrhovatelé zpět v podání ze dne 17. 1. 2019.

Nesprávné vyhodnocování hlukové zátěže

Navrhovatelé tvrdí, že napadené OOP chybně posuzuje hlukovou zátěž z těchto důvodů. Zaprvé, území zasažené nadlimitním hlukem je vymezeno v grafické příloze č. 8 akustické studie s tím, že přesnost výpočtu a měření ekvivalentní hladiny leteckého hluku je +/- 3dB (viz str. 8 akustické studie). Tím může být na vypočtené izofoně ve skutečnosti ekvivalentní hladina hluku o 3dB vyšší než je hygienický limit hluku.

Zadruhé, pro hodnocení byly použity deskriptory neodpovídající nařízení č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací (dále též „vládní nařízení“) a vyhlášce č. 523/2006 Sb., o hlukovém mapování. Ukazatelé Ld, Ln dle směrnice SEA (vyhl. 523/2006 Sb.) uplatňované v ČR pro hlukové mapování jsou však definovány odlišně od definice LAeq D a LAeq N (nařízení vlády č. 272/2011 Sb.), vztahují se pro jiná časová období dne. Podklady o provozu pro rok 2020 jsou převzaty z dokumentace EIA, kde se používají ukazatele LAeq dle nařízení č. 270/2011 Sb. VVURÚ užívá označení Ld, Ln, které se vztahuje k směrnici SEA a vyhlášce č. 523/2006 Sb. Výše uvedené rozdíly mezi Ld a LAeq potvrzuje i text v příloze 15 dokumentace EIA - Studie hluku na str. 10, Ing. Potužníková, nebo Informace k dotazům z oblasti akustiky v rámci návrhu na zrušení OOP č. 43/2014 - Zásady územního rozvoje hl. m. Prahy, Aktualizace č. 1 ze dne 1. 10. 2014. Odborné publikace, na které je odkazováno, pracují zcela logicky se standardními definovanými ukazateli, a pokud odpůrce pracuje s jinými, nelze závěry, zkušenosti a doporučení z těchto publikací vztahovat k hodnotám zjištěným odpůrcem.

S ohledem na použité hodnotící deskriptory navrhovatelé namítají, že nebylo možné řádně identifikovat plochy zasažené nadlimitním hlukem v rámci VVURÚ nebo provést ověření podkladů o nadlimitním hluku převzaté z dokumentace EIA. Kombinací použití nestandardních ukazatelů hluku ve VVURÚ a zakreslením izofon vymezujících oblast SL/1 pouze na územní hl. m. Prahy, je vymezení oblasti s noční hlukovou zátěží v okolí staré dráhy zcela nepřezkoumatelné. Z výše uvedených důvodů nelze akceptovat závěry uvedené ve vyhodnocení hluku v příloze č. 3 VVURÚ. Tvrzení, že posouzení a vyhodnocení bylo provedeno v souladu se zákonem o ochraně veřejného zdraví a nařízením vlády proto navrhovatelé odmítli.

Odpůrce zopakoval, že popis oblasti SL/1 má pouze informativní, nikoliv normativní povahu. Proto považoval polemiku o této otázce spíše za akademickou. Dále uvedl, že otázku vymezení ochranného hlukového pásma nelze řešit na úrovni zásad, podstatné však je, že případné budoucí ochranné hlukové pásmo bude vymezeno v rámci hranic oblasti SL/1.

K použití vadných deskriptorů odpůrce uvedl, že deskriptor LAeq je označení pro deskriptor ekvivalentní hladiny akustického tlaku. Deskriptory Ld a Ln, které byly použity pro hodnocení stávající a výhledové akustické situace posuzovaného území, byly jednoznačně vymezeny v kapitole 3.2 – Hodnotící deskriptory, přílohy č. 1 Akustické studie. Dále byl vymezen též deskriptor Ldn specifikující jednočíselnou hodnotou akustickou situaci za 24 hodin