5 As 20/2003 — Nejvyšší správní soud

11 A 98/2017- 89 - text 15 11 A 98/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr. Jitky Hroudové v právní věci žalobce: T. B. proti žalovanému: Magistrát hl. m. Prahy, sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1 za účasti osoby zúčastněné na řízení: JRD Malešice, s.r.o., sídlem Korunní 810/104, Praha 2, zastoupené Mgr. Martinem Mládkem, advokátem, sídlem Ostrovní 2064/5, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 3. 2017, č. j. MHMP 315050/2017, sp. zn. S-MHMP 330885/2016/STR, takto: I. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy odboru stavebního řádu ze dne 10. 3. 2017 č. j. MHMP 315050/2017, sp. zn. S-MHMP 330885/2016-STR se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Žaloba 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 3. 2017, č. j. MHMP 315050/2017, sp. zn. S-MHMP 330885/2016-STR, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 10, odboru stavebního, ze dne 7. 12. 2015, č. j. P 10-105904/2015, sp. zn. OST 135803/2014/Šk, kterým bylo změněno územní rozhodnutí o umístění stavby „Obytný soubor Ecocity X“, k. ú. X, P. 10, přičemž změna nazvaná „Obytný soubor Ecocity X – třetí etapa“ spočívá v umístění dalšího bytového domu, inženýrských sítí, opěrných zdí, zpevněných ploch pro parkovací stání, stavby pro směsný domovní odpad a zařízení staveniště včetně oplocení a zpevněných ploch na pozemcích č. parc. 890/26, 890/9, 890/21, 890/24, 890/25, 890/33, 890/36 a 890/37, vše v k. ú. X, a bylo rozhodnuto o dělení pozemku č. parc. 890/26 v k . ú. X. 2. Žalobce v podané žalobě namítal, že se žalovaný řádně nevypořádal s posouzením otázky úplnosti podkladů k žádosti o vydání územního rozhodnutí, zejména podkladů podle § 86 odst. 2 písm. c/ a písm. d/ stavebního zákona. Žalobce v odvolání namítal, že stavebník ke své žádosti o vydání územního rozhodnutí nepřipojil stanovisko (souhlas) vlastníka pozemní komunikace Univerzitní, která splňuje definici veřejné infrastruktury podle § 2 odst. 1 písm. k/ stavebního zákona s napojením umisťovaného objektu na komunikaci, a nedoložil smlouvy s vlastníkem komunikace Univerzitní, ačkoli bude třeba úpravy stávající infrastruktury. 3. Žalobce uvedl, že předmětná komunikace Univerzitní se nachází na dvou pozemcích, a to na pozemku parc. č. X, jehož spoluvlastníkem je rovněž žalobce, a na pozemku parc. č. 890/27, vše v k. ú. X, jehož vlastníkem je Česká republika, hospodaření náleží Ministerstvu vnitra. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že postačí souhlas Ministerstva vnitra s připojením na předmětnou komunikaci. Tento závěr nemůže obstát. Česká republika není a nemůže být vlastníkem pozemní komunikace Univerzitní umístěné nad pozemkem parc. č. 890/27, tudíž její souhlas s připojením podle § 86 odst. 2 písm. c/ stavebního zákona je zcela irelevantní. Kolaudace předmětné komunikace proběhla v roce 2007, podle tehdy platné právní úpravy se nestávala součástí pozemku, ale byla samostatnou věcí, což vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 9. 2009, č. j. 5 As 62/2008-59, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 31 Cdo 691/2005. Tvrdí-li žalovaný, že část komunikace je ve vlastnictví České republiky, měl by doložit, jak Česká republika vlastnictví k této komunikaci nabyla. Taková smlouva neexistuje, vlastnické právo k části nad pozemkem č. parc. 890/27 tak Česká republika nikdy nenabyla. Nesprávné jsou i závěry žalovaného o tom, že stavba pozemní komunikace se stala součástí pozemku účinností nového občanského zákoníku, neboť podle § 3054 tohoto zákona se mohla stavba existující před 1. 1. 2014 stát součástí pozemku, na kterém je umístěna, jedině za podmínky shodného vlastnictví pozemku a stavby. Tato podmínka nebyla splněna. Česká republika tak mohla komunikaci nabýt jen na základě smlouvy, která však nikdy nebyla uzavřena. To znamená, že Česká republika není vlastníkem části komunikace, nemohla dát souhlas podle § 86 odst. 2 písm. c/ stavebního zákona. Pokud žalovaný akceptoval souhlas České republiky, rozhodl nezákonně. I kdyby soud dospěl k závěru, že předmětná komunikace nebyla samostatnou věcí, ale je součástí pozemku, nesouhlasí žalobce s tím, že by se stavba takové komunikace stala součástí více pozemků, podle § 3059 obč. zák. se stavba stává součástí toho pozemku, na němž je převážná část stavby. V daném případě převážná část pozemní komunikace se nachází na pozemku X, který je ve spoluvlastnictví žalobce. 4. Žalobce dále uvedl, že jako předseda výboru Společenství vlastníků domu Univerzitní 684 se osobně účastnil jednání s Ministerstvem vnitra, jehož předmětem byl odkup pozemku 890/27 do vlastnictví tohoto SVJ a dalších SVJ domu č. p. 683, 685 a 686. Jednání nevedla k výsledku, nicméně ze stanovisek Ministerstva vnitra, která byla v průběhu jednání o smlouvě vyjádřena, vyplývá, že ministerstvo vycházelo z toho, že komunikace je samostatnou věcí, která byla jako cizí komunikace umístěna na jejich pozemku. Byla tak zřejmá vůle Ministerstva vnitra, že se necítí být vlastníkem dané komunikace, pokud byl vydán souhlas k napojení na předmětnou komunikaci, jde o účelový přístup tohoto úřadu. 5. Žalobce dále namítal, že podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí měla být smlouva s vlastníkem pozemní komunikace Univerzitní podle § 86 odst. 2 písm. d/ stavebního zákona, neboť projednávaný záměr vyžaduje z technického i faktického hlediska úpravy předmětné pozemní komunikace. Neobstojí závěr žalovaného, že jde o pouhé připojení zřízením sjezdu nebo nájezdu, nejméně bude potřeba úprava nebo odstranění obrubníků, které ohraničují okraj vozovky, a úprava všech vrstev konstrukce stávající komunikace v místě napojení nových navrhovaných komunikací a venkovních parkovacích stání. Jde o nutné zásahy do stávajícího tělesa pozemní komunikace, tyto úpravy jsou nezbytné, proto je nezbytná i smlouva s vlastníkem komunikace podle § 86 odst. 2 písm. d/ stavebního zákona. Z uvedených důvodů navrhl, aby soud žalobou napadené rozhodnutí včetně rozhodnutí Úřadu městské části Praha 10 ze dne 7. 12. 2015 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že podle ust. § 86 odst. 2 písm. c/ stavebního zákona žadatel k žádosti o vydání územního rozhodnutí připojí stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury k možnosti a způsobu napojení nebo k podmínkám dotčených ochranných a bezpečnostních pásem, nikoli nutně jejich souhlas. Uvedl, že ze zákona o pozemních komunikacích ani z vyhlášky provádějící tento zákon č. 104/1997 Sb., navrhovateli vydání územního rozhodnutí o umístění stavby doložení takového souhlasu neukládá. Zdůraznil, že v daném případě se jednalo o připojení jiné pozemní komunikace, resp. sousední nemovitosti k účelové komunikaci, k takovému připojení zákon o pozemních komunikacích nevyžaduje rozhodnutí silničního úřadu s předchozím souhlasem vlastníka účelové komunikace. Doložení souhlasu nelze dovodit ani z ust. § 7 odst. 1 či § 19 odst. 1 uvedeného zákona. K připojení stavebního záměru na komunikaci došlo v její části, která náleží do vlastnictví České republiky – Ministerstva vnitra, žalobce dovozuje, že spoluvlastníci pozemku č. parc. X, mezi nimiž je i žalobce, jsou vlastníky celé účelové komunikace. Žalovaný poukázal na novelu zákona o pozemních komunikacích, která byla provedena zákonem č. 268/2015 Sb., kterou byl do zákona vložen nový § 9 právě s ohledem na zakotvení jasného vztahu k ustanovením občanského zákoníku k nemovitým věcem, zejména pozemkům a stavbám na nich. Stanoví, že stavba pozemní komunikace, ovšem s výjimkou účelové komunikace, není součástí pozemku, je tedy samostatnou věcí. Zavedení odchylky je žádoucí vzhledem k tomu, že zákon o pozemních komunikacích přímo stanoví vlastnictví pozemní komunikace, ovšem opět s výjimkou komunikací účelových. Z uvedeného žalovaný dovodil, že účelová komunikace není samostatnou věcí, ale je součástí pozemku, tedy ve vlastnictví vlastníků obou pozemků, na kterých se nachází. Protože napojení stavebního záměru má být provedeno výlučně na komunikaci v části nacházející se na pozemku č. parc. 890/27, která je ve vlastnictví ČR – Ministerstva vnitra, které s umístěním předmětné stavby bytového domu souhlasí, uvedený souhlas v daném případě postačí. Pokud jde o nedoložení dokladů podle § 86 odst. 2 písm. d/ stavebního zákona, žalovaný uvedl, že k připojení sousední nemovitosti dojde pouze zřízením sjezdu nebo nájezdu, aniž by záměr vyžadoval vybudování nové či úpravu stávající veřejné dopravní a technické infrastruktury. Úpravu či odstranění obrubníku či úpravu komunik