2 As 20/2016 — Nejvyšší správní soud

9 A 200/2016- 67 - text 20 9A 200/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové v právní věci žalobce: D. N. bytem D. B. O. zastoupen advokátem JUDr. Josefem Tichým sídlem Šaldova 217/7, Ústí nad Labem proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 65/17, Praha 1 za účasti osoby zúčastněné na řízení: M. V. bytem D. B. O. zastoupena advokátem JUDr. Jiřím Kadeřábkem sídlem Michalská 4, Litoměřice o žalobě proti rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 12. 9. 2016 č. j. 49205/2016-MZE-12151 takto: I. Rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 12. 9. 2016 č. j. 49205/2016-MZE-12151 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 18 174 Kč do 1 měsíce od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Josefa Tichého, advokáta. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu řízení Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž nebylo vyhověno námitce žalobce podané proti Oznámení Státního zemědělského intervenčního fondu (dále jen „SZIF“) o provedení aktualizace evidence půdy ze dne 13. 5. 2016 pod č. j. SZIF/2016/0379236 (dále jen „ Oznámení SZIF“). 2. Námitka žalobce byla podána podle § 3g odst. 7 zákona č. 252/1997 Sb. o zemědělství ve znění účinném ke dni 31. 12. 2014 (dále jen „zákon o zemědělství“). 3. Prvostupňové rozhodnutí – Oznámení SZIF o provedení aktualizace evidence půdy bylo vydáno v řízení vedeném na základě ohlášení uživatelky M. V., a to poté, kdy původní oznámení ze dne 10. 12. 2014 doručené žalobci jako dotčenému uživateli bylo zrušeno ministrem zemědělství usnesením ze dne 22. 7. 2015. Po doplnění dokazování SZIF pro účely posouzení právních důvodů užívání pozemků dotčených ohlášenou změnou v evidenci půdy rozčlenil pozemky do 16 skupin a vymezil rozpor ohledně užívacího práva k dílům půdního bloku (dále též jen „DPB“), resp. k částem DPB pod body 1-16 označených parcelními čísly a příslušnými katastrálními územími. Na podkladě provedeného dokazování SZIF došel k závěru, že k DPB zemědělské půdy pod body 1-9, 11, 12, 14 a 15 právní důvody užívání půdy svědčí ve prospěch ohlašovatelky změny M. V. a v tomto rozsahu provedl aktualizaci evidence půdy. O tom žalobce jako dotčeného uživatele půdy vyrozuměl předmětným oznámením. V případě DBK pod body 10, 13 a 16 SZIF došel k závěru, že právní důvod užívání ohlašovatelce nesvědčí. 4. SZIF konkrétně rozčlenil, že DBK, resp. části DBK pod body 6 a 12 svědčí ohlašovatelce užívání z titulu vlastnického práva k této zemědělské půdě, ve vztahu DBK pod body 1, 9 a 14 je jejich vlastníkem R. N. Právním důvodem užívání půdy svědčící ohlašovatelce je smlouva o zemědělském pachtu ze dne 30. 7. 2014 uzavřená mezi R. N. jako propachtovatelem a ohlašovatelku jako pachtýřem, a to ode dne 1. 10. 2014. K DBK pod body 2, 8 a 11 SZIF shledal právní důvod užívání svědčící ohlašovatelce v pachtovní smlouvě ze dne 26. 8. 2014 uzavřené mezi J. R. jako propachtovatelem a ohlašovatelkou jako pachtýřem. K DBK pod body 3, 5 a 15 SZIF shledal právní důvod užívání svědčící ohlašovatelce ve smlouvě o zemědělském pachtu ze dne 19. 4. 2014 uzavřené mezi Ing. R. S. jako propachtovatelem a ohlašovatelkou jako pachtýřem. K DBK pod bodem 4 je právním důvodem užívání svědčícím ohlašovatelce smlouva o zemědělském pachtu ze dne 4. 7. 2014 uzavřená mezi J. E. jako propachtovatelem a ohlašovatelkou jako pachtýřem. Ve vztahu k DBK pod bodem 7 tvoří právní důvod užívání svědčící ohlašovatelce smlouva o zemědělském pachtu ze dne 16. 5. 2014 uzavřená mezi Mgr. M. K. jako propachtovatelem a ohlašovatelkou jako pachtýřem. 5. SZIF dále odůvodnil, z jakých důvodů nesvědčí uživatelské právo ohlašovatelce k DBK pod body 10, 13 a 16. 6. O námitce žalobce proti Oznámení SZIF žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutím. II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) 7. Žalovaný ve smyslu přechodných ustanovení zákona č. 179/2014 Sb., kterým byl novelizován zákon o zemědělství, posuzoval podle dosavadních právních předpisů platných dle zákona o zemědělství do 31. 12. 2014 a ve svém rozhodnutí se vypořádával s jednotlivými námitkami žalobce, v nichž žalobce namítl vady dokazování a vady právních závěrů učiněných SZIF v napadeném oznámení. 8. K námitce, že se SZIF nezabýval dostatečně pravostí a správností doložených soukromoprávních listin a jejich obsahem, žalovaný uvedl, že tato námitka byla vznesena bez konkretizace ve vztahu ke konkrétnímu provedenému důkazu. Nebylo tedy možné dovodit, jakého konkrétního pochybení se SZIF dopustil. Poukázal na to, že pokud v rozhodnutí SZIF je polemika ve věci hodnocení pravosti a správnosti doložených soukromoprávních listin, pak tato byla do rozhodnutí pojata v reakci na argumentaci žalobce v souvislosti s ustanovením § 565 zákona č. 89/2012 občanského zákoníku. 9. Žalovaný uvedl vztah řízení o aktualizaci evidence půdy a správního řádu, kdy uvedl, že na řízení podle § 3g zákona o zemědělství se nevztahuje správní řád s výjimkou lhůt a doručování. Nicméně na postup SZIF je nutné aplikovat ustanovení § 177 správního řádu, resp. jeho část čtvrtou, tj. základní zásady správního řízení. SZIF beze zbytku splnil požadavek ustanovení § 2 správního řádu, když v řízení zjišťoval všechny okolnosti, které jsou důležité pro ochranu veřejného zájmu. Učinil tak výzvou předložení právních titulů prokazujících právní důvod užívání zemědělské půdy dotčené změnou dle ohlášení ohlašovatelky. Vada dokazování nemůže spočívat v tom, že hodlá-li účastník napadnout soukromoprávní listinu námitkou nepravosti či nesprávnosti, toto tvrzení nemůže bez dalšího popřít správnost a důvěryhodnost soukromoprávní listiny jako důkazu, je vždy třeba přihlédnout k okolnostem daného případu. Účastník řízení tak musí alespoň navrhnout nebo předložit důkazy k prokázání relevantních skutečností zpochybňujících správnost nebo důvěryhodnost soukromoprávní listiny. Žalovaný popřel relevanci argumentů žalobce napadající právní důvody, které uplatnila ohlašovatelka změny s tím, že v situaci, kdy žalobce nedisponuje platným právním důvodem nutným pro zápis do evidence půdy, je jakékoliv právní hodnocení týkající se soukromoprávních listin bez významu. 10. K námitce žalobce ve věci nesprávného výkladu ustanovení § 676 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ohledně nevyvratitelné domněnky konkludentního obnovení nájemního vztahu, žalovaný uvádí, že aplikace ustanovení § 676 odst. 2 citovaného občanského zákoníku nebyla po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku možná, protože v citovaném ustanovení zákona je řešena otázka obnovy nájmu za situace, že nájemce užívá věc i po skončení nájmu. Žalobce však nedoložil užívání předmětných pozemků DBK pod bodem 7, a to ještě za situace, kdy pronajímatel s dalším užíváním předmětu nájmu ze strany dosavadního nájemce nesouhlasí. Proto v daném případě nebyly splněny zákonné předpoklady pro obnovení nájemního vztahu založeného původně nájemní smlouvou ze dne 1. 10. 2010 mezi M. K. jako pronajímatelem a Ing. S. N. jako nájemcem na dobu určitou do 30. 9. 2013 užíval. 11. Žalovaný má za to, že na řízení ve věcech aktualizace evidence půdy je s ohledem na ustanovení § 3g odst. 14 zákona o zemědělství třeba uplatnit postup podle § 177, resp. části čtvrté správního řádu. Zkoumá se, zda ohlášení splňuje všechny znaky požadované pro provedení změny v evidenci užití půdy. Posouzení nemá povahu autoritativního rozhodnutí ve věci sporu mezi účastníky řízení o jejich právech a povinnostech. Má povahu úsudku o předběžné otázce, nikoliv konstituvního rozhodnutí řešícího spor mezi účastníky řízení. Takové závazné řešení sporu náleží do pravomoci nalézacího soudu v občanskoprávním řízení. Žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 26/2005-67, v němž se konstatuje, že ve správním řízení se řeší pouze otázky, které jsou relevantní pro potřeby evidence, aniž by správní úřad řešil soukromoprávní spor. Bylo nutné posoudit, který z účastníků pozemky užívá a z jaké právního titulu. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 187/2014-37 otázku, komu svědčí právní titul užívání půdy, správní orgán neřeší, aby autoritativně rozhodl o právech a povinnostech subjektů nájemního vztahu, ale proto, aby mohl v rámci své kompetence provést případnou aktualizaci evidence půdy. 12. Z uvedených důvodů žalovaný rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí. III. Žaloba 13. Žalobce v podané žalobě uvedl, že je zemědělským podnikatelem, zapsaným v evidenci zemědělských podnikatelů. Napadeným rozhodnutím je přímo zkrácen na svých právech, neboť se jím závazně a významně zasahuje do jeho veřejnoprávních subjektivních práv a mimo jiné se i předurčuje výsledek rozhodování o poskytnutí dotací. Žalobce zpochybňuje zákonnost napade