1 Afs 98/2010 — Nejvyšší správní soud

9 A 76/2018- 55 - text 7 9A 76/2018 USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové v právní věci žalobkyně: KOVOSVIT MAS Machine Tools, a. s., IČO: 07333536, se sídlem náměstí Tomáše Bati 419, 391 02 Sezimovo Ústí, zastoupené JUDr. Janem Nekolou, advokátem se sídlem Opletalova 1015/15, 110 00 Praha 1, proti žalované: Hospodářská komora ČR, se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalované, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Soud vrací žalobkyni soudní poplatek z podané žaloby ve výši 2 000 Kč, který jí bude vyplacen ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Městského soudu v Praze k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Jana Nekoly, advokáta. Odůvodnění: 1. Žalobkyně (která je právní nástupkyní dosavadní žalobkyně KOVOSVIT MAS, a. s., IČO: 26047284) se podanou žalobou domáhala určení nezákonného zásahu, který měl spočívat ve vydání osvědčení žalovanou o vyšší moci ze dne 17. 1. 2018, čj. 5C/5000/2018. 2. Z tvrzených skutkových okolností vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se společností ALTA, a. s., IČO: 29287391 (dále jen „ALTA“) rámcovou smlouvu ve znění následných specifikací (dílčí smlouvy) na prodej tzv. zboží dvojího užití ve smyslu § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 594/2004 Sb., jímž se provádí režim Evropských společenství pro kontrolu vývozu, přepravy, zprostředkování a tranzitu zboží dvojího užití (dále jen „zákon č. 594/2004“), které tato společnost měla prodávat dále svému partnerovi z Ruské federace (dále jen „Smlouva“). Jednou z povinností společnosti ALTA, jakožto kupujícího, bylo také zajištění vývozních formalit, včetně vývozních povolení, která byla vydána Ministerstvem průmyslu a obchodu (dál jen „MPO“) s platností od 18. 7. 2017 do 31. 5. 2018. Následně dne 20. 12. 2017 ALTA sdělila žalobkyni, že MPO s ní oznámeními ze dne 15. 12. 2017 zahájilo správní řízení z moci úřední o pozastavení platnosti těchto povolení. Současně MPO téhož dne vydalo dvě rozhodnutí čj. MPO 79596/2017 a čj. MPO 79258/2017, v nichž společnosti ALTA nařídilo zdržet se využívání účelu, pro který byla vývozní povolení udělena (dále jen „rozhodnutí MPO o pozastavení vývozních povolení“). Společnost ALTA proto žalobkyni sdělila, že z důvodu vyšší moci není schopna dostát svým závazkům ze Smlouvy. Poté vydala žalovaná osvědčení ze dne 17. 1. 2018, v němž žalobkyně spatřuje nezákonný zásah. 3. Žalobkyně se cítí být dotčena na svých právech tím, že žalovaná vybočila ze své působnosti v oblasti veřejné správy, v rámci které je oprávněna vydávat osvědčení. Žalovaná tak způsobila zásah do právní sféry žalobkyně tím, že postavení žalobkyně v rámci uvedeného obchodního vztahu je nejisté, neboť společnost ALTA se právě s odkazem na vydané osvědčení vyhýbá plnění svých smluvních povinností, čímž vzniká žalobkyni škoda, a dále tím, že značně ztěžuje postavení žalobkyně v případném soudním sporu s ALTA ve věci vymáhání závazků, neboť toto osvědčení má povahu veřejné listiny [§ 4 odst. 1 písm. g) zákona č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky; dále jen „zákon o Hospodářské komoře“]. 4. Žalobkyně je přesvědčena, že žalovaná nebyla zmocněna k vydání osvědčení, a že osvědčení bylo vydáno v rozporu se zákonem, a to z důvodů, že absentoval mezinárodní prvek ve smluvním vztahu, pro který bylo osvědčení vydáno, a dále, že osvědčení obsahovalo i právní posouzení určitých skutečností, a tedy nešlo o pouhé osvědčení existence těchto skutečností. Podrobnější argumentaci k těmto důvodům žalobkyně uvedla v části IV. a V. žaloby. Z tam uvedených skutečností dle žalobkyně vyplývá, že společnosti ALTA ve splnění jejich smluvních povinností nezabránila okolnost vyšší moci, neboť rozhodnutí MPO o pozastavení vývozních povolení nenaplňují znaky § 2913 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), ani čl. 15 rámcové smlouvy definující vyšší moc. Na tom nemůže nic změnit ani vydané a napadené osvědčení žalované, neboť právní vztah, pro který bylo vydáno, nemá mezinárodní charakter, je tedy v rozporu s § 4 odst. 1 písm. g) zákona o Hospodářské komoře, a proto žalovaná při jeho vydání překročila svou pravomoc. 5. Soud se nejdříve zabýval splněním podmínek pro projednání žaloby. Prvně soud řešil otázku, zda je Hospodářská komora pasivně legitimována jako žalovaná v řízení o žalobě před nezákonným zásahem, pokynem či donucením správního orgánu ve smyslu § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“) v této věci. 6. Podle § 82 s. ř. s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 7. Podle § 83 věty před středníkem s. ř. s. žalovaným je správní orgán, který podle žalobního tvrzení provedl zásah. 8. Podle § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen „správní orgán“), a dále též, podle písm. c) téhož ustanovení, o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu. 9. Z posledně citovaného ustanovení vyplývají tři kritéria pro určení, zda lze žalovaného považovat za správní orgán, tj. musí jít (i) o orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiný orgán; (ii) současně mu musí být svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob; a (iii) toto rozhodování se děje v oblasti veřejné správy (k tomu srov. rozsudek NSS ze dne 21. 5. 2008, čj. 4 Ans 9/2007-197, č. 1717/2008 Sb. NSS). 10. Žalovaná ve vyjádření k žalobě svou pasivní legitimaci popřela. S odkazem na komentářovou literaturu a definici (legislativní zkratku) správního orgánu v § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. uvedla, že nesplňuje ani jedno z kritérií správního orgánu. Vydání osvědčení není činností v oblasti veřejné správy a nerozhoduje se zde ani o právech a povinnostech fyzických či právnických osob. Pouze se osvědčuje daná skutečnost. 11. K tomu soud uvádí následující: „Právnickými osobami, kterým je svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, jsou předně jednotlivé profesní komory. V pozici správního orgánu vystupují zásadně při rozhodování o veřejných subjektivních právech svých členů, typickým příkladem takového rozhodování je výkon disciplinárních pravomocí (obecně k profesním komorám viz rozsudek NSS ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. 1 As 21/2004 [688/2005 Sb. NSS], nebo rozsudek MS ze dne 2. 4. 2003, sp. zn. 28 Ca 152/2001 [90/2004 Sb. NSS].“ (viz BLAŽEK, T., JIRÁSEK, J., MOLEK, P., POSPÍŠIL, P., SOCHOROVÁ, V., ŠEBEK, P.: Soudní řád správní - online komentář. 3. aktualizace. Praha: C. H. Beck, 2016, k § 4, bod II. D. 2.). Není pochyb o tom, že žalovaná je právnickou osobou, tj. splňuje kritérium vyjmenované výše v bodě 9. (i), což výslovně vyplývá i z § 2 odst. 4 zákona o Hospodářské komoře. Právnické osoby jsou umělé právní útvary, odvozené od osob fyzických a zásadně vybavené právními způsobilostmi adekvátními osobám fyzickým. Právnické osoby lze dělit na právnické osoby soukromého a veřejného práva. Právnické osoby veřejného práva jsou subjekty, které mají právní způsobilost k právům a povinnostem jak v oblasti práva veřejného, tak práva soukromého. Existují na základě veřejnoprávního uznání a mohou být zřizovány jen zákonem nebo vrchnostenským aktem na základě zákona (viz HENDRYCH, D. a kol. Právnický slovník, Praha: C. H. Beck, 2009). Žalovanou lze v tomto ohledu považovat za sdružení podnikatelů založené na základě zákona o Hospodářské komoře, jehož účel vyplývá z § 2 odst. 1 tohoto zákona, konkrétně podpora podnikatelských aktivit mimo zemědělství, potravinářství a lesnictví, a prosazování a ochrana zájmů a zajišťování potřeb jejich členů. 12. Samotnou působnost žalované demonstrativně (příkladmo) vymezuje § 4 zákona o Hospodářské komoře v odst. 1 písm. a) až m). Podle § 4 odst. 1 písm. g) citovaného zákona komory v rámci své působnosti zejména vystavují osvědčení o skutečnostech důležitých v právních vztazích, které vznikají v mezinárodním obchodě; tato osvědčení mají povahu veřejných listin. Žalovaná tak nezajišťuje pouze potřeby podnikatelských subjektů, které jsou jejími členy, ale tato osvědčení vystavuje (a nikdo jiný, než ona) i pro další, tzv. „třetí“ subjekty, pokud jsou k tomu dány podmínky. Tuto působnost jí stát prostřednictvím zákonodárce