6 Afs 46/2014 — Nejvyšší správní soud

10 A 130/2019- 37 - text 10 pokračování 10A 130/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a Mgr. Martina Lachmanna v právní věci žalobce: proti žalovanému: D. M., narozený bytem Ministerstvo vnitra České republiky se sídlem Nad Štolou 963/3, Praha 7 v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu ze dne 28. 2. 2019 a 13. 3. 2019 takto: I. Žaloba se odmítá v části, v níž se žalobce domáhal vyslovení nezákonnosti zásahu policie dne 28. 2. 2019. II. V části, v níž se žalobce domáhal nezákonnosti zásahu policie dne 13. 3. 2019, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět sporu a žaloba 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) dne 10. 8. 2019 domáhal ochrany před zásahem žalovaného a. spočívajícím v tvrzeném fyzickém útoku příslušníků Policie ČR na osobu žalobce dne 28. 2. 2019 v 20:10 hod. v prostoru před potravinami Vávra na adrese Francouzská 77/8, Praha 2, b. spočívajícím v tvrzeném nepravdivém nařčení žalobce ze strany příslušníků Policie ČR vůči Úřadu městské části Praha 2 (dále jen „ÚMČ Praha 2“) dne 13. 3. 2019 (pozn. soudu – v žalobě je zjevně omylem několikrát uveden rok 2018) ze spáchání přestupku proti veřejnému pořádku (dle oznámení příslušníků je žalobce při zásahu dne 28. 2. 2019 sprostě urážel). Ve vztahu k tomuto druhému zásahu se žalobce domáhal i uložení zákazu pokračovaní v takovém jednání. 2. K prvnímu tvrzenému zásahu žalobce konkrétně uvedl, že nakupoval v obchodě s potravinami, při vstupu si všiml chybně zaparkovaného vozidla Policie ČR na zákazu zastavení, což nemohl nekomentovat, když si při placení za žalobcem příslušník Policie ČR „kupoval cider značky Strongbow jahodový s 4,8 % al.“, ačkoliv byl ve službě a dost možná i řidič vozidla. Při odchodu tento policista zezadu prudce uchopil žalobce 2 metry před prodejnou za madlo batohu a trhl jím dozadu, což mohlo vést ke zranění žalobce. Žalobce uvedl, že následně zaujal obranný postoj, otočil se a zjistil, že „tento policista s pivem“ chtěl po žalobci předložit občanský průkaz. Žalobce doplnil, že žádost podle zákona o policii neslyšel. Policisté si podle popisu žalobce začali nasazovat rukavice a zaujali útočné postavení, což si žalobce začal nahrávat, načež mu příslušník Policie ČR začal vyhrožovat kvůli pořizování nahrávky. Žalobce uvedl, že měl strach, neboť konkrétního příslušníka Policie ČR znal z médií v souvislosti s případem, ve kterém měl být tento příslušník Policie ČR trestně stíhán za napadení. Žalobce poukázal na to, že stejným způsobem byl v jiném případě již dříve napaden ze strany příslušníků Policie ČR, bylo mu vyhrožováno zabitím a nebyla mu umožněna zdravotní péče. 3. Ke druhému tvrzenému zásahu žalobce upřesnil, že k němu došlo tím, že jej příslušníci Policie ČR křivě nařkli, když oznámili na ÚMČ Praha 2, že je žalobce vulgárně urážel, ačkoliv dle dostupného videozáznamu žalobce nic takového neřekl. II. Vyjádření žalovaného 4. K prvnímu tvrzenému zásahu žalovaný uvedl, že podle kamerového záznamu z prodejny a podle účtenky příslušník Policie ČR kupoval pouze 1,5 l láhev vody a energetický nápoj, nikoliv alkohol, žalobce nebyl uchopován za batoh, ale byl pouze ústně vyzván k prokázání totožnosti, přičemž nedošlo k žádnému fyzickému kontaktu. Žalovaný poukázal na to, že v čase 21:11 hod. oznámil žalobce na tísňovou linku 158, že si policista kupoval alkoholický nápoj a že byl při provádění úkonů dne 28. 2. 2019 opilý, to však bylo vyvráceno provedení zkoušky na alkohol. Pro kontext žalovaný uvedl, že žalobce opakovaně podává stížnosti a žaloby na postupy Policie ČR, avšak tvrzená agresivní jednání policistů jsou smyšlená. 5. Žalovaný uvedl, že v části ohledně chybného parkování vozidla Policie ČR, nákupu alkoholu, výzvy k prokázání totožnosti žaloba nemůže být důvodná, protože nesplňuje judikatorní podmínky přípustnosti či důvodnosti žaloby na ochranu před nezákonným zásahem (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, sp. zn. 2 Aps 1/2005, www.nssoud.cz). Postup příslušníků Policie ČR byl podle žalovaného přiměřený a v souladu se zákonem. Nahrávání na mobilní telefon ze strany žalobce bylo podle žalovaného v pořádku, příslušníci Policie ČR jej pouze upozornili, že je nemá nahrávat a že zveřejněním záznamu se může dopustit protiprávního jednání, avšak v natáčení mu nebránili, neodňali žalobci mobilní telefon a ten tak mohl zaznamenat celý průběh úkonu. Pochybení příslušníků Policie ČR tedy podle žalovaného nedosahovalo takové intenzity, aby bylo kvalifikováno jako nezákonný zásah. 6. Ke druhému tvrzenému zásahu žalovaný uvedl, že žaloba je v tomto bodu nepřípustná podle ustanovení § 85 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Žalobce se domáhá i zákazu v pokračování, přičemž eventuální křivé nařčení je příslušný řešit kontrolní orgán Policie ČR v kázeňském řízení a žalobce se může rovněž bránit civilní žalobou. Policie ČR je navíc podle ustanovení § 73 a § 74 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v rozhodném znění (dále jen „PřesZ“) povinna oznamovat podezření z přestupku a plnění právní povinnosti nemůže být zároveň přestupkem. Samotným oznámením nedochází k žádnému zásahu do práv podezřelého, oznámení není pro správní orgán závazné a až po případném zahájení řízení přísluší podezřelému procesní práva a záruky spravedlivého procesu. III. Posouzení věci Městským soudem v Praze 7. Žalobce ani žalovaný se k výzvě městského soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřili, jejich souhlas byl tedy presumován podle ustanovením § 51 odst. 1 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že pro posouzení věci nebylo potřebné provádět dokazování (všechny relevantní skutečnosti vycházejí z nesporných tvrzení stran a ze správního spisu), neshledal městský soud důvod k nařízení jednání ani za účelem dokazování ve věci. Městský soud proto o věci rozhodl bez nařízení jednání. 8. Podle ustanovení § 84 odst. 1 s. ř. s. platí, že „[ž]aloba musí být podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu. Nejpozději lze žalobu podat do dvou let od okamžiku, kdy k němu došlo.“ Podle ustanovení § 84 odst. 2 s. ř. s. platí, že „[z]meškání lhůty nelze prominout.“ 9. Žalobce podal žalobu k městskému soudu dne 10. 8. 2019, tj. zjevně se značným časovým odstupem od obou tvrzených nezákonných zásahů. Městský soud proto ověřil, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonných zásazích, neboť od tohoto okamžiku se odvíjí posouzení skutečnosti, zda žalobce podal žalobu včas ve smyslu ustanovení § 84 odst. 1 s. ř. s. K prvnímu tvrzenému zásahu ze dne 28. 2. 2019 10. Městský soud vycházel ze žalobních tvrzení žalobce i z vyjádření žalovaného. Z nich vyplývá, že žalobce byl dne 28. 2. 2019 přímým účastníkem výše vylíčené konfliktní situace, existence zásahu policistů mu byla tedy známa bezprostředně. Tato skutečnost rovněž vyplývá ze správního spisu, z něhož je zřejmé, že neprodleně po tomto zásahu učinil žalobce telefonicky dne 28. 2. 2019 v čase 21:19:07 oznámení na linku 158, v němž vylíčil průběh situace tak, jak to později učinil i v žalobě. Městský soud je proto toho názoru, že o zásahu spočívajícím v tvrzeném fyzickém útoku na svou osobu se žalobce dozvěděl nepochybně již dne 28. 2. 2019. 11. Podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. platí, že: „[n]estanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh byl podán předčasně nebo opožděně.“ 12. Žaloba tedy byla ve vztahu k tomuto zásahu policistů ze dne 28. 2. 2019 podána opožděně po uplynutí subjektivní dvouměsíční lhůty dle ustanovení § 84 odst. 1 s. ř. s. a s ohledem na to ji městský soud v této části odmítl pro opožděnost podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. (výrok I. tohoto rozsudku). Ke druhému tvrzenému zásahu ze dne 13. 3. 2019 13. Žalobce v návrhu výroku uvedl, že navrhuje, aby soud určil, že „nařčení příslušníků Policie ČR spočívající je křivé a zakázal v takovém jednání pokračovat. “. Žalobce se tedy domáhá jednak určení nezákonnosti druhého tvrzeného zásahu a jednak uložení zákazu pokračovat v něm. 14. K včasnosti části žaloby, v níž se žalobce domáhal ochrany před zásahem policistů dne 13. 3. 2019, městský soud ze správního spisu ÚMČ Praha 2 vedeného pod zn. R-53/2019-OSA-OPR/Cap zjistil, že žalobce se mohl o oznámení policistů ve věci podezření žalobce ze spáchání přestupku proti veřejnému pořádku dozvědět nejdříve z usnesení o odložení oznámení policistů o přestupku ze dne 3. 6. 2019, č. j. MCP2/212113/2019/OSA-OPR/Cap – jednalo se o první úkon správního orgánu vůči žalobci, z něhož bylo patrné, že policisté ve vztahu k uvedenému jednání žalobce podali oznámení o podezření ze spáchání přestupku. Z doručenky vyplývá, že žalobci bylo toto usnesení doručeno fikcí dne 20. 6. 2019 a vloženo do schránky žalobce dne 21. 6. 2019. Vzhledem k t