6 Ads 46/2013 — Nejvyšší správní soud

10 Ad 7/2017- 42 - text 17 10 Ad 7/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudkyň Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph.D., a Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobkyně: PINEAL, s.r.o., IČO: 248 20 733 sídlem Podle náhonu 3225/69, 141 00 Praha zastoupena advokátkou Mgr. Kateřinou Buďveselovou, MBA sídlem Svobodova 138/5, 128 00 Praha proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 10. 2016, č.j. 6058/1.30/16-3, sp. zn. S92016-191 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou podanou u Krajského soudu v Brně a postoupenou Městskému soudu v Praze dne 23.3.2017 se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 10. 2016, č.j. 6058/1.30/16-3, sp. zn. S9-2016-191 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj ze dne 11. 7. 2016, č. j. 12359/9.30/16-8, jímž byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 112 000 Kč za spáchání správního deliktu (nyní přestupku) podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném do 31. 3. 2017 (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), jehož se dopustila tím, že umožnila výkon nelegální práce, jak ji definuje ust. § 5 písm. e) bod 1 zákona o zaměstnanosti, když dne 3. 11. 2015 na pracovišti žalobkyně, „call centrum“, budova AZ Tower v Brně, umožnila fyzickým osobám, panu M. S., výkon závislé práce operátora v call centru, a panu L. B., výkon závislé práce operátora v call centru a výpomoc s technickými věcmi v kanceláři, a to mimo pracovněprávní vztah, čímž porušila ust. § 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“). Za tento delikt byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 112 000 Kč a povinnost uhradit paušální částku nákladů řízení. II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně nesouhlasila s tím, že by se dopustila protiprávního jednání, které by bylo možno kvalifikovat jako správní delikt. Podle ní správní orgán při vydání rozhodnutí zcela ignoroval základní skutečnosti, které zjistil v průběhu správního řízení. Rozhodnutí o uložení pokuty se dle žalobkyně opírá o nepoužitelné poskytnutí součinnosti pana B. a pana S. ze dne 3. 11. 2015, jelikož jim byly ze strany správního orgánu kladeny zmatečné a kapciózní dotazy, ze kterých správní orgán získal neurčité odpovědi, ve kterých jsou zaměňována jednotlivá období zaměstnání či podnikání obou těchto osob. Navíc otázky kladené těmto osobám nebyly totožné a nejednalo se o tzv. formulářový dotazník, jak uváděl žalovaný. Následně žalobkyně konkrétně rozebrala způsob kladení otázek a konkrétní otázky položené osobám poskytujícím součinnost a uplatnila konkrétní výtky proti pokládaným dotazům (např. proti použití výrazu pracoviště, práce, postup při omlouvání absence, vztah nadřízenosti a podřízenosti, pracovní prostředky, pracovní oblečení, pracovní ochranné pomůcky, evidence pracovní doby, směna, apod.). Dále namítla nepřesnost protokolu, jelikož otázky byly protokolovány jinak, než byly ve skutečnosti položeny. Shrnula, že předmětné protokoly nemohly být pro svou neurčitost, nejasnost a nezákonnost kladených otázek podkladem pro učinění závěru o spáchání správního deliktu. Podle žalobkyně naopak z odpovědí na položené otázky vyplynulo, že ke spáchání žádného správního deliktu nedošlo. 3. Žalobkyně též namítla, že zaměstnanci správního orgánu I. stupně vytvořili bezdůvodným povoláním hlídky Policie ČR nátlakovou a stresující situaci pro všechny přítomné osoby, přičemž k přivolání policie nebyl důvod. Přítomnost Policie ČR měla vliv na schopnost pana S. a pana B. (dále také jen „zájmové osoby“) soustředit se a řádně zodpovědět dotazy a jejich možnost ohradit se proti klamavosti jim pokládaných otázek. Při poskytnutí součinnosti správní orgán I. stupně využíval nátlakový postup a podpis protokolů ze stran osob poskytujících součinnost (p. S. a p. B.) byl učiněn ve stresu a ve zmatečné situaci, přičemž nic nenasvědčovalo tomu, že by tyto osoby byly řádně poučeny. 4. Žalobkyně je přesvědčena, že pan S.ani pan B. pro ni nevykonávali závislou práci, jelikož žalobkyně nebyla k těmto osobám ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele, ale jednalo se o vztah příkazce a příkazníka na základě příkazních smluv. Z provedeného dokazování nevyplynula žádná nadřízenost žalobkyně ve vztahu k dotazovaným osobám. Není pravdou, že by tyto osoby vykonávaly činnost jménem žalobkyně. Vykonávali pouze příkazy, které jim byly uloženy příkazní smlouvou. Jediné, čím správní orgán odůvodnil údajnou nadřízenost žalobkyně a podřízenost těchto osob, bylo to, že pánové S. a B. při kontrole uvedli, že jim úkoly přidělovali manažeři žalobkyně, což však podle žalobkyně bylo opodstatněné, jelikož měli uzavřenou smlouvu právě s žalobkyní a jednalo se o běžnou a logickou komunikaci mezi příkazcem a příkazníkem, což předpokládala i uzavřená příkazní smlouva. Za vykonanou práci zájmovým osobám nepříslušela mzda, ale odměna podle příkazní smlouvy. Fakturované částky se v jednotlivých měsících lišily, resp. pan B. vyfakturoval za měsíc říjen žalobkyni 1 531 Kč, zatímco pan S.neměl v říjnu s žalobkyní žádný vztah. Za listopad ani prosinec pak žádnou fakturu žalobkyni nezaslali. Nejednalo se tak o žádnou pravidelnou, stálou platbu ve stejné či obdobné výši. 5. Pan S. uzavřel se žalobkyní příkazní smlouvu dne 1. 11. 2015. Kontrola byla provedena v úterý 3. 11. 2015, což byl druhý pracovní den po uzavření této smlouvy, kdy byl pan S. v prostorách AZ Tower za účelem dojednání podrobností příkazní smlouvy s panem B. Správní orgány ignorovaly důkazy, když v rozhodnutí uvedly, že pan S. ve své výpovědi uvedl, že “vykonává činnost asi od února 2015, kdy na pracovišti je od pondělí do pátku“. Podle žalobkyně byl pan S. dotazován na prostory AZ Tower, přičemž od února 2015 měl uzavřenou příkazní smlouvu se společností E-Lands, s.r.o., a dne 16. 6. 2015 se uzavřením dohody o pracovní činnosti stal zaměstnancem této společnosti. Tato dohoda byla ukončena dne 10. 11. 2015 a následující den byla uzavřena příkazní smlouva mezi ním a žalobkyní. Je tedy možné, že správní orgán dovodil údajnou soustavnost práce vykonávané pro žalobkyni předchozím pracovním poměrem pana S. u jiného zaměstnavatele, jenž měl sídlo ve stejné budově, a kde v minulosti pan S. již pracoval. Skutečnost, že pan S. hovořil v této souvislosti o svém dřívějším pracovním poměru u společnosti E-Lands, s.r.o., vyplývala také z jeho výpovědi, kde uvedl, že zde pracuje „od pondělí do pátku“. V kontrolovaný den bylo úterý, a pan S. se tak nemohl v uvedených prostorách za doby trvání vztahu s žalobkyní nacházet ve středu, čtvrtek a pátek. 6. Ve vztahu k zájmovým osobám rovněž nebylo možné hovořit o vztahu odpovědnosti žalobkyně za výkon činnosti zájmových osob, když z výslechů získaných při kontrole nebylo možné takový záměr dovodit; tyto osoby byly za svou činnost odpovědny samy. Obě zájmové osoby vykonávaly svou činnost na svůj náklad, kdy telefonní přístroj s neomezeným tarifem jim byl pronajat za účelem plnění příkazu za částku 1 500 Kč, což vyplývá z příkazní smlouvy. Zájmové osoby příkaz nemusely vykonávat na pracovišti žalobkyně v pracovní době, což samy uvedly při poskytnutí součinnosti. Příkazní smlouvou se žalobkyně zavázala umožnit jim volný vstup do svých prostor, a to za účelem nahlížení do podkladů a za účelem zajišťování vysvětlení od žalobkyně. 7. Podle žalobkyně tak nebyl naplněn žádný ze znaků závislé práce podle § 2 zákoníku práce. Rozhodnutí nebylo žádným způsobem odůvodněno a naopak bylo v přímém rozporu s podklady zajištěnými v rámci správního řízení. 8. Žalobkyně dále poukázala na výpověď svědkyně N. Š., která uvedla, že mimo zaměstnanců do prostor žalobkyně v Brně docházely i další osoby jako živnostníci či klienti. K osobě pana S. uvedla, že ví, že v prostorách někdy byl, ale neznala ho. Pana B. znala jen tak, že jej v prostorách několikrát viděla. K oběma osobám uvedla, že byli živnostníci. Při příchodu do prostor popsala, že se zde zapisovali pouze zaměstnanci a nikoliv návštěvy, klienti či spolupracovníci. I z této výpovědi tedy vyplynulo, že zájmové osoby nevykonávaly pro žalobkyni činnost, která by vykazovala znaky závislé práce. 9. Pan B., se kterým měla žalobkyně uzavřenou příkazní smlouvu, sám uvedl, že do prostor AZ Tower dochází dle své úvahy, kdy navíc, mimo činnost dle příkazní smlouvy, pomáhá s chodem kanceláře a s technickými věcmi. Ze spisu nevyplývá, že by pan B. měl být operátorem call centra – on sám ve své výpovědi jako popis své činnosti uvedl pouze operátor – technické věci. Dle žalobkyně pan B. vykonává propagační činnost, vyhledává případné zájemce o spolupráci se žalobkyní a řeší technické věci. 10. Žalobkyně má za to, že správní orgán zaměňoval jak činnosti, tak i jednotlivé společnosti. Pracovn