2 As 8/2008 — Nejvyšší správní soud

3 A 183/2017- 34 - text 15 3A 183/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Jana Ryby ve věci žalobkyně: České štěrkopísky spol. s r.o., IČ 27584534 sídlem Cukrovarská 34, 190 00 Praha 9 zastoupená advokátem Mgr. Tomášem Uherkem sídlem Jandova 8, 190 00 Praha 9 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí ministra žalovaného ze dne 23. 10. 2017 č. j. MZP/2017/430/189, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí ministra žalovaného (dále též „ministr“ nebo „rozkladový orgán“) ze dne 23. 10. 2017 č. j. MZP/2017/430/189, kterým ministr zamítl rozklad žalobkyně proti rozhodnutí Ministerstva životního prostředí, odboru výkonu státní správy VI (dále též „ministerstvo“ nebo „žalovaný“), ze dne 28. 4. 2017 č. j. 669/550/17-Hd, 29744/ENV/17. Tímto rozhodnutím ministerstvo zamítlo tři žádosti žalobkyně, tehdy žadatelky, všechny ze dne 9. 7. 2015, o udělení předchozích souhlasů k podání návrhů na stanovení dobývacích prostorů Čeperka IV, Čeperka V, a Čeperka VI, a současně neudělilo žalobkyni předchozí souhlasy (dále též „žádosti“). 2. Proti rozhodnutím brojí žalobkyně podanou žalobou. Uplatněné námitky lze rozdělit do těchto žalobních bodů: 3. V prvním žalobním bodu žalobkyně namítá, že oba správní orgány postupovaly nezákonně, jelikož ministerstvo přerušilo řízení o žádostech žalobkyně do doby, než skončí řízení o žádostech o udělení předchozího souhlasu k podání návrhu na stanovení, resp. rozšíření, dobývacích prostorů, které podaly dvě těžební společnosti, a to Kalcit s.r.o., IČO 26245311 (dále též „společnost Kalcit“), a CEMEX Cement, k. s., IČO 15052320 (dále též „společnost Cemex“), a současně než skončí řízení o žádosti o stanovení průzkumného území podle § 4 zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích a o Českém geologickém úřadu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o GP“), které podala společnost Cemex (dále též „konkurenční žádosti“). Tyto konkurenční žádosti se týkaly shodného ložiska štěrkopísků jako žádosti žalobkyně. 4. Žalobkyně poukazuje na to, že přerušením řízení o jejích žádostech byly zvýhodněny výše jmenované těžební společnosti, které požádaly ministerstvo o předchozí souhlas dříve. Ministerstvo tím postupovalo v rozporu s § 24 odst. 4 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdější předpisů (dále též „horní zákon“), neboť mělo vybrat žádost té těžební společnosti, která nejlépe splňuje zákonná věcná kritéria bez ohledu na čas podání žádosti. Správní orgány proto vůči žalobkyni postupovaly v rozporu s čl. 2 odst. 3, 4 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2, 3 Listiny základních práv a svobod, jelikož řízení o konkurenčních žádostech bylo (po zrušení rozhodnutí) opět ve stádiu řízení před správním ministerstvem jako orgánem prvního stupně. Ministerstvo bylo povinno posuzovat, která žádost lépe splňuje zákonná kritéria, mohlo tudíž vybírat mezi třemi návrhy žadatelů. Nebyl důvod, aby do procesu nebyly zahrnuty žádosti žalobkyně. Žalobkyně proto nesouhlasí s argumentací ministra v rozhodnutí ze dne 11. 11. 2015, že okruh společně posuzovaných žádostí se „nemůže rozšiřovat bez jakéhokoliv omezení do nekonečna, ale že by společně posuzované žádosti měly být podány s nevelkou časovou prodlevou“, jelikož zákonná úprava žádné časové omezení pro podání žádosti nestanoví. Toliko podle § 24 odst. 5 až 9 horního zákona se časové omezení vztahuje na specifická ložiska ropy a hořlavého zemního plynu. V případě jiných ložisek zákonodárce nezamýšlel časové omezení užít. 5. Žalobkyně za nepřezkoumatelnou považuje argumentaci na str. 6 a na str. 7 rozhodnutí ministerstva, že po vydání rozhodnutí již nelze rozšiřovat okruh společně posuzovaných žádostí poté, co rozkladový orgán zrušil předchozí rozhodnutí ministerstva a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Chybí totiž odůvodnění, z jakého důvodu nelze žádost žalobkyně do okruhu podaných žádostí vložit. Na tuto námitku rozkladový orgán nereagoval. Za rovněž nezákonné považuje žalobkyně přerušení řízení o jejích žádostech do skončení řízení o žádosti společnosti Cemex o stanovení průzkumného území. Jestliže konkurenční žádosti byly řešeny přednostně před stanovením průzkumného území, neshledává žalobkyně důvod, aby vůči jejím žádostem bylo postupováno odlišně. Ministerstvo tím porušilo rovný přístup podle § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“). Žalobkyně nesouhlasí s odůvodněním rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2016 č. j. 11 A 212/2015-33, na který žalovaný odkazuje v napadeném rozhodnutí, týkající se odmítnutí společného posouzení žádosti žalobkyně s konkurenčními žádostmi. 6. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně se neztotožňuje s ministerstvem, které sdělením (a nikoli usnesením podle § 28 odst. 1 správního řádu) ze dne 13. 1. 2016 č. j. 2129/550/15-Hd, 90410/ENV/15, nevyhovělo jejímu návrhu na přerušení řízení o konkurenčních žádostech do doby pravomocného rozhodnutí soudního řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. 11 A 212/2015 (v něm žalobkyně se podanou žalobou domáhala ochrany proti nečinnosti žalovaného, kterou spatřovala v tom, že ministerstvo nerozhodlo o jejích žádostech o udělení předchozího souhlasu k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru, pozn. soudu), a současně nevyhovělo požadavku žalobkyně, aby byla podle § 27 odst. 2 správního řádu účastníkem v řízeních o konkurenčních žádostech. Proti tomuto sdělení dne 18. 1. 2016 podala žalobkyně stížnost, která vyrozuměním ze dne 8. 3. 2016 pod č. j. 127/550/16-Hd, 3821/ENV/16, nebyla shledána důvodnou, současně vyrozumění obsahuje informaci, že společnosti Cemex bylo dne 21. 1. 2016 vydáno rozhodnutí o udělení předchozího souhlasu. 7. Žalobkyně přitom již podáním ze dne 16. 12. 2015 poukazovala na potencionální přímé dotčení jejích práv tím, že v důsledku rozhodnutí ministerstva v řízení o konkurenčních žádostech by bylo vyhověno některé z konkurenčních žádostí, a nikoli jejím žádostem, které mohly být vyhodnoceny za lépe splňující zákonná kritéria a byly by žalobkyni uděleny předchozí souhlasy. Žalobkyně poukazuje na vznik škody velkého rozsahu v řádu desítek milionů Kč z ušlého zisku za nadbytečně vynaložené náklady na zpracování dokumentace k jejím žádostem a za nákup pozemků v dané lokalitě. Odkazuje k tomuto na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2007 č. j. 5 As 57/2006-50, a ze dne 18. 2. 2010 č. j. 5 As 36/2009-123. Žalobkyně se neztotožňuje se sdělením ministerstva ze dne 13. 1. 2016 č. j. 2129/550/15-Hd, v němž na straně 3 ministerstvo řešilo účastenství žalobkyně v řízení o konkurenčních žádostech přípisem, aniž by vydalo usnesení podle § 28 správního řádu. Ministerstvo podle žalobkyně nedostatečně vymezilo rozdíl mezi tzv. hlavním a vedlejším účastníkem podle § 27 odst. 1 a odst. 2 správního řádu. Žalobkyně považuje úvahu ministerstva, že o jejím účastenství v řízení bylo již pravomocně „nepřímo rozhodnuto“ za vadnou, neboť o jejím vedlejším účastenství podle § 27 odst. 2 správního řádu v řízení o konkurenčních žádostech nebylo rozhodnuto. V předchozích rozhodnutích ministerstva ze dne 15. 7. 2015 i ministra ze dne 11. 11. 2015 byla řešena pouze otázka hlavního účastenství podle § 27 odst. 1 správního řádu. Podle žalobkyně shora zmiňovaným podáním ze dne 16. 12. 2015 vstoupila žalobkyně do řízení o konkurenčních žádostech o předchozí souhlas jako tzv. vedlejší účastník podle § 27 odst. 2 správního řádu, jímž nadále zůstává, neboť ministerstvo nevydalo usnesení podle § 28 odst. 1 správního řádu, že takovým účastníkem řízení není. S žalobkyní jako s účastníkem řízení ministerstvo však nejednalo, nýbrž dne 21. 1. 2016 vydalo společnosti Cemex rozhodnutí o udělení předchozího souhlasu a řízení ukončilo. Tímto nesprávným postupem byla žalobkyni upřena práva nahlédnout do správního spisu, seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim, uplatnit důkazní a další návrhy, vyjádřit své stanovisko v řízení, uplatnit v řízení práva a oprávněné zájmy, obdržet rozhodnutí, či na vypořádání v odůvodnění rozhodnutí jejích návrhů a námitek. Podle žalobkyně nezákonnost postupu ministerstva má za následek nezákonnost rozhodnutí o udělení předchozího souhlasu společnosti Cemex. Žalobkyně uvádí, že ve věci udělení předchozího souhlasu společnosti Cemex, s nímž se neztotožňuje, iniciovala u Městského soudu v Praze další soudní řízení, které je vedeno pod sp. zn. 9 A 102/2016. Žalobkyně by proti rozhodnutí o udělení předchozího souhlasu společnosti Cemex vznesla i další argumenty, v čemž jí bylo zabráněno, neboť se s obsahem zmiňovaného rozhodnutí vinou chybného postupu ministerstva nemohla seznámit. 8. Žalovaný ve vyjádření